Typ:  stíhací modifikace taktického útočného vrtulníku typu Mi-2US

Určení:  ničení pomalu a nízko letících vzdušných cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Odlišnosti od modelu Mi-2US:

- instalace zdvojených trubkových raketnic typu 9M32MG Gad s PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu 9M32M raketového kompletu typu 9K32M Strela-2M (SA-7 Grail), na bocích střední části trupu, přímo před hlavním podvozkem, na místo závěsníků pro čtveřici 7,62 mm kulometů typu PKT se zásobníky

- instalace zaměřovače typu LL-77 (2,5 a 10-ti násobným zoomem) pod stopem kabiny, přímo před pravým předním sedadlem. Na sedadle, které se nachází vedle sedadla pilota, u tohoto modelu sedí zbraňový operátor.

Historie:  Lehký dvoumotorový transportní vrtulník typu Mi-2T (Hoplite) se stal základem celé řady specializovaných verzí. Jednou z nich byl model Mi-2URS, který sloužil k boji s pomalu a nízko letícími vzdušnými cíly. Stíhací Mi-2URS vycházel z bitevního speciálu typu Mi-2US. Od toho přebíral instalaci 23 mm kanónu typu NS-23KM na levoboku přední části trupu, pohyblivých kulometů za pravým zadním a levým prostředním okénkem nákladové kabiny a zaměřovací vybavení. Jediným rozdílem se stala instalace zdvojených trubkových raketnic typu 9M32MG Gad s PLŘS krátkého dosahu typu 9M32M raketového kompletu typu 9K32M Strela-2M (SA-7 Grail), na bocích střední části trupu, přímo před hlavním podvozkem, na místo závěsníků pro čtveřici 7,62 mm kulometů typu PKT se zásobníky. Střela typu 9M32M byla vybavena pasivní IČ samonaváděcí hlavicí a vzdušný cíl dokázala teoreticky zasáhnout na vzdálenost 0,5 až 4 km. Vývoj speciálu typu Mi-2URS byl zahájen v roce 1982. Z výsledků poněkud zdlouhavých armádních zkoušek ale vyplynulo, že je použitelnost tohoto modelu velmi omezená. Skutečný dosah střel typu 9M32M byl totiž v důsledku chvění letícího vrtulníku menší než teoretický. Na vzdušné cíle bylo navíc za pomoci střel tohoto typu nezbytné útočit z větší výšky a ze zadní polosféry. Z tohoto důvodu se produkce stíhacího speciálu typu Mi-2URS nakonec omezila na cca 12 exemplářů. Ty přitom brány závodu PZL Swidnik opustily v průběhu roku 1982. Jediným provozovatelem stíhacího Mi-2URS se stala polská armáda. Služební kariéra tohoto modelu ale nebyla dlouhá. Většina těchto strojů byla totiž krátce nato přestavěna na model Mi-2URP nebo Mi-2URP-G. Zbylé Mi-2URS byly v letech 1989 až 1990 odzbrojeny v rámci plnění podmínek smlouvy CFE-I o omezení konvenčních zbraní v Evropě. Přestože se ukázalo, že šlo o omyl, neboť se omezení počtu týkalo pouze středně těžkých a těžkých a nikoliv lehkých bojových vrtulníků, výzbroj na tyto stroje již nebyla zpětně namontována.

Verze:  -

Vyrobeno:  cca 12 exemplářů

Uživatelé:  pouze Polsko

Posádka:    pilot, zbraňový operátor a dva střelci

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu WSK Rzesów GTD-350 s max. výkonem po 396 hp     

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký kolimátor typu PKW (jeho instalace se nachází uvnitř kabiny, přímo před sedadlem pilota) a jeden zaměřovač PTŘS typu LL-77 (jeho instalace se nachází uvnitř kabiny, přímo před sedadlem zbraňového operátora)      

Výzbroj:     jeden jednohlavňový kanón typu NS-23KM ráže 23 mm se zásobou 100 nábojů, instalovaný na levoboku přední části trupu, dvě dvojnásobné trubkové raketnice typu 9M32MG Gad s PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu 9M32M raketového kompletu typu 9K32M Strela-2M (SA-7 Grail), přepravované na závěsnících instalovaných na bocích střední části trupu, přímo před hlavním podvozkem, a dva pohyblivé kulomety typu PK ráže 7,62 mm nebo RPK ráže 12,7 mm se zásobou 1 600 nábojů, instalované uvnitř nákladové kabiny, přímo za pravým zadním a levým prostředním postranním okénkem

Poslední úpravy provedeny dne: 2.11.2016