Kamov Ka-50Š

Typ:  pokročilá modifikace taktického útočného vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A) uzpůsobená pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení tanků a jiných obrněných vozidel protivníka a ničení vrtulníků a jiných pomalých vzdušných cílů

Odlišnosti od typu Ka-50 (Hokum A):

- instalace elektro-optického zaměřovacího systému typu I-251V Škval, který v sobě sdružuje TV zaměřovač s laserovým dálkoměrem-značkovačem cílů, uvnitř prosloužené špice trupu (u předchozího modelu byla instalace tohoto zařízení umístěna uvnitř vystouplého hranatého krytu, který se nacházel pod špicí trupu)

- instalace stabilizovaného kulovitého pouzdra (s průměrem 640 mm) elektro-optického zaměřovacího systému typu Samšit-50, který v sobě sdružuje termovizní systém francouzské značky SAGEM a TV zaměřovač s laserovým dálkoměrem-značkovačem cílů, pod špicí trupu

- instalace nevelkého pouzdra s čočkovitým tvarem antény radiolokátoru typu Arbalet nad rotorovou hlavou

- instalace vylepšeného obranného systému

- modifikovaný pilotážně-navigační komplex – jeho součástí se stal též systém satelitní navigace

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny – jeho součástí se staly tři barevné multifunkční displeje (MFD) a přilbový zaměřovač typu Ščel-V s noktovizními brýlemi

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o protizemní ŘS typu Ch-25ML (AS-12B Kegler) a PLŘS krátkého dosahu typu R-73 (AA-11A Archer)

