Kamov Ka-27PS (‘Helix D’)

Typ:  speciální modifikace palubního protiponorkového vrtulníku typu Ka-27 (Helix A) pro pátrací a záchrannou činnost na moři

Určení:  primárně vyhledávání ztroskotaných hladinových plavidel a havarovaných letounů na moři a vyhledávání a vyzvedávání trosečníků, sekundárně přeprava osob a nákladu mezi pevninou a hladinovými plavidly a výcvik pilotů

Odlišnosti od typu Ka-27 (Helix A):

- absence veškerého protiponorkového vybavení a výzbroje

- instalace 5. páru palivových nádrží ve vnějších hranatých konformních aerodynamických krytech nacházejících se na bocích trupu, v oblasti před hlavním podvozkem (u modelu Ka-27 instalace zmíněných nádrží zabírala část vnitřního prostoru nákladové kabiny)

- instalace sklápěcích sedadel pro 12 osob podél obou bočních stěn nákladové kabiny na místo jednotlivých komponent protiponorkového systému a výše uvedeného pátého páru palivových nádrží – alternativně lze do nákladové kabiny tohoto modelu umístit náklad do celkové hmotnosti 3 000 kg, přídavné palivové nádrže nebo (v sanitním provedení) nosítka pro čtyři raněné s příslušným lékařským zařízením

- instalace rozměrného nouzového výstupu a dalšího hranatého okénka na pravém boku trupu, v oblasti za hlavním podvozkem

- instalace modifikovaného systému pro vytápění a ventilaci kabiny – ten nyní zajišťuje též ventilaci speciálních vodotěsných termoobleků posádky typu MSK-3M

- zvětšená vnitřní zásoba paliva (z 3 270-ti na 3 450 l) zástavbou dvou ocelových nádrží do prostoru bývalé zbraňové šachty, která se nachází pod podlahou nákladové kabiny

- instalace speciálního pátracího avionického vybavení v podobě modifikovaného radiolokátoru typu Osminog (Splash Drop), známého jako Osminog-PS (jeho instalace se nachází uvnitř nezměněného příďového krytu), radiokompasu typu AKR-UD a radiopřijímače typu A817 – za pomoci tohoto zařízení lze detekovat a určit polohu zdroje nouzového signálu radiomajáku ztroskotaného plavidla (jeden sériový později obdržel též instalaci kulovitého pouzdra FLIR na levé vzpěře hlavního podvozku)

- instalace radiometru typu DP-3B uvnitř pilotní kabiny (díky jeho instalaci má posádka přehled o úrovni radioaktivního zamořením okolí)

- instalace elektricky ovládaného jeřábu typu LPG-300 s ramenem ve tvaru obráceného písmene „L“ a nosností 300 kg na zádi levého boku trupu, přímo před nákladovými vraty (pouzdro s bubnem lana tohoto jeřábu se nachází přímo mezi vzpěrami hlavního podvozku)

- rozšířené vnější osvětlení instalací jednoho přistávacího/pojížděcího světlometu typu FPP-7 na pravobok spodní části trupu, přímo před příďový podvozek, a jednoho vyhledávacího světlometu typu FR-9 na vrchol palubního jeřábu typu LPG-300 (ten spolu s trojicí světlometů typu PRF-4, z nichž dva se nacházejí po stranách břicha trupu, přímo za příďovým podvozkem, a jeden na břichu trupu, přímo za hlavním podvozkem, zajišťuje osvětlení prostoru záchranných prací); možnost dodatečné instalace manuálně ovládaného světlometu typu RSP-45

- instalace pouzdra s dvojicí tandemově uspořádaných bójí s radiomajáky (ty slouží pro označování místa nehody pro potřeby plavidel podílejících se na záchranné operaci) pod koncem ocasního nosníku (další obdobná bóje s radiomajákem - typ Prizyv-M - se, stejně jako v případě modelu Ka-27, nachází v zakončení ocasního nosníku)

- instalace závěsníku typu KD-2-323, na který lze umístit dvě orientační pumy typu OMAB (ty slouží pro označování místa nehody pro potřeby dalších letounů a vrtulníků podílejících se na záchranné operaci), na pravém boku trupu, přímo za hlavním podvozkem (pod nouzovým výstupem)

- instalace více protáhlého odsuvného okénka s vypouklým profilem (na místo plochého) na pravoboku přídě trupu, přímo vedle pracoviště navigátora (úprava zavedená do konstrukce pozdějších sériových strojů)  

