Antonov An-72P

Typ:  speciální ozbrojená hlídková modifikace taktického transportního letounu typu An-72 (Coaler C) uzpůsobená pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci

Určení:  primárně ochrana teritoriálních vod před ilegálním rybolovem, ilegální migrací, pašeráky a piráty a ostraha státních hranic; sekundárně přeprava osob a nákladu, přeprava a shoz výsadku a záchranná-pátrací činnost

Odlišnosti od letounu An-72 (Coaler C):

- zesílená konstrukce křídla. Tento model totiž operuje v malých výškách nad hladinou moře, kde často dochází ke vzniku turbulencí. Zesílené křídlo přitom obdržely též letouny typu An-72 (Coaler C) a An-74 (Coaler B) z pozdějších výrobních sérií.

- instalace pilotážně-navigačního-střeleckého komplexu typu Černijka. Zmíněný komplex tomuto modelu umožňuje provádět automatický let podle předem zadaných koordinát, vyhledávat a detekovat hladinová plavidla a určovat jejich přesné souřadnice, kurz plavby a rychlost plavby.

- instalace pracoviště radisty v přední části nákladového prostoru, vpravo od vstupu do pilotní kabiny. Kromě toho se v nákladové kabině tohoto modelu nacházejí stanoviště dvou pozorovatelů.

- instalace vyhledávacího TV systému typu OTV-34R uvnitř hranatého krytu (s uzavíratelným obdélníkovým průzorem), který se nachází na břichu přední části levé podvozkové gondoly

- instalace fotoaparátu pro denní boční a šikmé snímkování typu A-86P a fotoaparátu pro noční svislé snímkování typu UV-47

- instalace výmetnice světlic typu SPF-2A. Ty slouží k osvětlení cílů při nočním snímkování.

- instalace zbraňového závěsníku s tvarem obráceného písmene „L“, na kterém lze přepravovat kanónový kontejner typu UPK-23-250, na pravém boku trupu, přímo před podvozkovou gondolou

- instalace jednoho páru zbraňových závěsníků, na kterém lze přepravovat raketové bloky typu UB-32M nebo neřízené pumy do hmotnosti 500 kg, pod náběžnou hranou střední části křídla. Další pumy (čtyři pumy o hmotnosti po 100 kg) lze přepravovat na portálovém jeřábu, který je instalován pod stropem nákladového prostoru. Jejich shoz je prováděn otevřenými záďovými nákladovými vraty.

- instalace jednoho polokulovitého pozorovacího průzoru na levém boku trupu, v oblasti mezi pilotní kabinou a vstupními dveřmi

- instalace jednoho polokulovitého pozorovacího průzoru na pravém boku trupu, v oblasti pod křídlem

