Jakovlev Jak-11 „Maniyak“

Typ:  závodní modifikace dvoumístného pokračovacího cvičného letounu typu Jak-11 (Moose)

Určení:  účast na leteckých závodech kolem pylonů v kategorii „unlimited“ (všechny letouny s pístovým pohonem)

Odlišnosti od letounu Jak-11 (Moose):

- instalace 1 350 hp dvouhvězdicového 14-ti válce typu Pratt & Whitney R-1830 Twin Wasp z amerického dopravního letounu typu Douglas DC-3 na místo 700 hp hvězdicového sedmiválce typu AŠ-21 sovětské konstrukce

- instalace modifikované (seříznutím konců listů) třílisté vrtule z amerického dopravního letounu typu Douglas DC-3 na místo sovětské dvoulisté vrtule typu VIŠ-111-V20

- instalace zcela nové aerodynamicky čistší kapoty trupu (veškerý plátěný potah byl navíc u tohoto modelu nahrazen kovovým)

- instalace znatelně aerodynamicky čistšího jednodílného překrytu dvoumístné pilotní kabiny s neděleným zasklením z lehkého sportovního letounu typu Rutan Long-EZ na místo pětidílného překrytu (překryt kabiny tohoto modelu navíc svou zadní částí plynule přechází ve štíhlou hřbetní nástavbu táhnoucí se až ke kořeni náběžné hrany SOP)

- modifikované křídlo sejmutím zaoblených koncových oblouků

Historie:  V USA se již od roku 1920 konají, s některými přestávkami (druhá světová válka), rychlostní letecké závody. Při nich se piloti se svými stroji snaží urazit trať vytyčenou pylony za co nejkratší čas. Od konce druhé světové války se závodní piloti do rychlostních závodů v nejsilnější kategorii „unlimited“, která je vyhrazena pro stroje s pístovým pohonem, povětšinou zapojovali se speciálně upravenými vyřazenými druhoválečnými bojovými letouny, včetně typu Hawker Sea Fury, P-38 Lightning, P-51 Mustang, F4U Corsair a F8F Bearcat. Od konce 80. let se ale na startovací čáře amerických rychlostních leteckých závodů začaly objevovat i speciálně upravené cvičné letouny typu Jak-11 (Moose) sovětské konstrukce. Kompaktní a zároveň velmi tuhá konstrukce draku totiž tento typ letounu přímo předurčovala právě k tomuto účelu. Jedním ze závodních speciálů vycházejících ze cvičného Jaku-11 (Moose) byl i stroj Aschera Warda, který vešel ve známost jako „Maniyak“. Základem tohoto speciálu se konkrétně stal jeden z 41-ti letounů typu Jak-11 (Moose), resp. letounů typu C-11 (československá licenční kopie Jaku-11), které se podařilo získat v roce 1982 francouzské asociaci Amicale Jean-Baptiste Salis v Egyptě. V rámci přestavby, kterou zajistil stavitel a pilot formule 1 Ralph Wise, tento stroj v první řadě obdržel znatelně silnější motor typu Pratt & Whitney R-1830 Twin Wasp. Ten byl přitom pro tento stroj převzat, i s třílistou vrtulí, od dopravního letounu typu Douglas DC-3. S přihlédnutím na malou výšku podvozku Jaku-11 (Moose) bylo ale nezbytné vrtuli upravit seříznutím konců její listů. Trup tohoto stroje obdržel zcela novou aerodynamicky čistší kapotu. Plátěné části potahu přitom nahradil duralový plech. Na rozdíl od závodních speciálů „Czech Mate“ a „Mr.Awesome“, jejichž základem se rovněž stal sovětský Jak-11 (Moose), byla u speciálu „Maniyak“ zachována dvoumístná pilotní kabina i zdvojené řízení. Pouze byl zaměněn původní pětidílný překryt jednodílným aerodynamicky vytříbenějším překrytem z lehkého sportovního letounu typu Rutan Long-EZ. Jelikož se dokončovací práce na závodním speciálu „Maniyak“ poněkud zatáhly, z plánované účasti tohoto stroje na leteckých závodech, které se konaly v září roku 1987 v Renu, nakonec sešlo. Ke svému prvnímu zkušebnímu letu se totiž závodní speciál „Maniyak“ vydal, s pilotem Skipem Holmem za kniplem, až dne 12. září 1987, tj. pouhé dva dny před nejzazším termínem k přihlášení. Kromě toho jeho první lety provázely potíže s klapkami a nepravidelným chodem motoru. Později, okolo roku 1990, závodní speciál „Maniyak“ obdržel standardní pětidílný překryt kabiny z Jaku-11 (C-11). Ještě později, okolo poloviny 90. let, byl tento letoun přestavěn na jednomístný stroj, aby byl následně zpětně opatřen dvoumístnou kabinou s hranatým překrytem.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Jaku-11)

Uživatelé:  USA (soukromá osoba) 

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:        jeden pístový motor typu Pratt & Whitney R-1830 Twin Wasp s max. výkonem 1 350 hp

Výzbroj:      žádná

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: ?
Délka:   ?
Výška: ?
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 31.8.2015