Suchoj Su-20/-20R (‘Fitter C’) / S-32MK

Typ:  exportní modifikace taktického stíhacího-bombardovacího letounu typu Su-17M (Fitter C)

Určení:  ničení pozemních cílů v hloubce území protivníka v rámci průnikových operací, ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení hladinových cílů a taktický vzdušný průzkum

Odlišnosti od letounu Su-17M (Fitter C):

- instalace radiolokačního dálkoměru typu SRD-5MK Kvant (High Fix) uvnitř regulačního kuželu příďového kruhového vzduchu na místo povelové naváděcí jednotky řízených střel Ch-23 (AS-7 Kerry) typu Delta N (ten proto nahradila podvěsná kontejnerová povelová naváděcí jednotka typu Delta NG, která se umisťovala na pravý vnitřní křídelní zbraňový závěsník)

- instalace starší radiostanice typu R-802B na místo radiostanice typu R-832M (letouny, které byly vyvezeny do Polska, ale obdržely radiostanici typu R-832M)

- instalace odlišné verze identifikačního systému „vlastní-cizí“ typu SRO-2 a DME (zařízení pro měření šikmé vzdálenosti mezi letounem a pozemním odpovídačem) typu SOD-57M (Cross Up)

- pozměněná škála podvěsné výzbroje

Historie:  SSSR ve skoro až v panické obavě o vyzrazení vojenského tajemství potenciálnímu nepříteli v podobě západních států zpravidla nebyl ochoten svým spojencům poskytovat nejnovější produkty svého zbrojního průmyslu. To mimo jiné platilo i pro leteckou techniku. Pro zahraniční zákazníky, zejména pak pro zákazníky ze zemí třetího světa, byly zde proto vyvíjeny a vyráběny speciálně pro tyto účely vyhrazené modifikace bojových letounů se zjednodušeným palubním vybavením a více či méně degradovanou bojovou efektivitou. Na základě této filozofie vznikl i taktický stíhací-bombardér typu Su-20 (Fitter C), který byl znám též pod továrním označením S-32MK. Ten přitom nebyl ničím jiným než modifikací letounu Su-17M (Fitter C) s mírně pozměněným avionickým vybavením a škálou podvěsné výzbroje. Kompletaci prvního prototypu letounu Su-20 (Fitter C), který pravděpodobně nesl rudé trupové číslo 20, se podařilo dokončit na podzim roku 1972. Od vzletové dráhy se přitom tento stroj poprvé odlepil dne 15. prosince toho samého roku a státními zkouškami prošel mezi lednem a prosincem roku následujícího. Ve výrobním programu závodu č.126 z Komsomolska na Amuru se letoun typu Su-20 nacházel v letech 1973 až 1976, tedy prakticky ve stejnou dobu jako model Su-17M (Fitter C). Brány zmíněného podniku přitom opustilo celkem 140 těchto strojů (50 v roce 1973, 68 v roce 1974, 20 v roce 1975, 2 v roce 1976) v osmi výrobních sériích (62 až 66 a 74 až 76). Poté výrobní program komsomolského závodu č.126 přešel na pokročilejší model Su-22 (Fitter F), který zase nebyl ničím jiným, než exportní modifikací letounu Su-17M2D. Letoun typu Su-20 (Fitter C) byl přitom vyráběn ve dvou základních provedeních, a to „A“ a „B“. Zatímco provedení „A“ mohlo zastávat roli jaderného bombardéru, provedení „B“ zmíněnou schopnost postrádalo. Provozovatelem letounu Su-20 v provedení „A“ se ale nakonec stalo pouze Polsko, které v letech 1974 až 1977 převzalo celkem 27 těchto strojů (6 v dubnu 1974, 20 v dubnu 1976 a 1 v únoru 1977). Některé sériové Su-20 mohly navíc zastávat poslání taktického průzkumného stroje. Pod trup takto modifikovaných Su-20, které nesly označení Su-20R, bylo přitom možné umístit průzkumný kontejner typu KKR-1 s fotoaparáty a ELINT stanicí. Ve verzi Su-20R vzniklo všech 20 letounů typu Su-20 dodaných v dubnu roku 1976 Polsku. Vůbec prvním provozovatelem modelu „B“, který byl zase vyhrazen pro zákazníky z řad zemí třetího světa, se stala na jaře roku 1973 Sýrie.