Historie:  Dvoumotorový proudový taktický transportní letoun typu An-72 (Coaler C) se stal základem několika speciálů. Jeden z nich nese označení An-72P a primárně slouží k ochraně teritoriálních vod před ilegálním rybolovem, ilegální migrací, pašeráky a piráty a ostraze státních hranic. Tato první a zároveň jediná ozbrojená modifikace letounu typu An-72 (Coaler C) vzešla ze zadání Pohraničních vojsk KGB a vyznačuje se instalací speciálního průzkumného vybavení a tří zbraňových závěsníků, jednoho trupového a dvou křídelních. Zatímco trupový zbraňový závěsník, který se nachází před pravou podvozkovou gondolou, je vyhrazen pro kanónový kontejner typu UPK-23-250, na křídelních závěsnících letounu typu An-72P může přepravovat raketové bloky typu UB-32M nebo neřízené pumy (do hmotnosti 500 kg). Další čtyři neřízené pumy (o hmotnosti 100 kg) tento model může přepravovat na portálovém jeřábu, který se nachází pod stropem nákladové kabiny. Prototyp hlídkového speciálu typu An-72P (žlutá 06) vznikl konverzí posledního, šestého, prototypu letounu typu An-72 (Coaler A) z produkce závodu č.473 z Kyjeva a do oblak se poprvé vydal dne 29. listopadu 1984. K použití výzbroje došlo již za chodu závodních zkoušek. Zbraňové zkoušky se nicméně neobešly bez problémů. Vibrace vyvozované střelbou z kanónu totiž vyhazovaly elektrické jističe na pracovní konzole radisty, která se nacházela v přední části nákladového prostoru, vpravo od vstupu do pilotní kabiny. Následně byly proto zmíněné elektrické jističe přemístěny a současně konstrukce trupu v oblasti uchycení pylonu kanónového kontejneru zesílena. Státní zkoušky prototypu An-72P (žlutá 06) probíhaly na Krymu a Dálném východě a byly završeny doporučujícím stanoviskem pro sériovou výrobu. Podmínkou se samozřejmě stalo odstranění zjištěných nedostatků. Závodní zkoušky prvního sériového An-72P (09-06) se rozeběhly dne 5. dubna 1990 a zpočátku probíhaly na podnikovém letišti charkovského závodu č.135. Tomu mezi 26. a 27. dubnem toho samého roku následovaly střelecké zkoušky na polygonu VMF. V rámci zmíněných zkoušek byla přitom uskutečněna střelba z kanónu i raketových bloků, včetně bombardování. Následující etapa zkoušek letounu An-72P (09-06) probíhala v Petrozavodsku. Široké veřejnosti byl ozbrojený speciál typu An-72P poprvé prezentován v roce 1992, a to na Pařížské Airshow a na MosAeroShow 92. Do roku 2002 brány závodu ChAPO (č.135) z Charkova opustilo celkem 17 sériových An-72P. 13 z nich bylo přitom postaveno ještě před rozpadem SSSR, k němuž došlo v roce 1991. Těchto 13 letounů bylo předáno, spolu s dalšími dvěma stroji, které brány závodu z Charkova opustily v roce 1992, letectvu Pohraničních vojsk KGB. Pohraniční vojska KGB byla přitom v letech 1992 až 2004 známa jako FPS (Federální pohraniční služba). Poté se stala součástí FSB (Federální služba bezpečnosti). Zatímco některé speciály typu An-72P nesly standardní zbarvení Aeroflotu, jiné byly opatřeny taktickou kamufláží. Společným znakem pro všechny letouny typu An-72P (kamuflované i nekamuflované) se stal horizontální rudý pruh na směrovém kormidle (který nesou všechny letouny Pohraničních vojsk). Domovinou nadpoloviční většiny speciálů typu An-72P se staly základny Petropavlovsk-Kamčatskyj (Jelizovo) a Južno-Sachalinsk, které se nacházejí na Dálném východě. Zbylé tyto stroje byly rozmístěny na základnách Joškar-Ola a Alma-Ata. Důvodem dislokace většiny letounů typu An-72P na Dálném východě byly časté průniky japonských rybářských plavidel do ruských teritoriálních vod Tichého oceánu. Až do příchodu speciálů typu An-72P Pohraniční stráž neměla prostředky, kterými by zde mohla proti nelegálnímu rybolovu zakročit. Letouny typu An-26 (Curl) a Jak-40 (Codling) Pohraniční stráže postrádaly totiž výzbroj, zatímco ozbrojené vrtulníky typu Mi-8TV/MTV-2 (Hip) a Mi-24 (Hind) byly příliš pomalé k tomu, aby rychlé a dobře vybavení čluny japonských rybářů dostihly. To samé se přitom týkalo i hlídkových plavidel. Při hlídkových misích se speciály typu An-72P obvykle pohybují ve výškách mezi 500 a 1000 m rychlostí 300 až 350 km/h. Vytrvalost speciálu typu An-72P v tomto letovém režimu přitom činí 5 h a 20 min. Kromě hlídkové činnosti tyto stroje mohou být využívány též k přepravě