Typ:  modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu typu Tu-16 (Badger A) zastávající roli nosiče naváděných klouzavých pum typu UB-2F Čajka (UB-2000F)

Určení:  ničení důležitých pozemních cílů za pomoci naváděných klouzavých pum typu UB-2F (UB-2000F)

Odlišnosti od letounu Tu-16 (Badger A):

- instalace zbraňového systému typu 4A-22 Čajka, který se sestává ze dvou klouzavých pum s rádiovým-povelovým navedením typu UB-2F (UB-2000F), naváděcího systému typu KRU-UB, periskopického bombardovacího zaměřovače typu OPB-2UP (jeho instalace se nachází v příďové kabině navigátora) a podpůrného vybavení

- instalace jednoho páru závěsníků, na kterých lze přepravovat dvojici naváděných klouzavých pum typu UB-2F Čajka (UB-2000F), pod křídlem, vně vnitřního páru aerodynamických hřebenů

Historie:  Dne 15. října 1951, v přímé reakci na úspěchy amerických klouzavých naváděných pum ve válce v Koreji (1950 až 1951), byla konstrukční kancelář KB-2, která právě tehdy pracovala na naváděné klouzané pumě typu SNAB-3000 Krab s pasivním IČ samonavedením, pověřena vývojem dalších dvou klouzavých naváděných pum. Konkrétně se jednalo o 2 t pumu typu UB-2000F Čajka a 5 t pumu typu UB-5000F Kondor. Zatímco lehčí puma typu UB-2000F byla již od počátku zamýšlena pro frontový bombardovací letoun typu Il-28 (Beagle), s těžší pumou typu UB-5000F se počítalo jako se zbraní dálkových bombardovacích letounů typu Tu-4 (Bull) a Tu-16 (Badger). Krátce nato, v prosinci toho samého roku, byla konstrukční kancelář KB-2 sloučena se závodem č.67 a zároveň přetransformována v GSNII-642 (státní svazový vědecko-výzkumný institut 642). Naváděná puma typu UB-2000F se svým vzezřením nápadně podobala, stejně jako puma typu SNAB-3000, německé naváděné klouzavé pumě typu SD-1400X Fritz X. Protože se ale jejím nosičem měly stát rychlé proudové bombardovací letouny, obdržela odlišně tvarovaná křídla a ocasní plochy. Navádění této zabraně obstarávala rádiová-povelová jednotka typu KRU-UB. Součástí letadlové komponenty systému typu KRU-UB byly přitom tři vysílače. Zmíněné vysílače pracovaly současně, každý však s jinou frekvencí. Naváděcím systémem pumy byl ale přijímán pouze signál z jednoho z nich. Vysílání zbylých dvou vysílačů sloužilo pouze k zmatení rušiček nepřítele. Operátor pumu typu UB-2000F sledoval za pomoci speciálního periskopického zaměřovače typu OPB-2UP a řídil ji za pomoci joysticku. Do přídě zmíněné pumy bylo navíc možné nainstalovat TV kameru a její obraz přenášet na obrazovku v kabině operátora. V tomto případě bylo navedení více přesné a méně závislé na počasí. Za špatného počasí bylo totiž klouzající pumu typu UB-2000F prakticky nemožné pozorovat za pomoci periskopického zaměřovače, a to i přesto, že měla na zádi instalovanou světlici. Do výzbroje VVS byla puma typu UB-2000F formálně zařazena, pod označením UB-2F, dne 1. prosince 1955, po završení státních zkoušek. K odzkoušení této zbraně přitom posloužily speciálně upravené letouny typu Il-28 (Beagle) a Tu-4 (Bull). Rozměry pumy typu UB-2F (UB-2000F) byly sice přizpůsobeny tomu, aby ji bylo možné přepravovat pod trupem frontového bombardovacího letounu typu Il-28 (Beagle), do útrob trupové pumovnice těžšího typu Tu-16 (Badger A) se však tato zbraň nevešla. Z tohoto důvodu tento stroj musel zmíněnou pumu přepravovat, stejně jako pumu typu SNAB-3000, na křídelních závěsnících. Na nosič pumy typu UB-2F (UB-2000F) byl upraven pouze nevelký počet letounů typu Tu-16 (Badger A). Takto modifikované Tu-16 (Badger A) byly přitom známy jako Tu-16 Chaika či Tu-16-UB. Protože měla puma typu UB-2F (UB-2000F) celou řadu nedostatků, z výzbroje VVS byla i se svými nosiči vyřazena již v roce 1957. Za pomoci zmíněné zbraně bylo totiž možné provádět útoky na pozemní cíle pouze za dobré viditelnosti. Jinak pumu typu UB-2F (UB-2000F) a její cíl nebylo možné pozorovat periskopickým zaměřovačem. Při použití pumy typu UB-2F (UB-2000F) navíc její nosič musel prolétnout přímo nad cílem a vystavovat se tak účinkům PVO protivníka. K ztrátě zájmu o naváděné pumy v SSSR ale tehdy vedly též rychlé pokroky ve vývoji leteckých protizemních řízených střel. Za pomoci těchto zbraní bylo totiž možné napadat pozemní cíle za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci ze vzdálenosti nacházející se mimo dosah prostředků PVO.

Verze:  -

Vyrobeno:  ? (všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových Tu-16)

Uživatelé:  SSSR

Pohon:      dva proudové motory Mikulin RD-3 (AM-3) s max. tahem po 8 750 kp

Radar:       bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu RBP-4 (Mushroom) má detekční dosah 150 až 180 km a zaměřovací dosah 70 km a slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. Za pomoci tohoto radiolokátoru lze přitom zaměřovat pozemní cíle s přesností 75 až 100 m při letu rychlostí do 1 250 km/h ve výškách mezi 2 000 a 15 000 m. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) má zorné pole ±35° ve vertikální i horizontální rovině a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře.  

Výzbroj:     jeden střelecký post typu NU-88 s jedním pevným 23 mm kanónem typu AM-23L3 se zásobou 100 nábojů, vetknutý do pravoboku přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-V7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem 360°, elevací 90°, depresí 3° a zásobou 500 nábojů, instalovaná na hřbetu přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-N7S s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±95°, elevací 2°40‘, depresí 90° a zásobou 350 nábojů, instalovaná na břichu zadní části trupu, jedno střeliště typu DK-7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací 60°, depresí 40° a zásobou 1 000 nábojů, tvořící zakončení trupu, a dvě 2 000 kg klouzavé řízené pumy s rádiovým-povelovým navedením typu UB-2F (UB-2000F) Čajka, přepravované na křídelních závěsnících

poslední úpravy provedeny dne: 16.2.2018