Tupolev Tu-16RR (‘Badger L’)

Typ:  speciální modifikace strategického průzkumného letounu typu Tu-16R (Badger F) uzpůsobená pro provádění radiačního průzkumu (RINT)

Určení:  odebírání vzorků vzduchu za účelem stanovení intenzity zamoření radioaktivními částicemi a měření intenzity radioaktivního záření v atmosféře, odebírání vzorků vzduchu za účelem stanovení intenzity chemického a biologického zamoření a provádění fotografického a radiotechnického (ELINT) průzkumu

Odlišnosti od letounu Tu-16R (Badger F):

- instalace závěsníků s válcovitými kontejnery typu RR8311-100, které ukrývají papírové filtry a slouží k odebírání vzorků radioaktivních části ze vzduchu, pod náběžnou hranou křídla, na pozici pylonů s kontejnery ELINT stanice typu SRS-3 (instalace ELINT stanice typu SRS-1 a fotoaparátů přitom zůstala zachována). Před zahájením sběru vzorků se zasune kuželovitá špice, která zároveň zastává funkci regulačního kužele, směrem dozadu. Přitom se odhalí lapač vzduchu s prstencovitým průřezem. Současně dojde k otočení uzávěru záďového kruhového výstupu vzduchu o 90°.

- instalace panelu s ovládáním kontejnerů typu RR8311-100 na pracovišti navigátora-operátora

- instalace aktivního RL rušiče pro přední polosféru typu SPS-151D, SPS-152D nebo SPS-153D systému Siren-D. Instalaci zmíněného rušiče letouny tohoto typu obdržely až později, za chodu operační služby. Zpočátku byly opatřeny pouze aktivním rušičem typu SPS-5 Fasol. Ten přitom využívá jeden pár zkosených břitových antén, který je uchycen k okrajům břicha přední části trupu, na úrovni šachty příďového podvozku. Rušič typu Siren-D využívá tři antény, jednu přijímací a dvě vysílací. Instalace přijímací antény se přitom nachází pod nevelkým náprstkovitým krytem, který vystupuje z prosklené špice trupu. Vysílací antény jsou zase umístěny uvnitř nevelkých oválných krytů, které jsou uchyceny, za pomoci krátkých pylonů, k okrajům břicha trupu, přímo před lapači vzduchu pohonných jednotek.

Historie:  Dne 22. listopadu 1967 byla OKB A.N. Tupoleva pověřena vývojem modifikace průzkumného letounu typu Tu-16R (Badger E/F), který nebyl ničím jiným, než modifikací dvoumotorového podzvukového strategického bombardovacího letounu typu Tu-16 (Badger A), uzpůsobené k radiačnímu průzkumu (RINT). Požadovaný speciál vešel ve známost jako Tu-16RR (Badger L) a byl primárně určen ke sběru vzorků radioaktivních částic ze vzduchu. K tomu přitom využíval dvojici podvěsných kontejnerů typu RR8311-100, které se umisťovaly, v počtu dvou exemplářů, na závěsníky nacházející se pod křídlem. Kontejner typu RR8311-100 vzešel z programu Jak-28RR (Brewer) a měl podobu válcovitého pouzdra (s pohyblivou kónickou špicí), které ukrývalo papírový filtr. Na ten se zachycovaly prachové částice ze vzduchu. Vlastní analýza úrovně radiačního zamoření byla prováděna v laboratořích, tedy až po přistání. Identické zařízení přitom kromě letounů typu Tu-16RR (Badger L) a Jak-28RR (Brewer) využívaly též letouny typu An-12RR (Cub), An-24RR (Coke), An-30RR (Clank) a některé exempláře letounu typu Tu-95K-22 (Bear G). Součástí palubního vybavení speciálu typu Tu-16RR (Badger L) se v neposlední řadě měl stát též radiační dozimetr typu DP-25. Instalaci tohoto zařízení ale zmíněné speciály nakonec neobdržely, protože se nenacházelo na inventáři VVS. Instalace ELINT stanice typu SRS-1 a fotoaparátů byla u tohoto modelu zachována. Díky tomu mohl kromě RINT plnit úkoly výchozího modelu Tu-16R (Badger E/F) prakticky v plném rozsahu. Základem prototypu speciálu typu Tu-16RR (Badger L) se stal letoun Tu-16R (modrá 27 / v.č. 1883305) z produkce závodu č.1 z Kujbyševa. Konverzí na speciál typu Tu-16RR (Badger L) přitom tento stroj prošel mezi říjnem a listopadem roku 1969. V průběhu zkoušek, které se rozeběhly dne 23. prosincem 1969 a byly završeny dnem 7. lednem 1970, prototyp speciálu typu Tu-16RR (Badger L) uskutečnil tři zkušební lety s celkovou délkou trvání 9 hodin a 45 minut. Jeden z těchto letů přitom vykonal z nezpevněné VPD. Zkoušky prototypu speciálu typu Tu-16RR (Badger L) probíhaly na letecké základně Chvalinka, domovské základně 219. ODRAP (samostatný dálkový průzkumný letecký pluk), nacházející se na Dálném východě, poblíž města Spassk-Dalnyj. Na zkouškách prototypu speciálu typu Tu-16RR (Badger L) se ale podíleli též odborníci 71. zkušebního polygonu, který se nacházel u letecké základny Bagerovo. Protože kontejnery typu RR8311-100 pracovaly bezproblémové a neměly negativní vliv na stabilitu a ovladatelnost, zkoušky prototypu speciálu typu Tu-16RR (Badger L) byly završeny kladným hodnocením. Závěrečná zpráva ze zkoušek tohoto stroje byla podepsána v květnu roku 1970. Následně, na počátku 70. let, bylo na speciál typu Tu-16RR (Badger L) přestavěno, na základě objednávky č.2694, dalších osm letounů typu Tu-16R(ZA) (Badger E/F). Zmíněné speciály byly přitom používány k monitorování jaderných testů na čínském polygonu Lop Nor, a míry radiačního zamoření po sovětských podzemních jaderných zkouškách.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp a osm operačních strojů (všechny vznikly konverzí sériových Tu-16R)

