Mil Mi-34S1

Typ:  pokročilá modifikace lehkého víceúčelového vrtulníku typu Mi-34S

Určení:  výcvik pilotů, letecká akrobacie, doprava osob a přeprava lehkého nákladu

Odlišnosti od stroje Mi-34S:

- instalace silnějšího, ekonomičtějšího a na údržbu méně náročného 365 hp pístového motoru typu M-9VF na místo 325 hp pístového motoru typu M-14V26

- instalace hydraulického systému řízení na místo mechanického (to sebou přineslo významné ulehčení pilotáže)

- modifikovaný profil příďové partie trupu. Špice trupu tohoto modelu má větší délku a je více špičatá.

- modifikovaná vnitřní konstrukce trupu a palubních agregátů (díky tomu tento model má delší technickou životnost)

- modifikovaný interiér kabiny

- možnost instalace barevných multifunkčních displejů (MFD) v kabině pilotů na místo analogových přístrojů (na přání zákazníka)

Historie:  Protože s rozpadem SSSR, k němuž došlo v roce 1991, přišel lehký víceúčelový vrtulník typu Mi-34 (Hermit) o svého hlavního zákazníka v podobě aeroklubů DOSAAFu (Dobrovolná společnost pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem) a ze strany jiných zákazníků příliš zájmu nevzbudil, výrobní halu arseněvského závodu Progress nakonec opustilo, v letech 1993 až 2002, jen 22 těchto strojů. K tomuto obchodnímu neúspěchu ale nemalou mírou přispěla též těžká ekonomická krize, která na počátku 90. let zachvátila všechny postsovětské republiky, včetně Ruska. Tímto ale vrtulníku typu Mi-34 (Hermit) zdaleka neodzvonilo. V roce 2008 se totiž konsorcium Vertolety Rossiji (VR), které od prosince roku 2006 systematicky koordinuje vývoj veškeré vrtulníkové techniky na území Ruska, rozhodlo tento typ vrtulníku začlenit do své nabídky. Program obnovy výroby vrtulníku typu Mi-34 (Hermit) měl přitom dát za vznik hned dvěma novým verzím, které se měly od sebe navzájem odlišovat instalací motoru. Zatímco pro model Mi-34S1 (původně známý jako Mi-34SM) byl vybrán 365 hp pístový motor typu M-9VF z dílny Voroněžského mechanického závodu (VMZ), v případě pohonné jednotky modelu Mi-34S2 nakonec volba padla na 450 až 500 hp turbohřídelový motor typu Arrius-2 francouzské značky Turbomeca. Prioritu ve vývojových plánech přitom obdržel projekt model Mi-34S1. Důvodem tohoto rozhodnutí se stala skutečnost, že jeho realizace přinášela nižší technické riziko. Pro motor typu M-9VF totiž nebylo nezbytné vyvinout a zavést do výroby zcela nový reduktor. Právě z tohoto důvodu byla realizace projektu modelu Mi-34S2, který počítal s motorem typu Arrius-2, odsunuta až na další etapu. Od svého předchůdce v podobě vrtulníku typu Mi-34 (Hermit) se vrtulník typu Mi-34S1 neodlišoval pouze instalací silnějšího a ekonomičtějšího motoru, ale též nového systému řízení a nové avioniky. Změn přitom doznal též tvar přídě trupu, interiér kabiny a (kuli zvýšení technické životnosti) vnitřní konstrukce draku, stejně jako většina palubních systémů. Hlavní předností vrtulníku typu Mi-31S1 před vrtulníky této kategorie západní konstrukce se měla stát nižší pořizovací cena, nižší provozní náklady a snazší dostupnost servisu, paliva a maziva na území Ruska. Široké veřejnosti byl projekt vrtulníku typu Mi-34S1 poprvé prezentován v květnu roku 2010 na výstavě HeliRussia 2010. Návštěvníci zmíněné výstavy přitom mohli shlédnout neletový exemplář tohoto stroje (OP-3). Tehdejší plány počítaly se zahájením sériové výroby modelu Mi-34S1 ve druhé polovině roku 2011. Později bylo ale plánované datum zahájení sériové výroby tohoto modelu posunuto na polovinu roku 2012. Důvodem toho se stala nasycenost civilního trhu vrtulníky této kategorie západní konstrukce (typy Eurocopter EC120 a Robinson R-44) a v neposlední řadě vítězství konkurenčního lehkého vrtulníku typu Ansat z dílny kazaňského závodu KVZ v konkurzu Ruského VVS na nástupce cvičného vrtulníku typu Mi-2 (Hoplite). Pro potřeby zkušebního programu byly v roce 2011 postaveny dva letové prototypy vrtulníku typu Mi-34S1 (OP-1 a OP-2). Zatímco prototyp OP-1 (černá 343) byl dokončen ve vojenské cvičné modifikaci, která se vyznačovala instalací zdvojeného řízení, prototyp OP-2 (žlutá 342) vznikl v civilní víceúčelové verzi. Posledně uvedený stroj své první visení v malé výšce nad zemí vykonal na počátku srpna roku 2011. První plnohodnotný let po okruhu prototyp Mi-34S1 (OP-2) vykonal dne 4. srpna téhož roku. Svůj veřejný debut si oba letové prototypy vrtulníku typu Mi-34S1 odbyly na moskevské airshow MAKS 2011, která se konala v srpnu roku 2011. Civilní prototyp Mi-34S1 (OP-2) byl zde intenzivně prezentován za letu. Naproti tomu vojenský prototyp Mi-34S1 (OP-1) se stal součástí statické ukázky. Se završením certifikačních zkoušek vrtulníku typu Mi-34S1 tehdejší plány počítaly před koncem roku 2011. Zahájení dodávek prvním zákazníkům bylo naplánováno na září roku 2012. Prvním zájemcem o vrtulník typu Mi-34S1 se stala společnost UTair. Ta si přitom dne 19. května 2011 objednala, na výstavě HeliRussia 2011, celkem 10 těchto strojů. Nic z toho se ale nakonec nepodařilo uskutečnit. Na počátku roku 2012 totiž přišla pro celý program Mi-31S1 tvrdá rána v podobě zastavení vývoje motoru typu M-9VF. Důvodem toho rozhodnutí ze strany výrobce motoru typu M-9VF v podobě závodu VMZ se stala skutečnost, že se měl vyrábět pouze v omezené sérii. To totiž činilo výrobu této pohonné jednotky nerentabilní. Kromě toho bylo zapotřebí u tohoto motoru zvýšit resurs, což vždy představuje velmi nákladnou záležitost. Jelikož vrtulník typu Mi-34S1 tímto přišel o pohonnou jednotku a žádná jiná vhodná pohonná jednotka domácí výroby tehdy nebyla k dispozici, ještě ten samý rok byl vývoj tohoto modelu zastaven.

