Mil Mi-24VP (‘Hind H’)

Typ:  pokročilá modifikace taktického útočného-výsadkového vrtulníku typu Mi-24P (Hind F)

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení tanků a jiných obrněných vozidel protivníka a přeprava výsadku a nákladu a odsun raněných

Odlišnosti od modelu Mi-24P (Hind F):

- instalace otočné dálkově ovládané střelecké věže typu NPPU-24 s jedním pohyblivým dvouhlavňovým 23 mm kanónem typu GŠ-23L na místo střeleckého postu typu NPU-30 s jedním pevným 30 mm dvouhlavňovým kanónem typu GŠ-30K – zatímco střelecká věž typu NPPU-24 je vetknuta do spodní poloviny špice trupu, instalace střeleckého postu typu NPU-30 se nacházela na pravoboku příďové partie trupu

- menší zásoba munice (450 ks vs 750 ks)

Historie:  Odpovědí ze strany OKB M.L. Mila na nízkou účinnost hlavňové výzbroje bitevních-výsadkových vrtulníků typu Mi-24D (Hind D) a Mi-24V (Hind E) v podobě pohyblivě lafetovaného čtyřhlavňového 12,7 mm rotačního kulometu typu JakB-12,7 (9A624) proti těžce obrněným vozidlům, se stal model Mi-24P (Hind F). Ten přitom nebyl ničím jiným, než modifikací vrtulníku typu Mi-24V (Hind E) s instalací „pevného“ 30 mm dvouhlavňového kanónu typu GŠ-30K po pravoboku příďové partie trupu. Zmíněný kanón sice disponoval vysokou průbojností, za zcela ideální řešení jej však nebylo možné považovat. Vzhledem k tomu, že byl uchycen napevno k pravoboku trupu, piloti vrtulníků typu Mi-24P (Hind F) museli při střelbě na cíl, na rozdíl od pilotů vrtulníků typu Mi-24D (Hind D) a Mi-24V (Hind E), mířit celým vrtulníkem, obdobně jako piloti stíhacích letounů, což sebou přinášelo vyšší riziko sestřelení. Důvodem tohoto nepříliš šťastného řešení instalace kanónu typu GŠ-30K se staly jeho velké rozměry spolu se značným zpětným rázem. Protože ale z nasazení vrtulníků typu Mi-24P (Hind F) vyplynulo, že je dvouhlavňový 30 mm kanón typu GŠ-30K pro ničení většiny cílů, se kterými se tyto stroje střetávaly, nadbytečně silný, ještě v polovině 80. let se do středu pozornosti konstrukčního týmu OKB M.L. Mila dostal lehčí dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L. Tento typ kanónu byl totiž nejen dostatečně malý a lehký nato, aby bylo možné provést jeho pohyblivou lafetaci v otočné příďové střelecké věži obdobné konstrukce, jakou měla „kulometná“ věž modelu Mi-24D (Hind D) a Mi-24V (Hind E), ale i dostatečně silný na to, aby s ním bylo možné zneškodnit převážnou většinu cílů, se kterými se vrtulníky řady Mi-24 (Hind) setkávaly při bojových misích. Modifikace vrtulníku typu Mi-24P (Hind F) s instalací pohyblivého kanónu typu GŠ-23L v otočné příďově věži vešla ve známost pod označením Mi-24VP (Hind H) a státními zkouškami prošla v letech 1985 až 1989. Pro tyto potřeby přitom prototypové dílna OKB M.L. Mila zhotovila, v roce 1985, dvojici prototypů. Jejich základem se s největší pravděpodobností staly sériové exempláře některé z již zavedených verzí. Do výrobního programu závodu č.116 z Arseněva byl vrtulník typu Mi-24VP (Hind H) zaveden v roce 1989. Protože mezitím padlo rozhodnutí, aby byla ještě ten samý rok sériová výroba všech vrtulníků řady Mi-24 (Hind) na lince zmíněného podniku zastavena, produkce vrtulníku typu Mi-24VP (Hind H) se nakonec omezila na pouhých 25 exemplářů. Poslední z nich přitom z linky arseněvského závodu sjely v roce 1990. Hlavňová výzbroj vrtulníku typu Mi-24VP (Hind H) sice kombinovala hlavní přednosti hlavňové výzbroje vrtulníků typu Mi-24D (Hind D) a Mi-24V (Hind E) v podobě vysoké kadence a pohyblivého uložení s hlavní předností hlavňové výzbroje vrtulníku typu Mi-24P (Hind F) v podobě značné průbojnosti, její činnost však údajně sužovaly potíže se spolehlivostí podavače nábojů.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy 25 sériových strojů

