PZL Swidnik (WSK Swidnik) SM-1

Typ:  lehký víceúčelový vrtulník uzpůsobený pro činnost za dobrých meteorologických podmínek ve dne i v noci, závodem PZL (WSK) Swidnik na základě licence vyráběná kopie sovětského typu Mi-1T/A/M (Hare)

Určení:  spojovací úkoly, průzkum pozemního bojiště, řízení dělostřelecké palby, výcvik pilotů, přeprava osob a pošty, sanitní lety, pátrací a záchranná činnost, kultivace zemědělských ploch, ledovcový a rybolovný průzkum a lesnická hlídková činnost

Historie:  Protože sovětský průmysl nebyl schopen dodávat lehké víceúčelové vrtulníky typu Mi-1 (Hare) a středně těžké transportní vrtulníky typu Mi-4 (Hound A) v požadovaném množství, v polovině 50. let padlo rozhodnutí, aby byla produkce prvně uvedeného typu přesunuta, za účelem uvolnění výrobních kapacit pro druhý uvedený typ, na území některého ze států Varšavské smlouvy. Volba přitom padla na Polsko, a to ne náhodou. Polský letecký průmysl totiž disponoval nejen dostatkem kvalifikovaných odborníků, ale i značnými výrobními kapacitami. To koneckonců dokázal schopností masové produkce stíhacího letounu typu MiG-15 (Fagot) a jeho pohonné jednotky v podobě proudového motoru typu VK-1. Mezistátní smlouva, která polskému průmyslu zajistila výrobní licenci pro vrtulník typu Mi-1 (Hare) a jeho palubní systémy, byla podepsána v roce 1954. Zatímco produkcí vlastního vrtulníku byl pověřen závod WSK Swidnik (od roku 1957 znám jako PZL Swidnik), kompletaci motorů pro tyto stroje dostal na starost závod WSK Rzeszóv. Protože závod WSK Swidnik předtím zastával roli subdodavatele závodu WSK Mielec, zavedení vrtulníku typu Mi-1 (Hare) do výrobního programu tohoto podniku se neobešlo bez osvojení nových výrobních technologii a v neposlední řadě též bez přeškolení personálu. V tom Polákům vypomohla skupina sovětských odborníků. Jako první se produkce na lince závodu WSK Swidnik dočkal model Mi-1T (Hare). Ten byl zde vyráběn jako typ SM-1/300. Pro licenční kopii pohonné jednotky tohoto stroje v podobě pístového motoru typu Al-26V bylo zase vyhrazeno označení LiT-3. První „polský“ Mi-1T (Hare), neboli SM-1/300, byl sestaven z originálních konstrukčních celků sovětské výroby a do oblak se poprvé vydal v květnu roku 1956. Svůj veřejný debut si tento stroj odbyl ten samý měsíc na mezinárodním veletrhu v Lipsku. Přeškolení první skupiny polských pilotů na typ SM-1/300 (Mi-1T) bylo završeno v červenci roku 1956. Tito piloti pak zajišťovali testování sériových strojů a přeškolování řadových pilotů na tento typ. Dne 26. srpna 1956 byla první čtveřice sériových SM-1/300 (Mi-1T) prezentována na leteckém dni, který se konal na letišti v Okecii. První sériové SM-1/300 (Mi-1T) byly sestaveny z dílů sovětské výroby. Za polský výrobek bylo možné považovat až vrtulníky vyrobené v roce 1957. Tyto stroje nicméně nadále poháněly motory sovětské výroby. Plná produkce motoru LiT-3 (Al-26V) se totiž nakonec rozeběhla až v roce 1958. Do roku 1975 přitom brány závodu WSK Rzeszóv opustilo celkem 4 737 těchto pohonných jednotek. V roce 1958 se součástí výrobního programu závodu WSK Swidnik, tehdy již známého jako PZL Swidnik, stal též model Mi-1A (Hare). Ten byl zde produkován pod označením SM-1/600. Dva roky nato, v roce 1960, byl do výrobního programu tohoto podniku zařazen též čtyřmístný model Mi-1M (Hare). Zatímco první sériové Mi-1M (Hare) z produkce závodu PZL Swidnik nesly označení SM-1W, všechny vrtulníky tohoto typu postavené zde od roku 1963 byly značeny jako SM-1Wb a vyznačovaly se instalací celokovových listů nosného rotoru a hydraulických posilovačů řízení. Všechny výše uvedené verze vrtulníku typu SM-1 se staly základem různých specializovaných verzí, včetně cvičné, zemědělské, sanitní a pátrací-záchranné. Polští inženýři navíc na základě tohoto tří- až čtymístného stroje vytvořily vlastní vrtulník s kabinou se sedadly pro čtyř až pět osob. Zmíněný stroj vešel ve známost jako SM-2 (S-2) a od typu SM-1 přebíral všechny palubní systémy, včetně pohonného, hnacího a nosného, část ocasního nosníku a hlavní podvozek. Nový byl pouze trup, který měl větší šířku a délku a odlišný profil v oblasti kabiny posádky. Produkce tohoto stroje se ale nakonec omezila na pouhých 88 strojů (včetně prototypů). Ty přitom brány závodu PZL Swidnik opustily v letech 1959 až 1962. Sériová výroba vrtulníků řady SM-1 ve Swidniku byla zastavena v roce 1965. Poté tyto stroje ve výrobním programu závodu PZL Swidnik nahradil těžší vrtulník typu Mi-2 (Hoplite) s kabinou pro dva piloty a osm cestujících. V letech 1956 až 1958 brány závodu PZL (WSK) Swidnik opustilo celkem 1 594 sériových SM-1, z toho 4 v roce 1956, 60 v roce 1957, 140 v roce 1958, 166 v roce 1959, 170 v roce 1960, 208 v roce 1961, 217 v roce 1962, 242 v roce 1963, 224 v roce 1964 a 166 v roce 1965. Poslední z nich byl přitom zalétán dne 22. prosince 1965. Náhradní díly pro tyto stroje se nicméně ve Swidniku vyráběly až do roku 1979. Okolo 73 % (cca 1 157 ks) vrtulníků řady SM-1 šlo na export. Většina z nich skončila v SSSR. Do ostatních zemí bylo vyvezeno 437 vrtulníků řady SM-1. Na domácí půdě se největším provozovatelem těchto strojů stalo Polské vojenské letectvo. Vzdušné síly Polska převzaly celkem 108 vrtulníků řady SM-1. Pro polské civilní subjekty bylo vyrobeno 18 těchto strojů. Většina z nich přitom létala u letecké záchranné služby (ZLS = Zespola Lotnictwa Sanitarnego). Polské SM-1 si na své konto připsaly též několik světových rekordů. Dne 5. a 9. září 1957 se podařilo s vrtulníkem SM-1 (SP-SAD) Instytutu Lotnictwa vystoupat na výšku 3000 m za 462 s a 423 s. Dne 11. října toho samého roku si ten samý stroj na své konto připsal rekord v dostupu, a to výstupem na výšku 6 394 m.

