PZL Swidnik Mi-2URP Salamandra      

Typ:  pokročilá modifikace taktického útočného vrtulníku typu Mi-2US

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Odlišnosti od modelu Mi-2T (Hoplite):

- instalace odpalovacích lišt pro čtyři PTŘS s povelovým systém dálkového navedení (CLOS) typu 9M14M raketového kompletu typu 9K14M Maljutka-M (AT-3 Sagger) na bocích střední části trupu, přímo před hlavním podvozkem, na místo závěsníků pro čtveřici 7,62 mm kulometů typu PKT se zásobníky. Další čtyři PTŘS typu 9M14M lze přepravovat uvnitř nákladové kabiny, přímo za sedadlem operátora. Jejich umístění na prázdné postranní závěsníky po přistání přitom posádce nezabere víc než 5 min.

- instalace zaměřovače PTŘS typu LL-77 (2,5 a 10-ti násobným zoomem) pod stopem kabiny, přímo před pravým předním sedadlem a naváděcího pultu typu 9S414 s joystickem typu 9W322, který slouží k ovládání PTŘS, vpravo od přístrojové desky. Zmíněný ovládací pult je uchycen k podlaze kabiny za pomoci teleskopického držáku. Na sedadle, které se nachází vedle sedadla pilota, u tohoto modelu sedí zbraňový operátor.

- instalace bloků raketového kompletu typu 9K14M Maljutka-M po levoboku nákladové kabiny

Historie:  Lehký dvoumotorový transportní vrtulník typu Mi-2T (Hoplite) se stal též základem několika bitevních speciálů pro přímou palebnou podporu pozemních jednotek. Třetím operačním bitevním speciálem z řady Mi-2 (Hoplite) byl model, který vešel ve známost jako Mi-2URP. Zmíněný speciál vycházel z bitevního speciálu typu Mi-2US. Od toho přebíral instalaci 23 mm kanónu typu NS-23KM na levoboku přední části trupu, pohyblivých kulometů za pravým zadním a levým prostředním okénkem nákladové kabiny a zaměřovací vybavení. Jediným rozdílem se stala instalace odpalovacích lišt pro čtyři PTŘS typu 9M14M raketového kompletu typu 9K14M Maljutka-M (AT-3 Sagger) na bocích střední části trupu, přímo před hlavním podvozkem, na místo závěsníků pro čtveřici 7,62 mm kulometů typu PKT se zásobníky. PTŘS typu 9M14M byla opatřena povelovým systémem dálkového navedení (CLOS). Navádění zmíněných střel zajišťoval operátor, který seděl vedle pilota, za pomoci malého joysticku. Ten musel v průběhu celého naváděcího procesu sledovat jak letící střelu, tak i cíl. Naváděcí povely byly letící střele předávány prostřednictvím kabelu, který se odvíjel z její zadní části. Přesnost navedení byla tedy dána schopnostmi operátora a vzdáleností cíle. Použitelnost této zbraně byla navíc omezena viditelností. Střela typu 9M14M byla opatřena kumulativní bojovou hlavicí, která dokázala prorazit pancíř o síle až 460 mm, a měla dosah 1 až 3 km. V podmínkách skutečného bojiště ale obvykle nebyla odpalována ze vzdálenosti větší než 2 km. Letové a střelecké zkoušky vrtulníku typu Mi-2URP byly realizovány mezi 20. květnem a 30. zářím roku 1972 a mezi 26. lednem a 2. březnem roku 1973. Přestože vrtulník typu Mi-2URP při zkouškách zrovna neoslnil, v letech 1975 až 1985 byl pro potřeby polské armády vyroben v počtu 41-ti strojů. Vrtulníky typu Mi-2URP se staly součástí vrtulníkového parku bitevních letek obou pluků bojových vrtulníků polské armády. Operátoři těchto strojů zpočátku k sledování cílů při navádění střel typu 9M14M používali zaměřovač typu LL-77 s 2,5 a 10-ti násobným zoomem. Protože sledování cíle za pomoci tohoto zařízení velmi komplikovalo chvění vrtulníku při letu, později byly všechny bitevní speciály typu Mi-2URP jeho instalace zbaveny. Operátoři pak cíl při navádění střel typu 9M14M sledovali bez použití jakékoliv zvětšovací optiky. Střelby byly navíc v tomto případě prováděny až po dosednutí do terénu a nikoliv v průběhu letu. Později byla část flotily vrtulníků typu Mi-2URP modernizována na standard Mi-2URP-G. V letech 1989 až 1990 byly všem vrtulníkům typu Mi-2URP polské armády v rámci plnění podmínek smlouvy CFE-I o omezení konvenčních zbraní v Evropě zbraňové závěsníky demontovány. Protože se ale ukázalo, že šlo o omyl, neboť se omezení počtu týkalo pouze středně těžkých a těžkých a nikoliv lehkých bojových vrtulníků, následně, v letech 1991 až 1993, byla většina bitevních Mi-2URP zpětně vyzbrojena. Jediným zahraničním provozovatelem bitevního speciálu typu Mi-2URP se stala československá ČSLA. Část vrtulníků typu Mi-2URP byla ale ČSLA dodána bez instalace výzbroje a zbraňových závěsníků. Tyto stroje byly od výrobce opatřeny pouze instalací zbraňového ovládacího pultu vlevo od přístrojové desky. S instalací kompletního vybavení, včetně kanónu typu NS-23KM a odpalovacích lišt pro čtyři PTŘS typu 9M14M, byly ČSLA dodány jen čtyři vrtulníky typu Mi-2URP (8940 až 8943). Všechny tyto stroje se přitom staly součástí vrtulníkového parku 1. letky velení a průzkumu z Líně. Protože výsledky zkoušek, které byly realizovány ve VVP Jince, nedopadly dle očekávání, několik měsíců nato byly tyto stroje výzbroje zbaveny a nadále používány výhradě v roli transportních strojů. Od standardních transportních strojů se přitom odzbrojené Mi-2URP odlišovaly instalací zbraňového ovládacího pultu vlevo od přístrojové desky a přítomností otvorů po závěsnících pro PTŘS na bocích střední části trupu.

