Tupolev Tu-85/2 (‘Barge’) [‘Type 31’]

Typ:  těžký strategický bombardovací letoun uzpůsobený pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci; druhý prototyp letounu typu Tu-85 (Barge)

Určení:  ničení důležitých pozemních cílů nacházejících se v hloubce území protivníka (průmyslová centra, elektrárny, vojenské objekty, pozemní komunikace a komunikační uzle) za pomoci konvenčních i jaderných pum

Odlišnosti od letounu typu Tu-85/1 (Barge):

- nižší nosnost pum (18 t vs 12 t). U sériového Tu-85 (Barge) se nepočítalo s 9 000 kg pumou typu FAB-9000, neboť měl sloužit k ničení strategicky významných cílů na území USA a k tomu neměl využívat konvenční, ale jaderné pumy, jejichž hmotnost nepřesahovala 6 000 kg.

- menší povolený rozsah pozice těžiště. To sebou přineslo zlepšení podélné stability.

- modifikované zasklení oken přední přetlakové kabiny posádky. Zasklení všech oken přední přetlakové kabiny posádky tohoto stroje je zdvojené. Naproti tomu u prototypu Tu-85/1 měla některá okénka přední přetlakové kabiny posádky jednoduché zasklení. Otevíratelné okénko pracoviště bombometčíka se u tohoto stroje navíc nachází na levoboku a nikoli na pravoboku.

- modifikované ovládání vyvažovacích plošek výškovky. Vyvažovací plošky výškovky tohoto stroje jsou ovládány za pomoci táhel. Naproti ovládání vyvažovací plošky výškovky prototypu Tu-85/1 je elektromechanické.

- větší délka trupových pumovnic (o 500 mm)

- instalace nevelkých dvířek, za kterými se nachází šachta určena k přepravě osvětlovacích pum typu COSAB, na břichu trupu

- instalace modifikovaného překrytu pracoviště „ocasního“ střelce s většími rozměry. Překryt pracoviště „ocasního“ střelce tohoto stroje poskytuje lepší výhled.

- instalace vřetenovitého krytu výstražného radiolokátoru pro zadní polosféru typu PRS-1 Argon (Bee Hind) přímo nad překrytem pracoviště „ocasního“ střelce (prototyp Tu-85/2 ale instalaci zmíněného radaru postrádal). To si vyžádalo zmenšit plochu směrového kormidla o 0,48 m².

- modifikované křídlo s menší plochou (o 4,504 m²). Některé konstrukční prvky křídla tohoto stroje mají navíc zesílenou konstrukci. Změn doznala též konstrukce vztlakových klapek a koncových aerodynamických krytů vnitřního páru křídelních motorových gondol.

- instalace automatizovaného kapalinového chladícího systému pohonných jednotek na místo manuálně obsluhovaného

- instalace elektrického systému pro přestavování listů vrtulí typu AV-48

- zvětšená zásoba paliva z 63 600 l na 65 900 l zástavbou další (49.) palivové nádrže (s objemem 2 300 l) do útrob trupu, přímo pod centroplán (prototyp Tu-85/1 byl opatřen pouze 48-ti křídelními palivovými nádržemi)

- modifikovaný kyslíkový systém instalací čtyř zásobníků na stlačený kyslík typu KPŽ-30

- instalace navigačního-bombardovacího radiolokátoru typu RBP-4 Rubidij-MM (Mushroom) pod nezměněným polokapkovitým dielektrickým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo před šachtou příďového podvozku, na místo navigačního-bombardovacího radiolokátoru typu Rubidij M-85 (Mushroom)

- modifikované navigační vybavení instalací periskopického sextantu

- modifikovaný elektrický systém náhradou všech tří konvertorů typu MA-750 modernějšími konvertory typu PO-4500 a pomocné palubní energetické jednotky (APU) typu M-10 APU typu M-JuM (s generátorem typu GSP-5000) a instalací další akumulátorové baterie typu 12A-30

- modifikovaný obranný systém náhradou střeleckých zaměřovačů typu PBV-23 střeleckými zaměřovači typu PS-48M a zvětšením zásoby střeliva ve hřbetních, břišních i ocasní střelecké věži (z 3 150 nábojů na 4 500 nábojů)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o torpéda a námořní miny

