Jakovlev Jak-38M (‘Forger A’)

Typ:  pokročilá modifikace taktického palubního útočného letounu s kolmým vzletem a přistáním (VTOL) typu Jak-38 (Forger A)

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení hladinových a pobřežních cílů, vizuální vzdušný průzkum na širém moři a ničení pomalu letících vzdušných cílů (vrtulníky, transportní letouny, letouny AWACS a protiponorkové letouny)

Odlišnosti od letounu Jak-38 (Forger A):

- instalace silnějšího 7 100 kp motoru typu R-28V-300 na místo 6 800 kp hlavního motoru typu R-27V-300 – to si vyžádalo mírně zvětšit průřez postranních lapačů vzduchu

- instalace výkonnějších 3 250 kp motorů typu RD-38 na místo 3 050 kp zdvihových motorů typu RD-36-35VFR – to se na vnějším vzhledu promítlo vystouplým profilem břišními dvířek výstupních trysek, které se nacházejí za šachtou příďového podvozku (ty vystupují nad obrys břicha trupu o 45 mm)

- instalace modifikované vnitřního páru křídelních zbraňových závěsníků – na ten lze nyní kromě výzbroje umisťovat též 500 l přídavné palivové nádrže (jejich zavedení si ale vyžádalo zavést změny do palivového systému)

- instalace řiditelného příďového podvozku (v rozmezí úhlů ±45°) na místo samostavitelného

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o kazetové pumy typu RBK-500 a řízené střely typu Ch-25MR (AS-12C Kegler)

- instalace záznamníku letových dat typu Opuška-VM uvnitř náprstkovitého krytu vybíhajícího ze zádě trupu, v oblasti nad zadní tryskou reaktivního stabilizačního systému

