Jakovlev Jak-18T (‘Max’) (31. až 35. série)

Typ:  víceúčelová modifikace cvičného letounu typu Jak-18T (Max)

Určení:  výcvik pilotů, rekreační létání, přeprava turistů, přeprava VIP osob, výcvik letecké akrobacie a předvádění letecké akrobacie na airshow

Odlišnosti od letounu Jak-18T (Max):

- instalace modifikovaného přístrojového vybavení

- komfortněji zařízení interiér kabiny posádky

- instalace druhého nástupního schůdku s tvarem písmene „U“ na pravém kořeni odtokové hrany křídla (u letounů typu Jak-18T sovětské výroby se nástupní schůdek nacházel pouze na levém kořeni křídla)

- instalace mohutného vrtulového kužele (jeho instalaci obdržely pouze některé sériové stroje)

Historie:  Rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, sebou kromě těžké ekonomické krize přenesl též rychlý rozvoj turistiky a soukromého podnikání. V této souvislosti na počátku 90. let náhle vznikla poptávka po malých turistických a obchodních letounech. Letouny této kategorie domácí výroby ale tehdy na trhu nebyly vůbec k dispozici, tedy vyjma VIP verzí třímotorového proudového regionálního dopravního letounu typu Jak-40 (Codling) se salonem 8 až 15 osob. Tento stroj nicméně představoval poněkud nákladné řešení. Nemalá poptávka po lehkých letounech s kabinou pro dvě až čtyři osoby ale tehdy byla i na západě. To vše, spolu s rozsáhlými škrty ve zbrojním rozpočtu, které sovětský letecký průmysl připravily prakticky o všechny zakázky, na počátku 90. let celou řadu ruských leteckých konstrukčních kanceláří přimělo k zahájení vývoje lehkého víceúčelového a obchodního letounu. Nejinak tomu bylo i u konstrukční kanceláře pojmenované po A.S. Jakovlevovi. Ta se přitom na přelomu 80. a 90. let pustila do prací na projektech hned dvou kvalitativně nových lehkých víceúčelových letounů v podobě typů Jak-58 a Jak-112. Kromě toho tehdy nechala obnovit výrobu lehkého čtyřmístného letounu typu Jak-18T (Max) v prostorách závodu SmAZ (č.475) ze Smolenska. Zmíněný letoun byl vyroben, v letech 1973 až 1982, v počtu 532 exemplářů a až do roku 1988 byl využíván leteckými školami GA (civilní letectvo) k výcviku pilotů dopravních letounů Aeroflotu. Díky čtyřmístné kabině jej však teoreticky bylo možné využívat též k jiným účelům, včetně přepravy osob, nákladu a pošty. Kuli absolutnímu nezájmu ze strany zákazníků byl ale čtyřmístný Jak-18T (Max) nakonec certifikován pouze pro roli cvičného stroje. Rozhodnutí o obnově výrobní linky čtyřmístného Jaku-18T (Max) ve Smolensku přitom padlo v roce 1992. Přestože si oživení výroby Jaku-18T (Max) vyžádalo zhotovit zcela nové výrobní přípravky a zařízení, nově vyrobené exempláře tohoto stroje se od těch, které byly vyrobeny před rokem 1982, lišily pouze v některých detailech. Změny se přitom dotkly jen některého přístrojového vybavení a interiéru kabiny posádky. Asi jediným vnějším rozpoznávacím znakem „nových“ Jaků-18T (Max) se stala instalace dvou nástupních schůdků na kořeni odtokové hrany křídla. „Staré“ Jaky-18T (Max) byly opatřeny pouze jedním nástupním schůdkem. V letech 1993 až 2002 z linky smolenského závodu SmAZ sjelo dalších 67 Jaků-18T (Max) (37 v roce 1993, 3 v roce 1994, 11 v roce 1995, 2 v roce 1996, 1 v roce 1997, 5 v roce 1998, 2 v roce 1999, 2 v roce 2000, 3 v roce 2001 a 1 v roce 2002) v pěti výrobních sériích (31. až 35.). První z nich se do oblak poprvé vydal v březnu roku 1993. Největším provozovatelem „nových“ Jaků-18T (Max) se stala civilní letecká škola z Ujlanovska (UVAU GA). Ta si přitom pořídila hned 15 těchto strojů. Zmíněné letouny byly vyrobeny v letech 1993 až 1995 a UVAU GA byly předány v roce 1995. Jejich provoz byl zahájen v roce 1996. Provozovatelem 10-ti nově vyrobených Jaků-18T (Max) se stala též ruská Pohraniční stráž (PV). Okolo 30-ti těchto strojů skončilo u provozovatelů ze západních zemí. Vzhledem k absenci příslušného certifikátu bylo ale „nové“ Jaky-18T (Max) oficiálně nadále možné používat pouze k výcviku pilotů.

Verze:  -

Vyrobeno:  67 sériových strojů

Uživatelé:  Filipíny, Lucembursko, Rusko (PV a UVAU GA), Spojené Arabské Emiráty, Švýcarsko, Turecko, USA, Velká Británie

Posádka:    jeden nebo dva (žák a instruktor) piloti

Pohon:       jeden pístový motor typu Vedenějev M-14P s max. výkonem 360 hp

Kapacita:   dvě nebo tři osoby (max. užitečné zatížení tohoto stroje činí 600 kg)

Poslední úpravy provedeny dne: 3.6.2015