Typ:  speciální modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu typu Tu-16 (Badger A) zastávající roli vypouštěcí platformy bezpilotních vzdušných terčů

Určení:  vypouštění bezpilotních vzdušných terčů typu KRM-2 (MV-1) při výcviku obsluh raketových komplexů PVO a pilotů přepadových stíhacích letounů a při zkouškách nových protiletadlových řízených střel

Odlišnosti modelu Tu-16KRM od letounu Tu-16 (Badger A):

- instalace jednoho páru závěsníků, na který se umisťuje dvojice okřídlených řízených střel typu KRM-2 (MV-1), pod křídlem s náležitě zesílenou vnitřní konstrukcí

- modifikované ovládání vztlakových klapek. Vychýlení vztlakových klapek v konfiguraci se vzdušnými terči typu KRM-2 (MV-1) v podvěsu je u tohoto modelu omezeno hodnotou 25°.

- modifikovaný palivový systém. U tohoto modelu lze palivo z nádrže č.1 přečerpávat do nádrží č.7 až č.11.

- instalace speciálního vybavení pro vypouštění vzdušných terčů

Historie:  Středně těžký podzvukový dvoumotorový strategický bombardovací letoun typu Tu-16 (Badger A) se stal základem hned několika speciálů, které sloužily k vypouštění bezpilotních vzdušných terčů. Zmíněné vzdušné terče byly přitom používány nejen při výcviku obsluh raketových komplexů PVO a pilotů přepadových stíhacích letounů, ale též při zkouškách nových protiletadlových řízených střel. Provozovatelem všech nosičů bezpilotních vzdušných terčů na bázi letounu typu Tu-16 (Badger A) se stalo PVO, které provozovalo též bezpilotní terčové modifikace tohoto stroje. První z těchto speciálů vešel ve známost jako Tu-16KRM a zastávající roli vzdušné vypouštění platformy nadzvukových výškových vzdušných terčů typu KRM-2 (MV-1). Zmíněný vzdušný terč byl derivátem nadzvukové okřídlené řízené střely s raketovým pohonem na KPL typu KSR-2 (AS-5A Kelt) a měl startovací hmotnost 4 000 kg, rychlost 2 760 km/h (ve výšce 22 500 m), operační dostup 20 000 až 25 000 m, dolet 376 km a vytrvalost 7,2 min. Speciál typu Tu-16KRM mohl přepravovat dva tyto terče na křídelních závěsnících. Základem  prototypů tohoto speciálu se staly letouny Tu-16 (v.č. 8204026) a Tu-16K-11-16 (rudá 16 / v.č. 8204111). Konverzí na prototypy speciálu typu Tu-16KRM přitom oba zmíněné stroje prošly v roce 1962 v prostorách závodu č.22 z Kazaně. Na konci 60. let byl na nosič typu Tu-16KRM přestavěn, na základě objednávky č.299, blíže nespecifikovaný počet nadbytečných raketonosných letounů typu Tu-16KS (Badger B) a Tu-16KSR-2 (Badger G). Speciály typu tu-16KRM se přitom mimo jiné podílely na zkouškách zbraňového systému těžkého nadzvukového přepadového stíhacího letounu typu Tu-128 (Fiddler B).

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy (vznikly konverzí letounů Tu-16 a Tu-16K-11-16) a neznámý počet operačních strojů (vznikly konverzí letounů typu Tu-16KS a Tu-16KSR-2)

Uživatelé:  SSSR (PVO)

Tu-16KRM

Posádka:    dva piloti, navigátor/bombometčík, navigátor/operátor, střelec/radista a zadní střelec

Pohon:        dva proudové motory Mikulin RD-3 (AM-3) s max. tahem po 8 750 kp

Radar:         bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom) nebo Rubín-1K (Short Horn), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu RBP-4 (Mushroom) má detekční dosah 150 až 180 km a zaměřovací dosah 70 km a slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. Za pomoci tohoto radiolokátoru lze přitom zaměřovat pozemní cíle s přesností 75 až 100 m při letu rychlostí do 1 250 km/h ve výškách mezi 2 000 a 15 000 m. Radar typu Rubín-1K (Short Horn) slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování pozemních a hladinových cílů, navádění řízených střel typu KSR-2 (AS-5A Kelt) a navigaci. Zatímco město nebo velký plošný pozemní cíl je schopen detekovat na vzdálenost 320 až 340 km, rozměrný most na vzdálenost 250 až 280 km, velké hladinové plavidlo na vzdálenost 200 až 220 km. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) má zorné pole ±35° ve vertikální i horizontální rovině a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře.          

Výzbroj:    jeden střelecký post typu NU-88 s jedním pevným 23 mm kanónem typu AM-23L3 se zásobou 100 nábojů, vetknutý do pravoboku přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-V7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem 360°, elevací 90°, depresí 3° a zásobou 500 nábojů, instalovaná na hřbetu přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-N7S s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±95°, elevací 2°40‘, depresí 90° a zásobou 350 nábojů, instalovaná na břichu zadní části trupu, a jedno střeliště typu DK-7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací 60°, depresí 40° a zásobou 1 000 nábojů, tvořící zakončení trupu. Na křídelní závěsníky tohoto modelu se umisťuje dvojice bezpilotních vzdušných terčů typu KRM-2 (MV-1).

* s dvojicí bezpilotních vzdušných terčů typu KRM-2 (MV-1) v podvěsu

poslední úpravy provedeny dne: 16.2.2018