osob a nákladu a odsunu raněných na nosítkách. K odsunu raněných byly přitom letouny typu An-72P poprvé použity v prvním konfliktu v Čečensku (1994 až 1996). Současně byly v Čečensku k tomuto účelu využívány též letouny typu An-72 (Coaler C) a Il-76 (Candid) ze stavu VVS. Letouny typu An-72P se ale k odsunu raněných za reálných bojových podmínek hodily lépe, neboť byly, na rozdíl od letounů typu An-72 (Coaler C) a Il-76 (Candid) Ruského VVS, které nesly standardní zbarvení Aeroflotu, kamuflované. K vůbec prvnímu ostrému použití zbraní v rámci služební kariéry speciálu typu An-72P došlo dne 21. února 2001. Tehdy hlídkový člun RNS Paghella detekoval neznámý člun japonské výroby v ruských teritoriálních vodách. Protože posádka zmíněného člunu na pokyn k zastavení odpověděla výšením rychlosti, posádka hlídkového člunu RNS Paghella přivolala na pomoc jeden letoun typu An-72P z letecké základny Petropavlovsk-Kamčatskyj (Jelizovo). Jelikož narušitel nereagoval ani na rádiové vysílání ani výstražnou salvu z kanónu typu GŠ-23, následně na něj posádka letounu typu An-72P vypálila několik ran z té samé zbraně. Krátce nato byl ale zmíněný letoun nucen se vrátit zpět na svou domovskou základnu. Díky tomu narušitel unikl. Ne však nadlouho. Ještě ten samý den byl totiž detekován americkým hlídkovým letounem typu EP-3E. Posádka zmíněného letounu tento nález neprodleně nahlásila posádce člunu RNS Paghella. Tentokrát se zmíněný japonský člun kromě toho samého exempláře letounu typu An-72P vydala pronásledovat též korveta RNS Kamčatka. Protože posádka japonského člunu opět odmítala reagovat na varovné výstřely z kanónu, posádka letounu typu An-72P na něj znovu zaútočila. Teprve až poté se kapitán zmíněného japonského plavidla ozval do rádia. Zastavit však odmítal. Počátkem následujícího dne byl zmíněný letoun v pronásledování narušitele vystřídán dalším letounem typu An-72P. Ten samý den kapitán pronásledované japonské lodi navázal kontakt s jednou z ruských hlídkových lodí. Přitom podal hlášení, že se jedná o loď Albatross-101 a že jsou na její palubě ranění a že bojují s požárem. Poté, co se k poškozenému Albatrossu-101 přiblížily ruské lodě Paghella a Kamčatka, ale zmíněné plavidlo náhle změnilo směr a pokusilo se uniknout z ruských teritoriálních vod. Kapitán Albatrossu-101 opět zastavil až po odpálení dalších varovných výstřelů. Krátce nato se zmíněná loď potopila. Její posádka však předtím opustila palubu, načež padla do ruského zajetí. V roce 2013 se na inventáři letectva FSB stále ještě nacházelo nejméně pět letounů typu An-72P. Provozovatelem posledních dvou sériových exemplářů speciálu typu An-72P (15-10 a 16-01) se stala Ukrajinská pohraniční stráž. Zatímco první z nich (15-10) byl Ukrajinské pohraniční stráži předán dne 27. listopadu 1996, ten druhý (16-01) pohraniční stráž Ukrajiny převzala v roce 2002. Domovinou obou zmíněných strojů se stala Oděsa, která se nachází na poloostrově Krym. Ukrajinská pohraniční stráž letouny typu An-72P používala k hlídkové činnosti nad vodami Černého moře. Letouny typu An-72P pohraniční stráže Ukrajiny ale na rozdíl od těch, které provozovalo Ruské FSB, nebyly nikdy použity k ozbrojenému přepadu žádného plavidla. Ukrajinská pohraniční stráž za pomoci těchto strojů plavidla narušitele pouze vyhledávala a naváděna na ně vlastní plavidla. V létě roku 2004 se jeden z letounů typu An-72P Ukrajinské pohraniční stráže zúčastnil cvičení NATO Cooperative Partner. V rámci tohoto cvičení se zmíněný letoun vydal ze své domovské základny, která se nacházela v Oděse, k pobřeží Bulharska, kde splnil zadaný úkol, a následně se vrátil zpět na svou domovskou základnu. Ukrajinská pohraniční stráž ale letouny typu An-72P používala též k poskytování pomoci plavidlům, které se nacházely v nouzi. Tak např. v listopadu roku 2005 posádka jednoho z těchto strojů nalezla poblíž Kerče ztracenou ruskou jachtu a následně k ní navedena nejbližší loď. Provoz obou dvou letounů typu An-72P Ukrajinské pohraniční stráže ale již v roce 2006 zastavil fatální nedostatek financí. Poté byly oba zmíněné stroje na dlouhou dobu odstaveny. V roce 2009 byl jeden z nich vyvezen na Rovníkovou Guineu. Další An-72P byl v lednu roku 2015 předán ukrajinské národní gardě.

