Suchoj Su-17M2D (‘Fitter F’) / S-32M2D

Typ:  pokročilá modifikace taktického stíhacího-bombardovacího letounu typu Su-17M2 (Fitter D)

Určení:  ničení pozemních cílů v hloubce území protivníka v rámci průnikových operací, ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, útoky na hladinové cíle a taktický vzdušný průzkum

Odlišnosti od letounu Su-17M2 (Fitter D):

- instalace silnější, „žíznivější“, větší a těžší pohonné jednotky typu R-29BS-300 na místo motoru typu Al-21F-3 – to si vyžádalo posunout oba páry aerodynamických brzd a obě vodorovné ocasní plochy mírně směrem dozadu (o 100 mm), prodloužit dráhu pohybu regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu (o 130 mm), zvětšit průměr (z 1,55 m na 1,634 m) a zkrátit délku oddělitelné zadní části trupu a zavést určité změny do palivového, hydraulického, elektrického a požárního systému

- instalace modifikované svislé ocasní plochy (SOP) s protaženou náběžnou hranou v podlouhlý „předkýl“ (kompenzace za narušenou stabilitu větším průměrem oddělitelné zadní části trupu)

- instalace modifikovaných vodorovných ocasních ploch (VOP) se zvětšeným rozpětím (o 139 mm)

Historie:  Na počátku 70. let se v SSSR dočkaly sériové výroby hned tři proudovým motorem typu Al-21F-3 poháněné taktické bojové letouny. Konkrétně přitom šlo o jednomotorové stíhací-bombardéry typu MiG-23B (Flogger F) a Su-17M/M2 (Fitter C/D) a dvoumotorové taktické bombardéry typu Su-24 (Fencer A-C). Výrobní závod MMPP Saljut, který zajišťoval produkci těchto výkonných pohonných jednotek, musel tedy uspokojovat potřeby hned tří výrobních linek bojových letounů zároveň. Na to ale jeho výrobní kapacity vzhledem k „masovosti“ produkce zmíněných letounů rozhodně nepostačovaly. Protože byly motory typu Al-21F-3 prioritně určeny pro dvoumotorové taktické bombardéry typu Su-24 (Fencer A-C), produkce jednomotorového stíhacího-bombardéru typu MiG-23B (Flogger F) se nakonec zastavila již v roce 1973, po předání pouhých 24-ti exemplářů. Poté tento stroj ve výrobním programu naradily jeho motorem typu R-29B-300 poháněné deriváty, které vešly ve známost jako MiG-23BN (Flogger F/H) a MiG-27 (Flogger D/J). Přestože byl motor typu R-29B-300 v porovnání s typem Al-21F-3 větší, těžší a „žíznivější“, obdobný osud měl krátce nato potkat i konkurenční letouny řady Su-17 (Fitter). Začleněním pohonné jednotky typu R-29B-300 do pohonného systému těchto jednomotorových strojů by totiž znatelně zjednodušilo logistické zabezpečení frontového letectva, neboť se tento typ motoru mezitím stal srdcem početné flotily frontových bojových letounů řady MiG-23 ve stíhací (MiG-23M Flogger B) i stíhací-bombardovací (MiG-23BN Flogger F/H a MiG-27 Flogger D/J) modifikaci. Kromě toho by tímto došlo k dalšímu uvolnění kapacit výrobního závodu MMPP Saljut. Vývojem motorem typu R-29B-300 (ve verzi R-29BS-300) poháněné modifikace letounu Su-17 (ve verzi Su-17M2 Fitter D) byla přitom OKB P.O. Suchoje pověřena již v roce 1974. Prototyp požadovaného stroje (rudá 01) vešel ve známost pod označením Su-17M2D (S-32M2D) a vznikl konverzí prvního sériového exempláře letounu Su-17M2 (Fitter D). Protože byl motor typu R-29BS-300 v porovnání s typem Al-21F-3 nejen těžší, ale i větší, prototyp letounu Su-17M2D (rudá 01) obdržel též modifikovanou oddělitelnou zadní partii trupu se zvětšeným průměrem. Tento zásah do konstrukce trupu si ale vyžádal posunout aerodynamické brzdy a vodorovné ocasní plochy (se zvětšeným rozpětím) mírně směrem dozadu. Protože měla takto rozšířená zadní část trupu neblahý vliv na stabilitu, současně svislá ocasní plocha (SOP) obdržela protáhlý „předkýl“. Změny se přitom dotkly též regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu a palivového, hydraulického, elektrického a požárního systému. Brány Suchojova experimentálního závodu jediný prototyp letounu Su-17M2D opustil na konci roku 1974 a do oblak se poprvé vydal dne 31. ledna 1975. V průběhu zkoušek, které byly realizovány pod hlavičkou GNIKI VVS, přitom tento stroj vzlétal i z rozbahněných polních letištních ploch na celo-lyžovém podvozku. Letové zkoušky prototypu Su-17M2D ale, co se týká letových výkonů, jenom potvrdily výsledky předběžných výpočtů, neboť za svým předchůdcem v podobě modelu Su-17M2 (Fitter D) díky větší „žíznivosti“ motoru R-29BS-300 a většímu aerodynamickému odporu mírně zaostával v doletu, vytrvalosti a akceleraci. Kromě toho motor typu R-29BS-300 kladl větší nároky na údržbu v porovnání s typem Al-21F-3 a navíc jeho výměna zabírala více času. Z tohoto důvodu VVS letoun typu Su-17M2D odmítlo. I přesto byl nevelký počet těchto strojů do výzbroje VVS přeci jenom zařazen. Sériové Su-17M2D se ale nakonec staly součástí letového parku pouze dvou letek VVS operujících v asijské části SSSR.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sérového Su-17M2) a neznámý počet sériových strojů

