Antonov An-12BK (‘Cub’)

Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého taktického transportního letounu typu An-12BP (Cub)

Určení:  doprava nákladu a vojáků do blízkosti fronty, přeprava a shoz výsadku a nákladu na padácích a odsun raněných

Odlišnosti od letounu An-12BP (Cub):

- instalace pilotážně-navigačního komplexu typu PNK-1. Součástí zmíněného komplexu je navigační radiolokátor typu Iniciativa-4-100 (Short Horn), navigační počítač typu NVU-BT-1, navigační zařízení typu Privod-V, TKS-P a CSV-1 M-1 a dopplerovský měřič rychlosti a úhlu snosu DISS-5 Trassa-B (později některé exempláře tohoto modelu obdržely instalaci pokročilejšího měřiče typu DISS-013-12BK). Radiolokátor typu Iniciativa-4-100 (Short Horn) přitom nahradil méně výkonný radiolokátor typu RBP-3 (Look Two). Instalace antény radiolokátoru typu Iniciativa-4-100 (Short Horn) se nachází pod novým příďovým břišním polokapkovitým krytem majícím výrazně větší rozměry. Vzhledem k omezenému prostoru v příďové kabině navigátora je část bloků zmíněného radiolokátoru umístěna v kabině pro doprovodný personál, která se nachází mezi pilotní a nákladovou kabinou.

- instalace silnějších 4 250 hp motorů typu Al-20M na místo 4 000 hp motorů typu Al-20K. Instalaci motorů typu Al-20M obdržely až letouny z pozdějších výrobních sérií. Pohon letounů z prvních výrobních sérií obstarávaly motory typu Al-20K.

- instalace modifikovaných záďových nákladových vrat s větší šířkou (o 105 mm). Záďová nákladová vrata tohoto modelu mají shodnou šířku jako nákladový prostor. Po stranách takto modifikovaných nákladových vrat se nacházejí vystouplé protáhlé aerodynamické kryty. Tento zásah byl vnesen též do konstrukce pozdějších sériových exemplářů předchozího modelu An-12BP.

- instalace pomocné palubní energetické jednotky (APU) typu TG-16M, za jejíž pomoci lze spouštět pohonné jednotky ve výškách až do 3 000 m, na místo APU typu TG-16. Instalaci vylepšené APU obdržely v rámci generálních oprav též některé exempláře letounů řady An-12 předchozích verzí.

- modifikované vybavení nákladového prostoru instalací elektricky ovládaných portálových jeřábů s nosností 2,8 t a elektricky ovládaných navijáků s dálkovým ovládáním typu GL-1500B nebo GL-1500DM (na místo elektricky ovládaných navijáků typu GL-1500)

- modifikovaný elektrický systém

- modifikované přístrojové vybavení na palubní desce pilotů

- instalace varovného řečového informátoru typu RI-65B Almaz

- modifikované avionické vybavení náhradou odpovídače typu SOD-57 (Cross Up) odpovídačem typu SO-63 nebo SOM-64 a identifikačního systému „vlastní-cizí“ typu SRO-2M (Odd Rods) identifikačním systémem typu SRO-1P. Takto byla avionika tohoto modelu modifikována až v rámci generálních oprav.