Verze:

An-72P – základní výše popsaná sériově vyráběná modifikace letounu typu An-72P

An-72P (exportní) – exportní modifikace letounu typu An-72P s avionickým vybavením izraelské výroby. Součástí vybavení tohoto modelu se stalo nové přístrojové vybavení pilotní kabiny, které bylo založeno na multifunkčních displejích (MFD), pátrací radiolokátor typu EL/M 2022A značky Elta, noční/denní pozorovací systém značky El-Op a komplex pro vedení REB značky Elisra. Instalace kulovité otočné věžičky s optikou pozorovacího systému značky El-Op se přitom nacházela na břichu trupu, přímo za příďovým podvozkem. Součástí podvěsné výzbroje tohoto modelu se staly též pumy s poloaktivním laserovým navedením typu Griffin značky IAI. Jediný exemplář tohoto modelu vznikl konverzí prototypu An-72P (žlutá 06) a svůj veřejný debut si odbyl na airshow Asian Aerospace 94, která se konala v únoru roku 1994 v Singapuru. Protože o tento model nikdo neprojevil zájem, v září roku 2000 byl prototyp An-72P (žlutá 06) všech nainstalovaných izraelských systémů zbaven.

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí šestého prototypu letounu typu An-72 Coaler A) a 17 sériových strojů

Uživatelé:  Rovníková Guinea (1 ks), Rusko (15 ks) a Ukrajina (2 ks)    

Posádka:    dva piloti, navigátor/bombometčík, radista, palubní mechanik a dva pozorovatelé

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Lotarev D-36 s max. tahem po 6 500 kp

Radar:        povětrnostní-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu Buran, instalovaný v přední části trupu

Vybavení:   - průzkumné: vyhledávací TV systém typu OTV-34R (hranatý kryt nacházející se na břichu přední části levé podvozkové gondoly), fotoaparát pro denní boční a šikmé snímkování typu A-86P a fotoaparát pro noční svislé snímkování typu UV-47

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol-2D (dvě drobné antény s tvarem trojúhelníku instalované po jedné na hřbetu příďového dielektrického krytu antény radiolokátoru a na hřbetu koncového trupového aerodynamického krytu, přímo za směrovým kormidlem)

Kapacita:   44 plně vyzbrojených vojáků, 22 výsadkářů, 16 ležících raněných s jedním ošetřovatelem nebo náklad do celkové hmotnosti 5 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 10,50 m x 2,15 m x 2,20 m

Výzbroj:    jeden kanónový kontejner typu UPK-23-250 (jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů), přepravovaný na trupovém závěsníku instalovaném před pravou podvozkovou gondolou, dva raketové bloky typu UB-32M (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) nebo dvě neřízené pumy do hmotnosti 500 kg, přepravované na dvou křídelních závěsnících, a čtyři 100 kg neřízené pumy, přepravované na portálovém jeřábu instalovaném pod stropem nákladového prostoru (jejich shoz je prováděn otevřenými záďovými nákladovými vraty)

poslední úpravy provedeny dne: 4.4.2018