Tupolev Tu-22B (‘Blinder A’)

Typ:  exportní bombardovací modifikace středně těžkého strategického průzkumného-bombardovacího letounu typu Tu-22R (Blinder C)

Určení:  ničení důležitých pozemních cílů nacházející se v hloubce území protivníka (průmyslová centra, elektrárny, vojenské objekty, pozemní komunikace a komunikační uzle) za pomoci neřízených konvenčních pum

Odlišnosti od letounu Tu-22R (Blinder C):

- absence veškerého průzkumného vybavení. V této souvislosti dvířka trupové pumovnice s průzory optiky fotoaparátů nahradila dvířka bez průzorů.

- absence veškerého zařízení nezbytného k přepravě a shozu jaderné pumy

- instalace jiného typu identifikačního systému „vlastní-cizí“

Historie:  Na počátku 70. let byl na vyšších místech schválen vývoz středně těžkých nadzvukových bombardovacích letounů typu Tu-22 (Blinder A) do některých spřátelených zemí z Blízkého východu. Tento krok měl ryze politický podtext, neboť měl upevnit vliv SSSR v tomto regionu. Protože byla ale produkce letounů této řady již v roce 1969 zastavena, všechny exempláře exportního Tu-22 (Blinder A), který vešel ve známost jako Tu-22B (Blinder A), nakonec vznikly, v prostorách závodu č.22 z Kazaně, konverzí průzkumných speciálů typu Tu-22R (Blinder C) ze stavu domácích vzdušných sil majících nízký nálet. Právě průzkumný model se základem exportního bombardéru typu Tu-22B (Blinder A) nestal náhodou. Průzkumný speciál typu Tu-22R (Blinder C) totiž po předchozím vyjmutí sestavy fotoaparátů z trupové pumovnice mohl zastávat poslání bombardovacího modelu Tu-22 (Blinder A) v plném rozsahu. V rámci přestavby na exportní bombardéry typu Tu-22B (Blinder A) byly přitom průzkumné speciály typu Tu-22R (Blinder C) zbaveny nejen průzkumného vybavení, ale i schopnosti přepravy jaderné pumy. Kromě toho tyto stroje obdržely instalaci odlišného typu identifikačního systému „vlastní-cizí“. Letouny typu Tu-22B (Blinder A) byly nakonec vyvezeny pouze do Iráku a Libye. Oba zmíněné státy si přitom tyto stroje objednaly v roce 1973, krátce po skončení tzv. Jomkipurské (říjnové) války (válka mezi Izraelem a koalicí arabských zemí v čele se Sýrií a Egyptem), speciálně pro plánovaný společný útok na Izrael, který se ale nakonec nekonal. Vzdušné síly Iráku převzaly, v letech 1974 až 1975, celkem 12 letounů typu Tu-22B (Blinder A), spolu se dvěma neozbrojenými cvičnými speciály typu Tu-22UD (Blinder D) (s demontovaným nástavcem pro doplňování paliva za letu). Všechny zmíněné letouny měly přitom tříbarevný kamuflážní nátěr (nepravidelná pole pískové a hnědé barvy na horních plochých a světle šedá na dolních plochách). Naproti tomu všechny letouny řady Tu-22 (Blinder) VVS a VMF létaly v barvě kovu a pouze některé části draku měly ošetřeny bílým antikorozním nátěrem. Základem všech „iráckých“ Tu-22B (Blinder A) se staly průzkumné speciály typu Tu-22R (Blinder C) ze stavu 290. GvODRAP (gardový samostatný dálkový průzkumný letecký pluk), který operoval z běloruské Zjabrovky. Přeškolením na typ Tu-22B (Blinder A) přitom irácké posádky prošly, v letech 1973 až 1974, u 47. UAC (výcvikové letecké centrum), které se nacházelo na té samé letecké základně. Všechny „irácké“ Tu-22B (Blinder A) a Tu-22UD (Blinder D) se staly součástí výzbroje 7. bombardovací letky 4. smíšeného bombardovacího křídla, která operovala ze základen al-Taqaddum, nacházející se přibližně 74 km na západ od Bagdádu, a Al-Walid, nacházející se přibližně 435 km západně od Bagdádu. Svůj bojový křest si „irácké“ Tu-22B (Blinder A) odbyly ve válce s Íránem (září roku 1980 až srpen roku 1988). V počáteční fázi zmíněného konfliktu tyto stroje podnikaly nálety na cíle nacházející se na území Íránu ze základen al-Taqaddum a Balad, která se nachází