Suchoj Su-17M3/M3R/M3P (‘Fitter H’) / S-52/-52R/-52P (Su-19)

Typ:  pokročilá modifikace taktického stíhacího-bombardovacího letounu typu Su-17M2 (Fitter D)

Určení:  ničení pozemních cílů v hloubce území protivníka v rámci průnikových operací, ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení hladinových cílů a taktický vzdušný průzkum

Odlišnosti od letounu Su-17M2 (Fitter D):

- modifikovaná přední část trupu s mírně skloněnou špicí směrem dolů (shodná konstrukce jako u modelu Su-17UM) – to zajistilo lepší výhled z pilotní kabiny směrem dolů (z 9° na 15°) a zároveň umožnilo umístit instalaci snímače rychlosti a úhlu snosu typu DISS-7 pod potah břicha trupu (v této souvislosti široký protáhlý člunovitý kryt s výrazně zploštělým břichem, který se nacházel přímo před šachtou příďového podvozku, nahradil plochý panel z dielektrického materiálu včleněný do potahu břicha trupu)

- instalace přistávacích světlometů na břiše trupu podél šachty příďového podvozku (u modelu Su-17M2 se tyto světlomety nacházely ve křídle)

- plynulý přechod modifikovaného překrytu pilotní kabiny (se zvětšenou šířkou) ve výrazně rozšířenou přední část hřbetní trupové nástavby tvarově se shodující s přední částí hřbetní trupové nástavby cvičně-bojového modelu Su-17UM – ta ukrývá bloky nové avioniky spolu s dodatečnou 250 l palivovou nádrží (v případě typu Su-17UM se zde nachází druhý kokpit) – tímto celková zásoba paliva vzrostla z 3 800 kg na 4 020 kg resp. na 4 880 l)

- instalace nevelké hranaté kýlové stabilizační plošky v ose břicha zadní části trupu

- instalace modifikované svislé ocasní plochy (SOP) se zvětšenou výškou a plochou – toho bylo docíleno instalací vyššího vrcholového dielektrického krytu s více hranatým profilem (tento zásah do konstrukce SOP spolu s instalací výše uvedené kýlovky představuje kompenzaci za narušenou stabilitu vlivem většího objemu přední části hřbetní nástavby)

- instalace jednoho páru zbraňových závěsníků typu PD62-32, na který lze umístit odpalovací lišty typu APU-60-1 krátkodosahových PLŘS s pasivním IČ navedením typu R-60/-60M (AA-8 Aphid), pod náběžnou hranou pevné střední části křídla přímo mezi vnitřním a vnějším párem zbraňových závěsníků typu BD3-57M (tímto celkový počet zbraňových pylonů vzrostl z osmi na deset a nosnost podvěsné výzbroje z 4 000 na 4 250 kg)

- instalace dodatečných úchytů (typu S52-8812-300) předního páru podtrupových zbraňových závěsníků vně původních úchytů – zmíněné závěsníky se na tuto pozici umisťují zejména v případě, pokud slouží pro přepravu protizemních řízených střel s rozměrnými ovládacími plochami

- zvýšená odolnost v boji zavedením pancéřové ochrany pilotní kabiny, výplně palivových nádrží z polyuretanové pěny (ta spolu se systémem pro přeplňování inertním plynem v podobě dusíku, který byl zaveden do konstrukce palivového systému všech letounů řady Su-17 počínaje modelem Su-17M2, zamezuje výbuchu v případě jejich průstřelu) a protipožární ochrany pohonné jednotky a palivového systému (celková hmotnost všech zmíněných systémů přitom činí 195 kg)

- instalace nové vystřelovací sedačky typu K-36D (na místo typu KS-4S-32) z dvoumístného modelu Su-17UM uvnitř pilotní kabiny – ta je schopna zabezpečit nouzové opuštění pilotní kabiny ve všech výškách a letových režimech (včetně vzletu a přistání) při rychlostech větších než 75 km/h

- modifikované zaměřovací vybavení vestavbou výkonnějšího laserového dálkoměru/značkovače cílů typu Kljon-PS do regulačního kuželu příďového kruhového vstupu vzduchu na místo typu Fon-1400 (v této souvislosti nevelké čtyřúhelníkové okénko nacházející se přímo pod jeho špicí nahradilo znatelně větší okénko s tvarem šestiúhelníku) a jednoho universálního střeleckého/bombardovacího optického zaměřovače typu ASP-17B, který spolupracuje s výše uvedeným laserovým dálkoměrem/značkovačem cílů, do pilotní kabiny na místo zaměřovačů typu ASP-17 (střelecký) a PKB-3-17S (bombardovací)

