Tupolev Tu-16T (‘Badger A torpedo’)

Typ:  speciální modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu typu Tu-16 (Badger A) zastávající roli nosiče torpéd a námořních min

Určení:  ničení hladinových plavidel a kladení námořních min

Odlišnosti od letounu Tu-16 (Badger A):

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o raketové torpédo typu RAT-52, torpéda typu 45-54VT, 45-54NT a 45-36MAV, hlubinnou nálož typu VB-2F a námořní miny typu AMD-4-500, AMD-4-1000, RM-1, RM-2, UDM, MDM-3, MDM-4, MDM-5, Serpej, Lira, AMD-2M, IGDM a Děsna. Do trupové pumovnice tohoto modelu lze ale umístit též miny typu UPAMB-100/80, které slouží k praktickému výcviku. Schopnost použití klasických pum je přitom u tohoto modelu plně zachována.

- instalace mírně modifikovaných dvířek trupové pumovnice

- instalace modifikovaného elektrického systému pro odhoz zbraní

- instalace panelu s ovladači torpéd v příďové kabině navigátora-bombometčíka

- instalace bezpečnostního systému, který zamezuje nesprávnému použití zbraní (např. shozu torpéda bez nastavení hloubky ponoru)

Historie:  S modifikací podzvukového proudového středně těžkého strategického bombardovacího letounu typu Tu-16 (Badger A) s rozšířeným zbraňovým arsenálem o torpéda a námořní miny se počítalo již od samého vzniku tohoto stroje. Torpédonosná modifikace letounu typu Tu-16 (Badger A) vešla ve známost jako Tu-16T (Badger A torpedo) a vzešla z výnosu ze dne 12. července 1954. Dle zadání mělo být do trupové pumovnice tohoto modelu možné umístit čtyři raketová torpéda typu RAT-52, 6 torpéd typu 45-54VT, 8 námořních min typu AMD-500M, 8 námořních min typu APM nebo nespecifikovaný počet námořních min typu AGDM-2M a Lira. Základem prototypu torpédonosce typu Tu-16T (Badger A torpedo), který měl podle zadání projít zkouškami mezi srpnem a zářím toho roku 1954, se stal 21. sériový exemplář letounu typu Tu-16 (Badger A) z produkce závodu č.22 z Kazaně. Zmíněný stroj (rudá 77 / v.č. 4200501) přitom brány kazaňského závodu č.22 opustil v červnu roku 1954. Produkce torpédonosce typu Tu-16T (Badger A torpedo) byla svěřena, výnosem ze dne 2. února 1955, závodu č.64 z Voroněže. V letech 1955 až 1957 brány zmíněného podniku opustilo celkem 76 těchto strojů, z toho 57 v provedení bez systému pro doplňování paliva za letu (8 v roce 1955 a 49 v roce 1956) a 22 v provedení se systémem pro doplňování paliva za letu (všechny byly postaveny v roce 1957), známém jako Tu-16T(ZA). Současně byl na torpédonosec typu Tu-16T (Badger A torpedo) přestavěn, v prostorách toho samého podniku, blíže nespecifikovaný počet bombardovacích letounů typu Tu-16 (Badger A) ze stavu VMF. Sériové Tu-16T (Badger A torpedo) se od prototypu mírně odlišovaly, a to uspořádáním trupové pumovnice. Zmíněné stroje přitom k vyhledávání a zaměřování cílů využívaly standardní bombardovací-navigační radiolokátor typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom) a standardní bombardovací zaměřovač typu OPB-11R. Instalaci speciálního torpédového zaměřovače, na rozdíl od lehčích torpédonosných letounů typu Il-28T (Beagle), postrádaly. Hladinové cíle byly přitom schopny detekovat ze vzdálenosti nejméně 100 až 120 km. Torpédonosné speciály typu Tu-16T (Badger A torpedo) se staly součástí výzbroje Baltské, Černomořské, Severní a Tichooceánské flotily. Jako první byla na typ Tu-16T (Badger A torpedo) přezbrojena 57. MTAD DD (mino-torpédová letecká divize velkého dosahu) Baltské flotily. Zmíněná divize se sestávala ze dvou pluků, 170. MTAP DD (mino-torpédový letecký pluk velkého dosahu) a 240. GvMTAD DD (gardový mino-torpédový letecký pluk velkého dosahu), které operovaly z letecké základny Bychov, a své první Tu-16T (Badger A torpedo) převzala mezi červnem a červencem roku 1956. V rámci provozních zkoušek, které byly završeny v září toho samého roku, celkem devět posádek 240. GvMTAP DD podniklo s letouny typu Tu-16T (Badger A torpedo) pět torpédových útoků. Dva z nich byly přitom provedeny za pomoci cvičné verze raketového torpéda typu RAT-52. Teprve až poté byli torpédonosci typu