cca 70 km severně od Bagdádu, za denních i nočních podmínek. Krátce ale tyto stroje operovaly též z letišť, které se nacházely na území Saudské Arábie a Severního Jemenu. Důvodem toho bylo zamezení ztrátám letounů typu Tu-22B (Blinder A) na zemi při íránských vzdušných útocích na irácké vojenské základny. Hlavními cíly těchto strojů se staly vojenské a průmyslové objekty v okolí Teheránu a Ishafanu. V prvním roce irácko-íránského konfliktu bylo nasazení letounů typu Tu-22B (Blinder A) velmi intenzivní. Již od počátku roku 1981 ale „irácké“ Tu-22B (Blinder A) vzlétaly k bojovým misím jen velmi sporadicky. Důvodem toho se stalo šetření jejich technické životnosti. To přitom představovalo přímou reakci na embargo na dodávky vojenského materiálu do Iráku ze strany SSSR. Od konce roku 1984 byly nicméně všechny„irácké“ Tu-22B (Blinder A) postupně podrobeny generální opravě v prostorách leteckého opravárenského závodu (ARZ) č.360 z Rjazaně. Díky tomu bylo možné v květnu roku 1985 obnovit nálety na Írán. Seznam cílů letounů typu Tu-22B (Blinder A) byl přitom tehdy rozšířen o ropné tankery a terminály k jejich odbavování. Mezi květnem a červnem tohož roku tyto stroje vykonaly 23 útoků na Teherán, na což Írán odpověděl odpálením balistických střel na Bagdád a leteckými útoky na několik iráckých měst. K ničení ropných tankerů a terminálů a pustošení íránských měst byly pak letouny typu Tu-22B (Blinder A) aktivně používány až do konce irácko-íránské války. Nasazení těchto strojů v irácko-íránské válce se neobešlo bez ztrát. První „irácký“ Tu-22B (Blinder A) byl přitom ztracen již dne 23. září 1980, tedy krátce po vypuknutí konfliktu. Za ztráty těchto strojů přitom mnohdy mohla ignorace doporučení sovětských poradců týkajících se způsobu jejich nasazení. Letoun typu Tu-22B (Blinder A) byl nicméně velmi odolným strojem a na svou domovskou základnu byl schopen bezpečně doletět i se značným bojovým poškozením. Do uzavření příměří s Íránem se flotila „iráckých“ Tu-22B (Blinder A) ztenčila na pouhých pět strojů. Všechny zmíněné letouny byly přitom dislokovány na základně al-Taqaddum. V roce 1995 se na inventáři vzdušných sil Iráku nacházely ještě čtyři z nich. Na počátku roku 1996 bylo oznámeno, že budou všechny přeživší Tu-22B (Blinder A) opraveny a opět uvedeny do letového provozu. Poslední letouny tohoto typu vzdušných sil Iráku byly zničeny při spojeneckém náletu na základnu al-Taqaddum v rámci operace Iraqi Freedom (březen až květen roku 2003), jejíž cílem bylo sesazení totalitního iráckého vedení. Přestože Libye o letouny typu Tu-22B (Blinder A) projevila zájem již v roce 1973, vyjednávání ohledně nákupu těchto strojů se zatáhly až do roku 1976. Přeškolování libyjských posádek započalo ten samý rok a bylo realizováno rovněž u 47. UAC. SSSR do Libye vyvezl celkem 8 letounů typu Tu-22B (Blinder A), spolu s jedním cvičným speciálem typu Tu-22UD (Blinder D). Zmíněné stroje přitom obdržely tříbarevný kamuflážní nátěr (nepravidelná pole hnědé a zelené barvy na horních plochách a světle šedá na dolních plochách). První z nich do Libye dorazily v roce 1977. Základem „libyjských“ Tu-22B (Blinder A) se staly průzkumné Tu-22R (Blinder C) z různých útvarů, které byly vyrobeny před šesti až osmi lety a měly nálet 100 až 200 hodin. Zpočátku všechny „libyjské“ Tu-22B (Blinder A) operovaly z mezinárodního letiště Tripolis-Mitiga. Později bylo nicméně speciálně pro tyto stroje vybudováno nové na tamní podmínky nadprůměrně vybavené letiště v pouštní oáze El Jufrah, která se nachází cca 1 000 km na jih od Tripolisu. Mezinárodní letiště Tripolis-Mitiga se totiž nachází poblíž pobřeží Středozemního moře, kde má vzduch značnou vlhkost a salinitu a tedy i vysoce korozivní účinek