Historie:  Odpovědí na americký program AAH (Advanced Attack Helicopter), z něhož vzešel úspěšný bitevní vrtulník typu Hughes AH-64 Apache, ze strany SSSR se staly útočné vrtulníky typu Mi-28 (Havoc A) a Ka-50 (Hokum A). Dle původního zadání mělo jít, stejně jako typ AH-64 Apache, o stroje uzpůsobené pro činnost za dne a za dobrých meteorologických podmínek. Protože byl ale takto koncipovaný bitevní vrtulník shledán za bezperspektivní, na konci 70. let, když se vývoj obou zmíněných strojů ještě nacházel v počáteční fázi, VVS přišlo s požadavkem na schopnost vedení bojové činnosti za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci. Tuto schopnost měla přitom vrtulníkům typu Mi-28 (Havoc A) a Ka-50 (Hokum A) zajistit instalace TV zaměřovače, který pracuje i za nízké úrovně osvětlení (např. za záře hvězd), systému nočního vidění, IČ senzoru a radiolokátoru. Důvodem volby tolika různých typů senzorů se přitom stala skutečnost, že každý z nich má své klady a zápory. Tak např. za pomoci IČ čidla je možné sledovat pouze tepelnou stopu cíle. Za pomoci radiolokátoru lze zase jen obtížně určit typ odhaleného cíle s malými rozměry, jakými jsou např. tanky či bojová vozidla. Kromě toho jej lze rušit. Jako první měl být do zbraňového systému vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A), původně známého jako V-80, začleněn TV zaměřovač pracující za nízké úrovně osvětlení. Důvodem tohoto rozhodnutí se přitom stala skutečnost, že poskytuje vyobrazení cíle, které se nejvíce ztotožňuje s jeho skutečnou podobou. Zmíněný TV zaměřovač vešel ve známost jako Merkurij a jeho maketou byl opatřen druhý a třetí prototyp vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A), V-80.02 (bílá 011) a V-80.03 (bílá 012). Instalace zmíněné makety se přitom nacházela na hřbetu špice trupu, přímo před pilotní kabinou. S TV zaměřovačem typu Merkurij ale počítal též konkurenční typ Mi-28 (Havoc A) a v neposlední řadě též bitevní letoun typu Su-25T (Frogfoot C). Prakticky současně konstrukční kancelář NPO Geofyzika pracovala též na IČ senzoru typu TpSPO-V. Toto zařízení nejprve, v roce 1986, prošlo zkouškami na speciálně upraveném vrtulníku typu Mi-24V (Hind E). Poté, v roce 1990, byl jeho maketou opatřen poslední, pátý prototyp vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A), V-80.05 (žlutá 012). Instalace makety IČ senzoru typu TpSPO-V se přitom nacházela na špici trupu, přímo nad okénkem optiky zaměřovacího systému typu Škval. Protože ale oba zmíněné systémy vykazovaly mizernou spolehlivostí, výnosem ze dne 14. prosince 1987 byl nakonec vrtulník typu Ka-50 (Hokum A) do výrobního programu závodu Progress (č.116) z Arseněva zaveden v modifikaci uzpůsobené pro činnost za dne a za dobrých meteorologických podmínek. Tato první sériová modifikace vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A) byla ale již od počátku považována pouze za přechodové řešení do doby,  než se podaří dokončit vývoj senzorového vybavení nezbytného pro působení za nočních podmínek. Identicky byl přitom rozdělen též vývoj konkurenčního vrtulníku typu Mi-28 (Havoc A), který měl ale tvořit pouze zálohu pro případ, kdyby se vývoj typu Ka-50 (Hokum A) nepodařilo dotáhnout do zdárného konce. Protože mezitím vyšlo najevo, že „noční“ TV zaměřovače představují slepou uličkou ve vývoji, v 90. letech se do středu pozornosti JSC N.I. Kamova dostaly IČ zaměřovače. Tento typ senzoru se přitom měl stát součástí modifikovaného elektro-optického zaměřovacího systému typu Škval. Úvodní projekt „noční“ modifikace vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A) s instalací takto modifikovaného zaměřovacího systému typu Škval spatřil světlo světa již v roce 1993. Mezitím, v roce 1991, se ale rozpadl SSSR a Rusko zachvátala těžká ekonomická krize. Díky tomu se vývoj zmíněného zaměřovacího systému začal potýkat s nedostatečným financováním, což vedlo k jeho průtahům. Z tohoto důvodu se JSC N.I. Kamova v polovině 90. let rozhodla „noční“ modifikaci vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A) prozatímně opatřit obdobným zaměřovacím systémem zahraniční výroby. Protože se tento záměr setkal se souhlasem ze strany Ruské vlády, v polovině 90. let JSC N.I. Kamova mohla uzavřít kontrakt s francouzským výrobcem avioniky Thomson-CSF na dodávku několika exemplářů IČ zaměřovače typu Victor. Jeden z nich byl přitom demonstrován, v kontejnerovém provedení, na moskevské airshow MAKS 95, která se konala v srpnu roku 1995, v podvěsu druhého sériového Ka-50 (bílá 020). Zmíněný IČ senzor značky Thomson-CSF se nakonec stal, spolu s laserovým dálkoměrem-značkovačem cílů a TV zaměřovačem, součástí elektro-optického zaměřovacího systému typu Samšit-50, prvního produktu tohoto typu z dílny uralského závodu UOMZ. Všechny kanály systému Samšit-50, TV, IČ a laserový, byly přitom umístěny, stejně jako u všech následujících produktů značky UOMZ, uvnitř kulovitého stabilizovaného otočného pouzdra s vysokou rychlostí otáčení. Díky tomu všechny zmíněné kanály vykazovaly velmi širokým zorným polem. Instalací kulovitého otočného pouzdra zaměřovacího systému Samšit-50 byl přitom, v roce 1997, opatřen první sériový exemplář vrtulníku typu Ka-50 (žlutá 18). Zmíněné otočné kulovité pouzdro konkrétně zaujalo pozici nad špicí trupu, přímo nad okénkem zaměřovacího systému typu Škval. Takto modifikovaný vrtulník Ka-50 (žlutá 18) vešel ve známost pod označením Ka-50Š a do oblak se poprvé vydal dne 4. března 1997. Poté byl předán 344. CBP (centrum bojové přípravy) z Toržoku. Zde pak působil v součinnosti s vrtulníkem Ka-50 (bílá 20). Krátce nato, dne 16. března téhož roku, ale odcestoval do Abu-Dhabi, na airshow IDEX 97. Zde setrval do 20. dne toho samého měsíce. Za tuto časovou periodu přitom vykonal několik předváděcích letů, jejichž součástí se staly též střelby za pomoci kanónu, neřízených raket a PTŘS. Kromě zaměřovacího systému Samšit-50 ale „noční“ Ka-50Š počítal též s modifikovaným obranným systémem, palubním radiolokátorem a digitální mapou. Následně jediný prototyp tohoto modelu prošel úpravami. Asi nejvíce zřetelnou změnou se stalo prohození pozice zaměřovacích systémů typu Škval a Samšit-50. Zatímco hranatý kryt systému typu Škval byl přesunut přímo do špice trupu, kulovité pouzdro systému typu Samšit-50 se nyní nacházelo pod špicí trupu. Změnami ale prošlo též avionické vybavení a přístrojové vybavení pilotní kabiny. Jeho součástí se přitom mimo jiné stala též trojice barevných MFD. Zbraňový arsenál prototypu Ka-50Š byl navíc rozšířen o protizemní ŘS typu Ch-25ML (AS-12B Kegler) a PLŘS krátkého dosahu typu R-73 (AA-11A Archer). Svůj veřejný debut si takto modifikovaný jediný prototyp vrtulníku typu Ka-50Š odbyl v červnu roku 1999 na výstavě v Nižném Tagilu. Krátce nato, v červnu toho samého roku, zavítal též na moskevskou airshow MAKS 99. Sériové výroby se ale „noční“ Ka-50Š nakonec nedočkal. V roce 2003 totiž VVS i přes předchozí vítězství typu Ka-50 (Hokum A) v konkurzu dalo přednost jednodušeji vybavenému a slaběji vyzbrojenému, zato cenově dostupnějšímu, konkurenčnímu dvoumístnému vrtulníku typu Mi-28N (Havoc B), který není ničím jiným, než „noční“ modifikací „denního“ bitevního vrtulníku typu Mi-28A (Havoc B).

