Mil Mi-24D / Mi-25 (‘Hind D’)

Typ:  pokročilá modifikace taktického útočného/výsadkového vrtulníku typu Mi-24A (Hind A)

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení tanků a jiných obrněných vozidel protivníka a přeprava výsadku a nákladu a odsun raněných

Odlišnosti od modelu Mi-24A (Hind A):

- zcela nová příďová sekce trupu s dvojicí samostatných v tandemu umístěných a stupňovitě uspořádaných silně pancéřovaných kabin letové posádky opatřených samostatnými překryty se zaobleným profilem na místo jedné společné kabiny dvoučlenné letové posádky s mohutným hranatým bohatě zaskleným překrytem a sedadlem operátora vpředu a sedadlem pilota vlevo vzadu – zatímco pracoviště operátora se nyní nachází v přední kabině, která je přístupná výklopným (směrem nahoru ven) levým zadním dílem zaobleného překrytu, pracoviště pilota je umístěno ve vyvýšené zadní kabině, která je zase přístupná z pravoboku, výklopnými (směrem dopředu ven) dveřmi automobilového typu (zasklení překrytů obou kabin tohoto modelu je vyjma čelního štítku, které je osazeno neprůstřelným sklem, zhotoveno z organického skla)

- instalace PVD a přední sestavy antén identifikačního systému „vlastní-cizí“ na rámu překrytu přední kabiny, vpravo od podélné osy trupu (PVD vrtulníků typu Mi-24D z pozdějších výrobních sérií je navíc opatřena křidélky snímače úhlu snosu a sklonu typu DUAS-V)

- instalace dálkově ovládané otočné střelecké věže typu USPU-24 s jedním 12,7 mm pohyblivým čtyřhlavňovým rotačním kulometem typu JakB-12,7 (s depresí ±60° a elevací +20° až -40°) ve spodní polovině špice trupu na místo pevného střeliště typu NUV-1U s jedním 12,7 mm pohyblivým jednohlavňovým kulometem typu A-12,7A

- instalace vystouplého krytu elektro-optického zaměřovacího systému typu Raduga-F na břichu špice trupu, vpravo od střelecké věže. Optika zmíněného systému je umístěna za dvojící čelních obdélníkových okének.

- instalace antény rádiové-povelové jednotky naváděcího systému typu Raduga-F uvnitř otočného vřetenovitého krytu připevněného za pomoci nízkého pylonu k břichu špice trupu, vlevo od střelecké věže typu USPU-24 (instalace antény naváděcí rádiové-povelové jednotky modelu Mi-24A se naproti tomu nacházela uvnitř nevelkého polokapkovitého krytu, který byl umístěn v ose břicha přední části trupu, přímo před šachtou příďového podvozku)

- hermetizovaný a filtrovaný interiér kabiny posádky (díky tomu posádka tohoto modelu, na rozdíl od posádky modelu Mi-24A, nemusí při misích v zamořených oblastech používat plynové masky)

- instalace systému pro přeplňování palivových nádrží inertním plynem (CO₂) – to zamezuje výbuchu při případném průstřelu

- instalace optického střeleckého-bombardovacího zaměřovače typu KS-53 zaměřovacího systému typu KPS-53AV, který automaticky provádí korekce na pohyb vrtulníku, u sedadla zbraňového operátora na místo sestavy střeleckého zaměřovače typu K-10T a bombardovacího zaměřovače typu OPB-1R (pilot tohoto modelu má nadále k dispozici pouze jednoduchý kolimátor typu PKV) 

- instalace protitankového raketového kompletu typu 9P145 Falanga-PV (AT-2 Swatter) s poloautomatickým povelovým systémem dálkového navedení (SACLOS) na místo raketového kompletu typu 9P146M Falanga-MV (AT-2 Swatter) s povelovým systémem dálkového navedení (CLOS) – zatímco práce zbraňového operátora při navádění střel typu 9M17P kompletu Falanga-PV spočívá pouze v držení cíle v zorném poli zaměřovací optiky, navádění střel typu 9M17M kompletu typu Falanga-MV provádí manuálně, za pomoci malého joysticku