na draky letounů. Svůj bojový křest si „libyjské“ Tu-22B (Blinder A) odbyly dne 30. března 1979. Tehdy dvojice těchto strojů podnikla, v rámci vojenské podpory Ugandy v konfliktu s Tanzanií, noční nálet na hlavní město Tanzanie Mwanza. Vůbec nejrozsáhlejšího nasazení se libyjské Tu-22B (Blinder A) dočkaly v rozvleklé občanské válce v Čadu. Ve zmíněném konfliktu Libye podporovala muslimské pro-libyjské separatisty v boji proti křesťanskému vládnímu režimu, který se zase těšil podpoře ze strany Francie a USA. K útokům na cíle na území v Čadu přitom letouny typu Tu-22B (Blinder A) obvykle vyrážely s deseti 250 kg pumami typu FAB-250 uvnitř trupové pumovnice. Libyjské posádky ale občasně používaly též záďový kanón, a to k útokům na seskupení nepřátelských jednotek při letu v malých výškách. Pro letouny typu Tu-22B (Blinder A) se však našlo též využití při demoralizaci nepřátelských jednotek. K tomu byl využíván zvukový efekt, který provází let nadzvukovou rychlostí v malé výšce. Protože Čad neměl žádné prostředky PVO, „libyjské“ Tu-22B (Blinder A) zde mohly po mnoho let zcela beztrestné podnikat útoky na jakékoliv cíle. K prvnímu sestřelu tohoto stroje zde došlo až dne 8. srpna 1987. Za ztrátu zmíněného letounu přitom mohla přenosná PLŘS. Ještě předtím, v březnu toho samého roku, se čadským vládním jednotkám podařilo obsadit základnu Ouadi-Doum, která se nacházela na severu Čadu a byla využívána Libyjským vojenským letectvem k podpoře pozemní armády operující poblíž plošiny Tibesti. Přitom se jim do rukou údajně dostaly dva letouny typu Tu-22B (Blinder A). Další „libyjský“ Tu-22B (Blinder A) sestřelila, dne 6. září 1987, v průběhu útoku na N’djamena, který představoval odplatu za pozemní útok čadských jednotek na leteckou základnu Maaten-as-Sarah nacházející se na libyjském území, střela typu MIM-23 Hawk Francouzské armády. Toto byl přitom vůbec první sestřel nepřátelského letounu učiněný Francouzi od druhé světové války. Mezitím, dne 15. srpna 1984, „libyjské“ Tu-22B (Blinder A) podnikly nálet na rodné město tehdejšího súdánského vůdce Omdurman. Tento útok měl zase odradit tehdejší súdánské vedení od další podpory oficiální čadské vlády. V roce 1991, v době kdy zuřila první Válka v Zálivu, byly všechny „libyjské“ Tu-22B (Blinder A) na celé tři měsíce přesunuty ze své domovské základny Al Juffrah na leteckou základnu Al Kufrah, která se nachází poblíž hranic se Súdánem. Důvodem toho byly obavy z jejich zničení při případném preventivním útoku spojeneckých vojsk. V roce 1995 se na inventáři vzdušných sil Libye stále ještě nacházelo šest letounů typu Tu-22B (Blinder A). Ty ale již tehdy pozbývaly schopnosti letu. Libyjci totiž nebyli schopni tyto stroje udržet v letuschopném stavu bez ruské technické podpory, která byla zastavena v roce 1992. Tento krok ze strany Ruska přitom představoval přímou reakci na zbrojní embargo vůči Libyi ze strany UN za teroristický pumový útok na dopravní Boeing 747-121A (N739PA) společnosti Pan American Airlines ze dne 21. prosince 1988. Na počátku prvního desetiletí 21. století nicméně Libyjci jeden letoun typu Tu-22B (Blinder A) opět zprovoznili, aby mohl podniknout přelet nad Tripolisem v rámci oslav výročí založení státního zřízení Džamáhíríje v Libyi (2. března 1977). Po zmíněné letové prezentaci byl ale opět uzemněn. Důvodem toho se staly značné průsaky pryžových palivových nádrží v důsledku jejich degradace. V roce 2003, po ukončení sankcí, si Libyjci pozvali odborníky z kazaňského závodu KAPO, aby posoudili, zda je možné přeživší letouny typu Tu-22B (Blinder A) opět zprovoznit. Plány, které počítaly s generální opravou těchto strojů v prostorách závodu KAPO, ale nakonec nebyly z politických důvodů realizovány.