- instalace zaměřovacího modulu typu BSPPU – za jeho pomoci jsou v průběhu přeletu nad pozemním cílem zaměřovány pohyblivé hlavně dvouhlavňových 23 mm kanónů typu GŠ-23L, které se nacházejí uvnitř podvěsných kontejnerů typu SPPU-22

- modifikované navigační vybavení instalací radiovýškoměru typu A031 (na místo typu RV-5) a autopilota typu SAU-22M1 (na místo typu SAU-22M); některé sériové Su-17M4 navíc obdržely instalaci systému dálkové navigace (LORAN) typu A720

- modifikovaný obranný systém záměnou výstražného radiolokačního systému typu SPO-10 Sirena-3M výstražným radiolokačním systémem typu SPO-15L (L006L) Berjoza-L při současné vestavbě dvou výmetnic 6-ti klamných IČ/RL cílů typu KDS-23 do pravého boku hřbetní nástavby (na základě bojových zkušeností z Afghánistánu některé letouny tohoto typu později, po roce 1985, navíc obdržely instalaci dvou nebo čtyř odnímatelných bloků, každý s dvojicí výmetnic 32-ti klamných IČ/RL cílů typu ASO-2I, na hřbetu střední a zadní části trupu podél hřbetní nástavby)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje

- instalace nového záznamníku letových dat, tzv. „černé skříňky“, typu Tester-U (na místo typu SARPP-12GM)

- instalace modifikovaných dvířek příďového podvozku – ty se nyní sestávají pouze z jednoho páru (na místo dvou) dvoudílných dvířek (úprava zavedená do konstrukce všech sériových Su-17M3 počínaje 56. výrobní sérií)