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    dva piloti, navigátor/bombometčík, navigátor/operátor, operátor stanice SRS-1, střelec/radista a zadní střelec

Pohon:       dva proudové motory typu Mikulin RD-3M (AM-3M) s max. tahem po 9 520 kp

Radar:        bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu RBP-4 (Mushroom) má detekční dosah 150 až 180 km a zaměřovací dosah 70 km a slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. Za pomoci tohoto radiolokátoru lze přitom zaměřovat pozemní cíle s přesností 75 až 100 m při letu rychlostí do 1 250 km/h ve výškách mezi 2 000 a 15 000 m. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) má zorné pole ±35° ve vertikální i horizontální rovině a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-11R, instalovaný za plochým břišním okénkem příďové kabiny navigátora, jeden střelecký zaměřovač typu PKI, instalovaný před sedadlem pilota, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53VK, instalovaná pod průzračnou kopulí nacházející se na hřbetu trupu, přímo za pilotní kabinou, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53BL, instalovaná za průzračným polokapkovitým krytem nacházejícím se na levém boku zadní části trupu, přímo pod VOP, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53BP, instalovaná za průzračným polokapkovitým krytem nacházejícím se na pravém boku zadní části trupu, přímo pod VOP, a jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53K, instalovaná za čelním okénkem kabiny „ocasního“ střelce

                  - průzkumné: - sestava fotoaparátů pro denní snímkování (jeden topografický fotoaparát typu AFA-33/20 nebo AFA-42/20, instalovaný za šachtou příďového podvozku, jeden panoramatický fotoaparát typu AFA-33/75M nebo AFA-42/100, instalovaný za okénkem nacházejícím se na levoboku trupu, na úrovni šachty příďového podvozku, a čtyři fotoaparáty typu AFA-33/100M nebo AFA-42/100, instalované v přední části trupové pumovnice) nebo sestava fotoaparátů pro noční snímkování (dva fotoaparáty typu NAFA-MK-75, umístěné, spolu s nákladem osvětlovacích nebo zábleskových pum, v přední části trupové pumovnice)

                  - stanice pro radiotechnický průzkum (ELINT) typu SRS-1 (dva nevelké nestejně velké polokapkovité kryty nacházející se na břichu trupu, po jednom na úrovni kořene náběžné hrany křídla a mezi vstupem do kabiny operátora a břišní střeleckou věží). Stanice typu SRS-1 slouží k vyhledávání, identifikování a určování polohy radiolokačních stanic s pulzním vyzařováním s pracovní vlnovou délkou 9,5 až 200 cm. Nepřátelskou radiostanici je přitom schopna detekovat (dle výšky letu) ze vzdálenosti 400 až 600 km.

                  - dva kontejnery s papírovými filtry typu RR8311-100, které slouží k odebírání vzorků radioaktivních částic ze vzduchu, přepravované na křídelních závěsnících

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých tandemově uspořádaných nestejně vysokých tyčových antén instalované po jedné na hřbetu přední části trupu, přímo před překrytem pilotní kabiny, a na břichu zadní části trupu), výstražný RL systém typu SPO-2 Sirena-2 (instalace antény tohoto zařízení se nachází na konci levé VOP) a aktivní RL rušič typu SPS-5 Fasol (jeden pár zkosených břitových antén uchycený k okrajům břicha přední části trupu, na úrovni šachty příďového podvozku). Později se součástí vybavení tohoto modelu stal též aktivní RL rušič pro přední polosféru typu SPS-151D, SPS-152D či SPS-153D systému Siren-D (jedna přijímací anténa instalovaná pod nevelkým náprstkovitým krytem, vystupujícím z prosklené špice trupu, a dvě vysílací antény umístěné uvnitř nevelkých oválných krytů, uchycených, za pomoci krátkých pylonů, k okrajům břicha trupu, přímo před lapači vzduchu pohonných jednotek)

Výzbroj:    jeden střelecký post typu NU-88 s jedním pevným 23 mm kanónem typu AM-23L3 se zásobou 100 nábojů, vetknutý do pravoboku přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-V7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem 360°, elevací 90°, depresí 3° a zásobou 500 nábojů, instalovaná na hřbetu přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-N7S s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±95°, elevací 2°40‘, depresí 90° a zásobou 350 nábojů, instalovaná na břichu zadní části trupu, jedno střeliště typu DK-7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací 60°, depresí 40° a zásobou 1 000 nábojů, tvořící zakončení trupu, a (v konfiguraci pro noční snímkování) náklad zábleskových pum (24 zábleskových pum typu FotAB-100-80 o hmotnosti 80 kg nebo 16 zábleskových pum typu FotAB-250-215 o hmotnosti 215 kg) nebo (v bombardovací konfiguraci) náklad konvenčních pum do celkové hmotnosti 3 000 až 5 000 kg (14 pum typu FAB-250 M-50 o hmotnosti 250 kg, 10 pum typu FAB-500 M-50 o hmotnosti 500 kg nebo 2 pumy typu FAB-1500 M-50 o hmotnosti 1 500 kg), přepravovaný v přední části trupové pumovnice

poslední úpravy provedeny dne: 16.2.2018