Historie:  Odpovědí ze strany SSSR na britský kolmostartující bojový letoun typu Hawker-Siddeley Harrier se stal typ Jak-38 (Forger A) z dílny A.S. Jakovleva. Zmíněný stroj byl zařazen, v roku 1973, do výrobního programu závodu č.292 ze Saratova a vyznačoval se instalací tří motorů, dvou motorů 2 900/3 050 kp typu RD-36-35VF/VFR a jednoho 6 800 kp motoru typu R-27V-300. Zatímco motory typu RD-36-35VF/VFR se nacházely za pilotní kabinou a zastávali funkci pomocných zdvihových jednotek, motor typu R-27V-300 byl umístěn v zadní části trupu a díky instalaci dvou otočných trysek mohl zastávat zároveň funkci hlavní pohonné jednotky a další, třetí, zdvihové jednotky. Letoun typu Jak-38 (Forger A) plnil funkci taktického útočného stroje a operoval z palub letadlových křižníků projektu 1143 Krečet (Kiev class). Ty byly do výzbroje VMF zařazeny, v letech 1975 až 1987, v počtu čtyř exemplářů. Pro VMF ale tento typ letounu představoval úplné zklamání. Pohonné jednotky Jaku-38 (Forger A) totiž v průběhu kolmého startu spotřebovaly téměř polovinu veškeré zásoby paliva. Díky tomu dolet tohoto stroje činil pouhých 530 km, a to ještě v konfiguraci bez bojového nákladu. S dvojicí řízených střel typu Ch-23M (AS-7 Kerry) v podvěsu tomu bylo dokonce jen 430 km. Operačním poloměrem v konfiguraci s podvěsnou výzbrojí pod křídlem, který se pohyboval mezi pouhými 90-ti a 160-ti km, pak zaostával dokonce i za vrtulníky. Nic zvláštního přitom nebyla ani nosnost výzbroje, která činila 1 000 kg při misích zahájených kolmým vzletem, resp. 1 500 kg při misích zahájených krátkým rozjezdem, ani letové výkony. Zdaleka největší kritiku ale sklidil nedostatečný tah pohonného systému pro zajištění kolmého vzletu v prostředí s vysokou teplotou vzduchu nebo velkou nadmořskou výškou, jak vyplynulo ze zkušebního nasazení několika exemplářů tohoto stroje v Afghánistánu v rámci operační Romb. Z tohoto důvodu byla OKB A.S. Jakovleva dne 27. srpna 1981 pověřena vývojem pokročilé modifikace tohoto stroje s instalací silnějších pohonných jednotek. Ty přitom měly Jaku-38 (Forger A) kromě lepších VTOL charakteristik v prostředí s vysokou teplotou vzduchu a velkou nadmořskou výškou zajistit o 1 000 kg vyšší bojovou nosnost. Požadovaná modifikace tohoto stroje vešla ve známost pod označením Jak-38M (Forger A) a součástí jejího pohonného systému se stal jeden 7 100 kp motor typu R-28V-300, který nebyl ničím jiným, než modifikací motoru typu R-27V-300 s modifikovaným nízkotlakým kompresorem a modifikovanou tryskou, a dva 3 250 kp motory typu RD-38. Posledně uvedený motor zase nebyl ničím jiným, než derivátem motoru typu RD-36-35VFR. Protože poněkud stísněné útroby draku Jaku-38 (Forger A) neposkytovaly žádný prostor pro vestavbu dalších palivových nádrží, stížnosti ze strany VMF na nedostatečný dolet se konstrukční tým Jakovlevovi OKB rozhodl vyřešit použitím přídavných nádrží. PTB Jaku-38M (Forger A) přitom vykazovaly objemem 400 l a umisťovaly se na modifikovaný vnitřní pár křídelních zbraňových závěsníků. Kromě výše uvedeného tento model obdržel též řiditelný příďový podvozek. Změny se ale dotkly též avionického vybavení. Upřesňující specifikace k letounu typu Jak-38M (Forger A) byly vypsány dne 20. října 1982. Oba prototypy tohoto modelu, „iz.82-1“ a „iz.82-2“, vznikly konverzí sériových Jaků-38 (Forger A). Konkrétně přitom šlo o letouny z 13. výrobní série, které brány závodu č.292 opustily v roce 1982. První prototyp Jaku-38M (Forger A) (žlutá 82) byl opatřen pouze motory typu R-28V-300 a RD-38. Instalaci řiditelného příďového podvozku a „mokrých“ závěsníků tento stroj ještě postrádal. První dva volné vzlety do malé výšky nad VPD (7 až 8 m) prototyp „iz.82-1“ (žlutá 82) vykonal dne 30. listopadu 1982. Tomu následovalo ještě několik vzletů do výšky 5 až 10 m. První tři plnohodnotné lety byly s prototypem „iz.82-1“ (žlutá 82) uskutečněny 18., 19. a 20. ledna 1983. Všechny tři zmíněné lety byly ještě zahájeny konvenčním vzletem. V jejich průběhu byl však vyzkoušen přechod z horizontály do vertikálního klesání. První let zahájený kolmým vzletem a zakončený kolmým přistáním následoval dne 10. února 1983. Závodní zkoušky prototypu „iz.82-1“ (žlutá 82) se sestávaly hned z několika částí. První z nich byla přitom realizována, mezi 30. listopadem a 14. prosincem roku 1982, na letecké základně Žukovskyj, domovské základně zkušebního institutu LII. Následně, mezi 21. prosincem 1982 a 24. březnem 1983, byl tento stroj zkoušen na letecké základně Kirovodskoje, jedné ze základen Státního zkušebního institutu vojenského letectva (GNIKI VVS). Poté, dne 24. března toho samého roku byl přelétnut do Saki. Zde pak, ke dni 3. června 1983, vykonal dalších 44 letů s celkovou délkou trvání 