Historie:  Poslední výrobní modifikací středně těžkého čtyřmotorového turbovrtulového taktického transportního letounu typu An-12 (Cub) se stal model An-12BK (Cub). Zmíněný model vycházel z modelu An-12BP (Cub), který byl opatřen instalací dodatečných palivových nádrží pod podlahou nákladového prostoru, a vyznačoval se zejména instalací pilotážně-navigačního komplexu typu PNK-1 vystavěného na navigačním radiolokátoru typu Iniciativa-4-100 (Short Horn). Zmíněný radiolokátor měl v porovnání s radiolokátorem typu RBP-3 (Look Two), kterým byly opatřeny všechny předchozí verze letounu typu An-12 (Cub), znatelně větší dosah a navíc dokázal detekovat i nekontrastní pozemní objekty. Model An-12BK (Cub) navíc řešil potíže s nakládkou a vykládkou některé techniky, které sužovaly předchozí verze letounu typu An-12 (Cub). Některá technika totiž záďovými nákladovými vraty těchto strojů prošla jen ztěží. Toto se týkalo zejména samohybného děla typu SU-85. Naložení a vyložení tohoto pásového vozidla přitom nebylo vůbec možné bez demontáže předních segmentů nákladových vrat, které se vyklápěly směrem do stran dovnitř, což bylo velmi pracné a zdlouhavé. Model An-12BK (Cub) proto obdržel modifikovaná záďová nákladová vrata s větší šířkou (o 105 mm). Takto modifikovaná nákladová vrata se přitom stala též standardem pro letouny typu An-12BP (Cub) z posledních výrobních sérií. Letouny typu An-12BK (Cub) z pozdějších výrobních sérií navíc obdržely motory typu Al-20M, které předchozí verze této pohonné jednotky překonávaly prakticky ve všech charakteristikách, včetně výkonu (4 250 hp vs 4 000 hp). Instalace motorů typu Al-20M přitom letounu typu An-12BK (Cub) umožnila vzlétat s max. užitečným zatížením a plnými palivovými nádržemi. Výkon předchozích modifikací této pohonné jednotky byl totiž pro vzlet s plnými palivovými nádržemi a max. užitečným zatížením nedostatečný. S plnými palivovými nádržemi proto letouny řady An-12 (Cub) nemohly využívat své max. nosnosti. Motory typu Al-20M navíc letounu typu An-12BK (Cub) zajistily lepší charakteristiky při činnosti z letišť nacházejících se ve velkých nadmořských výškách nebo v oblastech s vysokou teplotou vzduchu. Kromě toho měly nižší spotřebu (o 5 % v cestovním režimu, resp. o 7 % ve vzletovém režimu) a hmotnost (o 40 kg) a delší životnost. Změn ale doznalo též vybavení nákladové kabiny a palubní systémy. Prototyp letounu typu An-12BK (Cub) vznikl konverzí letounu An-12 (CCCP-83962 / v.č. 402210) z produkce závodu č.64 z Voroněže a zkouškami prošel v srpnu roku 1966. Produkcí tohoto modelu se zabýval závod č.84 z Taškentu. Ve výrobním programu zmíněného podniku se letoun typu An-12BK (Cub) nacházel v letech 1967 až 1972. Přibližně polovina letounů typu An-12 (Cub) vyrobených v Taškentu odpovídala právě této verzi. Poté výrobní program taškentského závodu č.84 přešel na čtyřmotorový proudový transportní letoun typu Il-76 (Candid).

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista a střelec

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20K s max. výkonem po 4 000 hp nebo Al-20M s max. výkonem po 4 250 hp      

Radar:        navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu Iniciativa-4-100 (Short Horn), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu Gamma-54T, instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“

Vybavení:   - zaměřovací: jeden noční bombardovací zaměřovač typu NKPB-7 (jeho instalace se nachází v kabině navigátora), jeden noční bombardovací zaměřovač typu AIP-32 (jeho instalace se nachází v kabině navigátora) a jeden střelecký zaměřovač typu KPS-53A (jeho instalace se nachází v kabině střelce)

                    - průzkumné: jeden fotoaparát pro denní snímkování typu AFA-33M/20, AFA-42/50 či AFA-42/75 nebo jeden fotoaparát pro noční snímkování typu NAFA-MK/25, instalovaný v zadní části pravé podvozkové gondoly nebo nad okénkem vetknutým do pravé poloviny zadního segmentu nákladových vrat

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých nestejně vysokých tandemově uspořádaných tyčových antén instalované po jedné před překrytem pilotní kabiny a pod ocasní částí trupu) nebo SRO-1P a výstražný RL systém typu SPO-3 Sirena-3 (po dvou anténách na bocích přední a zadní části trupu); některé letouny tohoto typu navíc obdržely instalaci dvou bloků s celkem čtyřmi výmetnicemi 30-ti klamných IČ/RL cílů typu ASO-2B na bocích přední části trupu, přímo pod řadou kulatých okének, nebo dvou bloků s celkem dvanácti výmetnicemi 32-ti klamných IČ/RL cílů na bocích střední části trupu, v oblasti pod kořenem odtokové hrany křídla

Kapacita:   96 vojáků, 58 výsadkářů, 85 nosítek s raněnými nebo náklad do celkové hmotnosti 20 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 13,53 m x 3,12 m x 2,40 m

Výzbroj:     dva 23 mm pohyblivé kanóny typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací +60°, depresí -40° a zásobou 350 nábojů na hlaveň, instalované v ocasní střelecké věži typu DB-65U obranného systému typu PV-23U, dvě 80 kg zábleskové pumy typu FOTAB-100-80, dvě 100 kg noční osvětlovací pumy typu NOSAB-100 nebo dvě 100 kg denní osvětlovací pumy typu DOSAB-100, přepravované po dvou na dvou vnějších odnímatelných závěsnících uchycených k břichu předních částí gondol hlavního podvozku, a šest 10 kg barevných značkovacích pum typu COSAB-10, šest 8 kg námořních nočních orientačních pum typu OMAB-25-8N, šest 12 kg námořních denních orientačních pum typu OMAB-25-12D nebo šest radiomajáků typu Štyr či Ogonek, přepravovaných v kazetě typu DJa-SS-AT instalované v šachtě nacházející před záďovou kabinou s pracovištěm střelce

* s max. užitečným zatížením