Historie:  Protože si piloti letounů typu Su-17 (Fitter C), Su-17M (Fitter C) a Su-17M2 (Fitter D) často stěžovaly na špatný výhled z pilotní kabiny směrem dolů přes špici přídě trupu, hlavním cílem další vývojové etapy tohoto stíhacího-bombardéru, která následně dala za vznik modelu S-52, se stalo odstranění tohoto nedostatku. S přihlédnutím na výrobní a vývojové náklady se konstrukční tým OKB P.O. Suchoje rozhodl drak letounu S-52 v maximální míře unifikovat s paralelně vyvíjeným dvoumístným cvičně-bojovým modelem S-52U. Oba dva zmíněné letouny, S-52 a S-52U, přitom kromě zcela nové příďové patrie trupu s mírně skloněnou špicí směrem dolů obdržely též nový průzračný překryt pilotní kabiny se znatelně větší šířkou. Ten navíc plynule přecházel ve výrazně rozšířenou a vyvýšenou přední část hřbetní nástavby. Zatímco v případě cvičně-bojového modelu S-52U, který později vešel ve známost pod služebním označením Su-17UM (Fitter E), se zde nacházel druhý pilotní prostor s pracovištěm instruktora, rozšířená přední partie hřbetní nástavby bojového S-52 ukrývala instalaci další palivové nádrže a bloků nové avioniky. Naproti tomu konstrukci střední a zadní části trupu, křídla, ocasních ploch a podvozku oba zmíněné letouny, S-52 a S-52U, přebíraly od svého vývojového předchůdce v podobě modelu Su-17M2 (Fitter D) prakticky bez změn. Jednomístný S-52 kromě toho počítal též s instalací dále zdokonaleného avionického vybavení. Naproti tomu dvoumístný S-52U obdržel osvědčené avionické vybavení z již sériově vyráběného modelu Su-17M2 (Fitter D). S oficiální zelenou se přitom projekty obou dvou zmíněných derivátů letounu Su-17M2 (Fitter D), S-52 a S-52U, setkaly v říjnu roku 1974. Jako první se ale realizace dočkal projekt dvoumístného S-52U, neboť díky tomu, že se výcvik pilotů početné flotily letounů řady Su-17 (Fitter) musel tehdy stále plně spoléhat na pro tento účel zcela nevyhovující stroje Su-7U (Moujik), obdržel vyšší prioritu. První exemplář letounu Su-52 (modrá 92) vešel ve známost jako S52-1 a brány výrobního závodu č.126 z Komsomolska na Amuru opustil na počátku roku 1976. Protože byl vyhrazen pro zkoušky zaměřené na prověření letových charakteristik a ovladatelnosti, obdržel instalaci nekompletního avionického vybavení. Do oblak se tento stroj poprvé vydal dne 30. června 1976, tedy celý rok po prvním exempláři cvičné bojového modelu Su-17UM (Fitter E). Svůj první vzlet přitom vykonal přímo z podnikového letiště komsomolského závodu č.126. Teprve až poté byl přelétnut na zkušební leteckou základu nacházející se v Žukovském. Zde se pak zapojil do programu závodních zkoušek. První vzlet z VPD zmíněné letecké základny a zároveň první vzlet v rámci závodních zkoušek přitom první prototyp letounu S-52 (S52-1) vykonal dne 17. srpna téhož roku. Krátce nato, v polovině září téhož roku, se rozeběhla první etapa státních zkoušek. V lednu roku 1977 se do programu státních zkoušek zapojil též prototyp druhý (modrá 93), který byl znám jako S52-2. Ten byl zase vyhrazen pro zkoušky zbraňového systému, jehož součástí se stal nový laserový dálkoměr a značkovač cílů typu Kljon-PS a nový universální optický zaměřovač typu ASP-17B. První etapu státních zkoušek letounu S-52 zakončil v polovině roku 1977 podpis zprávy, která obsahovala doporučení pro zařazení do sériové výroby a řadové služby. Protože letové zkoušky obou prototypů letounu S-52 sužovaly při letu v konfiguraci s pohyblivými vnějšími částmi křídla v zadní poloze (s max. úhlem náběhu) a při letu nízkou rychlostí problémy se směrovou stabilitou, první z nich později obdržel modifikovanou svislou ocasní plochu se zvětšenou výškou a instalaci nevelké hranaté kýlovky pod zádí trupu. Protože zkoušky takto modifikovaného prototypu S52-1 potvrdily efektivitu zmíněných úprav, kýlovka spolu se SOP se zvětšenou výškou byla následně zavedena též do konstrukce prototypu druhého. Mezi březnem a prosincem roku 1978 pak oba prototypy, S52-1 a S52-2, spolu se dvěma sériovými stroji (modrá 95 a 96) úspěšně prošly druhou etapou státních zkoušek. Mezitím, v roce 1976, se rozeběhla plná produkce. Přestože se Suchojova OKB snažila pro letoun typu S-52 prosadit nové typové označení Su-19, do sériové výroby a řadové služby byl tento stroj nakonec zařazen pod označením Su-17M3 (Fitter H). V letech 1975 až 1981 brány komsomolského závodu č.126 opustilo celkem 488 těchto strojů. Do tohoto počtu je přitom započten i blíže nespecifikovaný počet exemplářů průzkumného-bojového modelu Su-17M3R (S-52R) a SEAD modelu Su-17M3P (S-52P). Poté výrobní program zmíněného podniku plynule přešel na pokročilejší a zároveň poslední model z řady Su-17 v podobě typu Su-17M4 (Fitter K). Přestože VVS první letouny typu Su-17M3 (Fitter H) převzalo již v září 1977, tedy ještě před ukončením státních zkoušek, kuli průtahům s dolaďováním optického zaměřovače typu ASP-17B, který zpočátku vykazoval zcela nevyhovující přesností, byl tento model nakonec oficiálně za operačně plně způsobilý prohlášen až dne 31. července 1981. Na inventáři VVS se letouny typu Su-17M3 (Fitter H) nakonec udržely až do roku 1997. Díky instalaci nového zaměřovacího vybavení, zvýšené odolnosti, modifikovanému kokpitu, který pilotovi poskytoval lepší pracovní podmínky, a vylepšenému obrannému systému měly přitom tyto stroje z hlediska bojové efektivity před svým předchůdcem v podobě typu Su-17M2 (Fitter D) navrch o celých 20 %.

