Typ:  pokročilá civilní modifikace základového cvičného a sportovního akrobatického letounu typu Jak-52

Určení:  předvádění letecké akrobacie na leteckých přehlídkách, účast na soutěžích v letecké akrobacii a výcvik pilotů v letecké akrobacii

Odlišnosti od letounu Jak-52:

- instalace třílisté vrtule typu MT-Propeller MTV-9/B/C/L250-21 na místo dvoulisté vrtule typu V-530TA-D35

- instalace vrtulového kužele

- zesílená konstrukce odsuvných krytů kokpitů

- modifikovaný palivový systém vestavbou dalších dvou palivových nádrží, které jsou řešeny jako integrální, do útrob křídla (to sebou přineslo vzrůst zásoby paliva ze 122-ti l na 280 l)

- modifikované koncové oblouky křídla se zesílenou konstrukcí – ke koncovým křídlením obloukům tohoto modelu je možné uchytit přídavné palivové nádrže

- modifikované ovládací plochy náhradou plátěného potahu (ten se nacházel pouze na jejich nenosných částech) potahem duralovým

- instalace zatahovatelného žebříku, který usnadňuje přístup do kokpitu

- instalace přistávacích/rolovacích reflektorů na náběžné hraně křídla a pozičních a navigačních reflektorů na koncích křídla

- modifikovaný podvozek instalací kol značky Cleveland, které jsou opatřeny hydraulickými kotoučovými brzdami, a pneumatik západní výroby (podvozková kola Jaku-52 byla opatřena pneumatickými bubnovými brzdami)

- vestavba zavazadlového úložného prostoru, který je přístupný z levoboku, do zadní části trupu, přímo za zadní kokpit

- modifikovaný elektrický systém záměnou jedné 12 V akumulátorové baterie dvojicí 27 V akumulátorových baterií (jejich instalace je navíc umístěna uvnitř zavazadlového úložného prostoru, který se nachází na zadním kokpitem, zatímco instalace akumulátorové baterie Jaku-52 se nalézá pod pravým křídlem, přímo za vzduchovým chladičem oleje)

- instalace avionického vybavení západní provenience (na místo ruského)

Historie:  Rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, a celého východního bloku sebou přinesl definitivní ukončení dodávek základových cvičných letounů typu Jak-52 (IAK-52) pro DOSAAF (Dobrovolná společnost pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem). Pro sériovou výrobu tohoto dvoumístného derivátu jednomístného akrobatického speciálu typu Jak-50, která byla realizována na lince rumunského závodu z Bacau, od roku 1991 známého jako Aerostar, to ale neznamenalo úplný konec. Letoun typu Jak-52 se totiž velmi rychle dostal do středu pozornosti řady soukromých osob a aeroklubů z celého světa. Důvodem toho se staly nejen jeho vynikající letové charakteristiky, ale též skutečnost, že šlo o stroj, který byl používán k výcviku sovětských vojenských pilotů. Nemalou obchodní atraktivitu mu ale zajistilo též vzezření historického bojového letounu. Na tuto skutečnost přitom závod Aerostar nejprve zareagoval „westernizovaným“ modelem, známým jako Condor. Ten přitom obdržel motor americké značky Lycoming, západní avioniku, modifikovaný překryt pilotní kabiny a modifikovanou SOP. Vývoj tohoto modelu ale nakonec nepřekročil prototypové stádium. Důvodem toho se stala právě instalace amerického motoru značky Lycoming. Ta jej totiž připravila o vzhled „warbirdu“, a tedy i o obchodní atraktivitu. U následujícího „westernizovaného“ modelu, který vešel ve známost pod označením Jak-52W (IAK-52W), se proto konstrukční tým závodu Aerostar vrátil zpět k osvědčenému hvězdicovému motoru typu M-14P. Od původního Jaku-52 se „westernizovaný“ Jak-52W odlišoval zejména instalací avioniky západní provenience, osvětlení nezbytného pro činnost za nočních podmínek a dalších dvou palivových nádrží uvnitř křídla. Posledně uvedené přitom vedlo k prodloužení doletu téměř na dvojnásobek, bez vlivu na letové výkony a charakteristiky. Po prací na projektu letounu typu Jak-52W se konstrukční tým podniku Aerostar pustil na konci roku 1998. Prototyp tohoto modelu se do oblak poprvé vydal v dubnu roku 1999 a svůj veřejný debut si odbyl na 43. Pařížské Air Show, která se konala v červnu toho samého roku. Do výrobního programu závodu Aerostar byl letoun typu Jak-52W zaveden v roce 1999, počínaje 122. výrobní sérií. Do konce roku 2000 brány zmíněného podniku opustilo 12 těchto strojů, včetně prototypu. Zatímco devět z nich bylo vyvezeno do USA, po jednom Jaku-52W skončilo na území Austrálie a Ruska. V Rusku přitom tento stroj provozuje aeroklub, který bázuje na letišti Moskva-Mjačkovo. Letoun typu Jak-52W se v nabídce závodu Aerostar nachází, spolu s odvozeným modelem Jak-52TW (IAK-52TW), který se vyznačuje instalací zatahovatelného ostruhového podvozku, do dnešních dnů.

Verze:  -

Vyrobeno:  12 exemplářů (včetně prototypu)

Uživatelé:  Austrálie (1 ks), Rusko (1 ks) a USA (9 ks)

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:        jeden pístový motor typu Vedenějev M-14P-DK s max. výkonem 360 hp

Poslední úpravy provedeny dne: 23.5.2015