Tu-16T (Badger A torpedo) zařazeny do výzbroje dalších útvarů VMF. Z Černomořské flotily byl jako první na typ Tu-16T (Badger A torpedo) přezbrojen, z typu Il-28 (Beagle), 5. GvMTAP DD 88. MTAD DD s domovskou základnou Gvardejskoe, nacházející se na Krymu, poblíž Simferopolu. Součástí letadlového parku zmíněného pluku se přitom tyto stroje staly v dubnu roku 1956. Krátce nato, v červnu toho samého roku, byl na typ Tu-16T (Badger A torpedo) přezbrojen též 124. GvMTAP DD, který spadal pod tu samou divizi a operovat z té samé letecké základny. V květnu roku 1957 se letouny typu Tu-16T (Badger A torpedo) staly součástí letadlového parku ještě jednoho bojového útvaru Černomořské flotily, a to 943. MTAP 141. MTAD s domovskou základnou Oktjabrskoje, která se nacházela rovněž poblíž Simferopolu. Krátce nato, v listopadu roku 1957, byl letoun typu Tu-16T (Badger A torpedo) zařazen též do výzbroje jednoho pluku Severní flotily, a to 574. MTAP s domovskou základnou Katunino. Mezitím, v lednu roku 1957, byl na typ Tu-16T (Badger A torpedo) přezbrojen, z typu Il-28T (Beagle), 568. MTAP 692. MTAD Tichooceánské flotily s domovskou základnou Mongočto (Kamennyj Ručej). VMF letouny typu Tu-16T (Badger A torpedo) provozovalo po boku ryze bombardovacích letounů typu Tu-16 (Badger A) a raketonosných letounů typu Tu-16KS (Badger B). Od bojových útvarů VMF přitom tyto stroje postupně vytlačovaly nejen letouny typu Il-28/-28T (Beagle), ale i letouny typu Tu-14/-14T (Bosun). Zatímco letouny typu Il-28T (Beagle) a Tu-14T (Bosun) mohly nést jen dvě torpéda, trupová pumovnice letounů typu Tu-16T (Badger A torpedo) poskytovala dostatek prostoru hned pro šest torpéd. Letouny typu Tu-16T (Badger A torpedo) měly navíc v porovnání s letouny typu Il-28T (Beagle) a Tu-14T (Bosun) znatelně větší dolet a podstavě modernější avioniku. Právě modernější avionika letoun typu Tu-16T (Badger A torpedo) přímo předurčovala k útokům na nepřátelská plavidla v noci a za špatných meteorologických podmínek. Zmíněné stroje se zúčastnily několika cvičení VMF. Vůbec naposledy se letouny typu Tu-16T (Badger A torpedo) do manévrů VMF zapojily v roce 1959. V tomto případě šlo o cvičení Černomořské flotily. Zmíněných manévrů se zúčastnily čtyři letouny typu Tu-16T (Badger A torpedo) vyzbrojené šesti torpédy typu 45-53VT, které byly určeny k útokům z velkých výšek. V rámci cvičení Černomořské flotily s nimi jejich posádky tehdy odstartovaly z nezpevněné VPD a všechny torpéda svrhly v průběhu jediného útoku, a to za využití optického zaměřovače. Protože protiletadlové raketové komplety PVO, které se začaly na palubách hladinových plavidel objevovat už od poloviny 50. let, torpédonosným letounům zcela znemožňovaly se bezpečně přiblížit na vzdálenost potřebnou pro odhoz torpéd, již v 60. letech poslání těchto strojů u VMF zcela převzaly modifikace letounu typu Tu-16 (Badger A), které zastávaly roli nosiče protilodních řízených střel. Konkrétně přitom šlo o letouny typu Tu-16KSR-2 (Badger G), Tu-16KSR-2-11 (Badger G), Tu-16K-11-16 (Badger G), Tu-16KSR-2-5 (Badger G), Tu-16K-26 (Badger G), Tu-16K-10 (Badger C) a Tu-16K-10-26 (Badger C mod). V této souvislosti byla celá řada letounů typu Tu-16T (Badger A torpedo) v průběhu 60. let přestavěna na protiponorkového speciály typu Tu-16PLO nebo pátrací-záchranné speciály typu Tu-16S. Naproti tomu lehčí letouny typu Il-28/-28T (Beagle) byly kompletně vyřazeny (letouny typu Tu-14T byly ze služby staženy již na konci 50. let). Letoun typu Tu-16T (Badger A torpedo) se dostal též za hranice SSSR. Dne 26. ledna 1966 byl totiž schválen vývoz šesti těchto strojů do Egypta. Zmíněné letouny byly přitom s největší pravděpodobností vůbec posledními přeživšími exempláři torpédonosce typu Tu-16T (Badger A torpedo). Do Egypta všech šest letounů typu Tu-16T (Badger A torpedo) dorazilo v září roku 1967. Domovskou základnou těchto strojů se stalo letiště Cairo-West.

Verze:

Tu-16T – první výrobní provedení letounu typu Tu-16T (Badger A torpedo). Tento model byl postaven, v letech 1955 až 1956, v počtu 57-ti exemplářů.

