Mil LL PSV (iz.3701)

Typ:  speciální modifikace taktického útočného/výsadkového vrtulníku typu Mi-35M (Hind J) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  prověření činnosti nosného systému perspektivního rychlostního vrtulníku typu V-37 RACHEL (PSV) za reálných podmínek

Odlišnosti od modelu Mi-35M (Hind J):

- nová konstrukce příďové sekce trupu v oblasti před nákladovým prostorem. Příďová sekce trupu tohoto modelu má menší délku, aerodynamičtější profil a ukrývá pouze jednu a nikoliv dvě kabiny. Jediná pilotní kabina tohoto modelu je navíc opatřena novým překrytem s protáhlým vypouklým čelním štítkem s neděleným a nikoliv děleným zasklením a je přístupná z pravoboku, výklopnými (směrem dozadu ven) dveřmi automobilového typu.

- instalace silnějších 2 400 hp motorů typu VK-2500 na místo 2 200 hp motorů typu TV3-117V

- instalace nového pětilistého nosného rotoru se samomazacími čepy a listy se zakřivenými konci

- instalace křídla nové konstrukce. Křídlo tohoto modelu postrádá instalaci zbraňových závěsníků a navíc je k bokům trupu uchyceno v menší výšce.

- instalace zatahovatelného podvozku (model Mi-35M je opatřen pevným podvozkem)

- absence zbraňového systému, včetně otočné příďové střelecké věže

- absence obranného systému

- absence zařízení nákladové kabiny

- absence pomocného křídla se zbraňovými závěsníky

- absence zadních dvou hranatých okének nacházejících se na levoboku nákladové kabiny (ponechána pouze okénka vetknutá do nákladových vrat)

- absence nákladových vrat a všech čtyř hranatých okének nacházejících se na pravoboku nákladové kabiny. Do pravoboku trupu tohoto modelu, v oblasti nákladové kabiny, je vetknut pouze průzor vysokorychlostní kamery s tvarem na výšku postaveného obdélníku alá Mi-24K (Hind G2). Zmíněná kamera pořizuje záznam pohybu listů nosného rotoru v průběhu letu.