Uživatelé:  Rusko, SSSR a Ukrajina

Posádka:    pilot, operátor zbraňových systémů/druhý pilot a palubní mechanik (jeho přítomnost na palubě ale nyní nutná)

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117V s max. výkonem po 2 200 hp

Kapacita:   8 výsadkářů, 4 nosítka s raněnými nebo náklad do celkové hmotnosti 1 500 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 2,83 m x 1,46 m x 1,20 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický střelecký-bombardovací zaměřovač typu ASP-17V (jeho instalace se nachází na pracovišti pilota), jeden optický střelecký-bombardovací zaměřovač typu KS-53 zaměřovacího systému typu KPS-53AV (jeho instalace se nachází na pracovišti zbraňového operátora), elektro-optický zaměřovací systém typu Raduga-Š (instalace optiky tohoto systému se nachází za okénky vetknutými do čela krytu vystupujícího z břicha špice trupu, vpravo od střelecké věže) a rádiová-povelová jednotka, která slouží k předávání naváděcích povelů letící PTŘS (její anténa se nachází uvnitř vřetenovitého krytu umístěného na břichu špice trupu, vlevo od střelecké věže)

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol (dvě nevelké trojúhelníkové antény umístěné po jedné na hřbetu překrytu kabiny posádky a pod zakončením ocasního nosníku), výstražný RL systém typu SPO-15LM (L006) Berjoza (toto zařízení využívá trojici antén, z nichž dvě se nacházejí na bocích přední části trupu, přímo před vraty nákladového prostoru, a jedna na odtokové hraně SOP), IČ rušič typu L166V-11E Ispanka (‘Hot Brick’) (nevelký válcovitý kryt tohoto systému se nachází na hřbetu trupu, přímo za kapotou APU typu Al-9V) a šest výmetnic 32-ti klamných IČ/RL cílů typu ASO-2V-02 (dva bloky se třemi výmetnicemi uchycené po jednom k oběma bokům trupu, přímo za pomocným křídlem)

Výzbroj:   jeden pohyblivý dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 450 nábojů, instalovaný v otočné dálkově ovládané střelecké věži typu UPPU-24 (s odměrem ±60°, elevací +10° a depresí -40°) nacházející se pod špicí trupu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 400 kg, přepravovaná na třech párech podkřídlových závěsníků (ten poslední je vyhrazen pro dvojnásobné odpalovací lišty PTŘS) – PTŘS typu 9M114 protitankového raketového kompletu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral) (max. 8 ks), raketové bloky typu UB-32A-24 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), B-8V-20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 2 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvojhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), zbraňové kontejnery typu GUV (jeden 30 mm granátomet typu AGS-17 Plamja se zásobou 300 nábojů nebo sestava jednoho čtyřhlavňového 12,7 mm rotačního kulometu typu JakB-12,7 se zásobou 750 nábojů a dvou čtyřhlavňových 7,62 mm rotačních kulometů typu GŠG-7,62 se zásobou 3 400 nábojů) (max. 2 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 2 ks), 100 kg pumy typu FAB-100 (max. 4 ks), 250 kg pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg pumy typu FAB-500 (max. 2 ks) a 450 l PTB typu PTB-450 (max. 4 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2014