17 hod a 52 min. Tyto lety byly nakonec započteny pod první etapu státních zkoušek, kterou zakončilo doporučující stanovisko pro přijetí do výzbroje. Kariéra prototypu „iz.82-1“ (žlutá 82) ale nebyla dlouhá. Již dne 12. dubna 1985, byl totiž zcela zničen při havárii. Zmíněná nehoda se přitom udála v průběhu letu zaměřeném na prověření vlastností s max. vzletovou hmotností (11 217 kg). Rolovací zkoušky druhého prototypu Jaku-38M (Forger A) (žlutá 83) se rozeběhly dnem 23. srpna 1983. Tento stroj byl již opatřen, na rozdíl od prototypu prvního, řiditelným podvozkem a „mokrým“ vnitřním párem zbraňových závěsníků. Změn proti prototypu prvnímu ale doznalo též palubní vybavení. Po završení rolovacích zkoušek, jejichž posláním se stalo prověření činnosti řiditelného příďového podvozku, byl tento stroj přepraven, za pomoci transportního letounu typu An-22 (Cock), ze Žukovského do Saki. Zde, počínaje dnem 7. září téhož roku, započaly letové zkoušky. Další částí zkušebního programu tento stroj prošel na letecké základně Kirovodskoje, kam byl opět přepraven letounem typu An-22 (Cock). První kolmé vzlety do malé výšky nad VPD ale prototyp „iz.82-2“ (žlutá 83) vykonal, dne 8. října 1983, na letecké základně Severomorsk-3, základně Severní flotily VMF, nacházející se poblíž Murmansku. Jeho přepravu do Severomorska přitom zajistit ten samý exemplář letounu typu An-22 (Cock). Zde pak prošel státními zkouškami. První etapa státních zkoušek prototypu „iz.82-2“ (žlutá 83) se rozeběhla v říjnu roku 1983 a vzhledem k tomu, že VMF na Jak-38M (Forger A) velmi spěchalo, byla velmi intenzivní. První kolmé přistání na palubně letadlového křižníku projektu 1143 Krečet (Kiev class) prototyp „iz.82-2“ (žlutá 83) vykonal dne 12. října 1983. Konkrétně přitom šlo o plavidlo Novorosijsk, které kotvilo na nedaleké námořní základně. První kolmý vzlet z paluby zmíněného plavidla tento stroj vykonal ještě ten samý den. Poté se vrátil zpět do Severomorska. Vzlet a přistání v Severomorsku byl přitom tehdy proveden konvenčním způsobem. Součástí první etapy státních zkoušek prototyp „iz.82-2“ (žlutá 83) se ale staly též operace z paluby civilní kontejnerové lodě Nikolaj Čerkasov. V průběhu první etapy státních zkoušek, která byla završena v květnu roku 1984, prototyp „iz.82-2“ (žlutá 83) vykonal celkem 18 letů. Druhou etapu státních zkoušek tohoto stroje se podařilo završit v červnu roku 1985. Zkoušky vzájemné kompatibility Jaku-38M (Forger A) a letadlových křižníků projektu 1143 Krečet (Kiev class) byly, za pomoci prototypu „iz.82-2“ (žlutá 83), realizovány mezi 6. a 15. červencem roku 1987, na palubně plavidla Baku (od roku 1990 známo jako Admirál Gorškov). V rámci zmíněných zkoušek přitom tento stroj vykonal dalších 14 zkušebních letů. Mezi 8. a 25. srpnem roku 1990 byla zase za využití prototypu „iz.82-2“ (žlutá 83) prověřována možnost provozu kolmostartujícího Jaku-38M (Forger A) z paluby letadlové lodě Tbilisi (od roku 1990 známé jako Admirál Kuzněcov) projektu 1143.5 (Kuznetsov class). V rámci zkoušek na palubě této první skutečné letadlové lodě VMF prototyp „iz.82-2“ (žlutá 83) vykonal celkem 15 letů. Speciálně pro tyto potřeby byla přitom část paluby Admirála Kuzněcova, okolo 3. a 4. startovací pozice, pokryta žáruvzdornými dlaždicemi typu AK-9FM, dlaždicemi, kterými byla pokryta celá vzletová paluba letadlových křižníků projektu 1143 Krečet (Kiev class). Z výsledků z míněných zkoušek přitom vyplynulo, že je letouny typu Jak-38M (Forger A) z letadlových lodí projektu 1143.5 (Kuznetsov class) možné provozovat též, ale pouze v případě, že se na jejich palubách bude nacházet speciální vybavení. Ve výrobním programu závodu č.292 ze Saratova svého předchůdce v podobě typu Jak-38 (Forger A) letoun typu Jak-38M (Forger A) nahradil v roce 1984. Do roku 1988 přitom brány zmíněného podniku opustilo celkem 50 exemplářů tohoto posledního modelu z řady Jak-38 (11 v roce 1984, 10 v roce 1985, 12 v roce 1986, 11 v roce 1987 a 6 v roce 1988). Nicméně ani Jak-38M (Forger A) nesplnil všechna očekávání VMF. Protože byly pohonné jednotky Jaku-38M (Forger A) nejen výkonnější, ale i „žíznivější“, dolet tohoto stroje nebyl o moc delší než dolet modelu Jak-38 (Forger A), a to i přesto, že bylo pod jeho křídlo možné umístit přídavné palivové nádrže. Jejich zavěšení pod křídlo navíc sebou přineslo pokles počtu závěsných bodů pro výzbroj na pouhé dva. VMF letouny typu Jak-38M (Forger A) v palubních letkách letadlových křižníků projektu 1143 Krečet (Kiev class) postupně nahrazovalo letouny typu Jak-38 (Forger A) s již vyčerpanou technickou životností. Svůj veřejný debut si přitom letoun typu Jak-38M (Forger A) odbyl v srpnu roku 1989 na airshow, která se konala v Žukovském.

