Lavočkin 126

Typ:  frontový stíhací letoun; vývojový derivát letounu typu La-7 (Fin)

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie; sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Odlišnosti od letounu La-7 (Fin):

- instalace nového křídla s laminárním profilem, vystouplými kryty lapačů vzduchu kompresoru pohonné jednotky pod kořeny (v případě podstatně tlustšího křídla modelu La-7 byly tyto lapače včleněny přímo do kořenů náběžné hrany), více ostrou náběžnou hranou bez slotů, větším kladným vzepětím (o 2°), celokovovou kostrou na místo dřevěné a silnějším potahem (ten je ale zhotoven opět z dřevěné překližky) – instalace křídla se navíc nyní nachází na pozici mírně blíže u přídě trupu

- celokovová konstrukce trupu na místo konstrukce smíšené

- instalace nového překrytu pilotní kabiny – ten díky menší délce, více vypouklému hřbetu a menšímu počtu výztuh poskytuje pilotovi lepší výhled (obdobná konstrukce jako v případě modelu Lavočkin „120“)

- modifikovaný interiér kabiny pilota

- vestavba čtyř synchronních 23 mm kanónů typu NS-23S do pod hřbetní část kapoty motoru na místo dvou synchronních 20 mm kanónů typu B-20

Historie:  Krátce poté, co se rozeběhly letové zkoušky experimentálního stíhacího letounu typu „120“, který vznikl sloučením odlehčeného draku stíhače typu La-7 (Fin) s novým křídlem s laminárním profilem, silnějším 1 900 hp pístovým motorem typu AŠ-83 a novou výzbrojí v podobě dvou synchronních 23 mm kanónů typu NS-23S, se S.A. Lavočkin pustil do prací na ještě pokročilejším derivátu výše uvedeného druhoválečného stíhacího letounu typu La-7 (Fin). Ten přitom vešel ve známost jako model „126“ a jeho drak byl, vyjma potahu křídla, zhotoven z duralu. Naproti tomu drak staršího typu, který nesl tovární kód „120“, obdržel smíšenou konstrukci. Druhoválečný model La-7 (Fin) byl pak celodřevěný. Díky takto široké aplikaci kovových konstrukčních materiálů drak letounu typu „126“ vykazoval v porovnání s draky letounů typu La-7 (Fin) a „120“ znatelně menší hmotností. To umožnilo do přídě trupu tohoto stroje zabudovat hned čtyři synchronní 23 mm kanóny typu NS-23S. Naproti tomu výzbroj modelu „120“ tvořil poloviční počet těchto výkonných zbraní. Druhovalečný La-7 (Fin) byl pak vyzbrojen dvěma nebo třemi slabšími 20 mm kanóny typu B-20. Přestože typ „126“ původně počítal též se silnějším 1 900 hp motorem typu AŠ-83, který se předtím stal srdcem modelu „120“, s přihlédnutím na velmi nízkou spolehlivost této nepříliš vydařené pohonné jednotky nakonec obdržel starší, zato osvědčený, 1 850 hp motor typu AŠ-82FN, tedy shodný motor jako letouny řady La-7 (Fin). Tovární zkoušky jediného prototypu letounu „126“ se rozeběhly na konci roku 1945 a byly ukončeny v dubnu roku 1946. Poté tento stroj obdržel spolu s novým továrním kódem „164“ instalaci dvou 170 kp náporových urychlovacích jednotek typu PVRD-430 pod křídlem. Protože vyjma takřka dvojnásobné palebné síly nevykazoval před sériovým La-7 (Fin) v provedení se třemi kanóny typu B-20 prakticky žádnými přednostmi, nakonec nikdy nepřekročil prototypové stádium. Veškeré úsilí vynaložené na vývoj letounu „126“ ale i přesto nepřišlo nazmar. Poznatky získané v průběhu projektování a letových zkoušek jediného prototypu tohoto stroje totiž S.A. Lavočkin následně zužitkoval při návrhu pokročilejšího stíhacího letounu typu „130“ (budoucí La-9 Fritz) s drakem celokovové konstrukce.

Verze:

126 – základní výše popsaná modifikace letounu „126“. Letové zkoušky jediného prototypu tohoto modelu se rozeběhly na konci roku 1945.

164 – experimentální modifikace letounu „126“ s instalací dvou 170 kp náporových urychlovacích jednotek typu PVRD-430 pod křídlem. Jediný exemplář tohoto modelu vznikl konverzí jediného prototypu letounu „126“ a od vzletové dráhy se poprvé odlepil dne 26. června 1946. viz. samostatný text

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Lavočkin 126

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Švecov AŠ-82FN s max. výkonem 1 850 hp

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

Výzbroj:     čtyři synchronní 23 mm kanóny typu NS-23S s celkovou zásobou 290 nábojů, vestavěné do hřbetu přídě trupu

Poslední úpravy provedeny dne: 16.5.2012