Jakovlev Jak-210

Typ:  speciální modifikace letounu pro pokračovací výcvik pilotů typu Jak-200 určená pro výcvik navigátorů-bombometčíků taktických a strategických bombardovacích letounů

Určení:  výuka různých způsobů navigace, vyhledávání a zaměřování pozemních cílů a bombardování

Odlišnosti od letounu Jak-200:

- instalace kabiny s pracoviště dvou navigátorů-bombometčíků (instruktora a žáka) uvnitř bohatě zasklené špice trupu s rozšířeným zasklením a jeden pár postranních hranatých okének (naproti tomu u modelu Jak-200 byly útroby špice zcela prázdné)

- instalace optického bombardovacího zaměřovače typu OPB-6SR za čelním plochým oválným okénkem kabiny navigátora-bombometčíka, která se nachází ve špici trupu

- instalace bombardovacího radiolokátoru typu PSBN-M (Mushroom) v zadní části trupu – jeho anténa je umístěna pod vystouplým polokapkovitým dielektrickým krytem, který se nachází břichu trupu, přímo za odtokovou hranou křídla (původně měl kryt antény radaru jediného prototypu tohoto modelu polokulovitý tvar)

- instalace cílového fotoaparátu typu AFA-BA-40 v zadní části trupu (ten zaujímá sklon pod úhlem 15° směrem dozadu a slouží k fotografování výsledku bombardování)

- menší vnitřní zásoba paliva (320 kg vs 555 kg), z prostorových důvodů (instalace radaru a fotoaparátu)

- rozšířené avionické vybavení o autopilota typu AP-5

- instalace tří párů zbraňových závěsníků, na které lze umístit 50 kg nebo 100 kg cvičné pumy, pod křídlem, přímo mezi trupem a motorovými gondolami

- instalace nízkého stožáru drátové antény, která se táhne k vrcholu hrany SOP, na hřbetu překrytu pilotní kabiny

Historie:  Vývojem perspektivního nástupce cvičného bombardovacího letounu typu UTB-2 z dílny OKB P.O. Suchoje, který nebyl ničím jiným, než vývojovým derivátem dvoumotorového pístového bombardéru Tu-2S (Bat) z dílny OKB A.N. Tupoleva, byla v květnu roku 1952 pověřena OKB A.S. Jakovleva. Požadovaný letoun vešel ve známost pod označením Jak-200 ve verzi pro výcvik pilotů, resp. Jak-210 ve verzi pro výcvik navigátorů-bombometčíku, a ve výcvikovém systému měl tvořit přechod mezi pístovým letounem pro základní pilotní výcvik typu Jak-18 (Max) a cvičnou verzí bombardovacího typu Il-28 (Beagle), známou jako Il-28U (Mascot). Protože měl letoun typu Jak-200/-210 sloužit zejména k výcviku posádek frontových bombardérů typu Il-28 (Beagle), s tímto prvním operačním proudovým bombardérem sovětské konstrukce měl sdílet přístrojové vybavení. Do prací na projektu letounu typu Jak-200/-210, který byl zpočátku krátce znám jako Jak-UTB či Jak-26, se Jakovlev pustil již v únoru roku 1951, tedy ještě před vypsáním oficiálního technického zadání. Prototyp Jaku-210 (žlutá 53) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 1. srpna 1953, celé čtyři měsíce po prototypu paralelně vyvíjeného modelu Jak-200 (žlutá 52). Od toho se prototyp Jaku-210 (žlutá 53) odlišoval pouze instalací pracoviště dvou navigátorů, žáka a instruktora, uvnitř bohatě zasklené špice trupu s nezměněným tvarem, speciálního vybavení a tří párů pumových závěsníků pod křídlem. Na ty bylo možné umístit náklad cvičných pum o celkové hmotnosti až 300 kg. Součástí palubního vybavení Jaku-210 (žlutá 53) se stal optický bombardovací zaměřovač typu OPB-6SR, bombardovací radiolokátor typu PSBN-M (Mushroom), cílový fotoaparát typu AFA-BA-40 a autopilot typu AP-5. Zmíněný radiolokátor byl přitom pro tento speciál převzat přímo od bombardovacího typu Il-28 (Beagle). Jeho vestavba do zadní části trupu si ale vyžádala zredukovat zásobu paliva o 220 kg. Dalších 15 kg paliva se bylo nezbytné vzdát ve prospěch cílového fotoaparátu. I tak zástavba zmíněného speciálního vybavení sebou přinesla vzrůst hmotnosti o 632 kg proti modelu Jak-200. Přestože byl prototyp Jaku-210 (žlutá 53) těžší než prototyp Jaku-200 (žlutá 52), z hlediska pilotních charakteristik se od něho příliš nelišil. S tímto modelem tedy sdílel i veškeré nedostatky. Ty se nicméně podařilo v průběhu zkušebního programu odstranit. Za chodu zkoušek byly do konstrukce prototypu Jaku-210 (žlutá 53) vneseny některé úpravy, které byly předtím vneseny do konstrukce prototypu Jaku-200 (žlutá 52). Toto se přitom mimo jiné týkalo též modifikované SOP s protáhlým „předkýlem“. Kromě toho tento stroj obdržel nový podtrupový dielektrický kryt antény radaru s polokapkovitým tvarem. Původní kryt radaru prototypu Jaku-210 (žlutá 53) měl polokulovitý tvar. Přestože státní komise nakonec letoun typu Jak-200/-210 shledala za způsobilý pro plnění úkolů pokračovacího cvičného stroje, jeho vývoj nepřekročil prototypové stádium. Ministerstvo leteckého průmyslu totiž již dne 28. března 1956 nechalo vývoj tohoto cvičného speciálu v obou dvou verzích, Jak-200 a Jak-210, s definitivní platností zastavit. Důvody tohoto rozhodnutí nejsou známy. VVS zřejmě shledalo již zavedený dvoustupňový výcvik, kdy kadeti přecházeli přímo z pístového Jaku-18 (Max) na proudový typ Il-28U (Mascot) za plně dostačující, a tak o speciál typu Jak-200/-210 zcela ztratilo zájem. Každopádně díky ukončení vývoje tohoto stroje se VVS muselo při výcviku pilotů bombardovacích letounů dlouhá léta plně spoléhat na provozně podstatně nákladnější 17 t proudové letouny typu Il-28U (Mascot).

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot, navigátor/instruktor a navigátor/žák (popř. ještě pilot/žák)

Pohon:       dva pístové motory typu Švecov AŠ-21 s max. výkonem po 700 hp

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu PSBN-M (Mushroom). Tento typ radiolokátoru slouží k navigaci a vyhledávání rozměrných pozemních cílů. Jeho instalace je umístěna uvnitř polokapkovitého krytu, který se nachází na břichu zadní části trupu, přímo za odtokovou hranou křídla. Zatímco rozlehlý průmyslový objekt dokáže identifikovat na vzdálenost 100 km, velké hladinové plavidlo na vzdálenost 40 až 50 km, železniční most na vzdálenost 30 až 50 km, velký tok na vzdálenost 30 až 40 km.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-6SR (jeho instalace se nachází za plochým čelním okénkem příďové kabiny s pracovištěm navigátora)

                   - průzkumné: jeden cílový fotoaparát typu AFA-BA-40 (jeho instalace se nachází v zadní části trupu)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO

Výzbroj:     šest cvičných pum o hmotnosti 50 kg nebo tři cvičné pumy o hmotnosti 100 kg, přepravované na třech párech závěsníků nacházejících se pod křídlem

Poslední úpravy provedeny dne: 26.2.2015