Verze:

Su-17M3 (S-52) – základní modifikace letounu Su-17M3 určená pro ničení pozemních a hladinových cílů v rámci průnikových operací a v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Su-17M3R (S-52R) – dvouúčelová modifikace letounu Su-17M3 zastávající poslání frontového stíhacího-bombardéru a taktického průzkumného stroje. Tento model mohl vykonávat průzkumnou činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i noci do vzdálenost až 400 km od bojové linie. Veškeré průzkumné vybavení letounu Su-17M3R se nacházelo uvnitř mohutného podvěsného doutníkovitého kontejneru typu KKR-1/T, KKR-1/2, KKR-2A nebo KKR-2T, který se umisťoval pod střední část trupu. Zatímco pod vnější křídelní závěsníky se obvykle zavěšovaly 1 150 l přídavné palivové nádrže typu PTB-1150, levý vnitřní křídelní závěsník byl vyhrazen pro vřetenovitý kontejner s aktivním rušičem systému Siren. Na pravý vnitřní křídelní závěsník se pak umisťoval raketový blok typu UB-32A, který zastával funkci protizávaží. Protože se veškeré průzkumné vybavení průzkumného-bojového Su-17M3R nacházelo, jak již bylo řečeno, uvnitř podvěsného kontejneru, od ryze bojového Su-17M3 se tento model odlišoval prakticky pouze instalací nevelkého ovládacího panelu průzkumného vybavení uvnitř pilotní kabiny. Zatímco podvěsný kontejner typu KKR-1/T ukrýval jeden fotoaparát pro vertikální snímkování typu AFA-39 (s ohniskovou vzdáleností 100 mm), jeden panoramatický fotoaparát typu PA-1 (s ohniskovou vzdáleností 9,5 cm a zorným polem 165°), jeden fotoaparát pro noční snímkování typu UA-47, jednu stanici pro vedení základního radiotechnického průzkumu a čtyři kazety typu KDF-38 s 1 000 ks světlic typu FP-100 a jednou výmetnicí typu SFP-2A, uvnitř podvěsného kontejneru typu KKR-1/2 se nacházela jedna TV kamera typu 429-T Čibis a jeden IČ senzor typu Zima spolu s datalinkem, za jehož pomoci bylo možné poskytovat získané snímky pozemním velitelským stanovištím v reálném čase. Naproti tomu podvěsný kontejner typu KKR-2A ukrýval jeden fotoaparát typu AFA-39, jeden fotoaparát typu AP-402 a jeden TV zobrazovací systém. Ve verzi KKR-2T tento podvěsný kontejner zase zastával roli platformy stanice pro vedení podrobného radiotechnického průzkumu typu SRS-13 Tangaž.

Su-17M3P (S-52P) – modifikace letounu Su-17M3 uzpůsobená pro ničení radiolokačních stanic protivníka v rámci umlčování protivzdušné obrany (PVO) protivníka (SEAD). Součástí podvěsné výzbroje tohoto modelu se staly též protiradarové řízené střely s pasivním radiolokačním navedením typu Ch-27PS (AS-12 Kegler) a Ch-58 (AS-11 Kilter). Zatímco prvně uvedenou střelu bylo možné umístit na zbraňové závěsníky letounu Su-17M3P v počtu čtyř exemplářů, těžší a výkonnější střelu typu Ch-58 (AS-11 Kilter) mohl tento stroj přepravovat v jediném exempláři. Naváděcí systém obou zmíněných střel, Ch-27PS (AS-12 Kegler) a Ch-58 (AS-11 Kilter), přitom spolupracoval s pasivním lokátorem typu BA-58 Vyjuga-17 (L086). Ten se nacházel uvnitř odnímatelného konformního kontejneru, který se umisťoval pod trup. Součástí výrobního programu závodu č.126 se letoun typu Su-17M3P stal počínaje 54. výrobní sérií. Do tohoto standardu byly později zpětně dopracovány všechny letouny typu Su-17M3 z předchozích výrobních sérií.

Vyrobeno:  488 sériových strojů

Uživatelé:  Ázerbájdžán, Kazachstán, SSSR, Turkmenistán, Ukrajina a Uzbekistán

Su-17M3

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Ljulka Al-21F-3 s max. tahem 7 800 / 11 200 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:   - zaměřovací: jeden laserový dálkoměr/značkovač cílů typu Kljon-PS s dosahem 8 km, odměrem ±12°, elevací 6° a depresí 30° a jeden optický střelecký/bombardovací zaměřovač typu ASP-17B. Zatímco instalace laserového dálkoměru/značkovače cílů typu Kljon-PS se nachází uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu (za nevelkým hranatým okénkem situovaným přímo pod jeho špicí), zaměřovač typu ASP-17B je umístěn uvnitř pilotní kabiny.

