Lavočkin UTI La-15 (Lavočkin 180)

Typ:  dvoumístná cvičně-bojová modifikace jednomístného frontového stíhacího letounu typu La-15 (Fantail)

Určení:  výuka bojových pilotů a posluchačů letecké školy techniky létání, ovládání letounu, bojových manévrů, letu ve formacích a navigace v rámci přeškolování na bojový letoun typu La-15 (Fantail), včetně zbraňového výcviku

Odlišnosti od letounu La-15 (Fantail):

- vestavba dvoumístné tandemově uspořádané pilotní kabiny se sedadlem žáka vpředu a sedadlem instruktora vzadu do přední části trupu s nezměněnou délkou na místo jednomístné pilotní kabiny (přední pilotní prostor s pracovištěm žáka se přitom nachází blíže u přídě než jediný pilotní prostor standardní jednomístné modifikace)

- instalace plně zdvojeného řízení

- menší zásoba paliva (870 l na místo 1 060 l) z prostorových důvodů (vestavba druhého pilotního prostoru)

- instalace jediného 12,7 mm kulometu typu UBK v přídi trupu (vpravo od šachty příďového podvozku) na místo tří 23 mm kanónů typu NR-23

Historie:  Protože jednomotorový proudový frontový stíhač typu La-15 (Fantail) vykazoval znatelně odlišnou technikou pilotáže v porovnání se všemi bojovými letouny, které tehdy sloužily u bojových útvarů VVS a PVO, úspěšné zavedení tohoto jednomístného stroje se rozhodně nemohlo obejít bez příslušné cvičně-bojové modifikace s dvoumístnou pilotní kabinou a zdvojeným řízením. Do prací na projektu dvoumístné primárně pro přeškolování pilotů určené modifikace letounu La-15 (Fantail), která vešla ve známost pod továrním kódem „180“, se přitom S.A. Lavočkin pustil již v roce 1949, tedy krátce poté, co byl tento jednomístný stíhací stroj zaveden do sériové výroby. Oba prototypy zmíněného dvoumístného letounu vznikly v prostorách prototypové dílny OKB-301. Jejich základem se staly draky sériových La-15 (Fantail), které pocházely z linky závodu č.21 z Gorkého. Kompletaci prvního z nich se přitom podařilo završit v závěru srpna roku 1949. Závodními zkouškami tento stroj prošel mezi 8. a 29. zářím toho samého roku. Protože dvoumístný model „180“ vykazoval prakticky identickou hmotností jako jednomístný typ La-15 (Fantail), za tímto svým bojovým protějškem nikterak nezaostával ani z hlediska stoupavosti ani z hlediska vzletových a přistávacích charakteristik. Díky většímu čelnímu aerodynamickému odporu překrytu dvoumístné pilotní kabiny byl ale poněkud pomalejší. Jeho max. rychlost (ve výšce 3 000 až 4000 m) totiž nepřesahovala hodnotu 980 km/h, zatímco max. rychlost jednomístného modelu La-15 (Fantail) činila 1 026 km/h. Použití motoru typu RD-500 z prvních výrobních sérií jako pohonné jednotky si zase vyžádalo zavést výškový limit 12 750 m. První sériové RD-500 totiž při chodu na plný tah ve výškách větších než 8 000 m sužovaly problémy s pumpováním, což byl obzvláště nebezpečný jev. Protože vestavba druhého pilotního prostoru sebou přinesla redukci zásoby paliva z 1 100 l na 870 l, dolet modelu „180“ činil pouhých 910 km (na místo 1 170-ti km). Naproti tomu v případě stability a ovladatelnosti byl na tom tento dvoumístný stroj se svým jednomístným protějškem prakticky stejně. Státními přejímacími zkouškami, které byly realizovány pod hlavičkou Státního zkušebního institutu vojenského letectva (GK NII VVS), první prototyp letounu typu „180“ prošel mezi prosincem roku 1949 a únorem roku 1950. Prototyp druhý se do programu státních přejímacích zkoušek zapojil krátce nato. Protože byla mezitím, v roce 1949, produkce letounu La-15 (Fantail) zcela zastavena, po předání pouhých 235-ti exemplářů, dvoumístný model „180“ se nakonec sériový výroby nikdy nedočkal. Po ukončení všech předepsaných zkoušek byly však oba prototypy tohoto stroje předány blíže neuvedeným útvarům VVS. Zde pak zastávaly poslání, ke kterému byly navrženy. Vojenské letectvo přitom tyto stroje provozovalo pod služebním označením UTI La-15.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy (vznikly konverzí sériových La-15)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:        jeden proudový motor typu Jakovlev RD-500 (bezlicenční kopie britského typu Rolls-Royce Derwent V) s max. tahem 1 590 kp

Radar:         žádný

Výzbroj:      jeden 12,7 mm kulomet typu UBK se zásobou 100 nábojů, instalovaný v přední části trupu

 Poslední úpravy provedeny dne: 25.7.2013