Typ:  požární modifikace vojenského námořního obojživelného vrtulníku typu Mi-14BT/E (Haze B/C)

Určení:  boj s lesními požáry

Odlišnosti od modelu Mi-14BT (Haze B):

- absence veškerého vojenského vybavení

- instalace menšího a lehčího radiolokátoru typu Kontur na místo radiolokátoru typu Iniciativa-2M (Short Horn). V této souvislosti rozměrný polokapkovitý kryt vystupující z přední části člunovitého břicha trupu, v oblasti před příďovým podvozkem, nahradil o poznání menší zaoblený kryt, který vystupuje (směrem dopředu) ze špice trupu, v oblasti před prostředním čelním okénkem kabiny cestujících

- instalace nádrže na 4 300 l vody a nádržky na 250 l pěnotvorné látky uvnitř nákladové kabiny

- instalace palubního jeřábu typu LPG-150 s nosností 150 kg na levoboku trupu, přímo u vstupních dveří

- instalace druhých vstupných dveří na zádi trupu, přímo pod ocasním nosníkem alá Mi-8S

- instalace plnících hadic na zádi trupu

Historie:  Požární německo-ruský speciál typu Mi-14PŽ Eliminator nebyl jedinou takto specializovanou modifikací vojenského obojživelného vrtulníku typu Mi-14 (Haze). Na konci 90. let totiž projekt specializované modifikace pro hašení lesních požárů tohoto jediného obojživelného vrtulníku sovětské konstrukce zpracovala též ukrajinská společnost Passat. Požární Mi-14 (Haze) z dílny společnosti Passat vešel ve známost též pod označením Mi-14PŽ a vyznačoval se zejména instalací nádrže na 4 300 l vody a nádržky na 250 l pěnotvorné látky uvnitř nákladové kabiny. Po předchozí demontáži obou nádrží ale tento model mohl sloužit též k přepravě devíti plně vyzbrojených hasičů. Kromě toho bylo speciál typu Mi-14PŽ možné využívat k přepravě až 3 t nákladu v podvěsu. Od německo-ruského Eliminatoru bylo přitom tento speciál možné snadno rozpoznat zejména díky instalaci malého povětrnostního radiolokátoru uvnitř krytu vystupujícího ze špice trupu alá dopravní-nákladní Mi-14GP. První exemplář speciálu typu Mi-14PŽ vznikl v prostorách Sevastopolského leteckého opravárenského závodu (ARZ) konverzí minolovného Mi-14BT (Haze B) a státními zkouškami prošel v prosinci roku 1999 na základně Státního leteckého vědecko-výzkumného střediska Vzdušných sil Ukrajiny. Státní zkoušky tohoto stroje byly završeny doporučením stavby zkušební série. Svůj křest ohněm si první exemplář požárního speciálu typu Mi-14PŽ odbyl v létě roku 2000, a to při boji s lesními požáry poblíž Jalty. Krátce nato, v prosinci toho samého roku, tento speciál obdržel od Zprávy letecké dopravy Ukrajiny konstrukční certifikát. V roce 2001 byl pak předán tuzemské společnosti Veles. V barvách této společnosti zmíněný vrtulník se nejprve, v letech 2001 až 2002, zapojil do bojů s lesními požáry na území Turecka. Poté, v roce 2003, zavítal do Řecka. V roce 2003 Sevastopolský ARZ dokončil též druhý exemplář požárního speciálu Mi-14PŽ. Základem tohoto stroje se stal opět minolovný Mi-14BT (Haze B). V roce 2008 konverzí na model Mi-14PŽ prošel též jeden protiponorkový vrtulník typu Mi-14E (Haze A) ze stavu Libyjského námořnictva. U tohoto stroje byl přitom, na rozdíl od předchozích dvou exemplářů požárního speciálu typu Mi-14PŽ, zachován břišní polokapkovitý kryt radiolokátoru typu Iniciativa-2M (Short Horn).

Verze:  -

Vyrobeno:  3 exempláře (vznikly přestavbou 2 Mi-14BT a 1 Mi-14E)

Uživatelé:  Libye (1 ks) a Ukrajina (2 ks)

Posádka:    dva piloti

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117M s max. výkonem po 1 950 hp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu Kontur, instalovaný pod zaobleným krytem vystupujícím ze špice trupu

Kapacita:   nádrž s 4 300 l vody a nádržka s 250 l pěnotvorné látky nebo 9 plně vybavených požárníků, přepravovaných uvnitř nákladového prostoru s rozměry 5,34 m x 2,34 m x 1,80 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 3 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu

poslední úpravy provedeny dne: 11.12.2016