- instalace modifikovaného zatahovatelného příďového podvozku – ten je nyní opatřen vyšší nohou (kuli instalaci nového senzorového vybavení pro špicí trupu) a mělčí šachtou, ze které jeho kola po zatažení vystupují (šachtu příďového podvozku tohoto modelu částečně, v oblasti nohy, uzavírají jednodílná dvířka, zatímco příďovou podvozkovou šachtu modelu Mi-24A kompletně uzavírala dvoudílná podélně dělená dvířka s vybouleným profilem v oblasti kol)

- instalace tažného (na místo tlačného) vyrovnávacího rotoru po pravoboku (na místo po levoboku) SOP (instalací tažného vyrovnávacího rotoru po pravoboku SOP byly opatřeny též vrtulníky typu Mi-24A z pozdějších výrobních sérií)

- instalace zaoblené mřížky ve vstupu vzduchu olejového chladiče, který se nachází před nosným rotorem, na místo kužele

- rozšířená škála neřízené podvěsné výzbroje o kanónový kontejner typu UPK-23-250,

- instalace modifikovaných dvou vnitřních párů křídelních zbraňových závěsníků – na ty lze nyní kromě neřízené výzbroje umístit též dvě nebo čtyři 450 l přídavné palivové nádrže typu PTB-450 (úprava zavedená do konstrukce vrtulníků typu Mi-24D z pozdějších výrobních sérií)

- instalace fotokulometu typu S-13-300-100-OS na konci náběžné hrany levého pomocného křídla (zde se totiž nachází vně vlivu kouřové stopy neřízných raket) – původně se jeho instalace nacházela v kořeni náběžné hrany levého vnitřního zbraňového pylonu (úprava zavedená do konstrukce vrtulníků typu Mi-24D z pozdějších výrobních sérií)

- modifikované spojovací vybavení instalací UHF radiostanice typu R-863 (štíhlá zkosená anténa umístěná na hřbetu ocasního nosníku) na místo radiostanice typu R-860-1, VHF radiostanice typu Jadro-M24 (dvě drátové antény natažené mezi krátkými sloupky uchycenými ke hřbetu zadní části trupu a ke koncům VOP) na místo radiostanice typu Karat-M24 a UHF radiostanice typu R-828 zajišťující spojení s pozemními jednotkami (rámová anténa umístěna se na břichu ocasního nosníku); úprava zavedená do vybavení vrtulníků typu Mi-24D z pozdějších výrobních sérií

- instalace identifikačního systému „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol na místo IFF systému typu SRO-2M Chrom (Odd Rods) – v této souvislosti obě sestavy tří drobných nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén nahradila dvojice plochých antén s tvarem trojúhelníku (úprava zavedená do konstrukce vrtulníků typu Mi-24D  z pozdějších výrobních sérií)

- instalace prachových lapačů (PZU) s tvarem disku na ústí kruhových vstupů vzduchu pohonných jednotek; Tato úprava byla zavedená do konstrukce všech vrtulníků typu Mi-24D vyrobených po roce 1981 na lince závodu č.168 a vycházela ze zkušeností získaných v průběhu nasazení vrtulníků řady Mi-24 v Afghánistánu. Instalaci PZU ale zpětně obdržela i řada vrtulníků typu Mi-24D z předchozích výrobních sérií (a dokonce i některé exempláře modelu Mi-24A).

- instalace motorů typu TV3-117V (na místo motorů typu TV3-117), které v porovnání s motory typu TV3-117 vykazují vyšším výkonem v prostřední s velkou nadmořskou výškou nebo vysokou teplotou vzduchu (o 15 až 20 %). Tato úprava byla zavedená do pohonného systému všech vrtulníků typu Mi-24D vyrobených v letech 1984 až 1985 na lince závodu č.168.

