Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého taktického transportního letounu typu An-12A (Cub)

Určení:  doprava nákladu a vojáků do blízkosti fronty, přeprava a shoz výsadku a nákladu na padácích a odsun raněných

Odlišnosti od letounu An-12A (Cub):

- zvětšená zásoba paliva vestavbou dvou integrálních palivových nádrží s objemem 2 900 l do vnějších částí křídla. To vedlo ke vzrůstu celkového počtu palivových nádrží z 26-ti na 28, celkové zásoby paliva z 15 440 až 16 600 l na 18 240 až 19 500 l a doletu (s max. užitečným zatížením) z 2 690 km na 3 290 km.

- instalace modifikovaného centrálního systému pro plnění palivových nádrží a palivových rozvodů

- modifikovaný systém pro přeplňování palivových nádrží inertním plynem, který zamezuje výbuchu v případě jejich průstřelu, zvýšením počtu tlakových lahví s inertním plynem na šest

- instalace pomocné palubní energetické jednotky (APU) typu TG-16, která zajišťuje dodávky stlačeného vzduchu pro startovací systém pohonných jednotek a elektrické energie pro palubní systémy při stání na zemi s vypnutými motory nebo po výpadku palubních elektrogenerátorů, v překonstruované zadní části levé trupové gondoly, přímo za podvozkovou šachtou. APU typu TG-16 využívá uzavíratelný hřbetní lapač vzduchu a břišní výfukovou trubici. Přístup k zmíněné APU zajišťuje rozměrná servisní krytka. Instalaci APU typu TG-16 obdržely, v rámci generálních oprav, též některé exempláře předchozího modelu An-12A. V souvislosti s instalací APU typu TG-16 byly zrušeny šachty pro dvě osvětlovací pumy, které se nacházely v zadních částech postranních gondol. Ty tento model může přepravovat, v počtu dvou exemplářů, pouze na jednom páru odnímatelných vnějších závěsníků, který se připevňuje k břichu předních částí postranních trupových gondol.

- modifikovaný elektrický systém

- instalace modifikovaného nouzového výstupu na stropě pilotní kabiny se zlepšeným hermetickým utěsněním

- modifikované vybavení nákladové kabiny instalací elektricky ovládaných navijáků typu GL-1500 na místo elektrických ovládaných navijáků typu BL-52 a pásových dopravníků typu TG-12 nebo TG-12M, které slouží k dopravě nákladu k nákladovým vratům při výsadkových operacích

- instalace modifikovaných přístrojových desek na pracovištích pilotů, navigátora a palubního mechanika

- instalace modifikovaného avionického vybavení. Avionika tohoto modelu byla v průběhu výroby dále zdokonalována.

- zesílená konstrukce potahových panelů střední části křídla a podvozku. Tento zásah byl zaveden až do konstrukce pozdějších sériových strojů a umožnil zvýšit max. vzletovou hmotnost z 54 t na 61 t a max. užitečné zatížení z 16 t na 20 t.

- instalace 4 000 hp motorů typu Al-20K. Instalaci motorů typu Al-20K obdržely až letouny z pozdějších výrobních sérií. Pohon letounů z prvních výrobních sérií obstarávaly motory typu Al-20A.

- instalace vyvažovací plošky s větší plochou na odtokové hraně směrového kormidla. Instalaci takto modifikované vyvažovací plošky na odtokové hraně směrovky obdržely až letouny z pozdějších výrobních sérií.

- instalace modifikovaných okének s odsuvnými tabulemi skla na bocích pilotní kabiny. Tento zásah byl zaveden až do konstrukce pozdějších sériových strojů a vedl ke zlepšení výhledu z pilotní kabiny.

- instalace modifikovaných lapačů vzduchu olejového chladiče s rozdělenými vzduchovými kanály na dvě poloviny na břichu motorových gondol. Tento zásah byl zaveden až do konstrukce pozdějších sériových strojů.