Verze:

iz.82-1 – první prototyp letounu typu Jak-38M (Forger A). Tento stroj vznikl konverzí sériového Jaku-38 (Forger A) a do oblak se poprvé vydal dne 18. ledna 1983. Prototyp „iz.82-1“ ještě postrádal instalaci řiditelného příďového podvozku a „mokrých“ křídelních závěsníků“. Od řadového Jaku-38 (Forger A) se tedy odlišoval pouze instalací motorů typu R-28V-300 a RD-38.

iz.82-2 – druhý prototyp letounu typu Jak-38M (Forger A). Tento stroj vznikl konverzí sériového Jaku-38 (Forger A) a do oblak se poprvé vydal dne 7. září 1983. Prototyp „iz.82-2“ byl, na rozdíl od prototypu prvního, již opatřen instalací řiditelného příďového podvozku a napojením vnitřního páru křídelních závěsníků na palivový systém. Od prototypu „iz.82-1“ se ale tento stroj odlišoval též instalací záznamníku letových dat typu Opuška-VM a audiovisuálního výstražného systému typu SOS-3-6. Ten přitom varoval pilota před překročením mezních hodnot provozního násobku, úhlu náběhu a úhlu náklonu. Kromě výše uvedeného byl u tohoto stroje automatizován vzlet s krátkým rozjezdem.

Jak-38M (Forger A) – sériová modifikace letounu typu Jak-38M (Forger A). Tento model vycházel z prototypu „iz.82-2“ a byl postaven, v letech 1984 až 1988, v počtu 50-ti exemplářů.

Vyrobeno:  dva prototypy (vznikly konverzí sériových Jaků-38) a 50 sériových strojů

Nosič:  letadlové křižníky projektu 1143 Krečet (Kiev class). Celkem vznikly čtyři plavidla této třídy: Kyjev (ve službě v letech 1975 až 1993), Minsk (ve službě v letech 1978 až 1993), Novorosijsk (ve službě v letech 1982 až 1993) a Admiral Gorškov (ve službě v letech 1987 až 1999). Součástí palubní letky každého z těchto plavidel se stalo 12 jednomístných Jaků-38/-38M (Forger A) a 2 až 3 dvoumístné Jaky-38U (Forger B).

Uživatelé:  Rusko, SSSR a Ukrajina

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Chačaturov R-28V-300 s max. tahem 7 100 kp při kolmé, resp. 6 700 kp při vodorovné poloze trysek, a dva pomocné zdvihové proudové motory typu Rybinsk RD-38 s max. tahem po 3 250 kp

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden optický střelecký zaměřovač typu ASP-17VMC (jeho instalace se nachází uvnitř trupu). Na levý vnitřní křídelní zbraňový závěsník tohoto stroje lze umístit podvěsný kontejner s aparaturou typu Delta NG2, která slouží pro navádění řízených střel typu Ch-23M (AS-7 Kerry) a Ch-25MR (AS-12C Kegler). Ty se zase zavěšují, v počtu dvou exemplářů, na vnější pár křídelních závěsníků.

                  - průzkumné: dva podvěsné kontejnery pro radiační průzkum typu K-513D (RR8311-100), přepravované na křídelních zbraňových závěsnících. Zmíněný kontejner má podobu válcovitého pouzdra s pohyblivou kónickou špicí, které ukrývá papírový filtr. Na ten se zachycují prachové částice ze vzduchu. Vlastní analýza úrovně radiačního zamoření je prováděna v laboratořích, tedy až po přistání.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na hřbetu přední části trupu, přímo před pilotní kabinou, a na břichu ocasní části trupu), výstražný RL systém typu SPO-10 Sirena-3M a aktivní rušič typu Siren nebo Gvozdika (jeho anténa se nachází uvnitř dielektrické špice trupu)

Výzbroj:    odnímatelný konformní kontejner typu VSPU-36 s  jedním 23 mm dvouhlavňovým kanónem typu GŠ-23L se zásobou 160 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo před tryskami hlavní pohonné jednotky, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 000 kg (v režimu VTOL) až 2 000 kg (v režimu CTOL), přepravovaná na čtyřech pylonech nacházejících se pod křídlem – protizemní ŘS s povelovým navedením typu Ch-23M (AS-7 Kerry) (max. 2 ks) a Ch-25MR (AS-12C Kegler) (max. 2 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60M (AA-8B Aphid) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-16-57UMP (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), UB-32A/M (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 2 ks) a B8M-1 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 2 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24B (max. 4 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 4 ks), 50 kg pumy typu P-50Š, 120 kg pumy typu OFAB-100-120 a OFAB-100NV (max. 10 ks), 270 kg pumy typu OFAB-250-270 a OFAB-250M554 (max. 4 ks), 230 kg pumy typu FAB-250-230 (max. 4 ks), 250 kg pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), kontejnerové pumy typu RBK-250 (max. 4 ks) a RBK-500 (max. 2 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 2 ks), taktické jaderné pumy typu RN-28 (max. 1 ks), RN-40 (max. 1 ks) a RN-41 (max. 1 ks) a 500 l PTB typu PTB-500 (max. 2 ks)

* v konfiguraci se dvěma PTB pod křídlem

Poslední úpravy provedeny dne: 17.1.2015