Verze (základní spojovací-dopravní):

SM-1/300 – od roku 1956 na základě licence závodem PZL (WSK) Swidnik vyráběná kopie vrtulníku typu Mi-1T (Hare). Číslo „300“ v označení přitom odkazovalo na technickou životnost nosného rotoru v letových hodinách.

SM-1/600 – od roku 1958 na základě licence závodem PZL (WSK) Swidnik vyráběná kopie vrtulníku typu Mi-1A (Hare). Číslo „600“ v označení přitom odkazovalo na technickou životnost nosného rotoru v letových hodinách.

SM-1W – od roku 1960 na základě licence závodem PZL (WSK) Swidnik vyráběná kopie vrtulníku typu Mi-1M (Hare)

SM-1Wb – pokročilá modifikace vrtulníku typu SM-1W (Mi-1M) s hydraulickými posilovači řízení a celokovovými listy nosného rotoru s životností 800 h letových hodin. Produkce tohoto modelu se rozeběhla v roce 1963 a byla ukončena v roce 1965.

Verze (účelové):

SM-1Sz – speciální modifikace vrtulníku typu SM-1 určená k výcviku pilotů. Tento model byl opatřen zdvojeným řízením. Sedadlo instruktora vrtulníku typu SM-1Sz se nacházelo vzadu vpravo. Vzadu vlevo byl zase umístěn pracovní stolek. Vývoj tohoto modelu byl zahájen v roce 1958. Prototyp cvičného speciálu typu SM-1Sz vznikl konverzí sériového SM-1/300 a do oblak se poprvé vydal v roce 1959.

SM-1D – speciální modifikace vrtulníku SM-1 určená pro pátrací a záchrannou činnost. Speciál typu SM-1D se vyznačoval instalací výklopného palubního jeřábu s nosností 120 kg uvnitř kabiny, přímo u demontovaných pravých dveří. Do závěsu zmíněného jeřábu bylo přitom možné umístit záchranný koš ze síťoviny. Vývoj tohoto modelu byl zahájen v roce 1958. Prototyp pátracího-záchranného speciálu typu SM-1D vznikl konverzí sériového SM-1/300 a do oblak se poprvé vydal v roce 1959.

