Typ:  speciální modifikace těžkého transportního vrtulníku typu Mi-26 (Halo A) zastávající roli vzdušného velitelského stanoviště a komunikačního centra

Určení:  řízení činnosti pozemních vojsk

Odlišnosti od vrtulníku typu Mi-26 (Halo A):

- zcela nový interiér nákladového prostoru. Nákladový prostor tohoto modelu je rozdělen na tři sekce - velitelský štáb, přístrojovou sekci a víceúčelovou sekci. Velitelský štáb je přitom rozdělen na místnost s pracovištěm šesti důstojníků a místnost s pracovišti operátorů speciálního palubního vybavení. Zde lze v případě potřeby zřídit dodatečný odpočinkový kout. Přístrojová sekce ukrývá radiokomunikační vybavení a šifrovací/dešifrovací aparaturu. Ve víceúčelové sekci se zase nachází odpočinkový kout pro dvě osoby, palubní bufet a palubní toaleta.

- instalace výkonnější pomocné palubní energetické jednotky (pravděpodobně typu TA-6). Ta nyní napájí též speciální komunikační vybavení a využívá odlišně tvarovaný lapač vzduchu a výfukovou trubici s větším průměrem.

- nestandardní zasklení náladové kabiny. To se sestává ze tří párů kulatých okének, které jsou umístěny přímo před hlavním podvozkem (zde se nachází vlastní velitelský štáb). Jejich instalace se navíc nachází ve větší výšce než u transportního modelu Mi-26.

- instalace řady různě tvarovaných antén po stranách břicha trupu, přímo před hlavním podvozkem

Historie:  Těžký transportní vrtulník typu Mi-26 (Halo A) s přepravní kapacitou 20 t se stal základem hned několika speciálů, včetně modelu Mi-27, který zastává roli vzdušného velitelského stanoviště a komunikačního centra. Tento model se měl stát nástupcem vrtulníkových speciálů typu Mi-6VKP (Hook B) a Mi-22 (Hook C) a jeho nákladový prostor byl opatřen nestandardním zasklením a rozdělen na tři sekce, a to velitelský štáb, přístrojovou sekci a víceúčelovou sekci. Kromě toho se vyznačoval instalací silnější pomocné palubní energetické jednotky (APU) a řady různě tvarovaných antén po stranách břicha trupu, přímo před hlavním podvozkem. Prototypy speciálu typu Mi-27 vznikly ve druhé polovině 80. let konverzí dvou sériových Mi-26 (Halo A) a kuli utajení byly opatřeny zbarvením a logy Aeroflotu a civilní registrací. Jejich zkoušky probíhaly v Leningradu a Jevpatorii. Zavedení tohoto speciálu do výzbroje VVS ale nakonec zabránil rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s těžkou ekonomickou krizí, která na počátku 90. let zachvátila všechny postsovětské republiky, včetně Ruska. Později, po ukončení zkušebního programu, se jeden z prototypů speciálu typu Mi-27 (CCCP-06098) stal pozemní instruktážní pomůckou v Charkovském institutu vojenského letectva.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva exempláře (vznikly konverzí  sériových Mi-26)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, šest důstojníků a neznámý počet operátorů

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Progress D-136 s max. výkonem po 11 400 kp     

Radar:        povětrnostní radiolokátor typu 8A313 Groza, instalovaný uvnitř špice trupu

Poslední úpravy provedeny dne: 9.8.2016