Typ:  experimentální modifikace těžkého frontového stíhacího letounu typu Su-27 (Flanker A)

Určení:  prověření způsobilosti letounu typu Su-27 (Flanker) pro činnost z paluby letadlové lodi opatřené tzv. skokanským můstkem

Odlišnosti od letounu Su-27 (Flanker A):

- instalace úchytů se zámky pro palubní přídržné zařízení na trupu (provizorní řešení pro případ nedostupnosti palubních výsuvných zarážek podvozkových kol)

- modifikované ovládání aerodynamických brzd, které zároveň zastávají funkci dvířek předních částí šachet hlavního podvozku. Aerodynamické brzdy tohoto modelu se po vysunutí hlavních podvozků zasouvají, aby nezvyšovaly aerodynamický odpor.

- instalace ovládacího tlačítka podvozkových brzd na rukojeti kniplu

- instalace modifikovaných táhel pro aktivaci vystřelovací sedačky

- instalace záchytného láku brzdícího lana na břichu zadní části trupu, přímo mezi motorovými gondolami. Instalaci zmíněného záchytného háku jediný exemplář tohoto modelu obdržel až za chodu zkušebního programu.

Historie:  Na počátku 80. let byl, v rámci programu letadlových lodí projektu 1143.5 (Kuznetsov class), na letecké základně Novofjodorovka, která se nachází na Krymu, poblíž v Saki, zřízen námořní výcvikový komplex NITKA (Výzkumný, vývojový a výcvikový komplex). Účelem zmíněného zařízení kromě prověření způsobilosti všech zvažovaných letounů pro palubní provoz byl též výcvik palubních pilotů. Součástí komplexu NITKA se nejprve stala poněkud provizorní cvičná startovací rampa typu T-1 s délkou 60 m, šířkou 30 m a výškou 5 m. Později zde byla na místo zmíněné rampy vybudována startovací rampa typu T-2, která měla délku 53,5 m, šířku 17,5 m a výšku 5,6 m a již byla přesnou 1:1 maketou příďové části paluby letadlové lodě projektu 1143.5 (Kuznetsov class). Pro potřeby ověření způsobilosti těžkého stíhacího letounu 4. generace typu Su-27 (Flanker) pro činnost z paluby letadlové lodi opatřené tzv. skokanským můstkem byl upraven třetí prototyp tohoto stroje, který byl znám jako T10-3. Zmíněná vzdušná zkušebna přitom vešla ve známost jako LLT-10T. Úpravy prototypu T10-3 (modrá 310) na vzdušnou zkušebnu LLT-10T měly být završeny v dubnu roku 1982. To mělo umožnit provést kontrolní zkoušky v květnu a zahájit zkoušky na rampě typu T-1 v červnu toho samého roku. Kuli průtahům státních zkoušek letounu typu Su-27 (Flanker B) se ale nakonec práce na vzdušné zkušebně typu LLT-10T nerozeběhly dříve než v červenci roku 1982. Před zahájením letových zkoušek zmíněného stroje vybraní zkušební piloti nacvičili vzlet ze „skokanského můstku“ na simulátoru, která se nacházel na půdě institutu CAGI (Centrální institut aero- a hydrodynamiky). Poté s prototypem LLT-10T vykonali několik standardních vzletů se zapnutým přídavným spalováním na plný tah. Toto totiž nebylo s letounem typu Su-27 (Flanker) nikdy předtím praktikováno. Se zásobou paliva 3 000 kg a vzletovou hmotností 18 000 kg měl prototyp LLT-10T akceleraci jako raketa a po odpoutání od VPD začal stoupat vysokou rychlostí pod úhlem téměř 70°. První takový vzlet prototyp LLT-10T uskutečnil, z VPD letecké základny Žukovskyj, dne 20. července 1982. Osm dní nato, po realizaci tří nebo čtyř vzletů s přídavným spalováním na plný tah, byl prototyp LLT-10T přelétnut ze Žukovského na leteckou základnu Vladimírovka. Zde vykonal další sérii zkušebních vzletů. Poté, dne 16. srpna toho samého roku, byl přelétnut na leteckou základnu