Verze:

Ka-50Š (1997) – původní provedení jediného prototypu vrtulníku typu Ka-50Š s otočným kulovitým pouzdrem elektro-optického zaměřovacího systému typu Samšit-50, který v sobě sdružuje termovizní systém typu Victor francouzské značky Thomson-CSF s TV zaměřovačem a laserovým dálkoměrem-značkovačem cílů, na hřbetu špice trupu a elektro-optickým zaměřovacím systémem typu I-251V Škval uvnitř hranaté gondoly, která se nachází se pod špicí trupu alá Ka-50 (Hokum A)

Ka-50Š (1999) – pozdější provedení jediného prototypu vrtulníku typu Ka-50Š s hranatým okénkem optiky elektro-optického zaměřovacího systému typu I-251V Škval v prodloužené špici trupu, otočným kulovitým pouzdrem elektro-optického zaměřovacího systému typu Samšit-50, který nyní v sobě sdružuje termovizní systém francouzské značky SAGEM s TV zaměřovačem a laserovým dálkoměrem-značkovačem cílů, pod špicí trupu, modifikovaným přístrojovým vybavením uvnitř pilotní kabiny a rozšířenou škálou podvěsné výzbroje o protizemní ŘS typu Ch-25ML (AS-12B Kegler) a PLŘS typu R-73 (AA-11A Archer).

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí prvního sériového exempláře vrtulníku typu Ka-50)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117VMA s max. výkonem po 2 200 hp

Radar:        impulsní dopplerovský víceúčelový RL typu Arbalet, instalovaný uvnitř nevelkého čočkovitého krytu nacházejícího se nad rotorovou hlavou. Toto zařízení zajišťuje výstrahu před letouny a vrtulníky protivníka a v neposlední řadě též před blížícími se PLŘS.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu I-251V Škval (mohutný hranatý kryt s okénkem v čele vybíhající ze špice trupu) a elektro-optický zaměřovací systém typu Samšit-50 (640 mm otočné kulovité pouzdro nacházející se pod špicí trupu). Zatímco systém typu Samšit-50 se sestává z termovizního systému francouzské značky SAGEM, laserového dálkoměru-značkovače cílů a TV zaměřovače, systém typu I-251V Škval v sobě sdružuje TV zaměřovač s laserovým dálkoměrem-značkovačem cílů typu Pričal. Cíl typu tank přitom systém typu Samšit-50 dokáže za nočních podmínek detekovat na vzdálenost 7 km a zaměřit na vzdálenost 4,5 až 5 km. Systém typu I-251V Škval slouží pro vyhledávání a sledování pozemních cílů a navádění PTŘS systému 9K121 Vichr (AT-16 Scallion). Zatímco velké pozemní cíle je schopen identifikovat na vzdálenost 20 až 24 km, stíhací letoun dokáže detekovat na vzdálenost 10 km, tank na vzdálenost 8 km, vrtulník na vzdálenost 6 km.

                  - obranné: výstražný RL systém typu L150 Pastel, výstražný UV protiraketový systém typu L136 Mak-UFM, výstražný laserový systém typu L140 Otklik  a čtyři výmetnice 32-ti klamných IČ/RL cílů typu UV-26 (po dvou ve dvou odnímatelných pouzdrech, připevněných ke koncům pomocného křídla)

Výzbroj:    dálkově ovládané střeliště typu NPPU-80 s jedním pohyblivým 30 mm kanónem typu 2A42 s odměrem 2°30‘ směrem doleva a 9° směrem doprava, elevací +3°30‘, depresí -37° a zásobníkem na 460 nábojů, instalované na pravém boku trupu, v oblasti pod pomocným křídlem, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaná na čtyřech pylonech nacházejících se pod pomocným křídlem a na dvou koncových křídelních závěsnících (ty jsou vyhrazeny pro PLŘS a pouzdra s výmetnicemi klamných cílů) – odpalovací rámy s osmi přepravně-startovacími kontejnery s PTŘS typu 9A4172 protitankového raketového kompletu typu 9K121 Vichr (AT-16 Scallion) (max. 2 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-12B Kegler) (max. 2 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11A Archer) (max. 2 ks), moduly typu Strelec-V se dvěma přepravně-startovacími kontejnery s PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu 9M39 Igla-V (SA-18 Grouse) (max. 2 ks), raketové bloky typu B-8V20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L1 (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 2 ks), 240 mm neřízené protizemní rakety typu S-24B (max. 4 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů), 100 kg pumy typu FAB-100 (max. 4 ks), 120 kg pumy typu FAB-120 (max. 4 ks), 250 kg pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg pumy typu FAB-500 (max. 2 ks), kontejnerové pumy typu RBK-250 (max. 4 ks) a RBK-500 (max. 2 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 4 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 2 ks) a 500 l PTB typu PTB-500 (max. 4 ks)

Poslední úpravy provedeny: 1.12.2014