Berjev (Antonov) An-30B (‘Clank A’)  

Typ:  vojenská modifikace civilního speciálu pro fotogrametrické snímkování typu An-30A (Clank A)

Určení:  primárně pořizování snímků povrchu země pro kartografické účely a provádění taktického průzkumu, sekundárně přeprava nákladu a osob

Odlišnosti od letounu An-30A (Clank A):

- menší max. vzletová hmotnost (23 t vs 24 t)

- instalace odlišné sestavy fotoaparátů. Nad podlažní průzory tohoto modelu lze umístit fotoaparáty typu AFA-41 (v různých verzích), AFA-42/20 a AFA-54/50-FK, zatímco nad podlažní průzory modelu An-30A lze nainstalovat fotoaparáty typu AFA-41/10, AFA-41/20, AFA-42/20, AFA-TE-55, AFA-TE-70, AFA-TE-100, AFA-TE-200, TAFA a TES.

- instalace radiostanice typu R-832 (R-863)

- instalace radiodálkoměru typu RDS-2S

- instalace identifikátoru typu 020M na místo identifikátoru typu 6201

- instalace odpovídače typu SOM-64M na místo odpovídače typu SOM-72M

- absence navigačního vyhodnocovače typu NVM-FK a výškoměrů typu VM-15K a UVID-30-15K

- rozšířené vybavení o kontejnery typu Vejer s výmetnicemi klamných IČ/RL cílů. Zmíněné kontejnery se umisťují, v počtu dvou exemplářů, na demontovatelné pumové závěsníky typu BD3-34 (s nosností po 500 kg), které jsou uchyceny k okrajům břicha střední části trupu. Kontejnery typu Vejer mají kapkovitý tvar a ploché boky. Každý z nich obsahuje výmetnice na 192 klamných cílů. Zmíněné kontejnery se součástí vybavení tohoto modelu staly až později. Některé exempláře tohoto modelu později obdržely instalaci dvou konformních kontejnerů, každý šesti výmetnicemi 32-ti klamných IČ/RL cílů typu UV-26 (ASO-2V), na bocích trupu.

