Typ:  speciální modifikace lehkého víceúčelového vrtulníku typu Ansat určená pro základní výcvik vojenských pilotů

Určení:  primárně základní výcvik vojenských pilotů, sekundárně přeprava osob a lehkého nákladu

Odlišnosti od typu Ansat:

- instalace zdvojeného systému řízení typu KSU-A-U (na místo typu KSU-A). Systém řízení tohoto modelu dokáže simulovat výpadek motoru, aniž by došlo k jeho vypnutí.

- instalace pevného tříbodového kolového podvozku příďového typu na místo podvozku sestávajícího se ze dvou lyží trubkové konstrukce

- instalace dvoukřídlých horizontálně dělených nákladových vrat sestávajících z (většího) horního křídla se včleněným hranatým okénkem, který se vyklápí směrem nahoru, a (menšího) dolního křídla se vyčleněnými schůdky, které se vyklápí směrem dolu, na obou bocích trupu na místo jednokřídlých vrat, které se vyklápějí směrem nahoru

Historie:  Protože na počátku 21. století bylo cvičné vrtulníky typu Mi-2 (Hoplite) již možné považovat za beznadějně morálně i technicky zastaralou techniku a navíc byl provoz těchto strojů značně nákladný, v roce 2001 Ministerstvo obrany Ruska vypsalo, v rámci programu Pervokursnik, specifikace na nový lehký vrtulník pro základní výcvik pilotů. Na zmíněné zadání přitom zareagovaly hned tři konstrukční kanceláře, a to JSC M.L. Mila s typem Mi-34 (Hermit), JSC N.I. Kamova s typem Ka-226 (Hoodlum C) a KVZ s typem Ansat. Výběrové řízení na perspektivního nástupce cvičných vrtulníků typu Mi-2 (Hoplite) bylo završeno dne 14. září toho samého roku, vyhlášením posledně uvedeného typu za vítězný. Vrtulník typu Ansat má totiž před typem Mi-34 (Hermit) navrch ve schopnosti plnit širší spektrum úkolů, neboť disponuje prostornější kabinou, zatímco typ Ka-226 (Hoodlum C) překonává nižšími náklady na provoz. Vývoj vojenské cvičné verze vrtulníku typu Ansat, která vešla ve známost pod označením Ansat-U, byl objednán dne 15. května 2002. Zkoušky prvního ze dvou prototypů cvičného Ansatu-U, který se zároveň stal čtvrtým dokončeným exemplářem z řady Ansat v celkovém pořadí, se rozeběhly dne 1. dubna 2004. Ke státním zkouškám byl tento stroj předán v říjnu roku 2006. Státní zkoušky cvičného Ansatu-U se podařilo završit dne 25. listopadu 2008. Příslušná závěrečná zpráva byla podepsána dne 26. prosince toho samého roku. Tomu následovala objednávka na prvních osm sériových strojů (v.č. 33028 až 33035). První tři sériové Ansaty-U (žlutá 28, 29 a 30) byly předány, na jaře roku 2010, centru bojové přípravy z Toržoku. Zbylých pět těchto strojů ze zmíněné zakázky VVS převzalo dne 8. října 2010. Provozovatelem těchto pěti Ansatů-U se zase stala výcviková letecká skupina, která působí z armádní výcvikové letecké základny Sokol. Zmíněná základna se nachází poblíž Saratova a náleží Syzranské vyšší vojenské letecké škole pilotů (SVVAUL). Tomu dne 1. března 2011 následovala objednávka na dalších 32 Ansatů-U (v.č. 33036 až 33067) s termínem dodání do roku 2018. VVS přitom tyto stroje převzalo v letech 2012 až 2016, z toho 5 v roce 2011, 6 v roce 2012, 6 v roce 2013, 6 v roce 2014, 6 v roce 2015 a 3 v roce 2016. Zmíněný kontrakt se tedy podařilo splnit celé dva roky před požadovaným termínem. Domovskou základnou všech 32-ti Ansatů-U z druhého kontraktu Ministerstva obrany Ruska se stala rovněž výcviková letecká skupina ze základny Sokol. Zde přitom zmíněných 47 Ansatů-U (žlutá 31 až 78) nahradilo všechny vrtulníky typu Mi-2 (Hoplite). Prvním kurzem za využití vrtulníků typu Ansat-U, který byl zahájen dnem 19. května 2014 a završen na podzim toho samého roku, prošlo celkem 29 kadetů. Každý z nich přitom absolvoval okolo 130-ti letů s celkovou délkou trvání okolo 48 hodin. V roce 2015 SVVAUL dva ze svých Ansatů-U (žlutá 59 a 60) předalo 800. letecké základně zvláštního určení (později 8. letecká divize zvláštního určení) z Čkalovska. V této souvislosti zmíněné stroje obdržely nová (žlutá) trupová čísla 259 a 260. Dne 5. června 2017 Ministerstvo obrany Ruska pro VVS přiobjednalo dalších 10 Ansatů-U s termínem dodání ke dni 31. prosince toho samého roku. SVVAUL tyto stroje převzalo mezi listopadem a prosincem toho samého roku. Současné plány Ministerstva obrany Ruska počítají s pořízením dalších 30-ti cvičných Ansatů-U (ve vylepšené verzi) do roku 2020.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy a 50 sériových strojů

Uživatelé:  Rusko

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Pratt & Whitney Canada PW207K kanadské výroby s max. výkonem po 630 hp, resp. po 710 hp v krátkodobém nouzovém režimu

Kapacita:    9 osob nebo náklad do celkové hmotnosti 1 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 3,25 m x 1,64 x 1,30 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 1 300 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem

Poslední úpravy provedeny dne: 10.6.2019