- modifikovaný obranný systém instalací IČ rušiče typu L166V-11E Ispanka (Hot Brick) uvnitř nevelkého válcovitého krytu, který se nachází na hřbetu trupu, přímo za kapotu APU typu Al-9V, a čtyř výmetnic 32-ti klamných IČ/RL cílů typu ASO-2V-02 pod ocasním nosníkem alá Mi-24V. Tato úprava byla zavedená do vybavení všech vrtulníků typu Mi-24D vyrobených od počátku 80. let na lince závodu č.168 a vycházela ze zkušeností získaných v průběhu nasazení vrtulníků řady Mi-24 v Afghánistánu. Instalaci IČ rušiče a výmetnic klamných cílů ale zpětně obdržely i některé vrtulníky typu Mi-24D z předchozích výrobních sérií.

Historie:  První specializovaný vrtulník pro přímou palebnou podporu pozemních jednotek sovětské konstrukce vešel ve známost pod označením Mi-24A (Hind A) a za operačně způsobilý byl prohlášen v roce 1972, dva roky poté, co se stal součástí výrobního programu závodu č.116 z Arseněva. Do sériové výroby a následně i do operační služby byl ale tento stroj zaveden v poněkud nevyzrálé podobě. Hlavním terčem kritiky k vrtulníku typu Mi-24A (Hind A) ze strany ASV se stalo řešení kabiny posádky. Konstrukční tým OKB M.L. Mila totiž sedadlo zbraňového operátora a pilota tohoto stroje umístil do jedné společné kabiny, kterou opatřil mohutným bohatě zaskleným překrytem s hranatým profilem svým vzezřením připomínajícím skleník. Zatímco v přední části kabiny posádky se nacházelo pracoviště zbraňového operátora, vlevo vzadu bylo umístěno sedadlo pilota. Pracoviště třetího člena posádky, palubního mechanika, se pak nacházelo v malé chodbičce propojující navzájem kabinu posádky s nákladovou kabinou.  Pilotovi tak ve výhledu směrem vpravo dolů překážel operátor, zatímco operátorovi ve výhledu směrem dozadu vlevo bránil pilot. Aby toho nebylo málo, tak rozměrná plochá skla vlastního překrytu vykazovala nežádoucím zrcadlovým efektem. Kromě špatného výhledu proti kabině posádky vrtulníku typu Mi-24A (Hind A) hovořila též vysoká zranitelnost. Její okénka, vyjma toho čelního, totiž nebyla osazena neprůstřelnými skly. Protože se pod zmíněným překrytem nacházela pracoviště všech členů letové posádky, jeho přímý zásah by znamenal okamžité vyřazení z boje. Na tuto skutečnost přitom OKB M.L.Mila ještě v roce 1971 odpověděla projektem modelu Mi-24V (Hind E), který byl opatřen zcela novou příďovou sekcí trupu s dvojicí samostatných v tandemu umístěných a stupňovitě uspořádaných kabin alá Il-28U (Mascot) či Jak-28U (Maestro). Zatímco zbraňový operátor nyní seděl v přední kabině, sedadlo pilota se nacházelo ve vyvýšené zadní kabině, palubní mechanik se nadále tísnil v chodbičce, která propojovala navzájem zadní kabinu s nákladovým prostorem. S posledně uvedeným členem posádky, palubním mechanikem, se ale při bojových misích již nepočítalo. Protože velkou kritiku sklidila též efektivita zbraňového systému vrtulníku typu Mi-24A (Hind A), model Mi-24V (Hind E) již od počátku počítal nejen s novou přídí trupu, ale i s novou hlavňovou a raketovou výzbrojí. Vzhledem k průtahům s vývojem plánované výzbroje totiž konstrukční tým OKB M.L. Mila vrtulník typu Mi-24A (Hind A) provizorně opařil zbraňových systémem ozbrojeného transportního vrtulníku typu Mi-4AV (Hound). Ten se přitom sestával ze střeliště typu NUV-1 s jedním pohyblivým 12,7 mm kulometem typu Afanasjev A-12,7A a protitankového raketového kompletu typu 9P146M Falanga-MV (AT-2 Swatter), který disponoval dálkovým dosahem 1 až 4 km. Zmíněný raketový komplet byl původně určen pro obrněná vozidla a využíval PTŘS typu 9M17M s povelovým systémem dálkového navedení (CLOS). Protože navádění zmíněných střel obstarával manuálně zbraňový operátor, za pomoci malého joysticku, pravděpodobnost zničení cíle střelou raketového