Historie:  Speciál pro fotogrametrické snímkování typu An-30 (Clank A), který nebyl ničím jiným, než derivátem dvoumotorového turbovrtulového regionálního dopravního letounu typu An-24B (Coke), se dočkal sériové výroby ve dvou variantách, a to civilní An-30A (Clank A) a vojenské An-30B (Clank A). Většina letounů typu An-30 (Clank A) brány závodu č.473 z Kyjeva opustila v civilní úpravě. Civilních An-30A (Clank A) bylo postaveno okolo 80-ti. Produkce vojenské úpravy An-30B (Clank A), která se od té civilní lišila zejména instalací avioniky a fotografického vybavení, se zastavila na cca 45-ti exemplářích. Celkem 33 z nich bylo přitom vyhrazeno pro Sovětské VVS. Z tohoto počtu bylo 9 postaveno pro 151. ODRAE (samostatná dálková průzkumná letka) s domovskou základnou Krasnojarsk, 11 pro 86. ODRAE s domovskou základnou Černovcy, 10 pro 5. ODRAE s domovskou základnou Belaja (od roku 1986 Bratsk a od roku 1989 Tiraspol) a 3. pro OTRAE 2. GNIP (Stání veděcko-výzkumný polygon) s domovskou základnou Kuračatov (Semipalatinsk-21). Posledně uvedená letka přitom letouny typu An-30B (Clank A) využívala k radiačnímu průzkumu. Součástí letadlového parku zmíněných útvarů se kromě letounů typu An-30B (Clank A) staly též transportní letouny typu An-26 (Curl A), a to v počtu jednoho nebo dvou exemplářů. Prvním provozovatelem letounů typu An-30B (Clank A) se stala, v roce 1974, 86. ODRAE. Protože VPD letiště Černovcy mělo délku pouhých 1 450 m, teoretická a praktická příprava prvních posádek letounů typu An-30B (Clank A) 86. ODRAE probíhala na letišti Kalinovka, nacházejícím se poblíž ukrajinského města Vinnica. První piloti letounů typu An-30B (Clank A) původně sloužily u Lvovského transportního pluku a již měly zkušenosti s pilotáží letounu typu An-24 (Coke), z něhož tento stroj vycházel. Protože se letoun typu An-30B (Clank A) z hlediska techniky pilotáže od letounu typu An-24 (Coke) odlišoval jen minimálně, přeškolování pilotů na tento typ probíhalo poměrně hladce. Naproti tomu příprava navigátorů zabrala poměrně dost času. 151. ODRAE, která se v roce 1980 stala součástí Dálkového letectva (DA), první letoun typu An-30B (Clank A) převzala dne 25. ledna 1974. 5. ODRAE začal tyto stroje přebírat od ledna roku 1976. Později se nevelký počet těchto strojů stal též součástí letadlového parku 457. OSAP (samostatný smíšený letecký pluk) s domovskou základnou Alma-Ata. V letech 1980 až 1981 86. ODRAE předala dva letouny typu An-30B (Clank A) 17. OSAP RVSN (Raketová vojska strategického určení) s domovskou základnou Pleseck a jeden letoun toho samého typu konstrukční kanceláři NPO Vzjlot náležící pod MRP (Ministerstvo elektrotechnického průmyslu) a zabývající se vývojem avioniky. NPO Vzljot přitom zmíněný stroj provozovala z letecké základny Jermolino (LIIB). Na domácí půdě byly letouny typu An-30B (Clank A) ze stavu VVS používány zejména k fotogrametrickému snímkování. Za pomoci zmíněných strojů byly pořizovány snímky pro mapové podklady v průběhu jarních a letních měsíců, kdy je pěkné počasí. Tehdy posádky letounů typu An-30B (Clank A) vyráženy na dlouhé služební cesty. Zatímco v evropské části SSSR takové cesty obvykle trvaly 1,5 měsíce, v ostatních regionech tohoto rozlehlého státu zabraly 2 až 3 měsíce, dle počasí. Letouny typu An-30B (Clank A) se účastnily též velkých manévrů VVS. Při velkých vojenských cvičeních byla za pomoci těchto strojů kontrolována efektivita maskování techniky a pořizovány snímky výsledků raketových a pumových útoků. Občasně byly letouny typu An-30B (Clank A) používány též ke kontrole výsledků jaderných zkoušek a kvality maskování důležitých objektů, jakými jsou zbrojovky nebo sklady jaderné munice. Každá z letek provozujících letouny typu An-30B (Clank A) měla na starosti určitou část území SSSR a států tzv. východního bloku. Tak např. 86. ODRAE působila nad územím evropské části SSSR, Maďarska a NDR. Letouny typu An-30B (Clank A) ze stavu 151. ODRAE zase často operovaly z letišť v Bajkonuru a Astracháni v zájmu kosmodromu a GK NII VVS (Státní zkušební institut vojenského letectva). V Bajkonuru byly tyto stroje mimo jiné používány k pořizování snímků startovacích ramp kosmických raket. Ty pak byly porovnávány se shodnými snímky pořízenými z kosmu. Letouny typu An-30B (Clank A) ze stavu VVS ale občasně létaly též v zájmu civilního sektoru. Tak např. letouny tohoto typu ze stavu 86. ODRAE byly každé jaro používány k ledovcovému průzkumu na řece Dněstře. Posláním zmíněného průzkumu bylo předcházení záplav v důsledku nahromaděného ledu. Ledové barikády odhalené posádkami letounů typu An-30B (Clank A) byly následně ničeny za pomoci leteckých pum shazovaných frontovými bombardovacími letouny typu Su-24 (Fencer). Za pomoci letounů typu An-30B (Clank A) ze stavu VVS byly občasně pořizovány též snímky významných kulturních památek. V roce 1986 byl zase jeden letoun tohoto typu ze stavu 151. ODRAE použit, spolu s letouny typu An-2 (Colt) a vrtulníky, k pátrání po ohnisku lesního požáru Tajgy, poblíž Kanska. V tomto případě bylo ale nasazení zmíněného stroje velmi neefektivní, neboť jeho posádka musela ohnisko požáru identifikovat visuálně při letu rychlostí 400 km/h ve výšce 170 až 220 m přes