Suchoj Su-15bis (T-58bis)

Typ:  pokročilá pro činnost v malých výškách optimalizovaná modifikace přepadového stíhacího letounu Su-15TM (Flagon F)

Určení:  primárně obrana území státu, zejména důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů, před útokem strategických bombardovacích letounů protivníka, sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti od letounu Su-15TM (Flagon F):

- instalace silnějších pohonných jednotek typu R-25-300 na místo motorů typu R-13-300

Historie:  Dne 25. února 1971, tedy krátce poté, co byla ukončena první etapa státních zkoušek přepadového stíhače typu Su-15TM (Flagon E/F), Suchojova OKB-51 obdržela technické zadání na modifikaci tohoto nástupce letounu Su-15 (Flagon A/D) s instalací silnějších motorů typu R-25-300 z dílny S.A. Gavrilova na místo původních motorů typu R-13-300. Zatímco motor typu R-13-300 podával v režimu přídavného spalování tah 6 600 kp, tah motoru typu R-25-300 s aktivovaným přídavným spalováním činil 6 850 kp. Ve výškách do 4 000 m bylo však z této pohonné jednotky možné za pomoci režimu tzv. druhého přídavného spalování krátkodobě vymáčknout celých 7 100 kp. Práce na zmíněné modifikaci letounu Su-15TM (Flagon E/F), která vešla ve známost pod továrním označením T-58bis a provizorním služebním označením Su-15bis, se přitom rozeběhly v roce 1972. Základem jediného prototypu letounu Su-15bis (T-58bis) se stal sériový Su-15TM (Flagon F) s modrým trupovým číslem 25 a výrobním číslem 0306. Ten přitom brány závodu č.153 z Novosibirska opustil v první polovině roku 1972. Od vzletové dráhy se jediný prototyp letounu Su-15bis (T-58bis) poprvé odlepil dne 3. července téhož roku. Jeho závodní zkoušky byly přitom ukončeny dnem 20. prosince 1972. Poté, mezi 5. červnem a 10. říjnem 1973, tento stroj prošel zkouškami státními. Za tuto časovou periodu si přitom na své konto připsal dalších 79 zkušebních letů. Díky režimu tzv. druhého přídavného spalování dokázaly motory typu R-25-300 jedinému prototypu letounu Su-15bis (T-58bis) zajistit znatelně vyšší akceleraci a v neposlední řadě též i větší maximální rychlost v malých a středních výškách v porovnání s řadovým Su-15TM (Flagon F). Díky tomu byl tento stroj schopen vést útoky ze zadní polosféry na nízko letící vzdušné cíle, které se pohybovaly rychlostí až do 1 000 km/h. Naproti tomu na dostupu a doletu se instalace zmíněných pohonných jednotek projevila jen mírně. Přestože byl letoun typu Su-15bis (T-58bis) v závěrečné zprávě ze státních zkoušek doporučen pro sériovou výrobu, kuli nízkým výrobním kapacitám závodu, který vyráběl motor typu R-25-300, nakonec nikdy nepřekročil prototypové stádium. Tento typ motoru totiž zajišťoval pohon též frontových stíhacích letounů typu MiG-21bis (Fishbed N/L) a ty se vyráběly ve velkých počtech nejen pro domácí, ale i zahraniční vzdušné síly.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní (vznikl konverzí sériového Su-15TM)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Gavrilov R-25-300 s max. tahem po 4 100 kp / 6 850 až 7 100 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním (tah 7 100 kp může tato pohonná jednotka podávat pouze krátkodobě ve výškách menších než 4 000 m)

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu RP-26 Tajfun-M (‘Twin Scan’), instalovaný uvnitř špice přední části trupu. Zatímco cíle, které se pohybují v horní polosféře, je tento typ radaru schopen odhalit na vzdálenost 65 km, jeho vyhledávací dosah v dolní polosféře činí 15 km. Příslušné zaměřovací dosahy jsou pak 45 km (horní polosféra) a 10 km (dolní polosféra).

Vybavení:  obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M Kremnyj-2M (‘Odd Rods’) (dvě sestavy tří drobných tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břiše přední části trupu přímo před příďovým podvozkem a na břiše zadní části trupu přímo za odtokovou hranou křídla) a výstražný radiolokační systém typu SPO-10 Sirena-3M

Výzbroj:     podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 500 kg - dvě PLŘS středního dosahu typu R-98RM/TM (AA-3 Anab) (jedna ve verzi R-98TM s pasivním IČ a jedné ve verzi R-98RM s poloaktivním RL navedením), přepravované na dvou křídelních závěsnících, a dva kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů), dva raketové bloky typu UB-16-57U (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), dvě protizemní neřízené 240 mm rakety typu S-24, dvě neřízené pumy o hmotnosti 500 kg, čtyři neřízené pumy o hmotnosti 100 kg či 250 kg nebo dvě 600 l přídavné palivové nádrže, přepravované na dvou trupových závěsnících

Poslední úpravy provedeny dne: 13.1.2012