kompletu typu 9P146M Falanga-MV (AT-2 Swatter) činila pouhých 30 %. Do zbraňového systému modelu Mi-24V (Hind E) konstrukční tým OKB M.L. Mila konkrétně začlenil dálkově ovládanou otočnou střeleckou věž typu USPU-24 s jedním pohyblivým 12,7 mm čtyřhlavňovým rotačním kulometem typu JakB-12,7 a protitankový raketový komplet typu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral). Se zmíněným raketovým kompletem, který využíval nadzvukové střely typu 9M114 Kokon s poloautomatickým povelovým systémem dálkového navedení (SACLOS), sice vrtulník typu Mi-24 (Hind) počítal již od počátku, jeho začlenění do zbraňového systému modelu Mi-24A (Hind A) nicméně zabránily průtahy ve vývoji. Protože raketový komplet typu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral) nebyl k dispozici ani v době, kdy byly završeny práce na projektu modelu Mi-24V (Hind E), nakonec padlo rozhodnutí, aby byla do výroby nejprve zavedena pouze nová příďová sekce trupu s dvojicí samostatných kabin letové posádky spolu s kulometnou věží typu USPU-24. Takto modifikovaný vrtulník typu Mi-24A (Hind A) vešel ve známost pod označením Mi-24D (Hind D) a kromě výše uvedeného obdržel též raketový komplet typu 9P145 Falanga-PV (AT-2 Swatter), který nebyl ničím jiným, než modifikací raketového kompletu typu 9P146M Falanga-MV (AT-2 Swatter) s pokročilejším poloautomatickým povelovým systémem dálkového navedení (SACLOS). Protože zmíněný naváděcí systém od zbraňového operátora vyžadoval pouze to, aby držel postřelovaný cíl v zorném poli zaměřovací optiky, raketový komplet typu 9P145 Falanga-PV (AT-2 Swatter) vykazoval znatelně vyšší pravděpodobností zničení cíle v porovnání s raketovým kompletem typu 9P146M Falanga-MV (AT-2 Swatter), z něhož vycházel. Pravděpodobnost zničení cíle za pomoci střely typu 9M17P kompletu typu 9P145 Falanga-PV (AT-2 Swatter) přitom činila celých 80 %. Kromě toho zmíněný komplet vykazoval kratším min. dálkovým dosahem (0,45 km vs 1 km), při shodném max. dálkovém dosahu (4 km). Vrtulník typu Mi-24D (Hind D) tedy obdržel identický zbraňový systém jako paralelně vyvíjený model Mi-24B. Ten byl ale ještě opatřen „starou“ kabinou modelu Mi-24A (Hind A). Oba prototypy vrtulníku typu Mi-24D (Hind D) vznikly v červnu roku 1972 konverzí sériových Mi-24A (Hind A) ve starším výrobním provedení, které se vyznačovalo instalací vyrovnávacího rotoru po pravoboku SOP. Státními zkouškami vrtulník typu Mi-24D (Hind D), který bylo možné považovat za jakýsi přechod mezi modely Mi-24A (Hind A) a Mi-24V (Hind E), prošel mezi únorem a listopadem roku 1974. Zatímco součástí výrobního programu závodu č.168 z Rostova na Donu se vrtulník typu Mi-24D (Hind D) stal již v únoru roku 1975, do výrobního programu závodu č.116 z Arseněva byl tento stroj zaveden až v roce 1976. Všechny vrtulníky typu Mi-24D (Hind D) z linky arseněvského závodu č.116 byly vyhrazeny pro domácí ozbrojené síly. Naproti tomu prakticky celá produkce závodu č.168 z Rostova na Donu šla na export. Zatímco vrtulníky typu Mi-24D (Hind D), které byly určeny na vývoz do států Varšavské smlouvy, nesly identické označení jako ty pro Sovětské vzdušné síly, ty, co byly vyhrazeny pro zákazníky z řad zemí třetího světa, byly známy jako Mi-25. Pro potřeby ASV byly vrtulníky typu Mi-24D (Hind D) vyráběny pouze do roku 1983. Naproti tomu produkce exportních strojů se zastavila až v roce 1985. V letech 1975 až 1985 přitom brány obou zmíněných podniků, č.116 a č.168, opustilo celkem 625 vrtulníků typu Mi-24D (Hind D) a Mi-25 (Hind D). Za operačně plně způsobilý byl vrtulník typu Mi-24D (Hind D) oficiálně prohlášen výnosem ze dne 29. března 1976, tedy tím samým výnosem, jako pokročilejší odvozený model Mi-24V (Hind E).