Historie:  Zkušenosti, které se podařilo nastřádat v průběhu provozu nejen transportních letounů typu An-12 (Cub) a An-12A (Cub), ale i konstrukčně odvozených dopravních letounů typu An-10 (Cat), konstrukční tým OKB O.K. Antonova na počátku 60. let zužitkoval v konstrukci dalšího vývojového modelu z řady An-12 (Cub). Zmíněný model vešel ve známost jako An-12B (Cub) a díky celé řadě vylepšení měl v porovnání se svým vývojovým předchůdcem v podobě modelu An-12A (Cub) delší technickou životnost, větší nosnost, delší dolet a lepší provozní charakteristiky. Letoun typu An-12B (Cub) se stal součástí výrobního programu závodu č.64 z Voroněže a závodu č.84 z Taškentu. Svého vývojového předchůdce v podobě letounu typu An-12A (Cub) tento model na montážní lince obou zmíněných podniků nahradil v roce 1963. Ve výrobním programu voroněžského závodu č.64 se letoun typu An-12B (Cub) nacházel až do poloviny roku 1968. Poté byla výroba letounů řady An-12 (Cub) ve Voroněži s definitivní platností zastavena. V Taškentu byl letoun typu An-12B (Cub) vyráběn do roku 1967. Poté jej ve výrobním programu závodu č.84 nahradil model An-12BK (Cub).

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista a střelec

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20A nebo Al-20K s max. výkonem po 4 000 hp

Radar:        navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-3 (Look Two), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu Gamma-54T, instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Za pomoci radiolokátoru typu RBP-3 (Look Two) lze stanovit vzdálenost letounu od velkého pozemního objektu vzdáleného až 180 km, resp. 250 km v součinnosti s pozemním navigačním zařízením. Kromě toho zmíněný radiolokátor dokáže podávat informace o kurzu, rychlosti a úhlu snosu letounu.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden noční bombardovací zaměřovač typu NKPB-7 (jeho instalace se nachází v kabině navigátora), jeden noční bombardovací zaměřovač typu AIP-32 (jeho instalace se nachází v kabině navigátora) a jeden střelecký zaměřovač typu KPS-53N nebo KPS-53A (jeho instalace se nachází v kabině střelce)

                   - průzkumné: jeden fotoaparát pro denní snímkování typu AFA-33M/20, AFA-42/50 či AFA-42/75 nebo jeden fotoaparát pro noční snímkování typu NAFA-MK/25, instalovaný v zadní části pravé podvozkové gondoly nebo nad okénkem vetknutým do pravé poloviny zadního segmentu nákladových vrat

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých nestejně vysokých tandemově uspořádaných tyčových antén instalované po jedné před překrytem pilotní kabiny a pod ocasní částí trupu) a výstražný RL systém typu SPO-3 Sirena-3 (po dvou anténách na bocích přední a zadní části trupu)

Kapacita:    91 vojáků, 60 výsadkářů, 85 nosítek s raněnými nebo náklad do celkové hmotnosti 20 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 13,53 m x 3,12 m x 2,40 m

Výzbroj:     dva 23 mm pohyblivé kanóny typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací +60°, depresí -40° a zásobou 350 nábojů na hlaveň, instalované v ocasní střelecké věži typu DB-65U obranného systému typu PV-23U, dvě 80 kg zábleskové pumy typu FOTAB-100-80, dvě 100 kg noční osvětlovací pumy typu NOSAB-100 nebo dvě 100 kg denní osvětlovací pumy typu DOSAB-100, přepravované po dvou na dvou vnějších odnímatelných závěsnících uchycených k břichu předních částí gondol hlavního podvozku, a šest 10 kg barevných značkovacích pum typu COSAB-10, šest 8 kg námořních nočních orientačních pum typu OMAB-25-8N, šest 12 kg námořních denních orientačních pum typu OMAB-25-12D nebo šest radiomajáků typu Štyr či Ogonek, přepravovaných v kazetě typu DJa-SS-AT instalované v šachtě nacházející před záďovou kabinou s pracovištěm střelce

* s max. užitečným zatížením