hustý kouř. Letoun typu An-30B (Clank A) se dočkal též nasazení v rámci operací vedoucích k likvidaci následků havárie jaderné elektrárny v Černobylu, ke které došlo dne 26. dubna 1986. Za pomoci jednoho z těchto strojů ze stavu 86. ODRAE zde bylo nasnímkováno okolí zmíněné elektrárny bezprostředně po výbuchu. Zmíněný letoun byl pravděpodobně vůbec prvním letounem, který prolétl přímo nad vybuchlým reaktorem. V roce 1989 byly za pomoci jednoho letounu typu An-30B (Clank A) ze stavu 86. ODRAE nafoceny antény na velvyslanectvích cizích zemí v Moskvě. Večer před tímto letem byla posádka zmíněného letounu přivezena automobilem k velvyslanectví, které měla fotografovat, aby se obeznámila s cílem. Zvláštností zmíněného snímkovacího letu bylo to, že ten den byly uzavřeny všechny vzdušné koridory v okolí Moskvy a že se na palubě letounu, který jej vykonal, nacházel zástupce kontrolních orgánu s pistolí. V případě, že by tehdy došlo k mimořádné události, posádka letounu typu An-30B (Clank A) měla přistát na hladině řeky Moskvy. Letoun typu An-30B (Clank A) se dočkal též nasazení v několika ozbrojených konfliktech. Svůj bojový křest si tento speciál odbyl při sovětské invazi do Afghánistánu (1979 až 1989). Od listopadu roku 1981 se v Afghánistánu postupně v rámci rotace střídaly letouny tohoto typu ze stavu 151. ODRAE, 86. ODRAE i 5. ODRAE. Nad územím Afghánistánu přitom zmíněné stroje provozoval 50. OSAP (samostatný smíšený letecký pluk) s domovskou základnou Kábul. Od podzimu roku 1984 byl počet letounů typu An-30B (Clank A) ve stavu 50. OSAP navýšen na dva a ještě později na tři exempláře. Od března roku 1984 se navíc letouny typu An-30B (Clank A) ze stavu všech tří výše uvedených letek, 151. ODRAE, 86. ODRAE i 5. ODRAE, s jejich posádkami začaly u 50. OSAP obměňovat v ročních intervalech. Občasně tyto stroje operovaly též z letišť v Shindadu a Kandaháru. Odtud ale letouny typu An-30B (Clank A) vzlétaly jen velmi zřídka. Ústředí na zpracování pořízených snímků se totiž nacházelo v Kábulu. Mezi dubnem a červnem roku 1982 letouny typu An-30B (Clank A) nafotily okolo jedné čtvrtiny celého území Afghánistánu, a to v hraničních oblastech s Íránem a Pákistánem. Mezi 14. dubnem a 25. říjnem roku 1984 celkem šest posádek těchto strojů nasnímkovalo celé území Afghánistánu. Přitom bylo vykonáno 382 letů z letišť Kábul a Shindad s celkovou délkou trvání 1 305 h. K fotogrametrickým misím nad Afghánistánem letouny typu An-30B (Clank A) zpočátku vyrážely s instalací jednoho fotoaparátu pro vertikální snímkování typu AFA-42/100, jednoho fotoaparátu pro vertikální snímkování typu AFA-54/50 a dvou fotoaparátů pro šikmé snímkování typu AFA-54/50. Později byly poslední dva uvedené fotoaparáty zaměněny fotoaparáty typu AFA-42/20. Délka snímkovacích letů obvykle dosahovala okolo 6 h. Některé snímkovací lety nicméně trvaly až 7 h. Při snímkovacích letech nad Afghánistánem se letouny typu An-30B (Clank A) původně pohybovaly v malých výškách. V roce 1986 byla nicméně min. letová výška navýšena na 4 000 m. Důvodem toho se stalo masové zavádění amerických přenosných PLŘS typu Stinger do výzbroje vzbouřenců. V roce 1987 byl min. výškový limit při snímkovacích misích navýšen na 5 000 m. Ještě později letouny typu An-30B (Clank A) nad Afghánistánem létaly ve výškách až 9 000 m. Při některých misích se však tyto stroje pohybovaly ve výškách až 10 000 m nebo dokonce ještě výše. Přímou reakcí na masová zavádění přenosných PLŘS do výzbroje vzbouřenců bylo nejen navýšení letové výšky, ale též zavedení výmetnic klamných cílů. Zpočátku letouny typu An-30B (Clank A) využívaly dvojici kontejnerů typu Vejer, každý s výmetnicemi na 192 klamných cílů. Zmíněné kontejnery se přitom umisťovaly na postranní trupové pumové závěsníky. Protože objemné kontejnery typu Vejer měly negativní vliv na rychlost, dolet a směrovou stabilitu, některé exempláře tohoto modelu později obdržely instalaci dvou konformních kontejnerů, každý šesti výmetnicemi 32-ti klamných IČ/RL cílů typu UV-26 (ASO-2V), na bocích trupu. Instalace výmetnic klamných cílů byla přitom prováděna v prostorách leteckého opravárenského závodu (ARZ) č.308, který se nacházel na letišti Ivanovo-Severnyj. Při nasazení v Afghánistánu letouny typu An-30B (Clank A) klamné cíle vystřelovaly v průběhu vzletu a přistání, kdy se nacházely ve výškách menších, než byl max. výškový dosah přenosných PLŘS, v průběhu letu nad lokalitami se stanovišti protiletadlových raketových systémů, a v neposlední řadě též v případě, kdy jejich posádky detekovaly přibližující se PLŘS. V Afghánistánu byly letouny typu An-30B (Clank A) používány nejen k fotogrammetrickému snímkování, ale též k visuálnímu vyhledávání různých cílů, včetně skupin vzbouřenců, ke kontrolám výsledků bombardování, fotografování vytypovaných lokalit pro přistání vrtulníků a vyhledávání sestřelených letadel a vrtulníků. Nasazení letounů typu An-30B (Clank A) v Afghánistánu bylo velmi úspěšné. Dvojice těchto strojů totiž dokázala zastat práci hned celé letky nadzvukových průzkumných letounů typu MiG-21R (Fishbed H). Nasazení zmíněných strojů v Afghánistánu se ale neobešlo též bez bojové ztráty. V Afghánistánu VVS tedy přišlo nejméně o