Jakovlev Jak-125

Typ:  taktická průzkumná modifikace dálkového přepadového stíhacího letounu typu Jak-25 (Flashlight A); prototypová modifikace letounu typu Jak-25R

Určení:  zjišťování pozice vojsk, inženýrsko-technických konstrukcí a hladinových plavidel, hrubé vzdušné mapování a vyhledávaní ploch vhodných pro shoz výsadku

Odlišnosti od letounu Jak-25 (Flashlight A):

- instalace průzkumného vybavení (jeden pohyblivě lafetovaný fotoaparát typu AFA-33/75M nebo AFA-22/50M pro šikmé snímkování následovaný dvojicí vedle sebe umístěných fotoaparátů pro vertikální snímkování typu AFA-33/100M, AFA-33/75M nebo AFA-33/50M) uvnitř mírně prodloužené špice trupu na místo střeleckého radiolokátoru typu RP-6 Sokol (Scan Three) – v této souvislosti zaoblený příďový dielektrický kryt nahradil obdobně tvarovaný „plechový“ kryt se čtveřicí uzavíratelných obdélníkových průzorů, dvou postranních (ty využívá fotoaparát pro šikmé snímkování) a dvou břišních (ty se nacházejí přímo před šachtou příďového podvozku a využívají je fotoaparáty pro vertikální snímkování), a dvojicí tandemově uspořádaných hřbetních servisních krytek

- instalace antény ILS systému na břichu špice trupu, přímo před předním párem průzorů fotoaparátů (u stíhacího Jaku-25 se instalace této antény nacházela pod příďovým dielektrickým krytem antény radiolokátoru)

- instalace ovládacích prvků fotoaparátů uvnitř zadního kokpitu na místo ovládacích prvků radiolokátoru

- rozšířené zasklení zadního kokpitu o jedno břišní okénko (za ním se nachází instalace optického zaměřovače typu OPB-1R)

- instalace jednoduchého střeleckého kolimátoru typu PKI v předním kokpitu s pracovištěm pilota

- instalace systému typu AK-2, který automaticky zamezuje vybočení z kurzu při asymetrickém tahu pohonných jednotek zaviněném závadou na některé z nich

- instalace jednoho 23 mm kanónu typu NR-23 (po pravoboku přídě trupu) na místo dvou 37 mm kanónů typu N-37L, z hmotnostních důvodů

- větší objem vnitřních palivových nádrží (3 952 l vs 3 445 l); jejich počet přitom zůstal zachován (4 ks)

