Jakovlev UTI Jak-23 (Jak-23UTI-1)

Typ:  dvoumístná cvičná modifikace lehkého frontového stíhacího letounu typu Jak-23 (Flora)

Určení:  výuka bojových pilotů a posluchačů leteckých škol techniky létání, ovládání letounu, bojových manévrů, letu ve formacích a navigace v rámci přeškolování na bojový letoun typu Jak-23 (Flora), včetně zbraňového výcviku

Odlišnosti od 2. prototypu letounu Jak-23 (Flora):

- instalace dvoumístné tandemově uspořádané pilotní kabiny v modifikované zadní části trupu se sedadlem žáka vpředu, na pozici jednomístného kokpitu předchozího modelu, a sedadlem instruktora vzadu, na pozici zadní palivové nádrže, který je opatřen společným protáhlým překrytem táhnoucím se až ke kořeni náběžné hrany VOP – překryt pilotní kabiny tohoto modelu se sestává z pěti částí, a to pevného čelního štítku, pevné střední části a dvou výklopných (směrem doprava) krytů, zatímco překryt pilotní kabiny jednomístného Jaku-23 se sestával z pevného čelního štítku a odsuvné (směrem dozadu) zadní části

- instalace plně zdvojeného řízení

- instalace sklopné clony, která slouží k výcviku letu „naslepo“ podle přístrojů, v zadním kokpitu (v tomto případě žák sedí vzadu)

- menší vnitřní zásoba paliva (632 l vs 910 l) z důvodu absence zadní palivové nádrže (její pozici okupuje zadní kokpit s pracovištěm instruktora)

- absence obou 23 mm kanónů typu NR-23 (z hmotnostních důvodů)

- zjednodušené palubní vybavení (z hmotnostních důvodů)

- větší rozvor (o 10 cm) podvozku (tato úprava byla zavedena do konstrukce jediného prototypu tohoto modelu až za chodu zkoušek)

Historie:  Do prací na projektu dvoumístné cvičné modifikace jednomístného frontového stíhacího letounu typu Jak-23 (Flora) se zdvojeným řízením se Jakovlev pustil krátce poté, co se rozeběhly závodní zkoušky tohoto nástupce stíhacích letounů řady Jak-15/-17 (Feather). Protože se Jakovlev chtěl vyhnout větším zásahům do původní konstrukce, druhý kokpit s pracovištěm instruktora umístil do zadní části trupu, přímo za původní kokpit, který byl nyní vyhrazen pro žáka, na místo zadní palivové nádrže. Toto řešení dvoumístného kokpitu přitom sebou přineslo nejen značnou mírou unifikace s konstrukcí výchozího jednomístného modelu, ale i minimální posun těžiště. Prototyp dvoumístného Jaku-23 (Flora) vešel ve známost jako UTI Jak-23 a vznikl v roce 1949 konverzí přeživšího druhého letového prototypu tohoto stroje (žlutá 52 / žlutá 2). Jeho pohon tedy obstarával importovaný britský motor typu Derwent V. Od prototypu Jak-23-2 ale přebíral bez změn i podvozek a trupové číslo. Na rozdíl od tohoto svého předchůdce však postrádal výzbroj. V průběhu závodních zkoušek prototyp cvičného UTI Jaku-23 vykonal, mezi 29. březnem a 7. zářím roku 1949, celkem 12 letů s celkovou délkou trvání 3 hodiny a 52 minut. Za chodu závodních zkoušek tohoto stroje byl zvětšen rozvor jeho podvozku o 10 cm. Důvodem toho se staly potíže s padáním „na ocas“ při rolování. Se zavedením takto modifikovaného podvozku zmíněné problémy s padáním „na ocas“ naštěstí takřka úplně vymizely, jak se ukázalo v průběhu pojížďky vykonané dne 8. června 1949. Protože zadní kabina UTI Jaku-23 neposkytovala instruktorovi dostatečný výhled, později byly do boků jejího překrytu vetknuty vystouplé polokapkovité průzory. Jelikož zmíněná úprava nevedla k uspokojivému řešení nedostatečného výhledu ze zadního kokpitu, druhý prototyp cvičného UTI Jaku-23, který vznikl konverzí sériového Jaku-23 (Flora), obdržel zcela odlišně koncipovanou dvoumístnou pilotní kabinu.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí druhého prototypu jednomístného Jaku-23)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden proudový motor typu Rolls-Royce Derwent V britské výroby s max. tahem 1 590 kp

Radar:        žádný

Vybavení:   - zaměřovací: žádné

                    - obranné: žádné

Výzbroj:      žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 3.1.2015