Tupolev Tu-16 (vzdušná zkušebna)

Typ:  speciální modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu typu Tu-16 (Badger A) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  ověřování aerodynamiky náběžných hran křídla s laminárním profilem při podzvukových rychlostech

Odlišnosti od letounu Tu-16 (Badger A):

- absence ofenzivní i defenzivní výzbroje

- instalace úchytu zkušebního profilu náběžné hrany v ose hřbetu střední části trupu, na úrovni trysek pohonných jednotek. Testovaný profil je k hřbetu tohoto modelu uchycen ve vertikální poloze.

- instalace nízkého pylonu (se značnou hloubkou) s protáhlou trubicí neznámého určení na hřbetu střední části trupu, vpravo od úchytu zkušebního profilu

- instalace vzpěry se snímači tlaku v ose hřbetu střední části trupu, přímo za úchytem zkušebního profilu

Historie:  Podzvukový středně těžký dvoumotorový proudový strategický bombardovací letoun typu Tu-16 (Badger A) se stal základem celé řady tzv. vzdušných zkušeben. Jedna z nich byla přitom využívána v letech 1963 až 1970 zkušebním institutem LII ze Žukovského k ověřování aerodynamiky náběžných hran křídla s laminárním profilem při podzvukových rychlostech. Základem zmíněného speciálu se konkrétně stal letoun Tu-16 (rudá 44 / v.č. 4200404). Zkušební vzorek náběžné hrany byl u tohoto speciálu připevněn (ve vertikální pozici) k hřbetu trupu, na úrovni trysek pohonných jednotek. Vpravo od úchytu zkušebního vzorku se nacházela instalace nízkého pylonu s protáhlou trubicí neznámého určení. Na letounu Tu-16 (rudá 44) byl nejprve testován profil UPS-1, který měl přímou náběžnou i odtokovou hranu, hloubku 1,5 m a instalaci úzké horizontální plošky na vrcholu. V tomto případě měl nosník tlakových senzorů, jehož instalace se nacházela přímo za úchytem testovaného vzorku, tvar obráceného písmene „U“. Profil UPS-1 byl testován v letech 1963 až 1965 při letu rychlostí mezi M=0,5 a M=0,85 ve výškách mezi 4 000 m a 12 000 m. Následně byl k hřbetu trupu letounu Tu-16 (rudá 44) připevněn profil LK-2, který měl šípovou náběžnou hranu s úhlem šípu 35°, délku (resp. výšku) 2,3 m, plochu 2,42 m², hloubku u kořene 1,4 m a hloubku u konce 0,7 m a ztvárňoval vnější část křídla proudového regionálního dopravního letounu typu Tu-134 (Crusty). Na povrchu zmíněného profilu se navíc nacházelo 103 štěrbin, které sloužily k odsávání mezní vrstvy. V tomto případě se instalace tlakových senzorů nacházela na vyztužené (za pomoci ocelových lan) šípové vertikální vzpěře. Zatímco první etapou zkoušek profil LK-2 na letounu Tu-16 (rudá 44) prošel v roce 1966, druhá etapa zkoušek zmíněného profilu byla realizována v průběhu roku 1967. Profil LK-2 byl přitom testován při rychlostech mezi M=0,4 a M=0,75 ve výškách mezi 5 000 a 10 000 m. Z výsledků zkoušek zmíněného profilu na letounu Tu-16 (rudá 44) vyplynulo, že odsávání mezní vrstvy z povrchu vede k poklesu aerodynamického odporu u koncové části o 55 až 62 %. Zajistit laminární proudění okolo kořenové části profilu LK-2 se ale nezdařilo. Proudění okolo spodní více než jedné třetiny zmíněného profilu bylo nadále turbulentní. V průběhu druhé fáze zkoušek byl navíc profil LK-2 vychýlen o 3° vůči podélné ose trupu. To simulovalo náběh křídla, který má nemalý vliv na obtékání. Výsledky, které se podařilo nastřádat v průběhu zkoušek profilu LK-2 na letounu Tu-16 (rudá 44), byly následně zužitkovány při vývoji již zmíněného dopravního letounu typu Tu-134 (Crusty).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Tu-16)

Uživatelé:  SSSR (LII)

Posádka:    ?

Pohon:       dva proudové motory typu Mikulin RD-3 (AM-3) s max. tahem po 8 750 kp

Radar:        ?

Výzbroj:     žádná

poslední úpravy provedeny dne: 16.2.2018