Historie:  Se specializovanou modifikací palubního protiponorkového vrtulníku typu Ka-27 (Helix A) pro pátrací a záchrannou činnost na moři se počítalo již od zahájení vývoje tohoto nástupce palubního protiponorkového vrtulníku typu Ka-25PL (Hormone A). Protože práce na projektu pátracího Ka-27 (Helix A), který byl zpočátku znám jako Ka-252PS, probíhaly takřka paralelně s vývojem základního protiponorkového modelu, letové zkoušky prvního exempláře tohoto nástupce pátracího vrtulníku typu Ka-25PS (Hormone C) se rozeběhly již dne 30. srpna 1974, tedy pouhý rok poté, co se první prototyp výchozího bojového modelu Ka-27 (Helix A), který tehdy ještě nesl označení Ka-252, poprvé odlepil od vzletové dráhy. Prototyp Ka-252PS (černá 104) měl ale k budoucímu výrobnímu standardu ještě hodně daleko. Za skutečný prototyp pátracího speciálu Ka-27PS (Helix D) lze považovat až druhý zkušební exemplář (černá 107). Státními zkouškami tento stroj prošel mezi srpnem roku 1978 a únorem roku 1979. Součástí výrobního programu závodu KumAPP z Kumetau, závodu, který od roku 1979 zajišťoval též produkci protiponorkového typu Ka-27 (Helix A), se tento model stal v roce 1980. Sovětské VMF své první vrtulníky typu Ka-27PS (Helix D) převzalo dva roky nato. Do přelomu 80. a 90. let bylo do výzbroje Baltické, Černomořské, Kaspické, Tichooceánské a Severní flotily a výcvikového centra VMF z Očakova zařazeno celkem 40 vrtulníků typu Ka-27PS (Helix D). Kromě pátrání po posádkách havarovaných letadel a ztroskotaných lodí Sovětské VMF tyto stroje používalo též pro vyhledávání kosmických návratových modulů, které přistávaly na hladině moře, a v neposlední řadě též k výcviku pilotů. Pátrací Ka-27PS (Helix D) bylo totiž možné velmi snadno opatřit druhým řízením. Až do poloviny 90. let VMF tyto stroje provozovalo po boku palubních vrtulníků typu Ka-25PS (Hormone C) a „pozemních“ obojživelných vrtulníků typu Mi-14PS (Haze C). Poté se vrtulníky typu Ka-27PS (Helix D) staly jedinými specializovanými vzdušnými prostředky s rotující nosnou plochou Ruského VMF pro pátrací a záchrannou činnost na moři. Pátrací-záchranný Ka-27PS (Helix D) byl ale zařazen, v celkovém počtu 40-ti exemplářů, též do výzbroje pohraničních vojsk (PV). Ty přitom zmíněné stroje provozovaly z celkem devíti základen a používaly je zejména k hlídkování v pobřežních oblastech a u rozlehlých vodních toků. Celkem 24 vrtulníků typu Ka-27PS (Helix D) se dostalo též k několika útvarům VVS. Protože rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, zcela zastavil vývoj perspektivního nástupce vrtulníků řady Ka-27 (Helix) v podobě typu Ka-40, Ruské VMF se na pátrací speciály typu Ka-27PS (Helix D) musí plně spoléhat do dnešních dnů.

Verze:  -

Vyrobeno:  nejméně 104 sériových strojů (40 pro VMF, 24 pro VVS a 40 pro PV)

Nosič:  - letadlové křižníky projektu 1143 Krečet (‘Kiev’ class). Celkem vznikly čtyři plavidla této třídy: Kyjev (ve službě v letech 1975 až 1993), Minsk (ve službě v letech 1978 až 1993), Novorosijsk (ve službě v letech 1982 až 1993) a Admiral Gorškov (ve službě v letech 1987 až 1999). Zatímco z plavidel Kyjev, Minsk a Novorosijsk může operovat až 18 vrtulníků řady Ka-27, na palubu Admirala Gorškova lze umístit až 19 těchto strojů.

- letadlová loď projektu 1143.5 (‘Kuznetsov’ class). Jediné stavebně dokončené plavidlo této třídy, které obdrželo pojmenování Admirál Kuzněcov, bylo do výzbroje VMF zavedeno v roce 1990. Součástí palubní letky této lodě se stalo 18 vrtulníků typu Ka-27 a 2 vrtulníky typu Ka-27PS. Teoreticky lze však na palubu Admirála Kuzněcova umístit až 40 vrtulníků této řady.