Verze:

Su-20 (S-32MK) – základní bojová modifikace letounu Su-20 určená pro ničení pozemních a hladinových cílů v rámci průnikových operací a v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Su-20R – dvouúčelová modifikace letounu Su-20 zastávající poslání frontového stíhacího-bombardéru a taktického průzkumného stroje. Tento model mohl vykonávat průzkumnou činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i noci. Veškeré průzkumné vybavení letounu Su-20R se nacházelo uvnitř mohutného podvěsného doutníkovitého kontejneru typu KKR-1, který se umisťoval pod střední část trupu. Zatímco pod vnější křídelní závěsníky se obvykle zavěšovaly 1 150 l přídavné palivové nádrže typu PTB-1150, levý vnitřní křídelní závěsník byl vyhrazen pro vřetenovitý kontejner s aktivním rušičem systému Siren. Na pravý vnitřní křídelní závěsník se pak umisťoval raketový blok typu UB-32A, který zastával funkci protizávaží. Protože se veškeré průzkumné vybavení průzkumného-bojového Su-20R nacházelo, jak již bylo řečeno, uvnitř podvěsného kontejneru, od ryze bojového Su-20 se tento model odlišoval prakticky pouze instalací nevelkého ovládacího panelu průzkumného vybavení uvnitř pilotní kabiny. Zmíněný kontejner přitom ukrýval jeden fotoaparát pro vertikální snímkování typu AFA-39 (s ohniskovou vzdáleností 100 mm), jeden panoramatický fotoaparát typu PA-1 (s ohniskovou vzdáleností 9,5 cm a zorným polem 165°), jeden fotoaparát pro noční snímkování typu UA-47 a jednu stanici pro vedení základního radiotechnického průzkumu typu SRS-9 Viraž-1. Zatímco za pomoci fotoaparátu typu PA-1 bylo možné pořizovat snímky v průběhu letu rychlostí 800 až 1 000 km/h ve výškách 200 až 1 000 m, při nočním snímkování za pomoci fotoaparátu typu UA-47 se létalo rychlostí 700 až 1 000 km/h ve výškách 300 až 1 000 m.

Vyrobeno:  140 sériových strojů

Uživatelé:  Afghánistán, Egypt, Irák (v letech 1973 až 1974 dodáno 18 ks), Libye, Polsko (v letech 1974 až 1977 dodáno 27 ks), Sýrie (dodáno 40 ks) a USA (na konci 70. let zakoupeno ? ks od Egypta na zkoušky)

Su-20

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Ljulka Al-21F-3 s max. tahem 7 800 / 11 215 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        radiolokační dálkoměr typu SRD-5MK Kvant (‘High Fix’) s vyhledávacím dosahem 0,3 až 3 km. Toto zařízení využívá anténu, jejíž instalace se nachází uvnitř dielektrické špice přestavitelného regulačního kuželu příďového kruhového vstupu vzduchu, a slouží pro sledování a měření vzdálenosti vzdušných cílů.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický střelecký zaměřovač typu ASP-PFM-B-7 a jeden bombardovací zaměřovač typu PKB-2KL*. Instalace obou zmíněných zaměřovačů se nachází uvnitř pilotní kabiny.

                    - naváděcí: podvěsný kontejner s rádiovou-povelovou jednotkou typu Delta NG. Toto zařízení se umisťuje na pravý vnitřní křídelní závěsník. Za jeho pomoci jsou přitom předávány naváděcí povely řízeným střelám s manuálním navedením (za pomoci malého joysticku) typu Ch-23 (AS-7 Kerry).

                   - průzkumné: jeden fotoaparát typu AFA-39 s ohniskovou vzdáleností 100 mm uzpůsobený pro pořizování snímků za denní doby při letu ve výšce 500 až 5 000 m rychlostí 500 až 1 500 km/h (jeho instalace se nachází v přední části trupu přímo za pilotní kabinou). Toto zařízení obdržely pouze některé sériové stroje.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2 (‘Odd Rods’) (dvě sestavy tří drobných tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břiše přední části trupu přímo před příďovým podvozkem a na břiše zadní části trupu přímo před náběžnou hranou VOP) a výstražný radiolokační systém typu SPO-10 Sirena-3M (jeho anténa se nachází uvnitř horní části náběžné hrany SOP zhotovené z dielektrického materiálu)

Výzbroj:     dva 30 mm kanóny typu NR-30 se zásobou 80 nábojů na hlaveň, vestavěné do kořenů křídla, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 3 500 až 4 000 kg, přepravovaná na dvou párech pylonů nacházejících se pod pevnou částí křídla a na dvou tandemově uspořádaných párech pylonů nacházejících se pod trupem – 5 kT taktické jaderné pumy (max. 1 ks), protizemní ŘS s povelovým navedením typu Ch-23 (AS-7 Kerry) (max. 2 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3S/-13M (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), raketové bloky typu UB-16-57UMP (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 6 ks), UB-32A (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 6 ks) a B-8M1 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks), „stromečkové“ raketomety typu APU-14M* (7 neřízených raket typu S-3K ráže 160 mm) (max. 4 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden pevný dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů), neřízené protizemní rakety typu S-24 ráže 240 mm (max. 6 ks), konvenční neřízené pumy o hmotnosti 50 až 500 kg, 800 l PTB typu PTB-800 (max. 4 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 2 ks)

* tato zbraň byla součástí zbraňového systému pouze letounů z prvních výrobních sérií (do 63. výrobní série)

Poslední úpravy provedeny dne: 16.12.2012