Typ:  pokročilá modifikace taktického útočného-výsadkového vrtulníku typu Mi-24P (Hind F); tento model vzešel z modernizačního programu vrtulníků typu Mi-24P (Hind F) ze stavu vzdušných sil Uzbekistánu francouzské společnosti SAGEM

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení tanků a jiných obrněných vozidel protivníka, ničení vrtulníků a jiných pomalých vzdušných cílů, přeprava výsadku a nákladu a odsun raněných

Odlišnosti od modelu Mi-24P (Hind F):

- instalace otočného kulovitého pouzdra elektro-optického zaměřovacího systému typu SAGEM Strix, který v sobě sdružuje TV kameru pracující za nízké úrovně osvětlení a IČ zaměřovač s laserovým dálkoměrem-značkovačem cílů, pod špicí trupu (obsluhu tohoto systému obstarává zbraňový operátor za pomoci joysticku)

- rozšířené přístrojové vybavení kabin obou členů posádky o multifunkční displeje (po jednom v přední a zadním kokpitu), digitální mapu typu Mercator a brýle nočního vidění typu NC2H

- instalace datové sběrnice MIL-STD-1553B – to umožňuje provádět průběžnou modernizaci avionického vybavení pouhým přidáváním nebo vyměňováním stávajících systémů

- modifikovaný navigační systém instalací inerčního navigačního systému RLG a satelitního navigačního systému Sigma 95L

- modifikované spojovací vybavení instalací radiostanic s kódovaným přenosem

Historie:  Přestože se sériová výroba útočného-výsadkového vrtulníku typu Mi-24 (Hind), prvního specializovaného vrtulníku pro přímou palebnou podporu pozemních jednotek sovětské konstrukce, rozeběhla již v roce 1970, na konci 90. let se tyto stroje nacházely v provozu stále u více než 50-ti uživatelů ze všech koutů světa. Vrtulníky řady Mi-24 (Hind) bylo ale již tehdy možné považovat za morálně zastaralou techniku. To se přitom týkalo zejména jejich avioniky, která jim navíc neumožňovala působit v noci a za ztížených meteorologických podmínek. Většina provozovatelů těchto strojů s nimi nicméně i přesto počítala nadále, neboť si nemohla pořízení kvalitativně nových vrtulníků této kategorie dovolit. Na tuto skutečnost zareagovalo hned několik výrobců nejen z Ruska vlastním projektem modernizačního programu. Všechny modernizační programy pro vrtulníky řady Mi-24 (Hind), které jsou známy též pod exportním označením Mi-25 či Mi-35, přitom spočívaly zejména v prodloužení technické životnosti a zástavbě nového avionického vybavení. Vestavbou nové avioniky do draku bojového vrtulníku či letounu lze totiž získat kvalitativně novou zbraň za zlomek ceny nově vyrobeného stroje. Nejinak tomu bylo i u modernizačního programu francouzské společnosti SAGEM, který byl určen pro vrtulníky typu Mi-24P (Hind F) ze stavu vzdušných sil Uzbekistánu. Zmíněný modernizační program byl vystavěn zejména na instalaci datové sběrnice MIL-STD-1553B, elektro-optického zaměřovacího systému typu Strix z bitevního vrtulníku Eurocopter Tiger HAP a nových zobrazovacích prvků uvnitř kabin obou členů letové posádky a uzbeckým vrtulníkům typu Mi-24P (Hind F) měl mimo jiné zajistit též schopnost vedení bojové činnosti v noci a za ztížených meteorologických podmínek. Na základě kontraktu z června roku 2000 mělo modernizační balíček společnosti SAGEM obdržet, v prostorách taškentského závodu TAPO, celkem 12 těchto strojů. Zmíněný kontrakt přitom obsahoval též požadavek na modernizaci 12-ti transportních vrtulníků typu Mi-8 (Hip). Jediným hmatatelným produktem zmíněného modernizačního programu se nakonec stal jeden demonstrační prototyp. Ten vešel ve známost jako Mi-24Puz a vznikl konverzí řadového Mi-24P (Hind F) (v.č. 3532432622411) ze stavu Uzbeckých vzdušných sil. Svůj veřejný debut si přitom tento stroj odbyl v červnu roku 2001 na 44. Pařížské Air Show. Provozovatelem jediného exempláře modernizovaného Mi-24Puz se staly uzbecké jednotky zvláštního určení. Následně se francouzský SAGEM pokusil, v kooperaci s ruskými společnostmi MVZ a Rosoboronexport, se svým modernizačním projektem prorazit u států tzv. Visegrádské čtyřky. Plány na modernizaci až 105-ti vrtulníků řady Mi-24 (Hind) ze stavu vzdušných sil České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska ale nakonec zcela pohřbily zásadní vzájemné neshody ohledně finální podoby modernizačního projektu spolu se snahami všech participujících zemí o co nejširší zapojení domácího průmyslu.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Mi-24P)

Uživatelé:  pouze Uzbekistán

Posádka:    pilot, operátor zbraňových systémů/druhý pilot a palubní mechanik (jeho přítomnost na palubě ale nyní nutná)

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117V s max. výkonem po 2 200 hp

Kapacita:    8 výsadkářů, 4 nosítka s raněnými nebo náklad do celkové hmotnosti 1 500 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 2,83 m x 1,46 m x 1,20 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu SAGEM Strix sestávající se z TV kamery pracující i za nízké úrovně osvětlení, IČ zaměřovače a laserového dálkoměru-značkovače cílů (otočné kulovité pouzdro tohoto systému se nachází pod špicí trupu), elektro-optický zaměřovací systém typu Raduga-Š (instalace optiky tohoto systému se nachází za okénky vetknutými do čela krytu vystupujícího z břicha špice trupu, vpravo od střelecké věže) a rádiová-povelová jednotka, která slouží k předávání naváděcích povelů letící PTŘS (její anténa se nachází uvnitř vřetenovitého krytu umístěného na břichu špice trupu, vlevo od střelecké věže)

Výzbroj:     jeden nepohyblivý dvouhlavňový 30 mm kanón typu GŠ-30K se zásobou 750 nábojů, instalovaný v „pevném“ střeleckém postu typu NPU-30 (U-280) uchyceném k pravému boku příďové partie trupu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 400 kg, přepravovaná na třech párech podkřídlových závěsníků (ten poslední je vyhrazen pro dvojnásobné odpalovací lišty PTŘS) – PTŘS typu 9M114 protitankového raketového kompletu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral) (max. 8 ks), raketové bloky typu UB-32A-24 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), B-8V-20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 2 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvojhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), zbraňové kontejnery typu GUV (jeden 30 mm granátomet typu AGS-17 Plamja se zásobou 300 nábojů nebo sestava jednoho čtyřhlavňového 12,7 mm rotačního kulometu typu JakB-12,7 se zásobou 750 nábojů a dvou čtyřhlavňových 7,62 mm rotačních kulometů typu GŠG-7,62 se zásobou 3 400 nábojů) (max. 2 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 2 ks), 100 kg pumy typu FAB-100 (max. 4 ks), 250 kg pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg pumy typu FAB-500 (max. 2 ks) a 450 l PTB typu PTB-450 (max. 4 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2014