Verze:

Mi-24D (Hind D) – základní sériově vyráběná modifikace vrtulníku typu Mi-24D (Hind D). Tento model byl vyráběn pro potřeby domácích vzdušných sil a vzdušných sil států Varšavské smlouvy.

Mi-24D (Hind D mod.) – provedení vrtulníku typu Mi-24D (Hind D) s instalací IČ rušiče typu L166V-11E Ispanka (Hot Brick) uvnitř nevelkého válcovitého krytu nacházejícího se na hřbetu trupu, přímo za kapotou APU typu Al-9V, a čtyř výmetnic klamných IČ/RL cílů typu ASO-2V-02 pod ocasním nosníkem. Instalaci IČ rušiče a výmetnic klamných cílů obdržel pouze nevelký počet vrtulníků typu Mi-24D (Hind D) ze stavu ASV. Zavedení zmíněných prvků aktivní a pasivní ochrany přitom představovalo přímou odpověď na razantní vzrůst ztrát vrtulníků řady Mi-24 (Hind) na bojišti války v Afghánistánu, kterou sebou přineslo masové nasazení přenosných PLŘS s pasivním IČ navedením. Přímo z výroby byly IČ rušičem a výmetnicemi klamných cílů opatřeny pouze exportní stroje z pozdějších výrobních sérií.

Mi-25 (Hind D) – exportní modifikace vrtulníku typu Mi-24D (Hind D) se zjednodušeným avionickým vybavením. Tento model byl vyráběn pro politicky méně spolehlivé zákazníky z řad zemí třetího světa.

Mi-24D+ (Hind D mod.) – pozdější výrobní provedení vrtulníku typu Mi-24D (Hind D mod.) s instalací silnějších motorů typu TV3-117V, pokročilejšího výstražného RL systému typu SPO-15LM Berjoza, který využívá trojici antén, z nichž dvě se nacházejí na bocích příďové partie trupu a jedna na SOP, a úchytů pro odnímatelné chladiče výtokových motorových plynů typu EVU. Tento model byl postaven, v letech 1984 až 1985, pouze v několika desítkách exemplářů. Jejich provozovatelem se přitom stalo Polsko a Maďarsko.

