Mil Mi-8TV (‘Hip E’)

Typ:  taktická útočná modifikace středně těžkého transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8T (Hip C)

Určení:  ničení pozemních cílů, včetně  tanků a obrněných vozidel, v rámci přímé palebné podpory pozemních jednotek a přeprava a vysazování výsadku

Odlišnosti od modelu Mi-8T (Hip C):

- instalace střeliště typu NUV-1-2M s jedním pohyblivým 12,7 mm kulometem typu A-12,7AP se střeleckým kolimátorem typu K-10T na špici trupu, na pozici dolního prostředního okénka

- instalace zásobníku na 700 nábojů pro kulomet typu A-12,7AP na přední stěně nákladové kabiny. Nábojový pás je od zmíněného zásobníku k příďovému střelišti veden vně pilotní kabiny (po pravoboku trupu) a nachází se pod vystouplým krytem.

- instalace širších trubkových nosníků se třemi páry zbraňových závěsníků typu BD3-57KrVM na bocích trupu, přímo před hlavním podvozkem. Trubkové nosníky modelu Mi-8T nesou pouze dva páry zbraňových závěsníků typu BD3-57KrV.

- instalace dvou párů odpalovacích lišt PTŘS typu 9M17M raketového kompletu typu Falanga-MV (AT-2 Swatter) na horní ploše postranních trubkových nosníků, na úrovni vnějších dvou párů zbraňových závěsníků typu BD3-57KrVM

- rozšířená škála neřízené podvěsné výzbroje o raketové bloky typu UB-32A

- instalace naváděcí aparatury PTŘS raketového kompletu typu Falanga-MV (AT-2 Swatter) s optickým zaměřovačem typu ONP před sedadlem druhého pilota

- instalace trychtýřovité antény rádiové-povelové naváděcí jednotky PTŘS raketového kompletu typu Falanga-MV (AT-2 Swatter) na pravoboku trupu, poblíž odsuvného vypouklého okénka pilotní kabiny

- instalace pancéřové ochrany kabiny posádky. Kabinu posádky tohoto modelu chrání celkem 19 pancéřových plátů s tloušťkou 5 až 8 mm.

- instalace sedaček s pancéřovým sedákem a opěradlem uvnitř pilotní kabiny

- instalace plochých neprůstřelných skel s tloušťkou 50 mm v některých oknech kabiny

- instalace pancéřových plátů na přepážce oddělující pilotní kabinu od nákladového prostoru a na bocích nákladové kabiny

- instalace 8 mm pancéřové ochrany palivových čerpadel, spotřební palivové nádrže, olejové nádržky a hydraulických agregátů systému řízení

- modifikované palivové nádrže zavedením samosvorného potahu

- instalace akumulátorových baterií na vnitřních stěnách dvoukřídlých záďových nákladových vrat. U modelu Mi-8T se jejich instalace nachází přímo za pilotními sedadly. Toto představuje hmotnostní kompenzaci za vzrůst hmotnosti přídě trupu proti modelu Mi-8T v důsledku instalace příďového střeliště a pancéřové ochrany.