                  - naváděcí: podvěsný kontejner s povelovou jednotkou typu Delta NG (za její pomoci jsou předávány naváděcí povely protizemní střele typu Ch-23), podvěsný kontejner s laserovým značkovačem cílů typu Prožektor-1 (za jeho pomoci jsou označovány cíle pro protizemní řízené střely typu Ch-25 a Ch-29L) a podvěsný kontejner s pasivním lokátorem typu Metel-1A (za jeho pomoci jsou vyhledávány radiolokační stanice protivníka a naváděny protiradarové řízené střely typu Ch-28). Zatímco kontejnery s povelovou jednotkou typu Delta NG a pasivním lokátorem typu Metel-1A se umisťují na levý vnitřní křídelní zbraňový závěsník, kontejner s laserovým značkovačem cílů typu Prožektor-1 na pravý přední trupový závěsník.

                  - průzkumné: jeden fotoaparát typu AFA-39 s ohniskovou vzdáleností 100 mm uzpůsobený pro pořizování snímků za denní doby při letu ve výšce 500 až 5 000 m rychlostí 500 až 1 500 km/h (jeho instalace se nachází v přední části trupu přímo za pilotní kabinou). Toto zařízení obdržely pouze některé sériové stroje.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol (dvě drobné antény s tvarem trojúhelníku umístěné po jedné na břiše přední části trupu přímo před příďovým podvozkem a na břiše zadní části trupu přímo za kýlovou stabilizační plochou), výstražný radiolokační systém typu SPO-15L (L006L) Berjoza-L (dvě antény vestavěné do náběžné hrany pevné střední části křídla v oblasti mezi oběma páry aerodynamických hřebenů a jedna anténa nacházející se na odtokové hraně SOP přímo nad směrovým kormidlem), dvě výmetnice 6-ti klamných IČ/RL cílů typu KDS-23 (ty jsou vestavěny do pravého boku přední části hřbetní nástavby), aktivní rušič typu SPS-142, -142 nebo -143 (‘Odd Pod’) systému Siren (podvěsné pouzdro tohoto systému se umisťuje na pravý vnitřní křídelní závěsník, zatímco na levý vnitřní křídelní závěsník se současně zavěšuje raketnice typu UB-32A plnící funkci protizávaží) a čtyři až osm výmetnic 32-ti klamných IČ/RL cílů (typu PPI-26) typu ASO-2I* (dva až čtyři odnímatelné bloky, každý s dvojicí výmetnic typu ASO-2I, lze připevnit ke hřbetu střední a zadní části trupu, podél hřbetní nástavby)

Výzbroj:     dva 30 mm kanóny typu NR-30 se zásobou 80 nábojů na hlaveň, vestavěné do kořenů křídla, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 250 kg, přepravovaná na třech párech pylonů nacházejících se pod pevnou částí křídla (ten prostřední je vyhrazen pro PLŘS) a na dvou tandemově uspořádaných párech pylonů nacházejících se pod trupem – protizemní ŘS s povelovým navedením typu Ch-23 (AS-7 Kerry), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25 (AS-10 Karen) (max. 4 ks), Ch-29L (AS-14 Kedge) (max. 2 ks) a S-25L (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-28 (AS-9 Kyle) (max. 1 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60/-60M* (AA-8 Aphid) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-32A (32 neřízených raket S-5 ráže 57 mm) (max. 6 ks), B-8M (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks), neřízené protizemní rakety typu S-24 ráže 240 mm (max. 6 ks) a S-25 ráže 250 mm (max. 2 ks), konvenční neřízené pumy o hmotnosti 50 až 500 kg (20 pum typu FAB-100 o hmotnosti 100 kg, 8 až 10 pum typu FAB-250 o hmotnosti 250 kg nebo 8 pum typu FAB-500 o hmotnosti 500 kg), kanónové kontejnery typu SPPU-22-01 (jeden pohyblivý dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L s možností vychýlení hlavní směrem dolů pod úhlem 30° a zásobou 250 nábojů), submuniční kontejnery typu KMGU a KMGU-2 (max. 4 ks), 800 l PTB typu PTB-800 (max. 4 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 2 ks)

* toto zařízení bylo po roce 1985 zavedeno do obranného systému některých letounů tohoto typu na základě bojových zkušeností z Afghánistánu

Poslední úpravy provedeny dne: 16.12.2012