Novofjodorovka. Čtyři dny nato zde byl vykonán další vzlet se zapnutým přídavným spalováním na plný tah. Tomu dne 24. srpna 1982 následovala první vysokorychlostní pojížďka za využití výsuvných palubních zarážek podvozkových kol. K prvnímu vzletu z rampy typu T-1 se prototyp LLT-10T vydal dne 28. srpna téhož roku, sedm dní po speciálně upraveném MiGu-29 (Fulcrum A), známém jako Samoljot 918 (či MiG-29KVP). Od rampy se přitom odpoutal při rychlosti 222 km/h po rozjezdu o délce 230 m. Jeho vzletová hmotnost tehdy činila 18 200 kg. Několik dní nato se prototyp LLT-10T od zmíněné rampy odpoutal pod max. povoleným úhlem náběhu. Ke dni 14. září 1982 zmíněný stroj vykonal celkem 17 vzletů z rampy typu T-1. V průběhu první etapy zkušebního programu, která byla završena dnem 17. září toho samého roku, prototyp LLT-10T uskutečnil celkem 27 letů, které potvrdily způsobilost letounu typu Su-27 (Flanker) pro činnost z paluby letadlové lodě opatřené tzv. „skokanským můstkem“. Při vzletové hmotnosti 18 000 kg se prototyp LLT-10T byl schopen od rampy typu T-1 odpoutat při rychlosti 178 km/h po rozjezdu pouhých 142 m. Zkoušen byl přitom i vzlet ze zmíněné rampy v konfiguraci se vzletovou hmotností 21 000 kg. Na rampě typu T-2 již prototyp LLT-10T nebyl testován, neboť mu mezitím vypršela technická životnost. Tímto ale kariéra zmíněného stroje zdaleka neskončila. Pro prototyp LLT-10T se totiž podařilo nalézt nové využití, a to v roli pozemní vzdušné zkušebny lanového brzdícího zařízení. V této souvislosti obdržel instalaci záchytného háku pod zadní částí trupu, přímo mezi motorovými gondolami. Prakticky současně byl záchytným hákem opatřen též letoun MiG-29 (Samoljot 918). K testům brzdícího lanového systému byl ale využíván též letoun MiG-27LL, který vznikl konverzí jednoho ze sériových exemplářů stíhacího-bombardovacího letounu typu MiG-27 (Flogger D). Následně, dne 16. června 1983, prototyp LLT-10T vykonal kontrolní jeden let Žukovském. Teprve až poté byl přepraven do Saki. Sem přitom dorazil dne 23. června toho samého roku. Za pomoci prototypu LLT-10T byla činnost lanového brzdícího systému typu S-2 ověřována pouze při simulovaném přistání, tj. při rolování vysokou rychlostí. Protože byl celý komplex NITKA prohlášen za operačně plně způsobilý až dne 22. července 1983, první dva pokusy o zachycení brzdícího lana prototyp LLT-10T uskutečnil dne 11. srpna toho samého roku. Mezi srpnem a říjnem roku 1983 tento stroj vykonal celkem 32 simulovaných přisání se zachycením brzdícího lana. Prototyp LLT-10T byl ale používán též k testování výsuvných palubních zarážek podvozkových kol. Do října roku 1983 letouny LLT-10T, MiG-29 (Samoljot 918) a MiG-27LL v rámci zkoušek lanového brzdícího systému typu S-2 vykonaly dohromady celkem 174 zachycení brzdícího lana při různých přistávacích hmotnostech (11 000 až 26 000 kg) a různých rychlostech (180 až 240 km/h). Poté, v roce 1984, byl prototyp LLT-10T odstaven na letecké základně Novofjodorovka. Po rozpadu SSSR, k němuž došlo, v roce 1992, se náhle ocitl na území samostatné Ukrajiny. Na zmíněné základně byl skladován bez dalšího využití až do roku 2001, kdy byl sešrotován, tedy vyjma sekce s kokpitem, která byla prodána do ČLR.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí letounu T10-3)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 850 / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Výzbroj:     žádná