Suchoj PT8-4

Typ:  pokročilá modifikace těžkého přepadového stíhacího letounu typu T-47 (T47-1)

Určení:  obrana území státu, zejména důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů, před útokem strategických bombardovacích letounů protivníka

Odlišnosti od letounu T-47 (T47-1):

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o krátkodosahové PLŘS typu K-7L a K-6V – dvě tyto střely se umísťují na závěsníky nacházející se pod křídlem

Historie:  Protože se vývoj krátkodosahových PLŘS typu K-7L a K-6V nacházel ve skluzu, všech deset předsériových exemplářů dvouanténním radarem typu Almaz-7 vybaveného přepadového stíhače typu T-47 již od počátku počítalo, stejně jako prototyp tohoto stroje, s dvojicí 30 mm kanónů typu NR-30 a dvojicí raketových bloků typu ORO-57. Jako vůbec první z této řady byl řízenými střelami vyzbrojen prototyp s továrním kódem PT8-4. Ten přitom vznikl na základě zadání MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu) ze dne 19. listopadu 1957 v prostorách Suchojovi OKB-51 konverzí prvního sériového PT-8, který pocházel z linky novosibirského závodu č.153. V rámci přestavby na prototyp modelu PT8-4 tento letoun nejprve obdržel pouze modifikované křídlo. To přitom bylo, stejně jako křídlo prototypu T-47 (T47-1), opatřeno tzv. „psím zubem“ a křidélky se zmenšenou plochou a rozpětím. Trup s dvojicí nestejně velkých kónických krytů antén střeleckého radaru typu Almaz-7 v horní a dolní části příďového vstupu vzduchu zůstal zatím zcela bez změn. Poté jediný exemplář letounu PT8-4 prošel pozemními zkouškami. Následně, na konci roku 1957, pak tento stroj obdržel též novou příďovou sekci s regulovaným (za pomoci pohyblivého kužele) kruhovým lapačem vzduchu (na místo neregulovaného ledvinovitého) v čele. V této souvislosti byly obě antény radaru typu Almaz-7 přesunuty přímo do útrob pohyblivého regulačního kužele. V souvislosti s plánovanou instalací silnějšího motoru typu AL-7F-1 tento stroj současně obdržel novou oddělitelnou zadní část trupu s mírně zvětšeným průměrem. Tímto se jediný exemplář letounu PT8-4 zcela ztotožnil s modelem T-47 (T47-1) i z hlediska konstrukce trupu. Přestože se součástí zbraňového systému prototypu PT8-4 stala dvojice PLŘS typu K-7L nebo K-6V, obdržel též instalaci dvou 30 mm kanónů typu NR-30 uvnitř kořenů křídla alá T-47 (T47-1). Instalací hlavňové výzbroje přitom nebyl kromě prototypů PT8-4 a T-47 (T47-1) opatřen již žádný další letoun z řady T-3 (T-43/-47). Kromě toho se oba zmíněné letouny, PT8-4 a T-47 (T47-1), staly též jedinými letouny z této řady s tzv. „psím zubem“ na náběžné hraně křídla. Letové zkoušky těchto strojů totiž odhalily, že je tento konstrukční prvek zcela neúčinný. Protože se dodávka plánovaného 9 200 kp motoru typu Al-7F-1 nacházela ve skluzu, zpočátku zkušebního programu jediný exemplář letounu PT8-4  poháněl méně výkonný 8 950 kp model Al-7F. Na zkušební základnu nacházející se v Žukovském byl tento stroj dopraven v lednu roku 1958. Od vzletové dráhy zmíněného letiště se přitom poprvé odlepil dne 21. února téhož roku. Mezitím, výnosem z 15. února 1958, byly závodní zkoušky prototypu PT8-4 začleněny pod tzv. „Program 1“, jehož hlavní náplní se stalo prověření aerodynamiky, výkonnosti a ovladatelnosti tohoto stroje. Protože se v průběhu prvních pěti zkušebních letů, které spadaly pod „Program 1“, vyskytly některé zvláštnosti v chování tohoto stroje, celý „Program 1“ byl následně přerušen dodatečnými zkouškami. Ty přitom vešly ve známost jako „Program 2“ a jejich posláním se stalo studium zmíněných zvláštností. Do konce června roku 1958 jediný exemplář letounu PT8-4 vykonal celkem 33 zkušebních letů (devět z nich spadalo pod „Program 2“). V jejich průběhu byly přitom odzkoušeny celkem čtyři typy regulačních kuželů příďového kruhového vstupu vzduchu. V červnu roku 1958 navíc tento stroj obdržel instalaci silnějšího motoru typu Al-7F-1. Protože tento typ motoru byl tehdy nedostatkovým zbožím, jeho zdrojem se nakonec stal méně pokročilý prototyp T-47 (T47-1). Celý zkušební program letounu PT8-4 se ale neobešel bez mimořádných událostí. V průběhu druhého letu s instalací motoru typu Al-7F-1, který se odehrál dne 4. dubna 1958, totiž došlo k výpadku pohonné jednotky v důsledku předchozí „pumpáže“. Protože se jej nepodařilo opět nahodit, pilot byl nucen provést nouzové přistání. Další mimořádná událost se udála na počátku srpna toho samého roku. V důsledku závady v elektrickém systému tehdy došlo k výpadku ovládání ocasních ploch. Protože v průběhu následného nouzového přistání navíc selhal přistávací padák, prototyp vyjel z přistávací dráhy. Přitom jeho drak utrpěl rozsáhlá poškození. Jelikož byl mezitím, výnosem ze dne 4. června 1958, vývoj střel řady K-7 zcela zastaven, tento tragický let se stal zároveň vůbec posledním letem prototypu PT8-4. Toto však pro tento stroj nepředstavovalo úplný konec, protože se později stal základem jednoho z prototypů pokročilejšího přepadového stíhače typu Su-11 (Fishpot C). Tento typ přepadového stíhače vznikl na základě zadání ze dne 16. dubna 1958 a z konstrukčního hlediska nebyl ničím jiným, než modifikací letounu T-47 (T47-1) se silnějším 10 100 kp motorem typu Al-7F-2 a zcela novým zbraňovým systémem. Jeho součástí se přitom kromě pokročilejšího jednoanténního střeleckého radaru typu RP-11 Orjol (Skip Spin) a datalinku typu Lazur naváděcího systému PVO typu Vozduch-1 staly též dvě střednědosahové PLŘS typu R-8M (AA-3 Anab).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí prvního sériového PT-8)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Ljulka Al-7F-1 s max. tahem 6 240 kp / 9 200 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        jeden střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu Almaz-7. Tento typ radaru využívá dvě antény, a to vyhledávací a zaměřovací. Instalace obou těchto antén se přitom nachází uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu.

Výzbroj:     dva kanóny 30 mm typu NR-30, vestavěné do kořenů křídla, a dvě PLŘS krátkého dosahu s navedením po paprsku střeleckého radiolokátoru typu K-7L nebo K-6V, přepravované na dvou pylonech nacházejících se pod křídlem (oba podtrupové závěsníky jsou vyhrazeny pro přídavné

* 2 180 km/h s dvojící PLŘS pod křídlem

** pouze vypočtený odhad (15 000 m bez přídavného spalování)

Poslední úpravy provedeny dne: 29.12.2012