Historie:  Stavba druhého prototypu letounu typu Tu-85 (Barge), který vešel ve známost jako Tu-85/2 a měl se stát etalonem pro sériový model, byla schválena v listopadu roku 1950. Kompletace zmíněného stroje byla zahájena dnem 15. července 1950 a byla završena na konci dubna roku 1951. V průběhu stavby byly do konstrukce prototypu Tu-85/2 vnášeny změny, které vycházely z výsledků zkoušek prototypu prvního. Přestože měly pohon prototypu Tu-85/2 obstarávat motory typu AŠ-2K, díky průtahům ve zkouškách této komplikované pohonné jednotky tento stroj nakonec obdržel, stejně jako prototyp první, méně výkonné motory typu VD-4K. Od prototypu prvního se proto prototyp Tu-85/2 nakonec odlišoval pouze drobnými změnami v konstrukci draku a skladbě palubního vybavení. Z Tupolevova experimentálního závodu č.156 na zkušební leteckou základnu Žukovskyj byl ne zcela ještě kompletní prototyp Tu-85/2 přepraven dne 26. dubna 1951. Dokončovací práce na tomto stroji zabraly dva měsíce a byly završeny na konci června toho samého roku. Do oblak se prototyp Tu-85/2 poprvé vydal dne 28. června 1951. Den nato vykonal svůj druhý let. Poté celý měsíc strávil na zemi. Důvodem toho bylo dolaďování defenzivní výzbroje. Letové zkoušky prototypu Tu-85/2 se ale nakonec nepodařilo realizovat v plném rozsahu. Dne 15. listopadu 1951 byl totiž celý program Tu-85 (Barge) s definitivní platností ukončen, a to i přesto, že tento stroj splňoval požadavky technického zadání. V této souvislosti byly následně zastaveny jak přípravy montážních linek v prostorách závodu č.22 z Kazaně, závodu č.23 z Moskvy a závodu č.18 z Kujbyševa, tak i zkoušky prototypů. Do té doby prototyp Tu-85/2 stihl vykonat pouhých 25 zkušebních letů s celkovou délkou trvání 55 h a 14 min. Jeden z nich přitom absolvoval s 9 000 kg pumou typu FAB-9000 uvnitř trupové pumovnice. Palubní systémy i motory prototypu Tu-85/2 pracovaly lépe než palubní systémy a motory prototypu Tu-85/1 a navíc měly znatelně lepší spolehlivost. Nouzovým přistáním skončil pouhý jeden zkušební let tohoto stroje. Zmíněná mimořádná událost se udála dne 23. srpna 1951 a její příčinou se stalo selhání systému pro ovládání vyvažovacích plošek. Důvodem ukončení vývoje letounu typu Tu-85 (Barge) se stala skutečnost, že již v době, kdy byly zahájeny letové zkoušky jeho prvního prototypu, šlo o beznadějně morálně zastaralý stroj. Na počátku 50. let se totiž ve výzbroji vzdušných sil všech velmocí již nacházely velké počty stíhacích letounů s proudovým pohonem a pro ty rozměrné a neohrabané pístové bombardéry, jakým byl i typ Tu-85 (Barge), představovaly velmi snadnou kořist. To koneckonců potvrdily vzdušné střety amerických bombardovacích letounů typu B-29 Superfortress se severokorejskými MiGy-15 (Fagot) na vzdušném bojišti Korejské války. Kromě toho, že pístové Boeingy B-29 nedokázaly o poznání rychlejším MiGům-15 (Fagot) jakkoliv uniknout, pro jejich palubní střelce byly tyto proudové stroje velmi obtížně zaměřitelným cílem. Ve skutečném konfliktu by tedy letouny typu Tu-85 (Barge) obstály jen stěží. Ke ztrátě zájmu o tento typ ale nemalou mírou přispěl též projekt čtyřmotorového strategického bombardovacího letounu s proudovým pohonem, který již v roce 1951 VVS představil V.M. Mjasiščev (budoucí typ M-4 Bison A). Zmíněný stroj měl totiž dle předběžných výpočtů mít cestovní rychlost 850 až 900 km/h a dolet 12 000 km. Po ukončení programu Tu-85 (Barge) byly oba dva prototypy tohoto stroje využívány v roli vzdušných zkušeben, a to až do vyčerpání technické životnosti. Jako první byl odepsán prototyp Tu-85/1. Prototyp Tu-85/2 se v provozu udržel až do července roku 1958. Poté skončil v železném šrotu. Po ukončení vývoje letounu typu Tu-85 (Barge) se konstrukční tým A.N. Tupoleva na poli strategických bombardovacích letounů s mezikontinentálním doletem plně soustředil na vývoj turbovrtulového letounu typu Tu-95 (Bear A) s šípovým křídlem a ocasními plochami.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti, navigátor, navigátor-bombometčík, palubní mechanik, operátor radaru, radista a čtyři střelci

Pohon:       čtyři pístové motory typu Dobrynin VD-4K (M-253K) s max. výkonem po 4 300 hp

Radar:        bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4 Rubidij-MM (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon* (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu RBP-4 (Mushroom) má detekční dosah 150 až 180 km a zaměřovací dosah 70 km a slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. Za pomoci tohoto radiolokátoru lze přitom zaměřovat pozemní cíle s přesností 75 až 100 m při letu rychlostí do 1 250 km/h ve výškách mezi 2 000 a 15 000 m. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-5SR (jeho instalace se nachází v prosklené špici trupu) a čtyři střelecké zaměřovací stanice typu PS-48M (tři v prostřední a jedna v zadní přetlakové kabině posádky)

                    - průzkumné: jeden fotoaparát denní snímkování typu AFA-84/40 a jeden fotoaparát pro denní snímkování typu AFA-33/50, AFA-33/85 či AFA-33/100 nebo jeden fotoaparát pro noční snímkování typu NAFA-3S/50 (instalace fotoaparátů se nachází mezi prostřední přetlakovou kabinou posádky a zadní břišní obrannou střeleckou věží)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Barij-M                

Výzbroj:     deset pohyblivých 23 mm kanónů typu NR-23 s celkovou zásobou 4 500 nábojů, instalovaných po dvou ve dvou hřbetních dálkově ovládaných střeleckých věžích (jedna za pilotním prostorem a jedna před svislou ocasní plochou), dvou břišních dálkově ovládaných střeleckých věžích (jedna za šachtou příďového podvozku a jedna před VOP) a v ocasním střelišti, a náklad neřízených pum do celkové hmotnosti 5 000 až 12 000 kg, přepravovaný uvnitř dvou tandemově uspořádaných trupových pumovnic

* prototyp Tu-85/2 instalaci tohoto zařízení postrádal

Poslední úpravy provedeny dne: 18.7.2017