Mil Mi-4M (Mi-4PLO) (‘Hound B’)

Typ:  speciální protiponorková modifikace středně těžkého transportního vrtulníku typu Mi-4A (Hound A) operující z pobřežních základen

Určení:  vyhledávání a ničení ponorkových plavidel protivníka

Odlišnosti od modelu Mi-4A (Hound A):

- instalace nové podtrupové gondoly, která se vyznačuje absencí střeliště typu NUV-1 s pohyblivým kulometem, menší délkou a bohatším zasklením. Zde se nyní nachází pracoviště navigátora-operátora protiponorkových systémů a nikoliv pracoviště střelce. Součástí vybavení pracoviště navigátora se přitom stal optický bombardovací zaměřovač typu OPB-1R.

- instalace kapkovitého dielektrického krytu antény radiolokátoru typu SPRS-1 Kurz-M (Shore Score) na břichu špice trupu, přímo před gondolou s pracovištěm navigátora

- instalace hydroakustické stanice typu Baku

- instalace zbraňové šachty uvnitř nákladové kabiny, přímo za vstupem do břišní gondoly s pracovištěm navigátora. V této souvislosti v ose břicha střední části trupu, přímo za podtrupovou gondolou, přibyla obdélníková dvoudílná podélně dělená dvířka. Zmíněná zbraňová šachta není uzavřená a lze kolem ní procházet z obou stran. Do zbraňové šachty vrtulníku typu Mi-4M lze přitom umístit 12 akustických bójí typu RGB-N Iva (Crow Egg), 18 akustických bójí RGB-NM Činara (Rook Egg), tři kazety typu DJA-53, každá s 50-ti hlubinnými pumami typu PLAB-MK o hmotnosti 7,45 kg, nebo čtyři hlubinné pumy o hmotnosti 100 kg.

- instalace 500 l přídavné palivové nádrže a manuálně obsluhovaného (navigátorem) navijáku 36 m vlečného lana v zadní části nákladové kabiny, přímo za zbraňovou šachtou. Do závěsu vlečného lana se umisťuje válcovitý kontejner s detektorem magnetických anomálií (MAD) typu APM-56 Čita.

- instalace úchytu vlečného detektoru MAD typu APM-56 Čita ve výklenku, který je vetknut do osy záďových nákladových vrat

- instalace závěsníků, na které lze umístit až šest 50 kg hlubinných pum typu PLAB-50 nebo shodný počet denních či nočních orientačních pum řady OMAB, na bocích střední části trupu, v oblasti pod prvním párem postranních kulatých okének nákladové kabiny

- rozšířené palubní vybavení o záchranné vesty a nafukovací záchranný člun typu LAS-5M. Ten je přepravován v prostoru nad záďovými nákladovými vraty.