SM-1S – sanitní modifikace vrtulníku SM-1. Tento model se vyznačoval instalací dvou kontejnerů s nosítky na bocích trupu. Zmíněné kontejnery byly zhotoveny ze sklolaminátu. Naproti tomu gondoly s nosítky sovětských Mi-1 (Hare) měly kovovou konstrukci. Postranní kontejnery vrtulníku typu SM-1S byly opatřeny okénkem se závěsem, elektrickým osvětlením, topením a ventilací a byly vyráběny ve dvou verzích, a to s a bez tunelů. Zmíněné tunely vybíhaly z  vnitřních boků jejich přední části a byly napojeny na zadní pár okének kabiny. Díky nim mohl doprovodný zdravotnický personál poskytovat pacientům neodkladnou péči přímo za letu. V případě potřeby bylo levou gondolu s nosítkem možné zaměnit přídavnou palivovou nádrží s objemem 155 l. Vývoj tohoto modelu byl zahájen v roce 1958. Prototyp sanitního speciálu typu SM-1S se do oblak poprvé vydal v roce 1959.

SM-1Z – speciální modifikace vrtulníku SM-1 určená pro kultivaci zemědělských ploch. K bokům trupu tohoto modelu, v oblasti před hlavním podvozkem, byly uchyceny 250 l nádrže na pracovní látku sklolaminátové konstrukce. Naproti tomu nádrže pracovní látky sovětských zemědělských Mi-1 (Hare) měly kovovou konstrukci. Zmíněné nádrže měly přitom buďto kruhový nebo obdélníkový půdorys (dle typu rozptylovacího zařízení). Instalace rozptylovacího zařízení se nacházela pod zadní částí trupu. Pro zemědělský speciál typu SM-1Z bylo vyráběno hned několik typů rozptylovacích zařízení. Vývoj zemědělského speciálu typu SM-1Z byl zahájen v roce 1958. Prototyp tohoto modelu se do oblak poprvé vydal v roce 1959. Zemědělský speciál typu SM-1Z byl produkován zejména na export do SSSR.

Verze (experimentální):

SM-1W (experimentální) – experimentální modifikace vrtulníku typu SM-1W (Mi-1M) se sklolaminátovými listy nosného a vyrovnávacího rotoru typu L-251 a L-253. Jediný exemplář tohoto modelu vznikl konverzí sériového SM-1W a zkouškami prošel v roce 1959.

SM-1/300 (experimentální) – experimentální modifikace vrtulníku typu SM-1/300 (Mi-1T) s instalací dřevěného křídla s měnitelným úhlem náběhu s rozpětím 7,78 a plochou 6,75 m² na bocích střední části trupu, přímo nad hlavním podvozkem. Zmíněné křídlo se sestávalo ze dvou polovin, které byly navzájem propojeny trubkovým nosníkem. Jediný exemplář tohoto speciálu vznikl konverzí sériového SM-1/300 a zkouškami prošel v roce 1971. Křídlo pro tento stroj přitom vyprojektovali v roce 1970 inženýři Instytutu Lotnictwa. Jeho výrobu zajistil podnik SZD (Szybowcowy Zakladzie Doświadczalny) z Bielska.

Vyrobeno:  1 594 sériových strojů všech verzí

Uživatelé:  Albánie (3 ks), Bulharsko (21 ks), ČSSR (cca 170 ks), Egypt (18 ks), Finsko (6 ks), Indonésie (5 ks), Kuba (30 ks), Maďarsko (33 ks), NDR (25 ks), Polsko (126 ks) a SSSR

SM-1/300

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu WSK Rzeszóv LiT-3 (licenční kopie sovětského typu Al-26V)  s max. výkonem 575 hp

Kapacita:   dvě osoby (užitečné zatížení tohoto modelu činí 255 kg)

SM-1/600

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu WSK Rzeszóv LiT-3 (licenční kopie sovětského typu Al-26V)  s max. výkonem 575 hp

Kapacita:   dvě osoby (užitečné zatížení tohoto modelu činí 255 kg)

SM-1W

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu WSK Rzeszóv LiT-3 (licenční kopie sovětského typu Al-26V)  s max. výkonem 575 hp

Kapacita:   tři osoby (užitečné zatížení tohoto modelu činí 330 kg)

SM-1Wb

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu WSK Rzeszóv LiT-3 (licenční kopie sovětského typu Al-26V)  s max. výkonem 575 hp

Kapacita:   tři osoby (užitečné zatížení tohoto modelu činí 330 kg)

Poslední úpravy provedeny dne: 2.10.2016