Verze:  ?

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  ČSSR a Polsko

 

 

 

Posádka:    pilot, zbraňový operátor a dva střelci

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu WSK Rzesów GTD-350 s max. výkonem po 396 hp     

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký kolimátor typu PKW (jeho instalace se nachází uvnitř kabiny, přímo před sedadlem pilota) a jeden zaměřovač PTŘS typu LL-77 (jeho instalace se nachází uvnitř kabiny, přímo před sedadlem zbraňového operátora)

Výzbroj:     jeden jednohlavňový kanón typu NS-23KM ráže 23 mm se zásobou 100 nábojů, instalovaný na levoboku přední části trupu, čtyři PTŘS typu 9M14M* raketového kompletu typu 9K14M Maljutka-M (AT-3 Sagger), přepravované na závěsnících instalovaných na bocích střední části trupu, přímo před hlavním podvozkem, a dva pohyblivé kulomety typu PK ráže 7,62 mm nebo RPK ráže 12,7 mm se zásobou 1 600 nábojů, instalované uvnitř nákladové kabiny, přímo za pravým zadním a levým prostředním postranním okénkem

 

 

TTD:  
Ø nosného rotoru: 14,56 m
Ø ocasního rotoru: 2,70 m
Celková délka: 17,42 m
Délka trupu: 11,94 m
Výška: 3,75 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup: ?
Max. dolet: ?

 

 

 

* další čtyři PTŘS tohoto typu lze přepravovat uvnitř nákladové kabiny a po přistání umístit na prázdné postranní odpalovací lišty

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 2.11.2016