- instalace fotoaparátu typu AFA-BA-21S

- instalace drátových antén po stranách trupu a ocasního nosníku

Historie:  V polovině 50. let byly do výzbroje hladinových a ponorkových plavidel U.S. Navy zařazeny podzvukové okřídlené protizemní střely s jadernou bojovou hlavicí řady Regulus. Odpovědí na tuto novou hrozbu ze strany SSSR se staly prostředky, které umožňovaly vyhledávat a sledovat ponořená ponorková plavidla protivníka ze vzduchu. Konkrétně přitom šlo o hydroakustickou stanici typu Baku a detektor magnetických anomálií (MAD) typu APM-56 Čita. V případě platformy těchto prvních protiponorkových vzdušných systémů sovětské konstrukce volba padla na dvoumotorový pístový hydroplán typu Be-6 (Madge) z dílny G.M. Berjeva a jednomotorový pístový transportní vrtulník typu Mi-4 (Hound A) z dílny M.L. Mila. Jiné alternativy za tyto dva stroje tehdy koneckonců nebylo. Zatímco hydroplán typu Be-6 (Madge) měl působit ve větších vzdálenostech od pobřeží, pro činnost v pobřežních oblastech moří a oceánů byl vyhrazen typ Mi-4 (Hound A). Součástí palubního vybavení specializované protiponorkové modifikace vrtulníku typu Mi-4 (Hound A), která vešla ve známost pod továrním označením Mi-4PLO a služebním označením Mi-4M, se kromě hydroakustické stanice typu Baku, která využívala přijímač typu SPARU-55 Pamir (Mad Gear), stal též radiolokátor typu SPRS-1 Kurz-M (Shore Score), optický zaměřovač typu OPB-1R a detektor MAD typu APM-56 Čita. Hydroakustická stanice typu Baku dokázala nepřátelskou ponorku pouze detekovat. Určit přesné souřadnice zachycené ponorky toto zařízení ještě neumělo. Zpočátku hydroakustická stanice typu Baku spolupracovala pouze s akustickými bójemi typu RGB-N Iva (Crow Egg). Později, na počátku 60. let, se součástí tohoto protiponorkového systému staly též akustické bóje typu RGB-NM Činara (Rook Egg). Jedinou zbraní protiponorkového speciálu typu Mi-4M (Hound B) byly hlubinné pumy. Vzhledem k omezené nosnosti tento stroj nemohl přepravovat pumy a akustické pumy zároveň. K přepravě pum nebo akustických bójí přitom sloužila zbraňová šachta, kterou konstrukční tým M.L. Mila vestavěl do středu nákladové kabiny, a jeden pár postranních trupových závěsníků. V zadní části kabiny speciálu typu Mi-4M (Hound B) byl umístěna naviják vlečného lana detektoru MAD spolu s 500 l přídavnou palivovou nádrží. Pod špicí trupu tohoto modelu se nacházela instalace kapkovitého krytu antény radaru typu SPRS-1 Kurz-M (Shore Score). Podtrupová gondola speciálu typu Mi-4M (Hound B) ukrývala pracoviště navigátora a v porovnání s podtrupovou gondolou transportního modelu Mi-4 (Hound A), ve které se nacházel střelecký post, byla bohatěji zasklena. Prototyp protiponorkového speciálu typu Mi-4M (Hound B) byl postaven v roce 1953. V letech 1957 až 1958 brány závodu č.387 z Kazaně opustilo celkem 76 těchto strojů. VMF přitom první z nich převzalo v roce 1957. Vrtulníky typu Mi-4M (Hound B) se staly součástí vrtulníkového parku 509. letky pozemních protiponorkových vrtulníků Baltské flotily, která vznikla na bázi 509. samostatné letky vrtulníků, 710. samostatného pluku vrtulníků Tichooceánské flotily, který vznikl na bázi 264. samostatné letky palubních vrtulníků, 830. samostatného pluku pozemních protiponorkových vrtulníků Severní flotily, která vznikla na bázi 2053. samostatné letky vrtulníků, a 872. samostatného pluku pozemních protiponorkových vrtulníků Černomořské flotily. Vrtulníky typu Mi-4M (Hound B) obvykle operovaly pouze v pobřežních oblastech. Občasně však působily ve vzdálenosti až 50 - 60 km od pobřeží. Působení s těmito stroji ve větší vzdálenosti od pobřeží ale vyžadovalo od posádek nemalou odvahu, neboť šlo o jednomotorové stroje s velmi primitivním navigačním vybavením a nízkou letovou rychlostí. Díky primitivnímu detekčnímu vybavení a celé řadě nedostatků byla navíc bojová hodnota protiponorkových vrtulníků typu Mi-4M (Hound B) více než sporadická. Činnost hydroakustické stanice typu Baku, která byla vyjma několika málo komponent identická s hydroakustickou stanicí typu Baku hydroplánů typu Be-6PLO (Madge), totiž komplikovaly vibrace konstrukce za letu, značný akustický šum v kabině a nedostatečné odstínění elektromagnetických polí. Kuli posledně uvedenému konstrukční tým OKB M.L. Mila detektor MAD typu APM-56 umístil do válcovitého vlečného kontejneru z dielektrického materiálu. Vlečné lano zmíněného kontejneru mělo délku 36 m a bylo navinuto na bubnu, který se nacházel v zadní části nákladové kabiny. Odvíjení i zpětné navíjení zmíněného lana bylo prováděno ručně navigátorem. Ten se proto před zapnutím detektoru MAD typu APM-56 musel nejprve přesunout ze svého pracoviště, které se nacházelo v podtrupové gondole, do zadní části kabiny, odvinout lano a poté se zase vrátit zpět. Po ukončení pátrací operace se musel opět odebrat ze svého pracoviště a lano navinout zpět za pomoci kliky. Toto bylo ale velmi nepraktické a zdlouhavé. Zpětné navinutí lana s detektorem MAD typu APM-56 totiž zabralo celých 5 až 7 min a navíc vyžadovalo vynaložit značnou sílu. Každý přesun do zadní části kabiny navíc navigátor musel předem ohlásit pilotům. Důvodem toho byla skutečnost, že sebemenší změny v pozici těžiště měly u vrtulníku typu Mi-4M (Hound B) výrazný vliv na ovladatelnost. S detektorem MAD typu APM-56 v závěsu se přitom vrtulník typu Mi-4M (Hound B) pohyboval v malé výšce nad hladinou rychlostí 120 až 130 km/h. Za vydařenou konstrukci nebylo možné považovat ani radiolokátor typu SPRS-1 Kurz-M (Shore Score), který sloužil k vyhledávání hladinových plavidel, vynořených ponorek a periskopů, stejně jako k navigaci. Ten byl sice za podmínek bezvětří schopen vynořenou ponorku detekovat na vzdálenost až 20 km. Takové podmínky ale panují na moři málokdy. Zachytit vynořenou ponorku za pomoci tohoto radiolokátoru při stavu moře 3 nebylo možné ze vzdálenosti větší než 2 až 5 km. Radar typu SPRS-1 Kurz-M (Shore Score) navíc za letu velmi často vypovídal službu. Z tohoto důvodu jej navigátoři pokud možno ani nezapínali. Proti radaru typu SPRS-1 Kurz-M (Shore Score) ale hovořilo též velmi omezené zorné pole, neboť činilo pouhých 150° ve vyhledávacím, resp. 30° ve sledovacím režimu, do přední polosféry. Bezproblémové nebylo ani zobrazení povrchu země. Identifikovat navigační body a pobřeží na obrazovce tohoto radaru dokázali jenom opravdu zkušení navigátoři. Za vyhovující nebylo možné považovat ani uspořádání kabiny posádky. Navigátor těchto strojů měl totiž ze svého pracoviště, které se nacházelo v podtrupové gondole, natolik omezený výhled směrem dopředu a dolů, že prakticky nemohl provádět visuální navigaci. Poslání vrtulníků typu Mi-4M (Hound B) se proto nakonec omezilo na testování různých metodik vyhledávání ponorkových plavidel protivníka a přípravu posádek protiponorkových vrtulníků následující generace v podobě palubního vrtulníku typu Ka-25PL (Hormone A) a obojživelného vrtulníku typu Mi-14PL (Haze A).