jeden letoun typu An-30B (Clank A). Konkrétně přitom šlo o letoun ze stavu 5. ODRAE (50. OSAP). Zmíněný stroj byl dne 11. března 1985 nějakých 25 km od Kábulu zasažen přenosnou PLŘS. Přitom jeho motor zachvátil požár, který se nepodařilo uhasit. Pokus o nouzové přistání se bohužel nezdařil. Mezitím, v roce 1979, byly dva letouny typu An-30B (Clank A) nasazeny v Angole. Posláním zmíněné mise bylo nasnímkování celého území Angoly za účelem zhotovení nových map. Ty následně nahradily mapy, které předtím vypracovali Portugalci. Vyvolávání pořízených snímků bylo tehdy prováděno jak na zemi, tak i ve vzduchu. Kromě fotogrammetrických prací zde byly letouny typu An-30B (Clank A) tehdy používány k přepravě různého nákladu, včetně potravin. V letech 1986 až 1987 ve vzdušném prostoru Angoly operoval též jeden letoun tohoto typu ze stavu „kábulského“ 50. OSAP. Aby zmíněný letoun příliš nedráždil protivníka vojenským vzezřením, předtím obdržel zbarvení Aeroflotu a civilní registraci CCCP-27205. V roce 1991 byly dva letouny typu An-30B (Clank A) vyčleněny pro nasazení ve válce v Perském zálivu v rámci kontingentu OSN. Ze začlenění letounů typu An-30B (Clank A) do zmíněného kontingentu ale nakonec sešlo. Před rozpadem SSSR, k němuž došlo v roce 1991, se všechny letouny typu An-30B (Clank A) Sovětského VVS nacházely ve stavu tří letek, které náležely pod jeden jediný pluk, jehož domovská základna se nacházela v Tiraspolu. Všechny zmíněné stroje byly ale rozmístěny na celé řadě různých leteckých základen. Po rozpadu SSSR se proto ocitly na území hned čtyř nových států, a to Ruska, Ukrajiny, Moldavy a Kazachstánu. Letouny typu An-30B (Clank A) ze stavu VVS zasáhly do několika ozbrojených konfliktů i po pádu SSSR. V roce 1992 se tak zmíněné stroje zapojily do bojů občanské války v Moldavě. Zde přitom tehdy plnily nejen poslání taktických průzkumných, ale i bombardovacích strojů. Dne 13. března 1992 byl však motor jednoho z nich zasažen střelbou ze země. Posádce se ale tehdy naštěstí podařilo nouzově přistát v Tiraspolu. Dne 2. prosince 1994 byl jeden letoun typu An-30B (Clank A) ze stavu 5. ODRAE dočasně přemístěn na leteckou základnu v Rostově na Donu, aby se mohl zapojit do bojů tzv. první Čečenské války. Nasazení zmíněného letounu v Čečensku se tehdy naštěstí obešlo bez ztráty. V letech 1993 až 1999 byly jednotlivé exempláře letounu typu An-30B (Clank A) používány skupinou ruských vojsk v Tádžikistánu k taktickému průzkumu. Zmíněné stroje přitom operovaly z letecké základy v Dušanbe. V květnu roku 1998 byla 151. ODRAE přetransformována v 182. ODRAO (samostatný dálkový průzkumný letecký oddíl) a spolu se svými čtyřmi letouny typu An-30B (Clank A) přemístěna do Irkutska. Poté, co se součástí letadlového parku 182. ODRAO staly též čtyřmotorové transportní letouny typu An-12 (Cub), byla přejmenována na 181. OAE (samostatná letka). Tomu se stalo dne 1. září 1999. Po roce 1995 byly čtyři letouny typu An-30B (Clank A) dislokovány na letišti Kubinka. Tyto konkrétní čtyři stroje byly přitom předtím uzpůsobeny k provádění inspekčních pozorovacích letů v rámci mezinárodního programu „Open Skies“. 5. ODRAE byla zase v roce 1998 přetransformována v 183. ODRAO. V roce 2010 se 183. ODRAO pozbyl samostatnosti a stal se součástí 7000. letecké základny (Voroněž). Mezi zářím a srpnem roku 1999 letouny typu An-30B (Clank A) ze stavu 181. OAE prováděly taktický průzkum nad územím Dagestánu. Krátce nato letouny tohoto typu ze stavu 181. OAE zasáhly do bojů tzv. druhé Čečenské války. Od srpna roku 1999 do června roku 2003 zmíněné stroje nad územím Čečenska vykonaly 187 průzkumných letů s celkovou délkou trvání 795 h. V prosinci roku 2009 181. OAE pozbyla samostatnosti a byla přemístěna na leteckou základnu Belaja. Všechny letouny typu An-30B (Clank A), které se nacházely na letišti Kubinka, se zase staly součástí letadlového parku 800. letecké základny. V roce 2013 součástí letadlového parku 800. letecké základny byly čtyři letouny typu An-30B (Clank A). Další čtyři tyto stroje tehdy operovaly ze 7000. letecké základny. Další tři letouny typu An-30B (Clank A) se nacházely na letecké základně Belaja. Nevelkým počtem těchto strojů disponovalo též RVSN, VKS (Vojenské kosmické síly) a 1080. letecká základna Gromovo (ex 203. OAE), působící v zájmu 12. Hlavního polygonu Ministerstva obrany. Několik letounů typu An-30B (Clank A) ale tehdy provozovalo též letectvo MVD (Ministerstvo vnitra) z letecké základny Jermolino. Další tři letouny typu An-30B (Clank A) byly tehdy trvale uskladněny, dva ve Voroněži a jeden na letecké základně Belaja. Ukrajina po SSSR zdědila všechny letouny typu An-30B (Clank A) 86. ODRAE. V roce 1994 byly dva z nich předány 10. ORAE s domovskou základnou Borispol. V roce 1996 byla 86. ODRAE zrušena. Tehdy se na inventáři zmíněné letky nacházelo šest letounů typu An-30B (Clank A). Ty byly následně předány letectvu MČS (Ministerstvo pro mimořádné situace) Ukrajiny. MČS zmíněné stroje provozovalo z letecké základny Nežin. V letech 1999 až 2000 Ukrajinské MČS čtyři z nich předalo 10. ORAE, která se v roce 2001 stala součástí 15. vzdušné brigády zvláštního určení, jenž byla zformována na letecké základně Borispol.