Historie:  Na přelomu 40. a 50. let se průzkumné letky VVS musely spoléhat prakticky výhradně na letouny typu Tu-6. Tento stroj přitom nebyl ničím jiným, než modifikací dvoumotorového pístového frontového bombardéru typu Tu-2S (Bat) s fotoaparáty a dodatečnou palivovou nádrží uvnitř trupové pumovnice. Protože pro stíhací letouny s proudovým pohonem, které se již tehdy nacházely ve výzbroji vzdušných sil západních velmocí ve značných počtech, tyto pístové stroje představovaly příliš snadný cíl, dne 25. dubna 1950 byla OKB MiG pověřena vývojem specializované průzkumné modifikace lehkého jednomotorového denního frontového stíhače typu MiG-15bis (Fagot). Volba na právě tento typ přitom nepadla náhodou, neboť šlo o nejvýkonnější bojový letoun, který se tehdy nacházel v sériové výrobě. Nicméně ani průzkumný MiG-15bis (Fagot), který vešel ve známost jako MiG-15Rbis, nebylo možné považovat za ideální řešení. Důvodem toho se stal malý dolet a omezené průzkumné kapacity. Do trupu tohoto stroje se totiž podařilo vestavět pouze jeden jediný fotoaparát typu AFA-BA/40. Výnos ze dne 10. srpna 1951, který dal oficiální zelenou Jakovlevovu iniciativnímu projektu těžkého dvoumotorového dálkového přepadového stíhače typu Jak-120 (budoucí Jak-25 Flashlight A), obsahoval též specifikace na specializovanou průzkumnou modifikaci tohoto stroje. Průzkumný Jak-25 (Flashlight A) přitom vešel ve známost pod továrním označením Jak-125 a jeho prototyp měl být dle zmíněného zadání ke zkouškám předán nejpozději v říjnu roku 1952. Kompletaci technologických 1:1 maket obou dvou zmíněných verzí Jaku-25 (Flashlight A) se konstrukčnímu týmu Jakovlevovi OKB podařilo završit na podzim roku 1952. Technologická maketa průzkumného Jaku-125 se ale omezila pouze na příďovou sekci s průzkumným vybavením. Následně byly obě zmíněné makety přezkoumány státní komisí. Příslušná závěrečná zpráva byla přitom podepsána dne 12. prosince 1952. Prototyp průzkumného Jaku-125 brány prototypové dílny Jakovlevovi OKB opustil v srpnu roku 1952 a do oblak se poprvé vydal 26. dne toho samého měsíce. V průběhu závodních zkoušek, které se podařilo završit dne 3. října 1953, tento stroj vykonal celkem 79 letů s celkovou délkou trvání 83 hodin a 23 minut dle závěrečné zprávy OKB A.S. Jakovleva, resp. 82 letů s celkovou délkou trvání 82 hodin a 18 minut dle závěrečné zprávy NII VVS. Zpočátku byl prototyp průzkumného Jaku-125 opatřen pouze jedním párem křídleních aerodynamických hřebenů. Za chodu závodních zkoušek nicméně obdržel, stejně jako prototyp stíhacího Jaku-25 (Flashlight A), instalaci ještě jednoho páru aerodynamických hřebenů na horní ploše vnějších částí křídla. Prakticky současně byla pootočena anténa ILS systému, která se nacházela pod špicí trupu, vidlicí směrem dopředu. V průběhu závodních zkoušek se podařilo prototyp průzkumného Jaku-125 rozehnat na 1 120 km/h ve výšce 3 000 m, resp. na 1 075 km/h ve výšce 10 000 m. Jeho dostup činil na 15 000 m. V případě doletu a vytrvalosti (v konfiguraci s přídavnou palivovou nádrží v podvěsu) tomu bylo 3 600 km a 4 h a 25 min. Státní zkoušky tohoto stroje se rozeběhly dne 25. prosince 1953 a byly završeny dnem 26. února 1954. Z hlediska výkonnostních parametrů byl průzkumný Jak-125 hodnocen kladně, protože za stíhacím Jakem-25 (Flashlight A) nikterak nezaostával. A nejen to. Své konkurenty v podobě letounů typu Il-28R (Beagle) a MiG-15bisR (Fagot) znatelně překonával. Ve výškách 5 000 m a 10 000 m totiž tento stroj dosahoval rychlostí 1 110 km/h a 1 052 km/h, což bylo o 60 km/h více než v případě MiGu-15Rbis (Fagot), resp. o 230 km/h více než v případě typu Il-28R (Beagle). Zatímco dolet Jak-125 ve výšce 12 000 m v konfiguraci s PTB v podvěsu činil 3 040 km, letoun typu MiGu-15Rbis (Fagot) byl schopen v té samé výškové hladině urazit vzdálenost 2 020 km. V případě typu Il-28R (Beagle) tomu pak bylo 2 895 km (tato hodnota byla ale naměřena ve výšce 10 000 m). Naproti tomu dostupem, který činil 14 140 m až 14 900 m, překonával pouze typu Il-28R (Beagle). Jeho dostup se totiž pohyboval na hranici pouhých 12 300 m, zatímco v případě MiGu-15Rbis (Fagot) tomu bylo 15 700 m. Z hlediska průzkumných kapacit zase překonával pouze letoun typu MiG-15Rbis (Fagot). Naproti tomu s typem Il-28R (Beagle) z tohoto hlediska na tom byl přibližně stejně. Typ Jak-125 sice po výkonnostní stránce překonával všechny průzkumné letouny domácí konstrukce té doby, neobešel se však některých bez nedostatků. Zdaleka největší kritiku přitom sklidil velmi omezený výhled z pracoviště operátora, které se nacházelo přímo za pracovištěm pilota. Jakovlev proto navrhl pracoviště operátora přemístit do špice trupu, jak tomu bylo u bombardovacího Jaku-125B. Zmíněný návrh se setkal se souhlasem ze strany VVS. Takto radikálně upraveným trupem byly ale nakonec opatřeny až stroje ověřovací, které vešly ve známost jako Jak-25R.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    pilot a navigátor/operátor průzkumných systémů

Pohon:       dva proudové motory typu Tumanskij RD-5A (Mikulin AM-5A) s max. tahem po 2 000 kp

Radar:        žádný

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký kolimátor typu PKI (jeho instalace se nachází v předním kokpitu s pracovištěm pilota) a jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-1R (jeho instalace se nachází za okénkem vetknutým do podlahy zadního kokpitu s pracovištěm operátora)

                   - průzkumné: jeden výkyvný (směrem do stran) fotoaparát pro šikmé snímkování typu AFA-33/75M nebo AFA-22/50M, instalovaný uvnitř špice trupu (po jednom průzoru na levo- a pravoboku trupu), a dva samočinně se pohybující fotoaparáty pro vertikální snímkování typu AFA-33/100M, AFA-33/75M nebo AFA-33/50M, instalované vedle sebe uvnitř špice trupu, přímo za fotoaparátem pro šikmé snímkování. V průběhu letu ve výškách od 2 800 m do 15 000 m tento stroj dokáže, za pomoci vertikálních fotoaparátů, nasnímat pás terénu o šířce 3 až 8 km.

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO

Výzbroj:      jeden 23 mm kanón typu NR-23 se zásobou 80 nábojů, instalovaný na pravém boku trupu

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 10,96 m 
Délka:   15,71 m
Výška: 4,32 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 9 785 kg
Max. rychlost: 1 110 km/h
Praktický dostup:   14 900 m
Max. dolet bez/s 1 PTB:    2 720/3 110 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 1.2.2015