Historie:  Odpovědí ze strany ruského konsorcia Vertolety Rossiji (VR), které od prosince roku 2006 koordinuje vývoj a výrobu vrtulníkové techniky na území Ruska, na experimentální vysokorychlostní vrtulníky západní výroby v podobě typu Eurocopter X3 (s rychlostí 472 km/h) a Sikorsky X2 (s rychlostí 460 km/h) se stal program PSV (Perspektivnyj skorostnoj vertolet = Perspektivní rychlostní vrtulník). PSV byl vysloveně civilním programem a poměrně dlouho se musel obejít s vnitřními zdroji konsorcia Vertolety Rossiji. Na státní financování si tento program musel počkat až do roku 2011. Původně program PSV počítal hned se dvěma typy vysokorychlostních vrtulníků, a to Mil Mi-Ch1 a Kamov Ka-92. Oba dva zmíněné stroje byly přitom vyprojektovány pro dvojici 2 400 hp motorů typu VK-2500. Větší a těžší typ Ka-92 nicméně výhledově počítal s dvojicí silnějších 2 800 hp motorů typu VK-3000. Zatímco typ Mi-Ch1 měl být opatřen jedním pětilistým nosným rotorem se zakřivenými konci listů a jednou zaplášťovanou tlačnou vrtulí umístěnou na konci dlouhého ocasního nosníku, typ Ka-92 počítal s dvojicí čtyřlistých souosých protiběžných nosných rotorů a jednou neplášťovanou tlačnou vrtulí instalovanou na konci krátkého ocasního nosníku, přímo mezi zdvojenou ocasní plochou. Vrtulník typu Mi-Ch1 měl mít max. vzletovou hmotnost 12 000 kg, nosnost 3 500 až 4 000 kg, cestovní rychlost 475 km/h, max. rychlost 520 km/h, dostup 6 000 m a dolet 1 550 km. Kabina tohoto stroje měla pojmout 20 až 25 osob. Typ Ka-92 měl být zase schopen přepravy 30 až 32 osob nebo 5 000 až 7 000 kg nákladu na vzdálenost nejméně 1 400 km rychlostí 420 km/h. Max. rychlost tohoto stroje měla činit 460 km/h. V případě max. vzletové hmotnosti tomu mělo být 15 000 kg. Zatímco práce na předběžném projektu vrtulníku typu Mi-Ch1 započaly v roce 2007, práce na předběžném projektu vrtulníku typu Ka-92 byly zahájeny již v roce 2006. Letové zkoušky prototypů obou zmíněných vrtulníků se měly dle tehdejších plánů rozeběhnout okolo roku 2015. Konstrukční kancelář N.I. Kamova nicméně na téma vysokorychlostního vrtulníku zpracovala studie ještě dalších dvou zcela odlišně pojatých strojů, a to Ka-90 a Ka-102. Zatímco v případě prvně uvedeného typu mělo jít o kombinaci vrtulníku s proudovým letounem dosahujícím rychlosti až 700 km/h, typ Ka-102 počítal s dvojicí tandemově uspořádaných šestilistých nosných rotorů a dvojicí šestilistých tažných vrtulí instalovaných po stranách zadní části trupu. Vrtulník typu Ka-102 měl mít max. vzletovou hmotnost 30 000 kg a měl být schopen přepravy 80 až 90 osob. Jeho max. rychlost měla činit 500 km/h. Z obou výše uvedených projektů, Mi-Ch1 a Ka-92, byl přitom jako více perspektivní shledán prvně uvedený typ. S přihlédnutím na značnou technickou komplikovanost byl později program PSV rozdělen na dvě etapy. Zatímco produktem první etapy programu PSV (PSV-1) se měl stát vrtulník s cestovní rychlosti 300 až 350 km/h, druhá etapa tohoto programu měla dát za vznik typu s cestovní rychlostí okolo 450-ti km/h. Produktem první etapy programu PSV se měl konkrétně stát středně těžký víceúčelový vrtulník typu V-37 RACHEL (Russian Advanced Commercial Helicopter) z dílny MVZ M.L. Mila. Vrtulník typu V-37 na rozdíl od vrtulníku typu Mi-Ch1 počítal s klasicky koncipovaným nosným systémem. Ten se přitom měl sestávat z jednoho pětilistého nosného rotoru a jedné čtyřlisté vyrovnávací vrtule. Pohon tohoto stroje měla zpočátku obstarávat dvojice 2 400 hp turbohřídelových motorů typu VK-2500. Výhledově se ale počítalo s pohonnými jednotkami kvalitativně nové konstrukce. Vrtulník typu V-37 RACHEL (Russian Advanced Commercial Helicopter) měl přitom v nabídce společnosti Vertolety Rossiji nahradit, spolu s těžším vrtulníkem typu Mi-38, úspěšné středně těžké vrtulníky řady Mi-8 (Hip). V základní dopravní verzi měl být tento stroj opatřen luxusně zařízenou kabinou se sedadly pro 21 až 24 osob. Výhledově se ale počítalo též s verzí pátrací, hlídkovou a sanitní. Při návrhu vrtulníku typu V-37 byl kladen největší důraz na provozní efektivitu a šetrnost vůči životnímu prostředí. Max. vzletová hmotnost tohoto stroje měla činit 10 000 až 12 000 kg. V případě cestovní rychlosti tomu mělo být 350 až 370 km/h. Cestovní rychlost vrtulníku typu Mi-8 (Hip) přitom činí 230 km/h ve verzi Mi-171A1, resp. 260 km/h v nejnovější verzi Mi-171A2. Tak vysokou cestovní rychlost měl vrtulníku typu V-37 zajistit zejména nosný rotor se speciálně tvarovanými konci