Verze:  -

Vyrobeno:  cca 45 sériových strojů

Posádka:    dva piloti, palubní mechanik, navigátor, radista, operátor fotoaparátů a pozorovatel

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-24VT s max. výkonem po 2 820 hp a jeden pomocný proudový motor typu Tumanskij RU-19A-300 s max. tahem 900 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza-M30, instalovaný pod nevelkým polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední částí trupu, přímo před příďovým podvozkem. Instalaci radiolokátoru typu Groza-M30 obdržely jen některé exempláře tohoto stroje až za chodu služby.

Vybavení:   zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu NKPB-7 (jeho instalace se nachází za plochým čelním okénkem příďové kabiny navigátora). Nad průzor fotoaparátu č.2 lze umístit dodatečný bombardovací zaměřovač typu OPB-1R.

                   průzkumné: tři fotoaparáty pro vertikální snímkování, instalované nad tandemově uspořádanými průzory vetknutými do břicha zadní části trupu (č.1 až 3), a dva fotoaparáty pro šikmé snímkování, instalované nad průzory vetknutými do okrajů břicha zadní části trupu (č.4 a 5). Nad podlažní průzory tohoto modelu lze umístit fotoaparáty typu AFA-41 (v různých verzích), AFA-42/20 a AFA-54/50-FK.

                  obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ a dva kontejnery typu Vejer (každý s výmetnicemi 192-ti klamných IČ/RL cílů), přepravované na dvou demontovatelných závěsnících typu BD3-34 uchycených k okrajům břicha střední části trupu, nebo dvě konformní pouzdra (každé s šesti výmetnicemi 32-ti klamných IČ/RL cílů typu ASO-2V), vystupující z boků trupu

Kapacita:    náklad do celkové hmotnosti 3 000 kg