Verze:  -

Vyrobeno:  20 exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových Tu-22R)

Uživatelé:  Irák a Libye

Posádka:    pilot, navigátor/bombometčík a radista/střelec

Pohon:       dva proudové motory typu Dobrynin RD-7M2 s max. tahem po 11 000 kp / 16 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský navigační-bombardovací radiolokátor typu R-1A Rubín-1A (Short Horn), instalovaný v přídi trupu, a výstražný radiolokátor pro zadní polosféru typu PRS-3 Argon-2 (Fan Tail), instalovaný pod polokulovitým krytem nacházejícím se přímo nad ocasní obrannou střeleckou věží. Radiolokátor typu Rubín-1A (Short Horn) má vyhledávací dosah 310 km a slouží k navigaci, vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů a mapování povrchu země (do vzdálenosti 170 km). Radar typu PRS-3 Argon-2 (Fan Tail) slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře a má min. efektivní dosah 350 m, vyhledávací dosah 6,5 km, zaměřovací dosah 3 km a zorné pole (ve sledovacím režimu) ±65° v horizontální rovině a ±30° ve vertikální rovině.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-15 (jeho instalace se nachází za břišním okénkem kabiny navigátora-bombometčíka) a jeden střelecký TV zaměřovač typu TP-1 s detekčním dosahem 3 km (cíl o velikosti letounu typu MiG-19), zaměřovacím dosahem 0,4 až 2 km (cíl o velikosti letounu typu MiG-19) a zorným polem ±70° v horizontální rovině a -45° až +55° ve vertikální rovině (jeho instalace se nachází v kořeni odtokové hrany SOP, přímo pod směrovým kormidlem)

Výzbroj:    dálkově ovládaná obranná střelecká věž typu DK-20 s jedním pohyblivým 23 mm kanónem typu R-23 s palebným vějířem ±30° ve vertikální i horizontální rovině a zásobníkem na 500 nábojů, a náklad neřízených pum do celkové hmotnosti 3 000 kg až 12 000 kg, přepravovaný uvnitř trupové pumovnice s délkou 6,93 m, šířkou 1,36 m a výškou 1,95 m

poslední úpravy provedeny dne: 27.8.2017