Typ:  taktická útočná modifikace lehkého víceúčelového vrtulníku typu Mi-2T (Hoplite)

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Odlišnosti od modelu Mi-2T (Hoplite):

- instalace jednoho jednohlavňového 23 mm kanónu typu NS-23KM (pod sklonem 6° směrem dolů) na levoboku přední části trupu, přímo pod přední postranním okénkem nákladové kabiny. To se ale neobešlo bez výrazného zmenšení délky stupačky nacházející se pod levými dveřmi pilotní kabiny. Závěr zmíněného kanónu je opatřen výklopným plechovým krytem. Zásobník nábojů se nachází uvnitř nákladové kabiny, přímo za sloupkem s táhly mechanizace, a pojme 100 ks munice.

- instalace fotokulometu typu S-13, který pořizuje záznam střelby, nad postranním okénkem vetknutým do pravého boku špice trupu (jeho instalaci neobdržely všechny vrtulníky typu Mi-2US)

- instalace střeleckého kolimátoru typu PKW na stropě pilotní kabiny, přímo před sedadlem pilota

- instalace panelu s ovládáním kanónu vlevo od palubní desky

- instalace závěsníků, na které lze umístit dva páry 7,62 mm kulometů typu PKT s krabicovitými zásobníky na 500 nábojů na hlaveň (ty jsou umístěny přímo pod jejich závěrem), na bocích střední části trupu, na pozici závěsníků pro přídavné palivové nádrže. Další zásobníky na nábojnice pro zmíněné kulomety lze umístit do nákladové kabiny. Nabytí kulometů typu PKT zásobníky přepravovanými uvnitř nákladové kabiny po přistání přitom dvěma osobám nezabere déle než 15 min.

- absence obou třímístných lavic instalovaných uprostřed nákladové kabiny

- instalace sedadel pro dvě a nikoliv jednu osobu u zadní stěny nákladové kabiny. Zmíněná sedadla jsou vyhrazena pro střelce.

- instalace dvou pohyblivých kulometů typu PK ráže 7,62 mm nebo RPK ráže 12,7 mm se zásobou 1 600 nábojů na sklopných držácích uchycených ke stropu nákladové kabiny, přímo za pravým zadním a prostředním levým postranním okénkem. Zasklení pravého zadního a prostředního levého postranního okénka nákladové kabiny je proto řešeno jako odsuvné. Zásoba nábojů pro zmíněné kulomety se nachází v kožených vacích umístěných pod okny. Pohyblivé kulomety jsou opatřeny též koženými vaky na vystřílené nábojnice a sklopitelnou dvojnožkou umožňující použití i mimo vrtulník.

- instalace přípojek k palubními intercomu na stopě nákladové kabiny. Díky tomu mohou střelci komunikovat s pilotem.

- instalace jedné ze dvou akumulátorových baterií v krabicovitém kontejneru umístěném pod kořenem ocasního nosníku. Důvodem přemístění jedné z baterií ze špice trupu pod kořen ocasního nosníku se stala skutečnost, že se tento model stal díky instalaci výzbroje příliš „těžký na nos“.

- instalace pouzder antén identifikačního systému „vlastní-cizí“ typu SRO-2 (jeho instalaci obdržely jen některé sériové Mi-2US, byť instalaci tohoto systému postrádaly)

