Antonov An-12M LL

Typ:  speciální modifikace středně těžkého taktického transportního letounu typu An-12BK (Cub) zastávající roli víceúčelové vzdušné zkušebny

Určení:  ověřování činnosti systému pro zachytávání návratových schránek (s filmovými páskami) průzkumných satelitů snášejících se směrem k zemi na padáku za letu, vystřelovacích sedaček bojových letounů a pomocných palubních energetických jednotek (APU)

Odlišnosti od letounu An-12BK (Cub):

- instalace testovaného zařízení pro zachytávání návratových schránek (s filmovými páskami) průzkumných satelitů snášejících se směrem k zemi na padáku majícího podobu dvou dlouhých výklopných (směrem dopředu dolů) tyčí na koncích navzájem propojených ocelovým lanem na břichu zadní části trupu, na úrovni nákladových vrat

- instalace demontovatelného válcovitého kontejneru s otevřeným „kokpitem“, do kterého se umisťuje testovaná vystřelovací sedačka, na místo ocasní střelecké věže typu DB-65U. Zmíněný kontejner je opatřen ogiválním koncovým aerodynamickým krytem a k zadní části trupu tohoto modelu jej lze připevnit do několika poloh. Díky tomu lze z něho testovanou vystřelovací sedačku vystřelit pod úhlem 0°, 30°, 60°, 90°, 120°, 150° nebo 180° vůči SOP. Na místo kontejneru s vystřelovací sedačkou lze k zadní části trupu tohoto modelu připevnit kontejner s testovanou pomocnou palubní energetickou jednotkou (APU).

- instalace krytů vzduchových chladičů zkušební a záznamové aparatury (s ledvinovitým lapačem vzduchu v čele a ledvinovitým výstupem vzduchu na zádi) po stranách hřbetu zadní části trupu, přímo mezi křídlem a „předkýlem“ SOP

- instalace nevelkých oválných kontejnerů s filmovými kamerami, které slouží k pořizování záznamu zkušebních katapultáží, pod oběma konci křídla

Historie:  Středně těžký čtyřmotorový turbovrtulový taktický transportní letoun typu An-12 (Cub) se stal základem celé řady tzv. vzdušných zkušeben. Zmíněný stroj se totiž pro tuto roli nanejvýš hodil, neboť měl objemný nákladový prostor a značnou nosnost. Jedna z těchto vzdušných zkušeben vešla ve známost jako An-12M LL a vznikla v roce 1986 konverzí letounu An-12BK (rudá 43 / v.č. 8345902) ze stavu VVS. Zmíněný speciál byl provozován zkušebním institutem LII ze Žukovského a zpočátku byl využíván k testování systému, který sloužil k zachytávání návratových schránek (s filmovými páskami) průzkumných satelitů snášejících se směrem k zemi na padáku za letu. Zmíněné zařízení mělo podobu dvou dlouhých výklopných (směrem dopředu dolů) tyčí, které byly uchyceny k břichu zadní části trupu, na úrovni nákladových vrat, a na koncích byly navzájem propojeny ocelovým lanem. Po sklopení zmíněných tyčí směrem dolů letoun An-12M LL prolétnul přímo nad padákem, na kterém se návratová schránka snášela směrem k zemi. Přitom se zmíněný padák omotal kolem lana, které bylo nataženo mezi jejími konci. Obdobné zařízení přitom využíval americký Lockheed JC-130 k zachytávání schránek s filmovými páskami průzkumného hypersonického bezpilotního vzdušného prostředku typu Lockheed D-21. Zmíněné zařízení bylo na letounu An-12M LL testováno až do roku 1989. Mezitím, v roce 1987 byl tento stroj uzpůsoben též k testování vystřelovacích sedaček. Testovaná vystřelovací sedačka se umisťovala do otevřeného „kokpitu“, který se nacházel uvnitř demontovatelného válcovitého kontejneru, jenž se připevňoval k zadní části trupu, na místo obranného střeliště. Zmíněný kontejner bylo přitom k zádi trupu speciálu An-12M LL možné uchytit do několika poloh. Díky tomu bylo možné z něho testovanou vystřelovací sedačku vystřelit pod úhlem 0°, 30°, 60°, 90°, 120°, 150° nebo 180° vůči SOP. To simulovalo různé polohy bojového letounu v okamžiku katapultáže. Na speciálu An-12M LL totiž měly projít zkouškami též vystřelovací sedačky, za jejichž pomoci lze provést bezpečnou katapultáž i při letu v malé výšce na zádech. K záznamu průběhu zkušebních katapultáží sloužila dvojice filmových kamer, která byla instalována uvnitř nevelkých oválných kontejnerů nacházejících se pod konci křídla. K testování vystřelovacích sedaček byl speciál An-12M LL používán až do roku 1997. Mezitím, v květnu roku 1994, bylo poslání speciálu An-12M LL rozšířeno též o testování palubních pomocných energetických jednotek (APU). Na zmíněném stroji zkouškami konkrétně prošla APU typu VD-100M turbovrtulového regionálního dopravního letounu typu Il-114. Instalace zmíněné APU se přitom nacházela uvnitř kontejneru, který měl shodnou konstrukci jako ocasní část trupu letounu typu Il-114 a připevňoval se k zadní části trupu, na místo kontejneru s vystřelovací sedačkou. Letoun An-12M LL umožňoval testovat APU při letu ve výškách 10 000 m rychlostí 250 až 550 km/h IAS a při teplotách -60 °C až +60°C a vlhkosti vzduchu až do 100 %. Simulace vysokých a nízkých teplot zajišťovalo speciální vybavení. K testování APU byl speciál An-12M LL využíván až do roku 1998. Svůj veřejný debut si speciál typu An-12M LL odbyl na výstavě Konversija 91, která se konala v prosinci roku 1991 v Moskvě v rámci VDNCh (Výstava úspěchů národního hospodářství). Tehdy byl zmíněný stroj stále ještě opatřen záchytným zařízením kosmických návratových modulů. Jeho instalace byl totiž později zbaven. Speciál An-12M LL bylo ale možné shlédnout též na airshow MosAeroShow 92 (srpen 1992), MAKS 95 (srpen 1995) a MAKS 97 (srpen 1997), které se konaly v Žukovském. V rámci prezentací na MosAeroShow 92 a MAKS 97 tento stroj vykonal též demonstrační lety, jejichž součástí se stalo vystřelení sedačky s figurínou. Zatímco na MosAeroShow 92 záďový kontejner letounu An-12M LL opustila vystřelovací sedačka typu K-36DM směrem dolů, na MAKS 97 byla ze záďového kontejneru tohoto stroje vystřelena sedačka typu KD-36DM-3,5 pod úhlem 60°. Naproti tomu na MAKS 95 byl letoun An-12M LL prezentován pouze staticky, a to v konfiguraci pro testování APU typu VD-100M.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového An-12BK)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    ?

Pohon:        čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20M s max. výkonem po 4 250 hp

Radar:         navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu Iniciativa-4-100 (Short Horn), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu