Mil Mi-8BT

Typ:  speciální minolovná modifikace středně těžkého transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8T (Hip C)

Určení:  zneškodňování námořních min

Odlišnosti od modelu Mi-8T (Hip C):

- instalace přídavné palivové nádrže a navijáku vlečného lana odminovacího zařízení uvnitř nákladové kabiny zbavené záďových nákladových vrat

Historie:  Po skončení páté arabsko-izraelské války (6. až 25. října 1973), známé též jako Jomkipurská válka, se ve vodách Suezského zálivu nacházel nejen nespočet lodních vraků, ale i desítky námořních min sovětské konstrukce (typy AMD-2-500 a KB Krab). Ty tam umístilo Egyptské námořnictvo, aby zamezilo případnému izraelskému námořnímu výsadku. Díky tomu byl Suezský průplav zcela nepoužitelný pro námořní dopravu. Zdaleka nejvíce min se nacházelo v průlivu Gubal, který propojuje Suezský záliv s Rudým mořem. Pokusy Egyptského námořnictva o vyčištění průlivu Gubal vlastními silami, které byly učiněny na jaře roku 1974, ale skončily úplným fiaskem. Při zmíněné operaci totiž odhalilo jen sedm min typu Krab (z nichž jednu ztratilo) za cenu ztráty dvou minolovek. Po tomto fiasku se Egyptská vláda obrátila s prosbou o pomoc při odminování průlivu Gubal na vládu Francie, USA a Velké Británie. Žádná z těchto zemí ale neměla zájem lovit miny právě v tomto úseku, neboť se zde nacházely mělčiny a korálové útesy. Z tohoto důvodu Egyptská vláda následně oslovila Moskvu. Protože SSSR měl o zprovoznění Suezského průplavu nemalý zájem, neboť zkracoval cestu plavidlům VMF z přístavů na pobřeží Černého moře k přístavům na Dálném východě z 11 000 námořních mil na 2 200 námořních mil, na tuto žádost Egyptské vlády nakonec kývl. K podpisu příslušné mezistátní smlouvy došlo v dubnu roku 1974. Podpisem zmíněné smlouvy se přitom Sověti zavázali bezplatným vyčištěním průlivu Gubal a vnitřního kanálu Suezu ke dni 15. srpna 1974. Speciálně za tímto účelem byl zřízen Samostatný minolovný oddíl. Jeho součástí se přitom kromě minolovek ze stavu Tichooceánské flotily VMF staly též speciální minolovné vrtulníky. K začlenění minolovných vrtulníků do zmíněného oddílu přitom velení VMF vedly neblahé zkušenosti s použitím minolovek k ničení min s bezkontaktní magnetickou rozbuškou, které se podařilo získat při námořních manévrech Priliv-74. Protože VMF minolovnými vrtulníky tedy ještě nedisponovalo, padlo rozhodnutí, aby byl pro tyto účely narychlo upraven nevelký počet palubních protiponorkových vrtulníků typu Ka-25PL (Hormone A) a „pozemních“ transportních vrtulníků typu Mi-8T (Hip C). Zatímco minolovné Ka-25PL (Hormone A) vešly ve známost jako Ka-25BŠZ a sloužily k pokládání speciálních odminovacích náloží, do závěsu minolovných Mi-8T (Hip C), které obdržely označení Mi-8BT, bylo možné umístit nejen odminovací nálož, ale též speciální vlečné odminovací zařízení typu VKT-1. Toto první sériově vyráběné vrtulníkové vlečné odminovací zařízení sovětské konstrukce sloužilo k přeřezávání kotevních lan min s kontaktní roznětkou. Ty se pak vynořovaly na vodní hladinu, kde byly uváděny k detonaci střelbou z vrtulníku nebo rychlého motorového člunu. Jedním z úkolů vrtulníků typu Mi-8BT při nasazení v Gubalu se tedy stalo též prověření činnosti vlečného odminovacího zařízení typu VKT-1 v praxi. Na speciál typu Mi-8TB bylo přestavěno pět vrtulníků typu Mi-8T (Hip C). Zmíněná přestavba přitom spočívala v zástavbě přídavné palivové nádrže a navijáku vlečného lana odminovacího zařízení do nákladové kabiny a demontáži záďových nákladových vrat. Do odminovacích prací v Suezu se ale zapojily jen dva z nich. Na místo určení byly stroje přepraveny vrtulníkovým křižníkem Leningrad projektu 1123 Kondor (Moskva class). Doprovod zmíněného křižníku přitom zajišťovaly torpédoborece Skoryj a Smetlivyj projektu 61 (Kashin class), záchranná loď Apsheron projektu 596P (Vytegrales II class) a tanker Boris Čilikin projektu 1559-V (Chilikin class). Protože Turecko nedalo povolení k proplutí zmíněných plavidel průlivem Bospor dříve než v polovině června roku 1974, do Suezu se nakonec vydaly až dne 15. června 1974. Na palubě křižníku Leningrad se přitom tehdy kromě minolovných vrtulníků typu Mi-8BT nacházelo též osm minolovných vrtulníků typu Ka-25BŠZ, šest protiponorkových vrtulníků typu Ka-25PL (Hormone A) a jeden pátrací-záchranný vrtulník typu Ka-25PS (Hormone C). Další pátrací-záchranný vrtulník typu Ka-25PS (Hormone C) se byl umístěn na palubě záchranné lodi Apsheron. Na místo určení, tj. do přístavu Hugharda, který se nachází na pobřeží Rudého moře, křižník Leningrad s doprovodnými plavidly dorazil dne 23. července 1974, po 38-ti dnech cesty. Vrtulníky typu Mi-8BT za pomoci vlečného odminovacího zařízení typu VKT-1 tehdy v Suezu „pročesaly“ 3,67 km² vodní hladiny. Přitom odhalily šest min. Kromě toho zde tyto stroje položily dvě speciální odminovací nálože typu ŠZ-1, které měly tvar kabelu s délkou 1 000 m. Se zmíněnými náložemi v závěsu se vrtulníky typu Mi-8BT pohybovaly ve výšce 20 až 25 m nad vodní hladinou. Položení jedné odminovací nálože typu ŠZ-1 přitom těmto strojů obvykle zabralo okolo 5-ti minut. V Suezu oba vrtulníky typu Mi-8BT vykonaly 27 operačních letů s celkovou délkou trvání 57 hodin. Vrtulníky řady Ka-25 (Hormone) zde uskutečnily 161 letů s celkovou délkou trvání 339 hodin a položily celkem osm náloží typu BŠZ-600 s délkou 600 m. Na zpáteční cestu z Hughardy se letadlový křižník Leningrad vydal dne 22. září 1974. Do Sevastopolu přitom dorazil dne 6. prosince toho samého roku. Po ukončení zmíněné mise byly vrtulníky typu Mi-8BT využívány k testování nových typů vlečných odminovacích zařízení.

Verze:  -

Vyrobeno:  pět exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových Mi-8T)

Uživatelé:  SSSR (VMF)

Posádka:    dva piloti a operátor vlečného minolovného zařízení

Pohon:        dva turbohřídelové motory typu Izotov TV2-117A s max. výkonem po 1 500 hp

Vybavení:   kontaktní odminovací zařízení pro hladinové miny typu VKT-1, instalované na konci vlečného lana

Výzbroj:      žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 8.3.2017