Historie:  Lehký dvoumotorový transportní vrtulník typu Mi-2T (Hoplite) se stal též základem několika bitevních speciálů pro přímou palebnou podporu pozemních jednotek. Polské vzdušné síly s bitevními Mi-2T (Hoplite) již od počátku počítaly jako s doplňkem bitevních verzí středně těžkého transportního vrtulníku typu Mi-8 (Hip) a specializovaných bitevních vrtulníků řady Mi-24 (Hind). Jednotlivé bitevní verze vrtulníku typu Mi-2T (Hoplite) se od sebe navzájem odlišovaly instalací výzbroje. Pancéřovou ochranou kabiny a motorů, stejně jako obrannými systémy v podobě IČ rušiče a výmetnic klamných cílů, nebyla opatřena ani jedna z nich. Díky tomu a nízkému výkonu motorů typu GTD-350 byla ale bojová hodnota bitevních Mi-2T (Hoplite) více než sporadická, byť se při vojenských cvičeních jevily jako velmi účinné a v některých ohledech dokonce jako ještě účinnější než specializované bitevní stroje řady Mi-24 (Hind). Naproti tomu nasazení těchto strojů v reálném boji skončilo fiaskem. Jedinou devízou bitevních Mi-2T (Hoplite) se tak stala snadná výroba a nízká pořizovací cena. Práce na projektu první bitevní verze vrtulníku typu Mi-2T (Hoplite), která se vyznačovala instalací závěsníků pro dvojici raketových bloků typu MARS-2 na bocích střední trupu, přímo před hlavním podvozkem, a dvou pohyblivých 7,62 mm kulometů typu PK uvnitř nákladové kabiny, přímo za zadním pravým a prostředním levým postranním okénkem, se rozeběhly již v roce 1967. Prototypy tohoto modelu vznikly v roce 1969 konverzí sériových Mi-2T (v.č. 561046059 a 561047059) a byly podrobeny letovým i střeleckým zkouškám. Protože byl tento model poněkud „podmotorován“, jeho vývoj nepřekročil prototypové stádium. Druhým a zároveň prvním operačním bitevním speciálem z řady Mi-2 (Hoplite) se stal model Mi-2US, který se vyznačoval instalací jednoho 23 mm kanónu typu NS-23KM na levoboku přední části trupu, čtyř 7,62 mm kulometů typu PKT na bocích střední části trupu, přímo před hlavním podvozkem, a dvou pohyblivých 7,62 mm kulometů typu PK nebo 12,7 mm kulometů typu RPK uvnitř nákladové kabiny, přímo za pravým zadním a levým prostředním postranním okénkem. Práce na projektu bitevního speciálu typu Mi-2US byly zahájeny v roce 1969. Základem prototypů tohoto modelu se staly prototypy předchozí neúspěšné bitevní verze vrtulníku typu Mi-2T (v.č. 561046059 a 561047059). Pro potřeby polské armády bylo vyrobeno celkem 30 bitevních Mi-2US. Později byly všechny bitevní speciály typu Mi-2US polské armády přestavěny na pokročilejší bitevní verzi Mi-2URN či Mi-2URP, transportní verzi Mi-2T (Hoplite) nebo pátrací-záchrannou verzi Mi-2RL (jeden exemplář). Zbylé byly v letech 1989 až 1990 odzbrojeny v rámci plnění podmínek smlouvy CFE-I o omezení konvenčních zbraní v Evropě. Přestože se ukázalo, že šlo o omyl, neboť se omezení počtu týkalo pouze středně těžkých a těžkých a nikoliv lehkých bojových vrtulníků, výzbroj na tyto stroje již nebyla zpětně namontována. Nevelký počet vrtulníků typu Mi-2US byl vyvezen do Libye a NDR. Vrtulníky typu Mi-2US vzdušných sil NDR ale později prošly konverzí na pokročilejší bitevní speciály typu Mi-2URN nebo Mi-2URP. Ještě později byly tyto stroje upraveny na transportní stroje Mi-2T (Hoplite) nebo salónní dopravní stroje Mi-2P. Libye zase v roce 1977 pět svých Mi-2US reexportovala do Nikaragui. Zde se vrtulníky typu Mi-2US zapojily do bojů občanské války, a to na straně Sandistánských jednotek bojujících s jednotkami vládními. Vrtulníky typu Mi-2US, které byly vyzbrojeny pouze kanónem a kulomety, se ale při bojových operacích v Nikaragui zřejmě příliš neosvědčily, neboť krátce nato prošly konverzí na model Mi-2URN s raketovou výzbrojí.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  Libye, Nikaragua, NDR a Polsko

Posádka:    pilot a dva střelci

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu WSK Rzesów GTD-350 s max. výkonem po 396 hp     

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký kolimátor typu PKW (jeho instalace se nachází uvnitř kabiny)

Výzbroj:     jeden jednohlavňový kanón typu NS-23KM ráže 23 mm se zásobou 100 nábojů, instalovaný na levoboku přední části trupu, čtyři kulomety typu PKT ráže 7,62 mm se zásobou 500 nábojů na hlaveň, instalované na bocích střední části trupu, přímo před hlavním podvozkem, a dva pohyblivé kulomety typu PK ráže 7,62 mm nebo RPK ráže 12,7 mm se zásobou 1 600 nábojů, instalované uvnitř nákladové kabiny, přímo za pravým zadním a levým prostředním postranním okénkem

Poslední úpravy provedeny dne: 2.11.2016