Uživatelé:

Ázerbajdžán – Po vyhlášení nezávislosti se na území Ázerbajdžánu nacházely celkem čtyři vrtulníky řady Ka-27 (Helix), dva vrtulníky typu Ka-27 (Helix A) a dva vrtulníky typu Ka-27PS (Helix D), 79. OTAE (samostatná letecká eskadra) VMF Kaspické flotily a čtyři vrtulníky typu Ka-27PS (Helix D) Pohraničních vojsk. Vzdušným silám Ázerbajdžánu se přitom tehdy podařilo zabavit tři vrtulníky typu Ka-27PS (Helix D) Pohraničních vojsk. S ostatními vrtulníky této řady totiž Rusové stihli přelétnout na své území. Všechny tři zabavené vrtulníky typu Ka-27PS (Helix D) přitom operovaly ze základny Kala, nacházející se na Ašperonském poloostrově, poblíž hlavního města Baku. Provoz vrtulníků typu Ka-27PS (Helix D) ale zpočátku zcela znemožňovala nedostupnost pilotů. Prakticky všichni příslušníci Kaspické flotily, kteří po rozpadu SSSR zůstali na území Ázerbajdžánu, totiž odmítli své nové zemi sloužit. Na první kvalifikované piloty si vzdušné síly Ázerbajdžánu musely počkat až do roku 1992. Ázerbajdžánské vzdušné síly přitom své vrtulníky typu Ka-27PS (Helix D) používaly k hlídkování ve vodách Kaspického moře náležících Ázerbajdžánu a stíhání narušitelů hranic státu. Služební kariéra vrtulníků typu Ka-27PS (Helix D) vzdušných sil Ázerbajdžánu ale nebyla dlouhá. Kuli nedostatku náhradních dílů totiž tyto stroje musely být již v roce 1995 uzemněny.

Jemen – V roce 2004 vzdušné síly Jemenu odkoupily od Ukrajinců dva vyřazené vrtulníky typu Ka-27PS (Helix D). Oba zmíněné vrtulníky ale ještě předtím prošly, v prostorách opravárenského závodu ze Sevastopolu, generální opravou a úpravou na ryze transportní stroje. Přitom byly mimo jiné zbaveny též pátracího radiolokátoru, jehož instalace se nacházela od přídí. Důvodem volby právě „námořního“ vrtulníku typu Ka-27PS (Helix D) ze strany vzdušných sil Jemenu, se přitom stala skutečnost, že disponuje lepšími charakteristikami v prostředí s velkou nadmořskou výškou a vysokou teplotou vzduchu než „pozemní“ vrtulníky řady Mi-8MT (Hip H). Domovskou základnou obou jemenských Ka-27PS (Helix D) se stalo letiště, které se nachází poblíž hlavního města Sanaa. Krátkodobě ale působily též z letiště Taizz. Jemenské Ka-27PS (Helix D) se dočkaly i „ostrého“ nasazení, a to při boji s povstalci ve vyprahlých horských oblastech. V rámci zmíněného nasazení sloužily k přepravě šestičlenných skupin plně vyzbrojených výsadkářů a v neposlání řadě též k zásobování bojových skupin působících v horách. Speciálně pro tyto potřeby byly přitom opatřeny dvojicí manuálně, střelci, obsluhovaných pohyblivých 12,7 mm kulometů a nepříliš zdařilou „od ruky“ nastříkanou pouštní kamufláží. Provoz obou jemenských Ka-27PS (Helix D) ale již v roce 2012 zastavil nedostatek náhradních dílů spolu se zanedbanou údržbou.

SSSR/Rusko (VVS) – Do výzbroje Sovětského VVS bylo do počátku 90. let zařazeno celkem 24 vrtulníků typu Ka-27PS (Helix D). Zmíněné stroje se přitom staly součástí vrtulníkového parku 181. OSAE (samostatná smíšená letecká eskadra) z Irkutska (4 ks), 535. OSAP (samostatný smíšený letecký pluk) z Rostova na Donu (4 ks), 300. OSAE z Kaly (4 ks), 185. OVSO z Krymsku (4 ks), 332. OGTBVP z Pribylova (4 ks) a 344. CBP i PLS (centrum bojové přípravy) z Toržoku (4 ks). Po rozpadu SSSR se všechny zmíněné stroje staly součástí výzbroje Ruského VVS.

SSSR/Rusko (VMF) – Do výzbroje Sovětského VMF bylo do počátku 90. let zařazeno celkem 40 vrtulníků typu Ka-27PS (Helix D). Zmíněné stroje se přitom staly součástí vrtulníkového parku 745. OPLVP s domovskou základnou Donskoje (4 ks) Baltické flotily, 859. UC s domovskou základnou Kača (2 ks) Černomořské flotily, 79. OTAE s domovskou základnou Kala (2 ks) Kaspické flotily, 710. OKPLAVP s domovskou základnou Novonežino (4 ks), 209. OPLVP s domovskou základnou Novonežino (12 ks) a 317. OSAP s domovskou základnou Jelizovo (4 ks) Tichooceánské flotily, 830. OKPLVP s domovskou základnou Severomorsk-2 (4 ks) a 38. OKPLVP s domovskou základnou Severomorsk-2 (4 ks) Severní flotily a 555. instruktorsko-výzkumného protilodního smíšeného leteckého pluku z Očakova (4 ks). Po rozpadu SSSR všechny vrtulníky typu Ka-27PS (Helix D) ze stavu Černomořské flotily a výcvikového centra z Očakova připadly osamostatněné Ukrajině. Ostatní byly zařazeny do výzbroje Ruského VMF.

