Typ:  speciální modifikace lehkého regionálního dopravního letounu typu An-24B/RV (Coke) pro ledovcový průzkum

Určení:  monitorování pohybu ledových ker ve vodách Severního ledového oceánu a měření jejich tloušťky za pomoci radiolokátoru za účelem volby nejvíce vhodné trasy pro plavbu konvojů námořních plavidel s ledoborcem v čele za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci a provádění geologického průzkumu území SSSR

Odlišnosti od letounu An-24B/RV (Coke):

- instalace radiolokátoru s bočním vyzařováním typu Toros uvnitř dvou mohutných 6 m dlouhých doutníkovitých kontejnerů, které jsou uchyceny k bokům střední části trupu, pod úrovní kulatých okének kabiny cestujících. Zatímco do boků a břicha zmíněných kontejnerů jsou vetknuty rozměrné obdélníkové panely z dielektrického materiálu, ze hřbetu jejich zadní části vystupují nevelké kapsovité lapače vzduchu.

- instalace polokulovitého průzoru na hřbetu přední části trupu, na úrovni kabiny letové posádky

- instalace polokulovitých průzorů na místo zadního páru kulatých okének kabiny cestujících

- instalace fotoaparátu neznámého typu za dvířky, které jsou vetknuty do nevelkého polokapkovitého krytu vystupujícího z břicha zadní části trupu, v oblasti mezi kýlovkami

- instalace pracovišť druhého navigátora, operátora radiolokačního komplexu typu Toros a hydrologů v prostoru kabiny cestujících. Posádka tohoto modelu může být až 12-ti členná. Na palubě tohoto modelu se nachází též malá kuchyňka.

- modifikovaný palivový systém vestavbou dalších nádrží do křídla. To sebou přineslo vzrůst zásoby paliva na 5 500 kg.

- instalace modifikovaného navigačního vybavení. Součástí navigačního vybavení tohoto modelu se stal kurzovní systém typu TKS-P, pokročilejší sextant typu SP-1 a navigační počítač typu NVU-BT2.

Historie:  Dvoumotorový turbovrtulový regionální dopravní letoun typu An-24 (Coke) se stal základem hned dvou speciálů pro ledovcový průzkum. První z nich vešel ve známost jako An-24LR Toros a vzešel z výnosu ze dne 12. prosince 1964. K monitorování pohybu ledových ker ve vodách Severního ledového oceánu a měření jejich tloušťky zmíněný speciál využíval radiolokátor s bočním vyzařováním typu Toros. Zmíněný radiolokátor byl instalován uvnitř dvou doutníkovitých kontejnerů, které byly uchyceny k bokům střední části trupu, a umožňoval mapovat dva pásy povrchu o šířce 15 km nebo 30 km. Obraz z radiolokátoru typu Toros byl zobrazován na obrazovce, která se nacházela uvnitř kabiny, a současně byl zapisován na filmový pásek. První exemplář speciálu typu An-24LR Toros vznikl v roce 1966 konverzí letounu An-24B (CCCP-46211 / v.č. 67302902). Státními zkouškami tento stroj prošel mezi 22. zářím a 20. říjnem roku 1967. V průběhu státních zkoušek zmíněný letoun vykonal celkem 25 letů. Provozní zkoušky letounu An-24LR (CCCP-46211) se rozeběhly dnem 13. srpna 1968. Výsledky provozních zkoušek tohoto speciálu byly ale poněkud rozpačité. Zatímco u geologů speciál typu An-24LR Toros vzbuzoval nadšení, námořníci se k tomuto speciálu stavěli spíše odmítavě. Jedním z důvodů toho se stala skutečnost, že byl jeho provoz dražší než provoz obdobného speciálu pro ledovcový průzkum na bázi dvoumotorového pístového dopravního letounu typu Il-14 (Crate). Kromě toho palubní vybavení speciálu typu An-24LR Toros bylo nezbytné ještě doladit. Práce na dolaďování palubního vybavení tohoto stroje se podařilo završit v roce 1970. Následně byly na speciál typu An-24LR Toros přestavěny ještě letouny An-24B (CCCP-46395 / v.č. 07306209) a An-24RV (CCCP-47195 / v.č. 07306202). Státními zkouškami oba zmíněné stroje prošly v roce 1973. Poté byly zavedeny do řadové služby. Letoun An-24LR (CCCP-46211) byl vyřazen z provozu v roce 1994. Letoun An-24LR (CCCP-46395) ten samý rok převzala letecká společnost Bykovo Avia. Zmíněná společnost jej přitom krátce nato, v roce 1996, nechala přestavět na speciál pro kalibrování letištních radionavigačních systémů typu An-24KPA. Naproti tomu letoun An-24LR (CCCP-47195) již v roce 1978 prošel konverzí na pokročilejší speciál pro ledovcový průzkum typu An-24LR Niť.

Verze:  -

Vyrobeno:  tři exempláře (vznikly konverzí dvou letounů typu An-24B a jednoho letounu typu An-24RV)

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    12 osob

Pohon:        dva turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-24T s max. výkonem po 2 820 hp a jeden pomocný proudový motor typu Tumanskij RU-19A-300 s max. tahem 900 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPSN-2N Emblema, instalovaný v přední části trupu, a radiolokátor s bočním vyzařováním typu Toros, instalovaný uvnitř doutníkovitých kontejnerů uchycených k bokům střední části trupu. Radiolokátor typu Toros dokáže mapovat dva pásy povrchu o šířce 15 km nebo 30 km.

Výzbroj:     žádná