Typ:  speciální modifikace těžkého transportního vrtulníku typu Mi-10 (Harke A) tvořící jednu z komponent raketového-vrtulníkového komplexu (RVK) typu 9K74

Určení:  přeprava mobilního odpalovacího zařízení typu 9P116 (ZiL-135V) s taktickou okřídlenou protizemní řízenou střelou typu 4K95 (S-5V)

Historie:  Na počátku 60. let se součástí výzbroje výsadkových jednotek americké armády stala neřízená raketa typu MGR-3 (M51) Little John, která mohla být opatřena buďto konvenční nebo jadernou bojovou hlavicí. Odpalovací zařízení této rakety bylo přitom možné snadno přepravovat i uvnitř nákladového prostoru nebo ve vnějším podvěsu transportních vrtulníků typu CH-34 Choctaw a CH-47 Chinook. Odpovědí ze strany SSSR na tento zbraňový systém se staly hned tři tzv. raketové-vrtulníkové komplexy (RVK), a to 9K53 Luna-MV, 9K73 a 9K74. Zatímco základem RVK typu 9K53 Luna-MV a 9K73 se stal těžký transportní vrtulník typu Mi-6 (Hook A), ve verzi Mi-6RVK, RVK typu 9K74 byl vystavěn na odvozeném těžkém transportním vrtulníku typu Mi-10 (Harke A), ve verzi Mi-10RVK. Všechny tři výše uvedené RVK byly určeny k provádění nečekaných raketových útoků z týlu území protivníka nebo z obtížně přístupných oblastí. Jejich vývoj byl oficiálně zadán dne 5. února 1962. Součástí RVK typu 9K74 (S-5V) se kromě vrtulníku typu Mi-10RVK z dílny M.V. Mila stala též okřídlená řízená střela typu 4K95 (S-5V) z dílny OKB-52 V.N. Čelomeje a odpalovací zařízení typu 9P116 (ZiL-135V) z dílny závodu ZiL. Střela typu 4K95 (S-5V) byla verzí střely typu 4K95 (S-5/FKR-2) mobilního raketového komplexu typu 2K17 (SSC-1a Shaddock) a měla startovací hmotnost 5,4 t, délku okolo 10-ti m, dolet 500 km a kruhovou odchylku 3 km. Odpalovací zařízení typu 9P116 bylo řešeno jako válcovitý kontejner s průměrem 1,8 m s dvounápravovým podvozkem a kabinou dvoučlenné posádky na zádi. Pohon kol odpalovacího zařízení typu 9P116 obstarávaly 22 kW elektromotory typu DT-15. Instalace zmíněných elektromotorů se nacházela přímo uvnitř kol, stejně jako instalace převodového ústrojí. Zatímco zadní náprava byla k břichu odpalovacího zařízení typu 9P116  uchycena napevno, instalace přední nápravy se nacházela na konci hydraulicky ovládaného výklopného ramene. Jeho sklopením směrem dopředu dolů se odpalovací zařízení stavělo do „šikmé“ palebné pozice, tj. přídí směrem nahoru a zádí s kabinou posádky směrem dolů. Napájení elektromotorů pohánějících kola a zajišťoval 120 KW elektro-generátor typu GET-120 poháněný 350 hp turbohřídelovým motorem typu GTD-350, pohonnou jednotkou lehkého víceúčelového vrtulníku typu Mi-2 (Hoplite). Dojezd odpalovacího zařízení typu 9P116 nebyl velký. Od místa vysazení se toto vozidlo mohlo vzdálit nanejvýš na 20 až 30 km. Max. rychlost odpalovacího zařízení typu 9P116 činila 18 km/h. Mobilní odpalovací zařízení typu 9P116 mělo výšku 3,263 m a hmotnost okolo 5,5 t bez řízené střely, resp. okolo 12 t s řízenou střelou. Jeho postavení do bojové pozice nezabralo více než 5 minut. V roce 1963 byly postaveny celkem čtyři mobilní odpalovací zařízení typu 9P116. Dodávky odpalovacích kontejnerů pro tyto velmi netradičně pojatá vozidla přitom zajistil závod č.475. Prakticky ve stejnou dobu konstrukční tým OKB M.L. Mila upravil jeden ze sériových Mi-10 (Harke A) na speciál typu Mi-10RVK. Speciál typu Mi-10RVK měl vzletovou hmotnost 44,6 t (vzletová hmotnost výchozího modelu Mi-10 činila 43,7 t) a odpalovací zařízení typu 9P116 s raketou typu 4K95 (S-5V) byl schopen přepravit na vzdálenost 200 km. Zkoušky raketového komplexu typu 9K74 probíhaly na polygonu Faustovo. Jejich součástí se staly též odpaly několika střel typu 4K95 (S-5V). V průběhu zkoušek ale vyplulo na povrch několik nedostatků. Asi největší kritiku sklidil malý dolet a letové charakteristiky vrtulníku typu Mi-10RVK v konfiguraci s odpalovacím zařízením typu 9P116 s raketou typu 4K95 (S-5V) v podvěsu. Vrtulník typu Mi-10RVK se zmíněným vozidlem pod trupem měl totiž značnou postranní plochu, což mělo negativní vliv na letovou stabilitu při silném bočním větru. Protože navíc raketové-vrtulníkové komplexy (RVK) mezitím zcela přišly o politickou podporu, dne 11. listopadu 1965 byl vývoj tohoto zbraňového systému s definitivní platností zastaven.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Mi-10)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    ?

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Solovjov D-25V s max. výkonem po 5 500 hp                   

Kapacita:   jedno mobilní odpalovací zařízení typu 9P116 (ZiL-135V) s taktickou okřídlenou protizemní řízenou střelou typu 4K95 (S-5V), přepravované ve vnějším podvěsu pod trupem

* s odpalovacím zařízením typu 9P116 (ZiL-135V) s taktickou okřídlenou protizemní řízenou střelou typu 4K95 (S-5V) v podvěsu

Poslední úpravy provedeny dne: 28.8.2016