Tu-16T(ZA) – pozdější výrobní provedení letounu typu Tu-16T (Badger A torpedo) s instalací systému pro doplňování paliva za letu typu „křídlo-křídlo“ z dílny I.I. Šelesta a V.S. Vasyanina, který je kompatibilní s tankovacím systémem vzdušného tankeru typu Tu-16Z (Badger A tanker). Tento model byl postaven, v roce 1957, v počtu 22-ti exemplářů a speciální tankovací vybavení sdílel s letounem typu Tu-16(ZA) (Badger A).

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Tu-16) a 76 sériových strojů. Další exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových Tu-16.

Uživatelé:  Egypt a SSSR

Posádka:    dva piloti, navigátor/bombometčík, navigátor/operátor, střelec/radista a zadní střelec

Pohon:       dva proudové motory typu Mikulin RD-3 (AM-3) s max. tahem po 8 750 kp

Radar:        bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu RBP-4 (Mushroom) má detekční dosah 150 až 180 km a zaměřovací dosah 70 km a slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. Za pomoci tohoto radiolokátoru lze přitom zaměřovat pozemní cíle s přesností 75 až 100 m při letu rychlostí do 1 250 km/h ve výškách mezi 2 000 a 15 000 m. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) má zorné pole ±35° ve vertikální i horizontální rovině a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-11R, instalovaný za plochým břišním okénkem příďové kabiny navigátora, jeden střelecký zaměřovač typu PKI, instalovaný před sedadlem pilota, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53VK, instalovaná pod průzračnou kopulí nacházející se na hřbetu trupu, přímo za pilotní kabinou, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53BL, instalovaná za průzračným polokapkovitým krytem nacházejícím se na levém boku zadní části trupu, přímo pod VOP, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53BP, instalovaná za průzračným polokapkovitým krytem nacházejícím se na pravém boku zadní části trupu, přímo pod VOP, a jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53K, instalovaná za čelním okénkem kabiny „ocasního“ střelce

                  - průzkumné: jeden topografický fotoaparát (jeho instalace se nachází přímo za šachtou příďového podvozku) a jeden panoramatický fotoaparát (jeho instalace se nachází za obdélníkovým okénkem umístěným na levém boku trupu, přímo nad šachtou příďového podvozku)

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO Magnij-M (tři tyčové antény instalované po jedné na hřbetu přední části trupu, přímo před překrytem pilotní kabiny, a na břichu přední části křídelních podvozkových gondol) nebo SRZO-2M (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých tandemově uspořádaných nestejně vysokých tyčových antén instalované po jedné na hřbetu přední části trupu, přímo před překrytem pilotní kabiny, a na břichu zadní části trupu). Některé exempláře tohoto modelu obdržely též instalaci prostředků REB.

Výzbroj:   jeden střelecký post typu NU-88 s jedním pevným 23 mm kanónem typu AM-23L3 se zásobou 100 nábojů, vetknutý do pravoboku přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-V7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem 360°, elevací 90°, depresí 3° a zásobou 500 nábojů, instalovaná na hřbetu přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-N7S s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±95°, elevací 2°40‘, depresí 90° a zásobou 350 nábojů, instalovaná na břichu zadní části trupu, jedno střeliště typu DK-7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací 60°, depresí 40° a zásobou 1 000 nábojů, náklad torpéd nebo námořních min do celkové hmotnosti 3 000 až 8 700 kg (2 raketová torpéda typu RAT-52, 6 torpéd typu 45-54VT, 6 torpéd typu 45-54NT, 6 torpéd typu 45-36MAV, 2 hlubinné nálože typu VB-2F, 12 námořních min typu AMD-4-500, 4 námořní miny typu AMD-4-100, ? námořních min typu RM-1, ? námořních min typu RM-2, ? námořních min typu UDM, ? námořních min typu MDM-3, ? námořních min typu MDM-4, ? námořních min typu MDM-5, 6 námořních min typu Serpej, 8 námořních min typu Lira, 6 až 8 námořních min typu AMD-2M, 8 námořních min typu IGDM, 8 námořních min typu Děsna nebo ? cvičných námořních min typu UPAMB-100/80) nebo neřízených pum do celkové hmotnosti 3 000 až 9 000 kg (24 pum typu FAB-250 o hmotnosti 250 kg, 18 pum typu FAB-500 o hmotnosti 500 kg, 6 pum typu FAB-1500 o hmotnosti 1 500 kg, 2 pumy typu FAB-3000 o hmotnosti 3 000 kg, 1 puma typu FAB-5000 o hmotnosti 5 000 kg nebo 1 puma typu FAB-9000 o hmotnosti 9 000 kg), přepravovaný uvnitř trupové pumovnice, a náklad 12-ti orientačních pum typu COSAB-10 nebo námořních signálních a značkovacích pum typu SMAB, přepravovaný v nevelké šachtě nacházející se přímo za prostorem trupové pumovnice

poslední úpravy provedeny dne: 16.2.2018