Verze:  -

Vyrobeno:  76 sériových strojů

Uživatelé:  pouze SSSR

 

 

 

Posádka:    dva piloti a navigátor/operátor zbraňových systémů

Pohon:        jeden pístový motor typu Švecov AŠ-82V s max. výkonem 1 675 hp

Radar:         impulsní dopplerovský radiolokátor typu SPRS-1 Kurz-M (Shore Score), instalovaný uvnitř kapkovitého dielektrického krytu nacházejícího se pod špicí trupu. Zmíněný radiolokátor má zorné pole 150° ve vyhledávacím režimu, resp. 30° ve sledovacím režimu, do přední polosféry a slouží k vyhledávání a sledování hladinových cílů a navigaci. Zatímco na klidném moři je vynořenou ponorku schopen odhalit na vzdálenost 20 km, při stavu moře 3 ji dokáže detekovat na vzdálenost 2 až 5 km.

Vybavení:   - optický bombardovací zaměřovač typu OPB-1R. Jeho instalace se nachází uvnitř břišní trupové gondoly s pracovištěm navigátora.

                    - hydroakustická stanice typu Baku sestávající se z radiopřijímače typu SPARU-55 Pamir (Mad Gear) a nákladu 12-ti až 18-ti akustických bójí. Radiopřijímač typu SPARU-55 Pamir (Mad Gear) zajišťuje příjem signálu z vypuštěných bójí ze vzdálenosti až 50 km (při výšce letu 400 m). Stanice typu Baku spolupracuje s akustickými bójemi typu RGB-N Iva (Crow Egg) s hmotností 45 kg, délkou 2 m a detekčním dosahem 2 až 4 km a RGB-NM Činara (Rook Egg) s hmotností 13,5 kg, délkou 1 m a detekčním dosahem 1 až 5 km a nepřátelskou ponorku dokáže pouze detekovat a nikoliv určit její přesné souřadnice.

                  - detektor magnetických anomálií (MAD) typu APM-56 Čita. Ten se umísťuje do závěsu vlečného lana, které je odvíjeno z bubnu nacházejícím se v zadní části nákladové kabiny.

                  - jeden fotoaparát typu AFA-BA-21S

                  - identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M (Odd Rods)

Výzbroj:    - útočná konfigurace: 150 hlubinných pum typu PLAB-MK o hmotnosti 7,45 kg nebo čtyři hlubinné pumy o hmotnosti 100 kg, přepravované uvnitř trupové zbraňové šachty, a šest 50 kg hlubinných pum typu PLAB-50 nebo shodný počet nočních či denních orientačních pum řady OMAB, přepravovaných na postranních trupových závěsnících

                  - pátrací konfigurace: 12 akustických bójí typu RGB-N Iva (Crow Egg) nebo 18 akustických bójí typu RGB-NM Činara (Rook Egg), přepravovaných uvnitř trupové zbraňové šachty, a šest 50 kg hlubinných pum typu PLAB-50 nebo shodný počet nočních či denních orientačních pum řady OMAB, přepravovaných na postranních trupových závěsnících

 

 

TTD:  
Ø nosného rotoru: 21,00 m
Ø ocasního rotoru: 3,60 m
Celková délka: 25,02 m
Délka trupu: 16,79 m
Výška: 4,40 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 8 030 kg
Max. rychlost: 185 km/h
Praktický dostup: ?
Max. dolet: 350 km

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 22.11.2016