Historie:  S dvoumotorovým středně těžkým transportním vrtulníkem typu Mi-8T (Hip C), který vznikl jako nástupce jednomotorového středně těžkého transportního vrtulníku typu Mi-4 (Hound A), Armádní letectvo již od počátku počítalo též jako s tzv. „vzdušným BVP“. Vrtulníky typu Mi-8T (Hip C) tedy měly vysazovat skupiny vojáků a následně jim poskytovat palebnou podporu. První ozbrojená výsadková modifikace tohoto modelu vznikla v roce 1968 a vyznačovala se instalací trubkových nosníků se čtyřmi zbraňovými závěsníky na bocích trupu, přímo před hlavním podvozkem, a poměrně primitivního zaměřovacího vybavení uvnitř pilotní kabiny. Na závěsníky zmíněného modelu, který Armádní letectvo přijalo v roce 1969 pod nezměněným označením Mi-8T (Hip C), bylo přitom možné umístit čtveřici raketových bloků typu UB-16-57U s 16-ti neřízenými raketami typu S-5 ráže 57 mm nebo neřízené pumy. Původně tento model počítal též s instalací střeliště typu NUV-1 s pohyblivým 12,7 mm kulometem typu A-12,7 na přídi trupu. Od jeho instalace bylo ale nakonec z hmotnostních důvodů opuštěno. Přímou reakcí na omezenou bojovou efektivitu takto modifikovaného Mi-8T (Hip C) se stal model Mi-8TV (Hip E), který přebíral zbraňový systém od specializovaného bitevního vrtulníku typu Mi-24A (Hind A). Konkrétně přitom šlo o již zmíněné příďové střeliště typu NUV-1 s pohyblivým 12,7 mm kulometem typu A-12,7 a protitankový raketový komplet typu Falanga-MV (AT-2 Swatter). Zmíněný raketový komplet sice již tehdy nebylo možné považovat za poslední výkřik technického pokroku, díky průtahům ve vývoji protitankových raketových kompletů nové generace však nejlepším dostupným. To samé přitom platilo i pro střeliště typu NUV-1. Součástí raketového kompletu typu Falanga-MV (AT-2 Swatter) se staly čtyři střely typu 9M17M s povelový systém dálkového navedení (CLOS) a naváděcí stanice. Instalaci naváděcí stanice přitom konstrukční tým Milovi OKB umístil před sedadlo druhého pilota. Zmíněná stanice využívala optický zaměřovač typu ONP, který byl převzat od tanku, a díky značným rozměrům druhému pilotovi prakticky znemožňovala provádět pilotáž vrtulníku. Pro instalaci odpalovacích lišt střel typu 9M17M se zase našlo místo na horní ploše postranních trubkových nosníků se závěsníky pro neřízenou výzbroj. Ty měly u vrtulníku typu Mi-8TV (Hip E) větší rozpětí a nesly o jeden pár závěsníků pro neřízenou výzbroj navíc. Zmíněný model byl tedy opatřen celkem šesti závěsníky pro neřízenou výzbroj a odpalovacími lištami pro čtyři PTŘS typu 9M17M. Na závěsníky vrtulníku typu Mi-8TV (Hip E) bylo navíc možné umístit větší raketové bloky typu UB-32 s 32-ti neřízenými raketami typu S-5 ráže 57 mm. Díky tomu vrtulník typu Mi-8TB (Hip E) palebnou silou předčil nejen svého předchůdce v podobě vrtulníku typu Mi-8T (Hip C), ale i specializovaný bitevní vrtulník typu Mi-24A (Hind A). Pod pomocná křídla tohoto stroje bylo totiž kromě čtyř PTŘS typu 9M17M možné umístit již jen čtyři raketové bloky typu UB-32A. Vrtulník typu Mi-8TB (Hip E) ale obdržel též pancéřovou ochranu kabiny a některých důležitých palubních systémů, stejně jako samosvorný potah palivových nádrží. Uvnitř kabiny tento model mohl přepravovat až 23 výsadkářů. Ti mohli střílet z ručních palných zbraní postranními okénky. K tomu měli k dispozici celkem 2 500 ks munice. Díky instalaci mohutné výzbroje a pancéřové ochrany byl ale vrtulník typu Mi-8TV (Hip E) značně přetížený. Z tohoto důvodu byla zásoba paliva tohoto modelu limitována 1 330 kg. Naproti tomu do palivových nádrží modelu Mi-8T (Hip C) bylo možné načerpat až 1 450 kg paliva. I přesto měl problémy se vůbec odlepit od země, zejména pak při svislém vzletu. Díky vyšší hmotnosti a menší zásobě paliva měl vrtulník typu Mi-8TV (Hip E) v porovnání s vrtulníkem typu Mi-8T (Hip C) nejen výrazně menší dolet (410 km) a vytrvalost (1 h a 57 min), ale též znatelně horší stoupavost a obratnost. Díky tomu byl u pilotů velmi neoblíbený. Bez nedostatků se neobešla ani jeho výzbroj. Při střelbě z příďového 12,7 mm kulometu totiž do pilotní kabiny pronikaly povýstřelové zplodiny v takovém množství, že po několika stovkách výstřelů v ní nebylo možné dýchat. Jelikož přitom hrozila otrava posádky, bylo nezbytné zavést omezení na délku střelby. Při navádění PTŘS na cíl zase tento stroj nemohl provádět jakékoliv manévry. Navádění zmíněných střel totiž zajišťoval druhý pilot za pomoci malého joysticku. Ten proto musel v průběhu celého procesu navádění nepřetržitě držet v hledáčku zaměřovače jak letící střelu, tak i cíl. Rádiové naváděcí povely letící střele přitom předával prostřednictvím antény, která byla instalována na pravoboku přídě trupu. Přesnost navedení střely typu 9M17M byla tedy dána schopnostmi operátora a vzdáleností cíle. Použitelnost této zbraně byla navíc omezena viditelností. Vrtulník typu Mi-8TV (Hip E) se stal v roce 1974 součástí výrobního programu závodu KVZ (č.387) z Kazaně a byl vyráběn výhradně pro potřeby Sovětského armádního letectva. Produkce tohoto modelu byla ale velmi omezená. U Armádního letectva přitom vrtulníky typu Mi-8TV (Hip E) sloužily u útvarů, které provozovaly specializované bitevní vrtulníky řady Mi-24 (Hind).

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  pouze SSSR

 

 

 

Posádka:    pilot, druhý pilot/zbraňový operátor a palubní mechanik/střelec

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV2-117A s max. výkonem po 1 500 hp

Kapacita:    23 výsadkářů se zásobou 2 500 ks munice pro ruční palné zbraně, přepravovaných uvnitř nákladového prostoru s rozměry 5,34 m x 2,25 m x 1,80 m

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký kolimátor typu PKV (jeho instalace se nachází před sedadlem pilota), jeden střelecký kolimátor typu K-10T (jeho instalace se nachází v příďovém střelišti), optický bombardovací zaměřovač typu OPB-1R (jeho instalace se nachází na pracovišti druhého pilota) a naváděcí aparatura PTŘS s optickým zaměřovačem typu ONP (instalace tohoto zařízení se nachází na pracovišti druhého pilota)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a pod ocasním nosníkem, přímo za ocasní ostruhou)

Výzbroj:    jeden pohyblivý 12,7 mm kulomet typu A-12,7AP se zásobou 700 nábojů, instalovaný ve střelišti typu NUV-1-2M nacházejícím se na špici trupu, čtyři PTŘS typu 9M17M raketového kompletu typu Falanga-MV (AT-2 Swatter), přepravované na čtyřech závěsnících uchycených k horní ploše postranních trupových nosníků, a neřízená protizemní výzbroj, přepravovaná na šesti závěsnících uchycených k dolní ploše postranních trupových nosníků – šest raketových bloků typu UB-32A (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), šest neřízených pum o hmotnosti 100 kg, čtyři neřízené pumy o hmotnosti 250 kg nebo dvě neřízené pumy o hmotnosti 500 kg

 

 

TTD:  
Ø nosného rotoru: 21,29 m
Ø ocasního rotoru: 3,91 m
Celková délka: 25,35 m
Délka trupu: 18,22 m
Výška: 4,75 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup: ?
Max. dolet: 410 km

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 8.3.2017