Berjev (Antonov) An-30R (‘Clank’)

Typ:  speciální modifikace taktického průzkumného letounu typu An-30B (Clank A) pro radiační průzkum (RINT)

Určení:  zjišťování radiačního, chemického a biologického zamoření oblastí

Odlišnosti od letounu An-30B (Clank A) v provedení s radarem typu Groza-M30:

- instalace jednoho páru tříbodových závěsníků, na kterých lze přepravovat dvojici RINT kontejnerů typu RR8311-100, po stranách břicha přední části trupu, za úrovní příďového podvozku

- instalace krátkého horizontálního závěsníku s vřetenovitým kontejnerem (s nevelkým kruhovým lapačem vzduchu na přídi a kruhovým výstupem vzduchu na zádi) zařízení, které slouží k odebírání vzorků vzduchu pro analyzátor toxických látek, na levoboku trupu, v oblasti za pilotní kabinou.

- instalace radiačního dozimetru

- instalace speciálního vybavení a pracovních konzol operátorů uvnitř nákladové kabiny

Historie:  V roce 1977 byl zahájen vývoj speciální modifikace dvoumotorového turbovrtulového taktického průzkumného letounu typu An-30B (Clank A) pro radiační, chemický a bakteriologický průzkum. Zmíněný speciál vešel ve známost jako An-30R (Clank) vyznačoval se zejména instalací závěsníků pro RINT kontejnery typu RR8311-100 po stranách břicha přední části trupu. Kontejner typu RR8311-100 vzešel z programu Jak-28RR (Brewer) a měl podobu válcovitého pouzdra s pohyblivou kónickou špicí, které ukrývalo papírový filtr. Na ten se zachytávaly prachové částice ze vzduchu. Vlastní analýza úrovně radiačního zamoření byla prováděna v laboratořích, tedy až po přistání. Identické zařízení přitom kromě letounů typu Jak-28RR (Brewer) a An-30R (Clank) využívaly též letouny typu An-12RCh, An-24RR (Coke) a Jak-25RR (Mandrake) a některé exempláře letounů typu Tu-16 (Badger) a Tu-95K-22 (Bear G). Kromě toho speciál typu An-30R (Clank) obdržel instalaci radiačního dozimetru a zařízení pro analýzu toxických látek v ovzduší. První exemplář tohoto speciálu (CCCP-30001) byl do provozu zařazen v roce 1984. Následně byly na speciál typu An-30R (Clank) přestavěny ještě další dva letouny typu An-30 (Clank). Základem prvního z nich se přitom stal letoun An-30A (CCCP-30055) ze stavu Mjačkovského OAO Středooblastního UGA s domovským letištěm Mjačkovo, které se nachází poblíž Moskvy. Tento konkrétní exemplář speciálu typu An-30R (Clank) vznikl v květnu roku 1986 v Oděsse speciálně pro potřeby operací vedoucích k likvidaci následků havárie jaderné elektrárny v Černobylu, ke které došlo krátce předtím, dne 26. dubna toho samého roku. Zmíněný stroj létal v barvách Aeroflotu a v průběhu služby byl zbaven vřetenovité kontejneru vzorkovacího zařízení detektoru toxických látek, jehož instalace se nacházela na levoboku přední části trupu. Do vzdušných operací nad Černobylem se přitom tehdy zapojil též letoun An-30R (CCCP-30001). Oba zmíněné stroje zde byly používány k odebírání vzorků ze vzduchu za účelem stanovení radiačního zamoření oblasti. Po ukončení zmíněné operace byly odstaveny kuli značné kontaminaci radiací. Letoun An-30A (CCCP-30055) byl následně podroben dekontaminaci a nabídnut k prodeji. Kuli nezájmu ze strany zákazníků byl ale nakonec s definitivní platností odstaven v areálu letiště Mjačkovo. Letoun An-30R (CCCP-30001) byl zase odstaven na letišti Bykovo. Zde postával bez využití až do roku 2002, kdy byl podroben generální opravě, v rámci které obdržel nové motory, a následně prodán. Poslední známý exemplář speciálu typu An-30R (Clank) vznikl konverzí letounu An-30B (30080) ze stavu VVS. Tento stroj se od letounu An-30R (CCCP-30055) mírně odlišuje, a to absencí vřetenovitého kontejneru vzorkovacího zařízení detektoru toxických látek. Tento konkrétní exemplář speciálu typu An-30R (Clank) se v provozu nachází (jako RA-30080) do dnešních dnů. Letoun An-30R (RA-30080) operuje z letecké základny Gromovo, která se nachází nedaleko Petrohradu, a nese bílý kabát a znaky UN. Zmíněný stroj ale létá pouze s jedním kontejnerem typu RR8311-100. Ten je přitom umístěn na levém závěsníku. Na pravém závěsníku tohoto stroje se obvykle nachází rozměrná osvětlovací puma.

Verze:  -

Vyrobeno:  nejméně tři exempláře (všechny vznikly konverzí sériových An-30B)

Uživatelé:  SSSR/Rusko (Aeroflot a VVS)

Posádka:    ?

Pohon:        dva turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-24VT s max. výkonem po 2 820 hp a jeden pomocný proudový motor typu Tumanskij RU-19A-300 s max. tahem 900 kp

Radar:       povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza-M30, instalovaný pod nevelkým polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední částí trupu, přímo před příďovým podvozkem

Výzbroj:    žádná