Typ:  speciální modifikace těžkého transportního vrtulníku typu Mi-6 (Hook A) tvořící jednu z komponent raketového-vrtulníkového komplexu (RVK) typu 9K53 Luna-MV

Určení:  přeprava mobilního odpalovacího zařízení typu 9P114 (Br-257-1) s neřízenou taktickou protizemní raketou typu 9M21

Historie: Na počátku 60. let se součástí výzbroje výsadkových jednotek americké armády stala neřízená raketa typu MGR-3 (M51) Little John, která mohla být opatřena buďto konvenční nebo jadernou bojovou hlavicí. Odpalovací zařízení této rakety bylo přitom možné snadno přepravovat i uvnitř nákladového prostoru nebo ve vnějším podvěsu transportních vrtulníků typu CH-34 Choctaw a CH-47 Chinook. Odpovědí ze strany SSSR na tento zbraňový systém se staly hned tři tzv. raketové-vrtulníkové komplexy (RVK), a to 9K53 Luna-MV, 9K73 a 9K74. Zatímco základem RVK typu 9K53 Luna-MV a 9K73 se stal těžký transportní vrtulník typu Mi-6 (Hook A), ve verzi Mi-6RVK, RVK typu 9K74 byl vystavěn na odvozeném těžkém transportním vrtulníku typu Mi-10 (Harke A), ve verzi Mi-10RVK. Všechny tři výše uvedené RVK byly určeny k provádění nečekaných raketových útoků z týlu území protivníka nebo z obtížně přístupných oblastí. Jejich vývoj byl oficiálně zadán dne 5. února 1962. Součástí RVK typu 9K53 Luna-MV, který je dílem moskevského institutu NII-1, se kromě vrtulníku typu Mi-6RVK z dílny OKB-329 M.V. Mila stala též neřízená raketa typu 9M21 a kolové odpalovací zařízení typu 9P114 (Br-257-1) z dílny KB (konstrukční kancelář) závodu Barrikad. Odpalovací zařízení typu 9P114 (Br-257-1) bylo řešeno jako dvounápravové a bylo navrženo speciálně pro RVK typu 9K53 Luna-MV. Jeho rozměry byly proto zcela podřízeny vnitřním rozměrům nákladového prostoru vrtulníku typu Mi-6 (Hook A). Pohon tohoto vozidla obstarával 45 hp karburátorový motor typu M-407, který byl převzat od osobního automobilu typu Moskvič. Vozidlo typu 9P114 (Br-257-1) mělo délku 8,95 m, šířku 2,43 m, výšku 1,535 m, hmotnost 4,5 t bez rakety, resp. 7,5 t s raketou, rychlost 3 až 8 km/h a dojezd 40 až 45 km. Ve vleku však mohlo vyvinout rychlost až 10 km/h bez rakety, resp. 15 km/h s raketou. Raketa 9M21 byla původně vyvinuta pro mobilní raketový komplex typu 9K52 Luna-M (FROG-7) a měla délku 8,896 m, průměr 544 mm, stabilizátory uspořádané do tvaru písmene „X“ s rozpětím 1,7 m a min. a max. dálkový dosah 12 a 68 km. Její pohon obstarával raketový motor na TPL. Součástí RVK typu 9K53 Luna-MV se tato raketa stala hned ve dvou verzích, a to 9M21B s jadernou bojovou hlavicí o síle 250 kt a 9M21F s tříštivou bojovou hlavicí. Pro potřeby zkušebního programu závod Barrikad zhotovil dvě vozidla typu 9P114. Zatímco první z nich závodními zkouškami prošlo mezi 29. zářím a 6. říjnem roku 1964, závodní zkoušky toho druhého se konaly mezi 12. a 17. březnem roku 1965. Střelecké zkoušky byly realizovány v roce 1964 na polygonu v Rževke, nacházejícím se poblíž Leningradu. Na základě výsledků střeleckých zkoušek následně odpalovací zařízení typu 9P114 prošlo úpravami. Tomu v roce 1965 následovaly zkoušky vojskové. Mezi přednosti tohoto raketového komplexu před standardním raketovým komplexem typu 9K52 Luna-M (FROG-7) lze řadit rychlejší přesun, větší dosah a schopnost zaujmout palebnou pozici i ve velmi obtížně přístupné oblasti nebo v blízkém týlu území protivníka. RVK typu 9K53 Luna-MV se ale neobešel též bez některých nedostatků. Asi největší kritiku sklidil malý dolet vrtulníku typu Mi-6RVK s nabytým odpalovacím zatížením na palubě a horší přesnost v porovnání se standardním modelem 9K52 Luna-M (FROG-7). Posledně uvedené bylo přitom důsledkem toho, že se na korbu vozidla typu 9P114 nevešlo veškeré přístrojové vybavení, které se nacházelo na korbě odpalovacího zařízení komplexu typu 9K52 Luna-M (FROG-7). Kromě toho vozidlo typu 9P114 mělo, díky malým rozměrům, v porovnání s mobilním odpalovacím zařízením komplexu typu 9K52 Luna-M (FROG-7) znatelně horší pohyblivost. Proti RVK typu 9K53 Luna-MV ale hovořila též skutečnost, že nebyl schopen, na rozdíl od komplexu typu 9K52 Luna-M (FROG-7), využívat informace z meteorologických sond a meteorologických radiolokátorů o povětrnostních podmínkách v různých výškách atmosféry. Dostupnost těchto informací přitom umožňovala zvýšit přesnost zásahu. Díky všem výše uvedeným nedostatkům vývoj RVK typu 9K53 Luna-MV nakonec nepřekročil prototypové stádium. Po ukončení vojskových zkoušek byly proto oba prototypy vozidla typu 9P114 vyřazena. Jejich další osud není znám. S největší pravděpodobností ale skončila v železném šrotu. Ze shodných důvodů se sériové výroby nedočkaly ani paralelně vyvíjené RVK typu 9K73 a 9K74.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (jde o ten samý stroj, který se podílel na zkouškách RVK typu 9K73)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti, navigátor/střelec, palubní mechanik a radista

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Solovjov D-25V s max. výkonem po 5 500 hp 

Kapacita:   jedno mobilní odpalovací zařízení typu 9P114 (Br-257-1) s neřízenou taktickou protizemní raketou typu 9M21, přepravované uvnitř nákladové kabiny s rozměry 11,73 m x 2,72 x 2,60 m

Výzbroj:     jeden pohyblivý 12,7 mm kulomet typu Afanasjev A-12,7 (TKB-481) se zásobou 200 až 270 nábojů a palebným vějířem ±30° v horizontální rovině a -55° až 0° ve vertikální rovině, instalovaný v příďovém střelišti typu NUV-1M

Poslední úpravy provedeny dne: 15.9.2016