SSSR/Rusko (PV) – Do výzbroje Sovětských Pohraničních vojsk (PV) bylo do počátku 90. let zařazeno celkem 40 vrtulníků typu Ka-27PS (Helix D). Zatímco osm z nich se stalo součástí vrtulníkového parku 7. OAE (samostatná letecká eskadra) působící na zálivu Providenija, zbylé byly rozděleny, po čtyřech exemplářích, mezi 12. OUAP ze Stavropolu, 11. OAP (samostatný letecký pluk) z Vladivostoku, 15. OAP z Jelizova, 16. OAP z Jižního Sachalinska, 20. OAE z Rakvere, 24. OAE z Oděsy, 25. OAE z Nivenskoje a ?. OAE z Kaly. Vyjma tří strojů, které zabavily Ázerbájdžánci, byly všechny zmíněné vrtulníky po rozpadu SSSR zařazeny do stavu Ruských PV. Ruské PV přitom vrtulníky typu Ka-27PS (Helix D) používá zejména k hlídkování v pobřežních oblastech a u rozlehlých vodních toků.

Ukrajina – Rozpadem SSSR, k němuž došlo v roce 1991, Ukrajinci získali celkem 6 vrtulníků typu Ka-27PS (Helix D) ze stavu několika útvarů Černomořské flotily Sovětského VMF. Zatímco dva z nich se nacházely u 859. UC (výcvikové centrum) z Kači (2 ks), zbylé čtyři tyto stroje byly součástí vrtulníkového parku 555. instruktorsko-výzkumného protilodního smíšeného leteckého pluku z Očakova. Naproti tomu všech osm vrtulníků typu Ka-27PS (Helix D) Pohraničních vojsk (PV), které se nacházely u 24. OAE z Oděsy (4 ks) a 12. OUAP ze Stavropolu (4 ks), byly krátce po rozpadu SSSR přelétnuty do Ruska. Až do roku 1997 byly dva vrtulníky typu Ka-27PS (Helix D) bývalé Černomořské flotily Sovětského VMF provozovány společnou rusko-ukrajinskou jednotkou se střídavým velením. Poté je Rusové ponechali Ukrajincům, výměnou za jinou techniku. Provoz ukrajinských vrtulníků typu Ka-27PS (Helix D) po celou dobu sužovaly potíže ekonomického rázu. V roce 2009 se proto na inventáři Ukrajinského námořnictva nacházel již jediný provozuschopný Ka-27PS (Helix D). Ten byl navíc krátce nato, na jaře roku 2014, zkonfiskován novou Krymskou vládou.

Posádka:    pilot a druhý pilot/navigátor

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117KM s max. výkonem po 2 200 hp

Radar:        pátrací impulsní dopplerovský radiolokátor typu Osminog-PS (‘Splash Drop’), instalovaný uvnitř polokapkovitého krytu nacházejícího se pod přídí trupu. Zatímco plovoucí objekt s RCS 2 až 5 m² je tento typ radaru schopen za stavu moře 3 detekovat na vzdálenost 8 km, plovoucí objekt s RCS 10 až 30 m² dokáže za těch samých podmínek odhalit na vzdálenost 10 km. Bouřková oblaka je pak schopen detekovat (při letu ve výškách mezi 200 m a 3 000 m) na vzdálenost 30 až 50 km.

Vybavení:   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol (dvě drobné antény s tvarem trojúhelníku instalované po jedné na „střeše“ pilotní kabiny a na hřbetu koncové části ocasního nosníku)

Kapacita:    12 osob nebo náklad do celkové hmotnosti 3 000 kg (např. 12 šestimístných nafukovacích záchranných člunů typu PSN-6AM, dva pětimístné záchranné čluny typu LAS-6M-3, záchranné vesty typu NP-2A a záchranné kontejnery s oblečením, léky a potravinami), přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 4,52 x 1,30 x 1,32 m

Výzbroj:       dvě orientační pumy typu OMAB, přepravované na závěsníku typu KD-2-323 nacházejícím se na pravém boku trupu přímo za hlavním podvozkemm

Poslední úpravy provedeny: 3.5.2015