Uživatelé:  pouze SSSR/Rusko

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Chačaturov R-29BS-300 s max. tahem 8 300 / 11 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:   - zaměřovací: jeden laserový dálkoměr/značkovač cílů typu Fon-1400 s dosahem 4 km, jeden optický střelecký zaměřovač typu ASP-17 a jeden bombardovací zaměřovač typu PKB-3-17S. Zatímco instalace laserového dálkoměru/značkovače cílů typu Fon-1400 se nachází uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu (za nevelkým hranatým okénkem situovaným přímo pod jeho špicí), oba zmíněné zaměřovače jsou umístěny uvnitř pilotní kabiny.

                   - naváděcí: podvěsný kontejner s povelovou jednotkou typu Delta NG (za její pomoci jsou předávány naváděcí povely protizemní střele typu Ch-23), podvěsný kontejner s laserovým značkovačem cílů typu Prožektor-1 (za jeho pomoci jsou označovány cíle pro protizemní řízené střely typu Ch-25 a Ch-29L) a podvěsný kontejner s pasivním lokátorem typu Metel-1A (za jeho pomoci jsou vyhledávány radiolokační stanice protivníka a naváděny protiradarové řízené střely typu Ch-28). Zatímco kontejnery s povelovou jednotkou typu Delta NG a pasivním lokátorem typu Metel-1A se umisťují na levý vnitřní křídelní zbraňový závěsník, kontejner s laserovým značkovačem cílů typu Prožektor-1 na pravý přední trupový závěsník.

                   - průzkumné: jeden fotoaparát typu AFA-39 s ohniskovou vzdáleností 100 mm uzpůsobený pro pořizování snímků za denní doby při letu ve výšce 500 až 5 000 m rychlostí 500 až 1 500 km/h (jeho instalace se nachází v přední části trupu přímo za pilotní kabinou). Toto zařízení obdržely pouze některé sériové stroje.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M Chrom (‘Odd Rods’) (dvě sestavy tří drobných tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břiše přední části trupu přímo za příďovým podvozkem a na břiše zadní části trupu přímo před náběžnou hranou VOP), výstražný radiolokační systém typu SPO-10 Sirena-3M (jeho anténa se nachází uvnitř horní části náběžné hrany SOP zhotovené z dielektrického materiálu) a aktivní rušič typu SPS-142B (‘Odd Pod’) systému Siren (podvěsné pouzdro tohoto systému se umisťuje na pravý vnitřní křídelní závěsník, zatímco na levý vnitřní křídelní závěsník se současně zavěšuje raketnice typu UB-32A plnící funkci protizávaží)

Výzbroj:     dva 30 mm kanóny typu NR-30 se zásobou 80 nábojů na hlaveň, vestavěné do kořenů křídla, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 3 500 až 4 000 kg, přepravovaná na dvou párech pylonů nacházejících se pod pevnou částí křídla a na dvou tandemově uspořádaných párech pylonů nacházejících se pod trupem – 5 kT taktické jaderné pumy typu iz.224N6 (max. 1 ks) a RN-24 (max. 1 ks), taktické jaderné pumy typu RN-28 (2 ks), protizemní ŘS s povelovým navedením typu Ch-23 (AS-7 Kerry) (max. 2 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25 (AS-10 Karen) (max. 2 ks) a Ch-29L (AS-14 Kedge) (max. 1 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-28 (AS-9 Kyle) (max. 1 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60 (AA-8 Aphid) (max. 4 ks), raketové bloky typu UB-32A (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 6 ks) a B-8M1 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 6 ks), kanónové kontejnery typu SPPU-22 (jeden pohyblivý dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L s možností vychýlení hlavní směrem dolů pod úhlem 30° a zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), neřízené protizemní 250 mm rakety typu S-25 (max. 2 ks), konvenční neřízené pumy o hmotnosti 50 až 500 kg (20 pum typu FAB-100 o hmotnosti 100 kg, 10 pum typu FAB-250 o hmotnosti 250 kg nebo 8 pum typu FAB-500 o hmotnosti 500 kg), zápalné nádrže typu ZAB-500 (max. 4 ks), 800 l PTB typu PTB-800 (max. 4 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 2 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 16.12.2012