Jakovlev Jak-27F

Typ:  speciální modifikace taktického foto-průzkumného letounu typu Jak-27R (Mangrove) určená pro TV průzkum a řízení dělostřelecké palby

Určení:  průzkum pozemního bojiště, rozpoznávání, určování polohy pozemních cílů v součinnosti s pozemním dělostřelectvem a korigování dělostřelecké palby

Odlišnosti od letounu Jak-27R (Mangrove):

- instalace systému pro TV průzkum typu Burevestnik na místo fotoaparátů

- instalace dvou TV kamer systému typu Burevestnik uvnitř rozměrného hranatého krytu nacházejícího se na břichu zadní části trupu, přímo mezi šachtou hlavního podvozku a kýlovou stabilizační plochou

- instalace vysílací antény systému typu Burevestnik (za její pomoci je předáván pořízený TV záznam pozemním vyhodnocovacím stanovištím v reálném čase) pod dielektrickým krytem s polokapkovitým tvarem, nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo za šachtou příďového podvozku

- modifikovaný palivový systém snížením objemu nádrže č.1 o 330 l a zvýšením objemu nádrží č.4 a č.5 o 155 l (to sebou přineslo pokles celkové zásoby paliva o 165 l)

- absence navigačního indikátoru typu NI-50IM a radiostanice s přijímačem typu US-9DM

- instalace autopilota typu AP-28N-1 na místo autopilota typu AP-28

- instalace radiokompasu typu ARK-54 a stanice typu Svod na místo radiokompasu typu ARK-5

Historie:  Dne 1. července 1959 byl závod č.292 ze Saratova pověřen zástavbou systému pro TV průzkum typu Burevestnik z dílny institutu NII-380 do draku dvou zde vyráběných nadzvukových taktických průzkumných letounů typu Jak-27R (Mangrove). Zmíněný systém přitom sloužil nejen k pozorování bojiště, ale i k vizuálnímu korigování dělostřelecké palby. Jeho součástí se staly dvě TV kamery a vysílač. Za jeho pomoci byl pořízený TV záznam předáván pozemním vyhodnocovacím stanovištím v reálném čase. Průzkumným systémem typu Burevestnik byly nakonec opatřeny tři sériové Jaky-27R (Mangrove) (v.č. 0407, 0507 a 0108). Jeho zástavba do draku zmíněných letounů přitom vedla ke vzrůstu hmotnosti o 740 kg a poklesu zásoby paliva o 165 l proti sériovému Jaku-27R (Mangrove) (v.č. 0102). Letoun typu Jak-27R (Mangrove) s instalací systému typu Burevestnik (na místo fotoaparátů) vešel ve známost pod označením Jak-27F a závodními zkouškami, které byly realizovány přímo v Saratově, prošel v září roku 1960. Poté, na jaře roku 1961, byl jeden z prototypů Jaku-27F předán Státnímu zkušebnímu institutu vojenského letectva (NII VVS). Zde pak tento stroj vykonal, v rámci speciálního zkušebního programu, dalších osm zkušebních letů. V průběhu zmíněných letů nebyla překračována hodnota provozního násobku 4 g, jak požadoval šéfkonstruktér NII-380. Protože se provoz zmíněného exempláře Jaku-27F neobešel bez rychlostních limitů, následně bylo rozhodnuto, že bude nadále využíván pouze v roli vzdušné zkušebny systému typu Burevestnik. Tomu následovaly provozní zkoušky. Provozní zkoušky Jaku-27F se rozeběhly dne 15. května 1961 a probíhaly u 511. ORAP (samostatný pluk průzkumných letounů) 48. VA (vzdušná armáda) s domovskou základnou Bujalyk pod Oděsou. Završení zmíněných zkoušek bylo naplánováno na 10. srpen téhož roku. Kuli problémům technického rázu se ale nakonec zatáhly až do 18. října 1961. Přestože z výsledků provozních zkoušek vyplynulo, že průzkumný TV systém typu Burevestnik splňuje požadavky technického zadání, další letouny typu Jak-27R (Mangrove) jim již nebyly vybaveny.

Verze:  -

Vyrobeno:  tři exempláře (vznikly konverzí sériových Jaků-27R)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot a navigátor/operátor průzkumných systémů

Pohon:       dva proudové motory typu Tumanskij RD-9F s max. tahem po 2 750 kp / 3 800 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký kolimator typu PKI (jeho instalace se nachází v kabině pilota) a jeden optický zaměřovač typu PV-2 (jeho instalace se nachází v kabině navigátora, přímo za nevelkou břišní průzračnou kopulí

                   - průzkumné: dvě kamery systému pro TV průzkum typu Burevestnik (jejich instalace je umístěna uvnitř rozměrného plochého krytu nacházejícího se na břichu zadní části trupu, přímo mezi šachtou hlavního podvozku a kýlovou stabilizační plochou)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M Chrom-Nikl (Odd Rods) (dvě sestavy tří drobných nestejně velkých tyčových antén umístěné po jedné na hřbetu přídě trupu, v oblasti před pilotní kabinou, a na břichu koncového krytu trupu) a výstražný RL systém typu SPO-2 Sirena-2

Výzbroj:     jeden 23 mm kanón typu NR-23 se zásobou 50 nábojů, instalovaný na pravém boku trupu

Poslední úpravy provedeny dne: 12.2.2015