Verze:

Mi-34S1 (OP-1) – první letový prototyp vrtulníku typu Mi-34S1. Tento model byl dokončen ve vojenské cvičné verzi, která se vyznačuje instalací zdvojeného řízení.

Mi-34S1 (OP-2) – druhý letový prototyp vrtulníku typu Mi-34S1. Tento model byl dokončen v civilní víceúčelové verzi.

Mi-34S1 (OP-3) – neletový exemplář vrtulníku typu Mi-34S1

Vyrobeno:  dva letové prototypy (OP-1 a OP-2) a jeden neletový exemplář (OP-3)

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    jeden nebo dva piloti

Pohon:       jeden pístový motor typu VMZ M-9VF s max. výkonem 365 hp 

Kapacita:   2 až 3 osoby nebo náklad do celkové hmotnosti 400 kg

 

 

TTD:  
Ø nosného rotoru: 10,00 m
Ø ocasního rotoru: 1,48 m
Celková délka: 11,48 m
Délka trupu: 8,71 m
Výška: 2,82 m
Prázdná hmotnost: 800 kg
Max. vzletová hmotnost: 1 450 kg
Max. rychlost: 220 km/h
Praktický dostup: 4 450 m
Max. dolet bez/s PTB: 450/910 km

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 24.7.2016