Tupolev Tu-95LL

 

 

Typ:  speciální modifikace těžkého strategického bombardovacího letounu typu Tu-95 (Bear A) zastávající roli vzdušného zkušebny

Určení:  prověřování činnosti proudových pohonných jednotek za reálných podmínek

Odlišnosti od letounu Tu-95 (Bear A):

- absence ofenzivní a defenzivní výzbroje

- instalace výsuvné (za pomoci hydrauliky) doutníkovité gondoly testovaného motoru (s kruhovým lapačem vzduchu v čele a kruhovou tryskou na zádi) v prostoru trupové pumovnice. Při vzletu a přistání je zmíněná gondola částečně zasunuta do útrob pumovnice. Nad obrys břicha trupu vystupující část čelního lapače vzduchu přitom zakrývá posuvný kryt. Gondola s testovaným motorem tohoto modelu je opatřena též pyrotechnickým nouzovým systémem odhozu.

- modifikovaný palivový systém. Palivový systém tohoto modelu zásobuje palivem nejen motory typu NK-12, ale i testovaný proudový motor.

- instalace testovací a záznamové aparatury, která pořizuje záznam 172-ti parametrů z 371-ti snímačů

Historie:  V SSSR byly k testování proudových motorů za reálných podmínek zpočátku používány speciálně upravené čtyřmotorové pístové bombardovací letouny typu Tu-4 (Bull), známé jako Tu-4LL. Testovaný proudový motor se přitom u speciálu typu Tu-4LL nacházel uvnitř doutníkovité gondoly, která se vysouvala z přední trupové pumovnice. Na speciál typu Tu-4LL byly postupně upraveny tři letouny typu Tu-4 (Bull). Poslední z těchto strojů přitom dolétal v roce 1962. Poté jeho poslání převzal obdobně upravený druhý prototyp čtyřmotorového turbovrtulového bombardovacího letounu typu Tu-95 (Bear A). Zmíněný speciál vešel ve známost jako Tu-95LL a vzešel ze zadání ze dne 29. července 1957. Volba na právě tento letoun nepadla náhodou, neboť disponoval značnou nosností a dostatečně objemnými vnitřními prostory pro zástavbu testovaného motoru a přidružených systémů, zkušební a záznamové aparatury a pracoviště zkušebního technika. Pro typ Tu-95 (Bear A) ale hovořil též vysoký podvozek. To totiž umožňovalo za jeho pomoci testovat i poměrně rozměrné pohonné jednotky. Instalace testovaného motoru se u letounu typu Tu-95LL nacházela, stejně jako u letounu typu Tu-4LL, uvnitř doutníkovité gondoly, která byla při vzletu a přistání částečně zatažena do útrob trupové pumovnice. Zmíněná gondola se za letu vysouvala z útrob trupové pumovnice tak, aby nedocházelo k nasávání mezní vrstvy testovaným motorem a zároveň k nežádoucímu působení horkých výtokových plynů testovaného motoru na potah břicha trupu. S typem Tu-4LL ale tento speciál sdílel též výsuvnou clonu, která zamezovala nežádoucímu protáčení lopatek kompresoru v důsledku náporu vzduchu a nasátí cizorodých předmětů z VPD v průběhu vzletu a přistání, kdy byla gondola s testovaným motorem částečně zatažena do útrob trupové pumovnice. V případě, že by gondola s testovaným motorem zůstala za letu zaseknuta ve vysunuté poloze, např. v důsledku nějaké závady na hydraulice, bylo možné provést její odhoz za pomoci nouzového pyrotechnického systému. Konverzí na vzdušnou zkušebnu typu Tu-95LL přitom druhý prototyp letounu typu Tu-95 (Bear A) prošel v letech 1957 až 1958 v prostorách závodu č.18 z Kujbyševa. K letovým zkouškám byl tento stroj předán v roce 1958. Zpočátku byl speciál Tu-95LL používán k testování 20 000 kp proudového motoru typu NK-6 z dílny N.D. Kuzněcova, se kterým počítalo několik bombardovacích letounů, jejichž vývoj ale nakonec nepřekročil projektové stádium, včetně typu Tu-106 a Tu-135. Kromě motoru typu NK-6, který se nakonec nedočkal sériové výroby, byl na jediném exempláři speciálu typu Tu-95LL odzkoušen též 17 500 kp motor typu NK-114A nadzvukového dopravního letounu typu Tu-144 (Charger A), 20 000 kp motor typu NK-114-22 středně těžkého nadzvukového bombardovacího letounu typu Tu-22M0 (Backfire A) a 22 000 kp motor typu NK-22 středně těžkého nadzvukového bombardovacího letounu typu Tu-22M1/M2 (Backfire B). Provoz tohoto stroje ale po 15-ti letech předčasně ukončila nehoda. Poté, na počátku 70. let, jeho poslání převzal obdobně upravený první prototyp protiponorkového letounu typu Tu-142 (Bear F), který vešel ve známost jako Tu-142LL.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí druhého prototypu letounu typu Tu-95)

Uživatelé:  SSSR

 

 

 

Posádka:    ?

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Kuzněcov NK-12 s max. výkonem po 12 000 hp a jeden zkušební proudový motor

Radar:        ?

Výzbroj:     žádná

 

 

TTD:  
Rozpětí křídla: 50,04 m
Délka: 44,35 m
Výška: ?
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup: ?
Max. dolet: ?

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 20.6.2017