Vyrobeno:  dva prototypy (vznikly konverzí sériových Mi-24A) a 625 sériových strojů všech verzí

Uživatelé: Afghánistán, Alžír, Angola, Arménie, Bělorusko), Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Čad, Česká Republika, ČSSR, Eritrea, Etiopie, Francie, Gruzie, Honduras, Chorvatsko, Indie, Irák, Irán, Jižní Jemen, Kambodža, Kazachstán, KLDR, Kongo, Kuba, Kyrgyzstán, Libye, Maďarsko, Makedonie, Moldava, Mongolsko, Mozambik, Namibie, NDR, Nikaragua, Pákistán, Pobřeží Slonoviny, Polsko, Rusko, Slovensko, SRN, SSSR, Sýrie, Tádžikistán, Turkmenistán, Ukrajina, USA, Velká Británie a Vietnam

Mi-24D

Posádka:    pilot, operátor zbraňových systémů/druhý pilot a palubní mechanik (jeho přítomnost na palubě ale nyní nutná)

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117V s max. výkonem po 2 200 hp

Kapacita:    8 výsadkářů, 4 nosítka s raněnými, dvě 850 l přídavné palivové nádrže* nebo náklad do celkové hmotnosti 1 500 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 2,83 m x 1,46 m x 1,20 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký kolimátor typu PKV (jeho instalace se nachází na pracovišti pilota), jeden optický střelecký-bombardovací zaměřovač typu KS-53 zaměřovacího systému typu KPS-53AV (jeho instalace se nachází na pracovišti zbraňového operátora), elektro-optický zaměřovací systém typu Raduga-F (instalace optiky tohoto systému se nachází za okénky vetknutými do čela krytu vystupujícího z břicha špice trupu, vpravo od střelecké věže) a rádiová-povelová jednotka, která slouží k předávání naváděcích povelů letící PTŘS (její anténa se nachází uvnitř vřetenovitého krytu umístěného na břichu špice trupu, vlevo od střelecké věže)

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2 Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na hřbetu překrytu kabiny posádky a pod zakončením ocasního nosníku) nebo SRO-1P Parol (dvě nevelké trojúhelníkové antény umístěné po jedné na hřbetu překrytu kabiny posádky a pod zakončením ocasního nosníku) a výstražný RL systém typu SPO-10 Sirena-3M; později některé sériové Mi-24D navíc obdržely instalaci IČ rušiče typu L166V-11E Ispanka (Hot Brick) (nevelký válcovitý kryt tohoto zařízení se nacházel na hřbetu trupu, přímo za kapotou APU typu Al-9V) a čtyř výmetnic 32-ti klamných IČ/RL cílů typu ASO-2V-02 (ty byly uchyceny k břichu ocasního nosníku)

Výzbroj:   jeden pohyblivý čtyřhlavňový 12,7 mm rotační kulomet typu JakB-12,7 (9A624) se zásobou 1 470 nábojů, instalovaný v otočné dálkově ovládané střelecké věži typu USPU-24 (s odměrem ±60°, elevací +20° a depresí -40°) nacházející se pod špicí trupu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 400 kg, přepravovaná na třech párech podkřídlových závěsníků (ten poslední je vyhrazen pro dvojnásobné odpalovací lišty PTŘS) – PTŘS typu 9M17P protitankového raketového kompletu typu 9P145 Falanga-PV (AT-2 Swatter) (max. 4 ks), raketové bloky typu UB-32A-24 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvojhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), 100 kg pumy typu OFAB-100 (max. 8 ks), 250 kg pumy typu OFAB-250 (max. 4 ks) a 500 kg pumy typu ODAB-500 (max. 2 ks), kontejnerové pumy typu KAB-250 (max. 4 ks) a KAB-500 (max. 2 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 2 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 2 ks) a 450 l PTB typu PTB-450* (max. 4 ks)

* „mokrými“ zbraňovými závěsníky byly opatřeny až vrtulníky typu Mi-24D z pozdějších výrobních sérií. U starších sériových Mi-24D bylo přídavné palivové nádrže možné umísťovat pouze do nákladového prostoru.

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2014