listů. Zvláštní tvarování konců listů nosného rotoru tohoto stroje mělo totiž oddalovat nežádoucí odtrhávání proudění, ke kterému dochází při velmi rychlém letu (při letu vysokou rychlostí se konce listů nosného rotoru vrtulníku pohybují v nadzvukovém proudění). Široké veřejnosti byl projekt vrtulníku typu V-37 poprvé prezentován v květnu roku 2012 na výstavě HeliRussia 2012. Datum dokončení úvodního a technického projektu vrtulníku typu V-37, stejně jako technologické 1:1 makety tohoto stroje a vzdušné zkušebny nosného systému vycházející z bitevního-výsadkového vrtulníku typu Mi-24 (Hind), byl přitom stanoven na konec roku 2015. Se zahájením letových zkoušek vlastního prototypu vrtulníku typu V-37 se tehdy předběžné počítalo v roce 2016 nebo 2017. Završení certifikačních zkoušek bylo naplánováno na léta 2018 až 2019. Krátce nato, v září roku 2014, byl ale celý program PSV-1 zastaven. Důvodů k tomu přitom bylo hned několik. Jedním z nich se stalo zjištění, že ruský průmysl nebude schopen takový vrtulník vytvořit v zadaném termínu a s vyčleněným rozpočtem. Tím druhým byla skutečnost, že vrtulník s takto vysokými letovými výkony nebude při stávající technologické úrovni splňovat ekonomická kritéria stanovená Oboronpronem. Stop se nicméně netýkal vývoje nového nosného rotoru a provedení jeho zkoušek na speciálně upraveném vrtulníku typu Mi-24 (Hind). S vysokorychlostním nosným rotorem se ale nyní počítalo pro stávající vrtulníkovou techniku, jakými jsou bitevní vrtulníky typu Mi-28N (Havoc B), bitevní-výsadkové vrtulníky typu Mi-35M (Hind J) a víceúčelové vrtulníky řady Mi-8 (Hip). Tak např. záměna původního nosného rotoru vrtulníku typu Mi-28N (Havoc B) nosným rotorem vzešlým z programu PSV má dle předběžných výpočtů sebou přinést vzrůst max. rychlosti o 10% a cestovní rychlost vyšší o 13%. U staršího typu Mi-35M (Hind J) by tomu mělo být dokonce o 13% a 30 %. Paralelně s pracemi na zmíněném rotoru se pracuje též na perspektivním motoru typu VK-2500M. Ten přitom i přes své označením bude zcela novým motorem se zcela novým kompresorem, volnou turbínou a systémem řízením a nikoliv modifikací motoru typu VK-2500. Zavedení motoru typu VK-2500M na stávající techniku přitom sebou přinese nejen významné navýšení výkonnosti (až o 20 %) a prodloužení meziopravních resursů (až na dvojnásobek), ale též úplné zbavení závislosti na dodávkách z Ukrajiny. Pohon veškeré stávající vrtulníkové techniky ruské výroby totiž obstarávající motory ukrajinské výroby. S projektem vzdušné zkušebny vysokorychlostního nosného rotoru vzešlého z programu PSV na bázi vrtulníku typu Mi-24 (Hind), která vešla ve známost jako LL PSV, byla široká veřejnost poprvé seznámena v srpnu roku 2015 na moskevské airshow MAKS 2015. Návštěvníci zmíněné airshow přitom mohli shlédnout 1:1 maketu tohoto stroje. Základem jediného exempláře demonstrátoru PSV se stal sériový Mi-35M (Hind J), poslední sériově vyráběný model z řady Mi-24 (Hind). Ten přitom v rámci přestavby na demonstrátor LL PSV obdržel zcela novou aerodynamicky vytříbenější příďovou sekci trupu s jednou  jednomístnou kabinou opatřenou zcela novým překrytem. Kromě toho tento stroj přišel o veškeré speciální vojenské vybavení, včetně zbraňového systému, a pomocné křídlo se zbraňovými závěsníky. Přestože byl podvozek makety představené na MAKS 2015 řešen jako pevný (nezatahovatelný), skutečný prototyp demonstrátoru LL PSV obdržel zatahovatelný podvozek. Do oblak se tento stroj poprvé vydal, z VPD podnikového letiště závodu MVZ M.L. Mila, dne 23. prosince 2015. Demonstrátor LL PSV byl testován hned v několika konfiguracích, a to v konfiguraci bez křídla, v konfiguraci se standardním křídlem se zbraňovými závěsníky, v konfiguraci se standardním křídlem bez zbraňových závěsníků a v konfiguraci s křídlem nové konstrukce uchyceným k bokům trupu v menší výšce. Dle předběžných výpočtů by měl demonstrátor LL PSV mít max. rychlost 400 km/h, cestovní rychlost 340 až 360 km/h, statický dostup 3 880 m, praktický dostup 6 200 m a stoupavost 18,3 m/s. Rychlost 400 km/h při horizontálním letu přitom tento stroj poprvé překonal v říjnu roku 2016, a to hodnotou 403 km/h.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Mi-35M)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Klimov VK-2500-01 s max. výkonem po 2 400 hp, resp. po 2 700 hp v krátkodobém nouzovém režimu

Radar:        žádný

Výzbroj:     žádná

* pouze vypočtený odhad

Poslední úpravy provedeny dne: 26.6.2017